Červen 2014

StB

30. června 2014 v 14:17 | Ivo Adler
Po Listopadu se stalo zvykem, zdráhám se říci dobrým, démonizovat práci Státní bezpečnosti. Přitom Státní bezpečnost dělala stejnou práci, jakou dělají ve všech státech jiné informační agentury. Co z ní dělá předmět opovržení alespoň části veřejnosti, je fakt, že se stala nástrojem politického boje. Ani to není nic mimořádného. Využívání zpravodajských služeb k politickým cílům je rovněž pravidlem, jen se o tom moc nemluví. Špinit Státní bezpečnost zkrátka patří k dobrému tónu v politických kruzích. Na její špinění byl dokonce vytvořen speciální aparát - Ústav pro studium totalitních režimů se zcela specifickými úlohami. S předlistopadovým obdobím v tom zase není tak velký rozdíl, změnila se jen polarita, co bylo dřív záporné, je dnes kladné a naopak.
O démonizaci StB svědčí případ Babiš, který v současné době hýbe naší politickou scénou. Předseda Hnutí ANO a místopředseda vlády se na Slovensku soudil proti svému označení jako agenta StB. V posledních dnech mu soud dal za pravdu: Andrej Babiš nebyl spolupracovníkem StB. V rejstříku slovenského Ústavu pameti národa (obdoba našeho Ústavu pro studium totalitních režimů) figuruje osoba s krycím označením Bureš. Snad se dá i prokázat, že tato osoba je totožná s Andrejem Babišem. Nelze ale prokázat, že tato osoba byla vědomě agentem StB. K tomu, aby se zjistilo, jak se tam Andrej Babiš dostal, není třeba žádné velké úsilí, pokud dokážu odložit antikomunistickou zaslepenost a nenávist. Podnik zahraničního obchodu, ve kterém Andrej Babiš pracoval, samozřejmě všechny podniky zahraničního obchodu, byly běžně vytěžovány StB.
Pracovníci zahraničního obchodu, kteří vycestovali na Západ, a nejen podniků zahraničního obchodu, ale všichni zaměstnanci, kteří vycestovali za státní peníze, museli psát o své cestě zprávu, kde jednou z povinných otázek bylo: s kým se pracovník setkal, o čem byla řeč, jak k setkání došlo, výsledek jednání atd. V podnicích a institucích tuto agendu obhospodařovali pracovníci pro zvláštní úkoly. Tyto zprávy měla StB běžně k dispozici, využívala je a mohla pracovníka úkolovat ať už přímo nebo prostřednictví jeho nadřízeného. Zrovna tak mohl být pracovník pozván na StB k podání vysvětlení. Tak se pracovník dostal do svazku, aniž o tom věděl, přirozeně i s krycím jménem. Přitom každý takový "agent" měl jen jednoho řídícího pracovníka. Pro ostatní, s výjimkou nadřízeného, byl utajený. Proto krycí jméno. Z hlediska konspirace je to v pořádku, na druhé straně to ale umožňovalo pracovníkům StB popustit uzdu své fantazii. Takové případy se skutečně stávaly. Po Listopadu se řada lidí velice divila, že jsou v seznamech StB, aniž by o tom cokoliv věděla. Takový případ znám z blízkého okolí. A to je zřejmě cesta, jak se do seznamů dostal i Andrej Babiš. Soud Andreje Babiše očistil a nepředpokládám, že by odvolací soud, pokud k odvolání dojde, vynesl jiný rozsudek. Zase jedna antikomunistická bublina splaskla.
A ještě jedna bublina splaskla. Až do devatenáctého století a možná ještě déle bylo v Rusku běžné, že otec dospívajícího syna oženil s mladou dívkou, se kterou sám pohlavně žil, děti z toho spojení byly formálně jeho vnoučata, no a když starý pán už nemohl, mohl se syn ujmout svých manželských práv a protože manželka byla starší, při jejím případném úmrtí se mohl celý děj opakovat. Takovému zvyku se říkalo snochačestvo. Nikomu to nepřipadalo divné, byl to zkrátka takový zvyk. S jeho amorálností si nikdo hlavu nelámal. I my máme takový zvyk. Kandidáti na ministra předkládali lustrační osvědčení. Taky takový zvyk. Žádnou oporu v zákoně to nemělo. To jen naši antikomunisté si zvykli. A teď si Babiš dovolí říct, že žádné lustrační osvědčení předkládat nebude a světe div se, předseda vlády ho přesto na ministra navrhne a prezident ho jmenuje. Antikomunistický horlivec si stěžuje na jedné pražské radnici a magistrátní úředník dá předsedovi vlády pokutu 10 000 za protiprávní postup!!! Předseda vlády se kupodivu odvolal a radnice tuto blbost zrušila. Ovšem tu zdůvodnění stojí za to. Radnice neřekla - je to blbost, ale řekla: předseda vlády je nevinen, protože on ministra nejmenoval. Jmenoval ho prezident. No a ten za své jednání nenese právní odpovědnost. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Říci, že se jedná o špinavou politickou praktiku, která si se snochačestvem nezadá, to se oficiální místa bojí říct.

Moderátoři

25. června 2014 v 10:28 | Ivo Adler
Špičkou mezi moderátory televizního zpravodajství jsou moderátoři Událostí na ČT 1. Už jen fakt, že zprávy uvádí sami, je dokladem kvality a řekněme jisté serióznosti zpravodajství. Ponechávám stranou ideologické zabarvení televizního zpravodajství v Česku a na světě vůbec. Bez ideologie televizní zpravodajství prostě neexistuje. Ale ČT 1 aspoň ze mě nedělá kór vola. To je také důvod, proč se na ČT 1 dívám. Těžko se můžu dívat na Televizní noviny na Nově, kde hlavní zprávy mají charakter: srazilo se osobní auto s náklaďákem na železničním přejezdu, ukradli mrzákovi invalidní vozík, stařenka obětí podvodníka… To prostě nerozdejchám. Nutně si říkám: co je mně do toho. A až mně do toho bude, třeba skončím na tom přejezdu, tak už mně to bude hovno platný. Má to svůj význam. Televizní zpravodajství tohoto typu nám říká: občánku, buď rád, že se ti nic nestalo a hezky se starej o sebe, aby tě nic špatnýho nepotkalo.
Ale i ČT 1 má svoje klišé. Dneska už to není tak markantní, ale za panování Václava Havla televizní noviny informovaly o každém prdu pana prezidenta. Objevuje se to i dneska, ale v daleko menší míře. Pro charakter zpravodajského vysílání je úplně jedno, jestli zprávy čte jeden nebo dva moderátoři. Na nekomerční ČT stačí jeden moderátor, kvalita tím nijak netrpí. Na komerčních stanicích jsou moderátoři dva, s výjimkou paní Fialové, která po vykopnutí Voříškova na Nově osiřela. Jistě jenom nakrátko. Dva moderátoři (pokud možno heterosexuální) , promiňte, pane Voříšku, totiž z televizního zpravodajství dělají šou. A to je praxe komerčních stanic: televizní zpravodajství jako šou. Je to stará vesta z filmové branže: když je slabej film, musí v něm hrát dvě hvězdy (blbá a ještě blbější). Na dobrej film stačí jedna hvězda.
Teď se na Primu chystá nová moderátorská dvojice: Miss ČR 2013Gabrilela Kratochvílová a mistr světa Roman Šebrle. Kratochvílovou chápu. Zprávy jsou šou a Kratochvílová má perfektní zuby a pečlivě nacvičený úsměv od ucha k uchu. Úsměv od ucha k uchu stačí i Lucii Borhyové, ale ta k němu přidá ještě svoje nepřehlédnutelné poprsí. Co víc si od moderátorky přát. Moderátorka večerního zpravodajství je vysněnou metou Kratochvílové a jistě se bude snažit. A je natolik chytrá, aby si spočítala, že mezi modelkami je přehnojeno. Roman Šebrle u mne vyvolává značné rozpaky. Tenhle vysportovaný chlapík mně připadá poněkud jednoduchý. Když otevře hubu, žádnou inteligencí nehýří. Ale pozitivní stránkou je, že se usmívá. Usmívat se a číst zprávy… Snad to zvládne.
Myšlenka, že velká osobnost dokáže utáhnout program sama, se potvrzuje i na VIP zprávách, opět na Primě. Ty zprávy vyžadují od moderátora, aby každý jeho výstup byl malou hereckou etudou. Proto moderátory jsou především herci: Něrgešová, Šinkorová, Šimůnek a… Gottová a její partner. Jeho jméno bohužel neznám, je to ten tetovaný. Něrgešová mi přijde jako nejlepší, dokáže dát zprávám patřičný sebe/ironický nadhled. Šinkorová, jak už pečlivý styling napovídá, je přeslazená no a Šimůnek mezi moderátory vnáší mužský prvek. Za zmínku stojí Gottová s partnerem. Herecká etuda rozhodně není silnou stránkou paní Gottové, navíc její mluvený projev je na hranici snesitelnosti. Ale je to manželka velkého Mistra Gotta. Asi Gottů potřebují trochu vylepšit rodinný rozpočet. Holčičky vyrůstají a nároky stoupají. A pak, i Ivanka musí myslet na zadní kolečka. Takové zaměstnání v televizi je k nezaplacení. Jenže je slabá. A tak se vedle ní objevil partner. Trochu se to zlepšilo. Může s partnerem jako by koketovat, i když moc jí to nejde. Ale jednu amatérku televize snese a divákům nic jiného nezbývá.

Na zahrádce

21. června 2014 v 15:19 | Ivo Adler
Zahrádka je krásná věc, ale je to furt starost (a práce). Letošní brambory mají značně nevyrovnaný porost. Půlka je krásná, půlka nic moc. Samozřejmě mně to štvalo. Řek´ jsem si: musím s tím něco udělat. Rozhodl jsem se tu horší půlku přihnojit. Kupovat nějaký drahý hnojivo se mi nechtělo a tak jsem sáhl po domácím ověřeném zdroji. Od loňska jsem měl od bráchy zkvašené slepičiny. Trochu jsem je zředil a brambory jsem s nimi pokropil. Co se porostu týče, tak účinek se zatím neprojevil. Zato se projevil účinek v našem manželství. Manželka mi vynadala, já jsem s těma slepičinama chtěla zalejvat kytky. Už to vypadalo, že se se mnou rozvede. Pak ale přišla s receptem: když se natrhají kopřivy, zalejou vodou a nechají asi čtrnáct dní uležet, tak je z tý vody výborný hnojivo, po kterém roste všechno. Nelenil jsem, kopřivy natrhal (s trháním kopřiv mám zkušenosti, viz můj článek Dětská sexualita) a zalil vodou. Manželka s tím zalejvá, kde co. Jeden účinek je prokazatelný - strašně jí po tom smrdí ruce. Ale definitivně bylo naše více než čtyřicetileté manželství zachráněno, až když mi brácha poslal nový kýbl se slepičinama.
Další trable mám s rajčaty. Záhon pod ně jsem zrejpal až na jaře. Rajčata jsme si předpěstovali nejdříve na okně v obýváku, posléze ve skleníku. Už byly docela vzrostlý, když jsem je sázel. Vzhledem k tomu, že letos bylo časné jaro, měli jsme v době rejpání záhonu už dvakrát posečenou zahrádku. Tradiční otázka - kam s tou trávou. Tradičně jí házím do popelnice. Tentokrát jsem si řekl, dodám půdě organickou hmotu, aby byl humus, a milou trávu jsem zarejpal. Jedna seč byla už docela rozložená, rozuměj shnilá, druhá ještě docela čerstvá. Nicméně obě jsem zarejpal. Není to nic neobvyklého, dělám to běžně na podzim, po sklizni brambor záhon znovu zrejpám, vyseju hořčici a zarejpám jako zelené hnojivo. Osvědčilo se to. Jenže když po bramborách vysévám špenát, tak už žádné zelené hnojení není. Usoudil jsem tedy, že je třeba zásobu humusu obnovit. Nebudu přece do půdy cpát jenom umělá hnojiva.
Po vysázení některá rajčata začala skomírat. Byla jako zavadlá, listy zkroucené a povadlé. Jedno jsem vyhodil hned. Měl jsem ve skleníku ještě dvě rezervní. Ale když jich bylo víc, řekl jsem si, to je nějaká zrada. To zbylé rajče ve skleníku je pěkné. Laicky jsem usoudil, že to vypadá na nějakou plísňovou chorobu. Ve sklepě mám chemickou skříň, kde mám mimo jiné i tuhle zahradní chemii. Našel jsem nějaký fungicidní přípravek, rajčata postříkal a očekával věci příští. Na rajčata to vůbec nezabralo. Šel jsem se poradit do odborné prodejny. Pan vedoucí mi řekl: to je jasný, jak jsou zkroucený listy, hlavně mladý, tak to jsou mšice. Že by to byly mšice se mi moc nezdálo. Nicméně jsem řekl, že to prozkoumám. Vzal jsem si na to i lupu, ale žádné mšice jsem neviděl. Navíc jsem, opět z laických zdrojů, slyšel názor, že rajčata a brambory nemají být vedle sebe, že se na ně přenáší nějaká houbová choroba. Opět jsem je postříkal fungicidním přípravkem, tentokrát pro změnu jiným. Zase žádný účinek. Tak jsem řekl manželce: víš co, tentokrát budeš za blbou ty. Půjdeš se zeptat do té prodejny a vezmeš si s sebou vzorek těch listů. Manželka se vrátila s poznatkem a flaškou. Ty rajčata nemají výživu. Tady jsem přinesla litr tekutého hnojiva, musíš ho zředit a ty rajčata s tím pohnojit. Je to vápenaté hnojivo. Přihnojil jsem podle rady, účinek se ještě nedostavil, ale doufám. Došlo mi, že zarejpat čerstvou trávu asi nebylo nejlepší řešení. Když se kořeny rajčete dostanou na chundel nerozložené trávy, asi mu to nedělá dobře. V každém případě čerstvou trávu už během vegetace zarejpávat nebudu. Radši vyšetřím nějaké místo na kompost. Smiřuji se s tím, že letošní úroda rajčat bude nižší.
Ukázka poškozeného rajčete

Klaus majitelem PPR Group - 10,5 miliard USD?

17. června 2014 v 15:23 | Hana Lena Jacobson
Ano, protože Klaus je skutečným "majitelem" PPF Group v Holandsku, jehož majetek se odhaduje na 10,5 miliardy dolarů. Kellner byl v roce 1991 teprve 27 letý nic netušící bílý kůň, kterému dali luxusní život za mlčení. Jde o peníze z privatizace majetku ČSSR, které do PPF uklidili soudruzi spolu s lidmi z ODS. To je již rozehraná a spuštěná hra, ovšem náročnější a déle trvající pokud jde o objasnění. Klaus udělal strategickou chybu, na kterou čekali vyšetřovatelé - po ukončení prezidentského mandátu si jel "zkontrolovat" přístupy k penězům a z peněz PPF si koupil zámeček, který mu nahrazuje pocit života na Pražském hradě, který opustil. Médiím jen vypustil nenápadnou zprávu o tom, že zámeček mu daroval sponzor - Petr Kellner. Tím spadla klec a začalo vyšetřování na mezinárodní úrovni. Očekává se zmizení Kellnera…

Poz.: Ivo Adler
No, moc tomu nevěřím, nejsem přívrženec nějakých spikleneckých teorií, ale jak praví lidová moudrost: není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Navíc kolem exprezidenta Klause se vynořují některé podezřelé okolnosti: naše média už dávno psala: Klaus ve Švýcarsku nic nevlastní. Nojo, ale Klaus tam má sestru. Ani ta nic nevlastní? O tom ani slovo. Amnestie na rozloučenou taky o něčem vypovídá, navíc vysvětlená morálními ohledy, to s Klausem nejde moc dohromady. A na závěr: kde se vzal, tu se vzal, zázračný podnikatel Petr Kellner. Že kuponová privatizace je fantastická příležitost k utržení podílu na státním bohatství, to mi došlo taky. Taky jsem založil dva IPF. Ale, neměl jsem takové zázemí. Uvidíme, jak to dopadne. Kdyby to byla pravda a odhalila se, tak je to jako lavina, která smete všechny zúčastněné.

Ukrajina podruhé

11. června 2014 v 15:54 | Ivo Adler
Krymská epizoda skončila. Ať si mele pantem kdo chce, že Krym byl, je a bude ukrajinský, pravda je neúprosná. Krym je ruský. Můžeme vydávat mapy, na kterých je Krym součástí Ukrajiny, skutečnost se tím ale nezmění. Teď se otevřela nová otázka: jak to bude s východními, převážně ruskojazyčnými oblastmi Ukrajiny. Dvě oblasti, doněcká a luhanská, vyhlásily nezávislost na Ukrajině. Jejich odtržení už by Ukrajinu hodně bolelo. Převážná část jejího průmyslového potenciálu je právě tam. Ani lidské zdroje nejsou zanedbatelné.
Nový ukrajinský prezident Petr(o) Porošenko vyhlásil, že do konce tohoto týdne ukončí boje s povstalci. Abychom to správně dešifrovali, Porošenko deklaroval, že do neděle povstání utopí v krvi. Bohulibý úmysl. Naše oficiální propaganda i politika je natolik pitomá, že tomu nahrává. Veřejnost je ale zděšena zabíjením civilistů ve Slavjansku a jiných místech. V silách ukrajinské armády nepochybně je utopit povstání v krvi. Může vytvořit lokální převahu sil i techniky a povstalce porazit. Navíc povstalci mají jen pěchotní zbraně, ukrajinská armáda disponuje tanky, letadly a dělostřelectvem. Ale stihnou porazit povstalce do neděle? Dost o tom pochybuji.
Nerozhoduje se jen na bojištích. Pořád je otázkou, jak dlouho bude Rusko přihlížet vyvražďování ruského obyvatelstva na východní Ukrajině. Zatím se chová velmi rezervovaně. Ale s každým mrtvým Rusem na východní Ukrajině stoupá oprávnění Ruska do bojů zasáhnout. Porošenko je vystaven řadě tlaků. Když si naše televize nedá pozor, tak na záběrech z Kyjeva je vidět, že na Majdanu jsou pořád barikády a zvolení nového prezidenta je neodstranilo. Fašizující křídlo pučistů, kteří svrhli Janukovyče, drží Porošenka pod krkem. Do prdele, teď, když jsem si chtěl něco ověřit, jsem zjistil, že jsem svůj první článek o Ukrajině nenávratně smazal. Co se dá dělat. Snad tuhle ztrátu lidstvo přežije. O tom, že na Majdanu jsou pořád barikády, naše televize ani slovo. Z toho je vidět, jak jsou naše veřejnost informována jednostranné. Zato informací, že do dění na východní Ukrajině zasahuje Rusko, je víc než dost. Důkazy ale žádné.
Dalším bojištěm je jednání o ceně plynu s Ruskem, které v této době probíhá. Rusové nasadili vysokou cenu. Proč by taky ne? Vždyť vlastně celý ten úprk ukrajinské elity do Evropy byl vyvolán představou, že budou mít monopol nebo aspoň rozhodující podíl na dodávkách ruského plynu do Evropy, budou si diktovat ceny, a co utrží, budou díky asociační dohodě s EU vesele utrácet v (západní) Evropě. Tento model už fungoval za Tymošenkové a ani Janukovyč ho nezrušil. Rusové ale nasadili cenu, která v podstatě říká: jak nám neprodáte východní Ukrajinu s jejím ruským obyvatelstvem (tanky ani nejsou třeba), tak vás s cenou pěkně natáhnem. A když Rusko natáhne s cenou Ukrajinu, tak natáhne i nás, protože ten plyn, který spalujeme, je z Ruska. Lhostejno, jestli k nám proudí z východu, západu nebo severu. Téměř 70 % spotřeby plynu v Evropě je z Ruska. Zbytek je z Norska a snad něco z Holandska, event. dovoz. Jak to chce Porošenko udělat, aby udržel východ Ukrajiny, nízké ceny ruského plynu, ustál tlak fašistů z Majdanu a vyhnul se ruské intervenci, na to jsem opravdu zvědav. Mám obavu, že to je pro něj neřešitelný úkol.
Zároveň se ukazuje, jak pitomá je naše politika. Tak my fandíme, držíce se našich ideologických klišé, Porošenkovi. Co je proti Rusku, to je pro nás výhodné. Rusko, to je komunismus. Tím, volky nevolky, fandíme drahému ruskému plynu na našem trhu. Naši rusofobní politici, poplatní antikomunismu, pošlapávají naše národní zájmy. Najdou se tací, kteří v tom mají jasno (Klaus?). Náš pan prezident ale mezi ně nepatří. Zdá se, že pitomost této politiky si, ale hodně zvolna, začíná uvědomovat i naše vláda. Je v našem nejvlastnějším zájmu mít dobré vztahy s Ruskem. Podporou dobrodruhů z Kyjeva jim rozhodně neprospíváme. Zdá se, že zpytování svědomí probíhá i ve zbytku Evropy. A to má větší význam než momentální situace na bojišti. Putin to nepochybně ví.

Pokuta 10 000 Kč předsedovi vlády

5. června 2014 v 15:52 | Ivo Adler
Tak náš předseda vlády Bohuslav Sobotka dostal ve správním řízení pokutu 10 000 Kč od nějaké městské části Prahy za to, že jmenoval či spíše navrhl ministrem financí Andreje Babiše, aniž by tento přeložil lustrační osvědčení. Bylo to na základě podání nějakého antikomunistického horlivce, kterému se postup předsedy vlády nelíbil. Stejné podání učinil tentýž člověk i proti prezidentovi republiky, že Babiše jmenoval. Příslušný úřad, resp. úředník podání proti prezidentovi republiky odložil jako věcně nepříslušné. Prezident za své jednání není právně odpovědný. Inu, trocha monarchistických praktik v naší demokracii neuškodí. Nevím, který blb je pod tímto rozhodnutím o udělení pokuty předsedovi vlády podepsaný, primátor městské části se od toho rozhodnutí distancoval, ale v každém případě je to perla.
Anonymní pracovník magistrátu si tady přisvojil právo rozhodovat, kdo může a kdo nemůže být ministrem ČR. Předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský byl v televizním vystoupení z tohoto rozhodnutí v šoku. Řekl, že předseda vlády a vláda jako celek se odpovídají Poslanecké sněmovně České republiky a ne nějakému úředníkovi. Sobotka (snad) zvažuje odvolání. Babiš se nabídl, že to za něj zaplatí. To je ovšem příliš alibistické. Jak předseda vlády, tak předseda Ústavního soudu nedokázali jasně říct, že to je blbost. V žádném zákoně není zakotvena povinnost ministra předkládat lustrační osvědčení. To jen naši antikomunisté si tak zvykli. A teď by tato zvyklost měla jít tam, kam patří. Do prdele. S tím se naši antikomunisté jen těžko smiřují. A naši protagonisté místo toho, aby jasně řekli, je to nezákonné, tak tančí svůj tanec mezi vejci. I ten Sobotka snad nakonec řekne: já to teda zaplatím. Může se s Babišem šábnout na půl.
Blíží se nám komunální volby a tak je třeba přitvrdit v antikomunistických provokacích. Oni ti komunističtí zmetkové ne a ne lehnout do hrobu a disciplinovaně se zaházet. I když, mezi námi děvčaty, komunisté žádnou revoluci nedělají. Docela slušně se v systému etablovali a spokojeně si chrochtají. To už větší průvan v našich politických poměrech dělá Hnutí ANO a trochu i Úsvit přímé demokracie, zejména pokud upozadí poněkud dobrodružnou figuru pana Okamury. Antikomunistické výblitky jsou tak spíše pro pořádek - pro odstrašení potenciálních revolucionářů. Svědčí o tom antikomunistická provokace exministra financí pana Kalouska. Na zasedání komise pro důchodovou reformu se provokativně zeptal jednoho jejího člena, jak dlouho byl členem KSČ. Co je panu Kalouskovi do toho! Na televizní obrazovce se z toho vylhával - já nic, já muzikant, mně stačila jako odpověď pouhá číslovka! Převlékač kabátů Kalousek se snaží vystupovat jako strážce morální čistoty. To by si ovšem musel odpustit svoje hulvátské chování. Stačilo si připomenout jeho výchovné fackování před jednou pražskou hospodou. Zřejmě byl opilý. Vyšel z toho lacino. Jen pokuta 1 000 Kč. Dojde i na podobnou výchovu pana Kalouska?

Výše důchodů v Evropě 2013

5. června 2014 v 11:34
Jak vysoký berou kde průměrný důchod
Země
Měsíční důchod v eurech
Měsíční důchod v přepočtu na Kč
Lucembursko
3000
75 000
Norsko
1760
44 000
Řecko
1600
40 000
Dánsko
1411
35 275
Švýcarsko
1393
34 825
Itálie
1141
28 525
Francie
1108
27 700
Švédsko
1060
26 500
Finsko
1050
26 250
Island
1046
26 150
Rakousko
1026
25 650
Španělsko
877
21 925
Belgie
847
21 175
Německo
791
19 775
Malta
615
15 375
Slovinsko
604
15 100
Velká Británie
460
11 500
Polsko
437
10 925
Česko
396
9 900
Portugalsko
354
8 850
Slovensko
351
8 775
Maďarsko
332
8 300
Chorvatsko
324
8 100
Estonsko
288
7 200
Lotyšsko
258
6 450
Litva
220
5 500
Rumunsko
177
4 425
Bosna a Hercegovina
171
4 275
Bulharsko
145
3 625
Albánie
55
1 375

Zdroj: www.opojisteni.cz


Hlavně když celá Evropa musí půjčovat Řecku, aby se nám mohli pěkně nahlas vysmívat!!!