Vláda ČR

23. září 2018 v 14:37 | Ivo Adler
Tak jsem se chvilku díval na Otázky Václava Moravce, kde vedle moderátora účinkovali Farský, Chvojka a Kalousek (kdo jiný taky). Řeč se pochopitelně točila kolem jmenování stabilního ministra zahraničí, bude to Tomáš Petříček z ČSSD, dosavadní náměstek ministra zahraničí. Kalouskovi se to nelíbilo, představuje si, že ministrem má být někdo jako on, člověk politikou otřískaný, který rozumí všemu. Jako Kalousek. Kalousek je názorný příklad politické zralosti a způsobilosti. Nezávisle na něm jsem si už dříve všiml jedné věci. Řada ministrů v naší vládě nemá žádnou stranickou příslušnost. Nejvíc to bije do očí u Aleny Schilerové, ministryně financí za Hnutí ANO. To mně vedlo k inventuře ministrů. Zde je.
Jan Hamáček ČSSD vnitro
Richard Brabec ANO životní prostředí
Alena Schilerová za ANO finance
Lubomír Metnar za ANO obrana
Adam Vojtěch za ANO zdravotnictví
Jana Maláčová ČSSD práce a sociální věci
Marta Nováková za ANO průmysl a obchod
Jan Kněžínek za ANO spravedlnost
Robert Plaga ANO školství
Dan Ťok za ANO doprava
Klára Dostálová za ANO místní rozvoj
Miroslav Toman za ČSSD zemědělství
Antonín Staněk ČSSD kultura
a navržený a předpokládejme i jmenovaný
Tomáš Petříček ČSSD zahraničí
Předsedu vlády Andreje Babiše (ANO) neuvádím, není to ministr. Hnutí ANO má 9 ministerstev, z toho jen 2 jsou jeho členy, ČSSD má 5 ministerstev, jeden ministr není členem ČSSD. Více než polovina ministrů nemá stranickou příslušnost. Myslím, že to je dobře. Ministr je především úřednická funkce. Právě absence politické příslušnosti skýtá jistou záruku odbornosti a kvalifikovanosti. Tady máš svůj rezort a dokaž, co umíš. Když ti to nepůjde, nahradí tě někdo jiný. Parlamentnímu koryfejovi Kalouskovi se to nelíbí. On chce především politické ministry. Ať to umíš nebo ne, když jsi politicky silný v kramflekách, tak ministrem budeš. Proto také požadavek, aby ministr byl zároveň poslancem. Je to blbost. Ministr musí řídit svůj rezort, ne vysedávat v parlamentu. Pak nemůže nastat komická situace, že bývalý předseda vlády (Sobotka) hodnotí práci ministrů, ale protože na ministry koaličních partnerů nemůže, tak zákonitě mu musí vyjít, že jediný, kdo to může dělat blbě, jsou ministři jeho strany.
Ukazuje to zároveň na nesmysl v generování ministrů. Koaliční strany si nemohou samy určovat, kdo za ně bude ministrem. Své kandidáty navrhují předsedovi vlády a ten rozhodne, jestli toho kandidáta bere nebo ne. Pokud ne, tak koaliční strana musí navrhnout jiného. Celý ten bordel kolem ministra zahraničí spočíval právě v tom, že ČSSD si jednoznačně navrhla svých pět kandidátů, ať se to předsedovi vlády líbí nebo ne. Prý jí tuto možnost dává koaliční smlouva. A tím se ČSSD zaštiťuje. My jsme postupovali správně! Postupovali správně, ale podle blbé smlouvy. Výsledkem nemohlo být nic jiného než blbost. Je jasné, že Babiš si za kandidáty ČSSD játra zrovna netrhal. Sami jste si ho nevrhli, sami si to vyžerte. Nakonec ČSSD musela couvnout. Jsem rád za tento vývoj. Ať se to někomu líbí nebo ne, tento vývoj posiluje úlohu parlamentní demokracie. Vláda před parlament předstupuje jako jeden muž a nakonec to umožňuje oponovat i prezidentovi. Když je to ale slepenec, jak to říká Okamura, ze dvou více méně samostatných částí, tak to demokracii neprospívá a zveličuje to úlohu prezidenta. Pokud ale předseda vlády předkládá návrh vlády, se kterým se ztotožňuje, je jeho role silnější než role prezidenta. Blbečkové, kteří kritizují prvky prezidentského systému, sami těmto prvkům nahrávají. Zeman se jim nelíbí, Babiš se jim nelíbí, koho vlastně chtějí? Kalouska? To měl ovšem vyhrát ve volbách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama