Politická korektnost

23. dubna 2017 v 10:02 | Ivo Adler
Probíhaly přijímací zkoušky na střední školy a paní učitelka Tereza Cachová na jedné pražské základní jazykové škole stála přes problémem, co s žáky, kteří na žádnou střední školu nepůjdou. Ten problém znám. Nemám motorickou paměť a tak jsem nebyl schopen se naučit spartakiádní skladbu. A tak zatímco spolužáci se jeli připravovat do Prahy, já jsem zůstal doma. Ale co s takovými žáky. Řešení se našlo. Tehdy jsem studoval na střední zemědělské škole a tak pár zoufalců, kteří na soustředění nejeli, chodili jednotit cukrovku na školní zemědělský podnik. Jeden řádek tam, druhý zpátky. Řádky byli sakramentsky dlouhé. Když jsme vyjednotili své řádky, mohli jsme domů. Od té doby cukrovku bytostně nesnáším.
Žáci 5. třídy na pražské jazykové základní škole to měli snazší. Pokud nedělali přijímačky, paní učitelka Cachová pro ně vymyslela sloh. Měli si vymyslet diktát pro své spolužáky. Téma libovolné, ale měla tam být přímá řeč a i/y, snad i názvy míst. Trochu to připomíná jeden francouzský anekdotický příběh, tentokrát už ze střední školy, kde studenti měli napsat sloh, který by byl o sexu, šlechtě, bohu a kléru. Vyhrála studentka, která napsala: "Pane Bože, dejte tu ruku z mého kolena" , řekla hraběnka biskupovi. Vše vtěsnala do jedné věty. Našim žákům bylo naznačeno, že sloh by měl mít aspoň 7 vět. Jedno dílo si dovolím ocitovat:
Milošovo koupání
Babiš strčil pana prezidenta do Vltavy a byl z toho veliký povyk. Řekl jenom: "Sorry jako". Dělníci chtěli vylovit pana prezidenta, ale jeřáb neměl dost sil. Lidé museli volat armádu, aby pomohla s loděmi. Museli ho lákat alkoholem. Miloš jenom řekl: Bablbou". Babiš rychle odjel do Čapího hnízda.
Celý sloh jsem, alespoň doufám, opsal bez gramatických chyb. Byly tam asi 3 nebo 4. Paní učitelce se ale sloh líbil, ocenila ho známkou jedna. Líbil se jí dokonce tolik, že jej zveřejnila na svém facebooku. Inu, čeho srdce plno, tím ústa přetékají. To považuji za závažný etický problém. Má učitelka právo zneužívat svého postavení a prezentovat své politické názory prostřednictvím slohu nějakého žáka, byť prý publikovaného se souhlasem rodičů? Paní učitelka zveřejnila to, co se jí líbilo, s čím se mohla ztotožnit, ale nevydávala to za svůj názor, ale za anonymní hlas lidu, tady navíc vyjádřený dítětem. A to je sprostota paní učitelky Cachové.
V našich "demokratických" poměrech to není nic neobvyklého. Schyluje se k prezidentským volbám. A už dnes se vynořují kandidáti, kteří se sprostotou, která si nezadá s paní učitelkou Cachovou, hlásají, s kým ano a s kým ne. Co si to ti pánové dovolují? Prezident je nejvyšší státní představitel, reprezentuje celý stát, a je přinejmenším jeho morální povinností, aby se ke všem politickým subjektům choval stejně. Morálky sice mají plnou hubu, ale jejich chování moc morální není. Začal to Václav Havel, který na prezidentský úřad pohlížel jako na své osobní léno, Václav Klaus se od něj příliš nelišil, až Miloš Zeman tuto tradici trochu narušil. Však za to také sklízí, jak ukazuje zmíněný sloh, patřičný vděk některých vrstev. Děti samozřejmě prezentují to, co slyší doma. Některým sprostota v našem politickém životě nevadí. Ba dokáží ji, když se to hodí, i využívat. Mně ale vadí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama