Březen 2014

Twerk

27. března 2014 v 16:05 | Ivo Adler
Twerk je v současné době vysoce módní tanec. Spočívá v tom, že tanečníci, či spíše tanečnice, pohybují zadkem dozadu a dopředu. Napodobují tak kopulační pohyby, což je činnost veskrze sympatická. Pochází z Afriky, čímž se africký tanec liší od asijského, ve kterém tanečnice pohybují zadkem doleva a doprava. Nutno říci, že v Africe je to tanec pohříchu ženský. Jeho původ je lokalizován do západní Afriky. Tomu věřím. Ještě v době mého studia byl v tehdy socialistickém Československu taneční soubor s názvem Africký balet, který byl z Guineje. A ten právě takový tanec tančil coby ukázku afrického kulturního bohatství. Samozřejmě, že tanečnice byly do pasu nahé. V podmínkách zatuchlého Československa působil jako zjevení. Ostatně, kde dneska v Česku, ale i jinde vystupují nahé černošské tanečnice. Ukazuje to ale, že tento tanec má vskutku prastaré kořeny.
V afrických podmínkách se tančil zcela běžně. V knize V temnu lesních velikánů Gérarda Periota autor popisuje tento tanec tuším v Libérii, z Guineje co bys kamenem dohodil, tam ovšem tanečnice tančí naprosto nahé. Autor píše doslova: tanečnice vibrovaly celým tělem. Jak autor uvádí, nahota v podmínkách tropického deštného lesa byla symbolem zdraví a krásy. Byla také zcela přirozeným oblečením. Pouze při slavnostních příležitostech lidé na sobě něco měli. Ne proto, aby se zahalili, ale aby se ozdobili. Dnešní žena si také nebere šperky, aby se oblékla, ale aby se ozdobila. Po příchodu misionářů se tento tanec dostal na index. Nejen pro "oblečení" účastnic, ale především svým finále. Tanec byl totiž zakončen spontánní veřejnou souloží všech účastníků. To se misionářům nemohlo líbit, a proto proti němu všemi prostředky bojovali. Byli to blbci. S otrokářstvím tento tanec přeskočil do Ameriky, zejména do její tropické části, kde byl provozován pod názvem "krocaní tanec" a jistě to není název jediný.
Závěrečná hromadná a veřejná soulož je doložena řadou literárních odkazů a také provozováním tohoto tance v současné době. Nutno říci, že v dnešní době má spíše kabaretní charakter. Viděl jsem na dovolené v Budvě (tehdejší Jugoslávie) vystoupení brazilského tanečního souboru, který jako ukázku kořenů brazilské kultury předvedl i tento tanec. Polonahé tanečnice v pokleku třesou prdelí a stojící tanečníci za nimi napodobují kopulační pohyby. K souloži nedošlo. Vždyť říkám, kabaret. Podobně je kabaretní předvádění tohoto tance popsáno v knize tuším Tanečnice Lola. Lola (snad), dívka z Francouzské západní Afriky se dostane do Paříže a živí se předváděním tohoto tance v pařížských kabaretech. Pařížští měšťáci přirozeně slintají a snaží se si jí koupit. Její příběh je nakonec tragický.

Tento tanec je projevem lidské spontánnosti a živelnosti, která nám v současné době chybí a proto vzbuzuje takový zájem. Ne náhodou proto zažívá v současné době renesanci. Přirozeně, je to umění. Tanečníci, ale zejména tanečnice se to musí naučit. Tanečníci to mají jednoduché. Kopulovat umíme od přírody. Ale ovládat celý komplex svalů v bederní oblasti chce cvik. Navíc je to zdraví velice prospěšné. Podobně jako u břišního tance se zpevňují svaly pánevního dna, svalový korzet a hýžďové svaly, což má příznivý vliv na průběh porodu a je prevencí proti inkontinenci. Proto, učte se panenky, učte se twerkovat, budou vás mládenci, budou vás milovat. Ne, veřejné soulože se asi nedočkáme. I když v nějaké uzavřené entitě… Kdoví. V každém případě ale twerk obohatí naše smyslové vnímání a prospěje našemu zdraví.

Ukrajina

21. března 2014 v 15:56 | Ivo Adler
Kdybychom vzali doslova teorii globalizace, tak národní svéráz, včetně jazyka, je přežitek, který se nám hloupě plete pod nohy. Budoucnost patří sjednocenému lidstvu, vyznávajícímu společné lidské hodnoty. Bude je samozřejmě formulovat nejmocnější země světa, a to není nikdo jiný než Amerika. Mluvit samozřejmě budeme anglicky, národní jazyk je jenom jakýsi národní folklór, který už to má spočítané. Jednou k tomu snad dojde, ale pokládat tento proces za tak jednoznačný, jak to v současné době vypadá, je hloupost. Především pokládat národy a národní cítění za přežitek je nebetyčná hloupost. Přesvědčili jsme se o tom my - Slováci si založili samostatný stát. Přesvědčili se Srbové - albánská menšina v Kosovu se osamostatnila, samostatné choutky mají dvě národnosti tvořící Belgii, Skotové ve Velké Británii chystají referendum o osamostatnění. O vlastním státě sní Kurdové, Baskové, Katalánci a můj výčet jistě není úplný. A téměř vždy stát, ze kterého se chce nějaké etnikum vyčlenit, s tím nesouhlasí.
Dnes se na základě referenda vyčlenil z Ukrajiny Krym, na kterém převažuje ruská menšina, a přičlenil se k Rusku. Rusko jeho přičlenění schválilo. Na Západě je kolem toho obrovský kravál. Co si to ti krymští Rusové dovolují? A vůbec - Ukrajina s tím nesouhlasí. A my taky ne. Je to protiprávní. Ukrajina se hlásí k našim západním hodnotám, má na to právo a my jí musíme umožnit, aby to právo realizovala. Tak dost toho žvanění! Za žvásty o západních hodnotách se skrývá čertovo kopýtko politické a hospodářské expanze Západu na Východ. Nic nového pod sluncem. Drang nach Osten. Národy na Východě, především Rusové, jsou zaostalé a je třeba jim přinést výdobytky naší civilizace. Nakonec se ovšem z té západní civilizace stane hospodářské ovládání. O to tady jde. Rusko se brání hospodářskému ovládnutí, a proto je třeba ho všemožně oslabit, až se nám to ovládnutí podaří. V tomto smyslu je připojení Krymu k Rusku ruským vítězstvím.
Ukrajinský premiér Jaceňjuk (doufám, že to píšu správně) objíždí západní země a ujišťuje, že Ukrajinci se hlásí k západním hodnotám a vyzývá USA a Evropskou unii, aby Ukrajině pomohli. Je to stará vesta. Ve všech koloniích se vytvořila vrstva, která díky svému politickému postavení spolupracovala s koloniální mocností a samozřejmě také z toho měla. Té vrstvě se říkalo nebo ještě říká kompradorská buržoazie. Jaceňjuk obráží Západ a slibuje: podívejte se, já (a mně podobní) s vámi budu spolupracovat, vůbec nic nemám proti tomu, že budete Ukrajinu ovládat, jen mi pomozte udržet se u moci a využívat svého postavení. A Západ (včetně Česka) slibuje: to víš, Jaceňjuku, že ti pomůžeme. Mít takového kompradora se vždycky vyplatí. Přikrývá se to pláštíkem obrany proti rozpínavosti Ruska. Co kdyby Rusko chtělo připojit další ruskojazyčná území.

Pokud by ruské obyvatelstvo Ukrajiny v dalším vývoji zjistilo, že ty hodnoty západní civilizace nejsou až takové terno, jak si dneska část obyvatel Ukrajiny myslí, kdo jim může zabránit, aby se taky nesnažili připojit k Rusku. A nemusí to být jenom ruské obyvatelstvo, může to být většina ukrajinského obyvatelstva, která si řekne, že spolupráce s Ruskem je víc než hodnoty západní civilizace a zvolí cestu úzké spolupráce s Ruskem. Pak je nějaké připojování zbytečné. Na to dá odpověď čas. V každém případě Ukrajina dostane nějakou pomoc. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Ukrajinu nikdo neohrožuje. Současnou moc na Ukrajině ovšem ohrožuje sám vývoj názorů ukrajinského obyvatelstva. Bude patřičně prozápadní? Kdo to může říci? Proto heslem dne bude: kupovat, kupovat, slibovat a hrozit Ruskem. Přitom je nad slunce jasnější, že pokud by Ukrajinci k Rusku nechtěli, tak je Rusko bez šance. A Rusové nejsou tak blbí, aby si to neuvědomovali. Ale pokud by chtěli, tak je jen jedna šance, jak to zvrátit: jaderná válka.

Darmožrout

16. března 2014 v 11:55 | Anonym
To jsou poměry co?
Kdejaká zlodějská kurva podojí VZP a pak mají být peníze na léčbu, nazrál čas na revoluci, tomu hajzlovi nestačí průměr, on je ředitel a to je dnes někdo.
Plat pana ředitele VZP Kabátka (předtím totéž u pana Horáka):
12 měsíců x 225 000,- = 2 700 000,-
+odměny 6 x 225 000,- = 1 350 000,-
d o h r o m a d y ….......... 3 050 000,-
za rok : 365 = 8 356,- Kč za jeden den včetně svátků.
Kolikpak si vydělá průměrný občan za jeden den? (maximálně 500,-). Proč má mít ředitel VZP větší požitky než prezident republiky a ministři? Nehledě na platy managementu pojišťoven, které jistě také nejsou pouze pětimístné cifry. A lidé to trpí - na nemocné děti a nákladné operace, které pojišťovna odmítá proplácet se pak pořádají
sbírky, vláda a justice mlčí, pojišťovna se však chová jako stát ve státě a jede si dál.... Není to
forma hyenismu, nebo něčeho ještě horšího?
Na co je taková pojišťovna, když nemocný člověk musí za vše platit: návštěvu lékaře, pobyt a stravu v nemocnici, doplatky (a nemalé) za léky, některé operační zákroky atd. Inu VZP tady není pro lidi, ale lidi tady jsou pro pojišťovnu, aby odváděli penízky na zdravotní pojištění a pojišťovna si mohla stavět paláce a rozdělovat horentní sumy svým zaměstnancům. A když něco málo zbyde - tak možná nějaký ty drobečky pro pacienty.
Sviňárna

Montážní pěna

13. března 2014 v 10:40 | Ivo Adler
Volky nevolky, jaro je tady. A s ním i jarní práce. Vyrejpnul jsem poslední kusy zimního pórku a zbylý záhon zrejpal, sundal igelitový obal ze zahradního krbu a vyndal zahradní nábytek. Část je ho totiž ve skleníku a ten musí být zprovozněn. Už jsem také sel a sázel. Mám vysázenou cibuli, vysetou petržel, mrkev a hrách. Vnučka Lucinka říkala, dědo, my taky budeme mít hrách, tak povídám: jsem zvědav, kdo bude mít lepší. Zvažuju i vysázení brambor, v televizi jsem viděl, že už je sází, koupený je mám, ale čert věř televizi. Klidně to můžou bejt záběry z loňskýho roku. Zpravidla je sázím začátkem dubna, ale až teď skončí noční mrazíky, tak je vysázím.
Největší jarní akce je ale oprava skleníku. Skleník opravuju periodicky, což mně pěkně sere. Ten sklenářský tmel, kterým mám zakytovaný skla, hovno vydrží. Odlupuje se a praská. Tak sháním něco trvanlivějšího. Loni nebo předloni jsem vyzkoušel jiný tmel, asi silikon, tak ten se mi zdá lepší. Tady mně maně napadá, jak pomíjivé je dílo lidských rukou. Mým ideálem je udělat něco na furt. Jenže to aby člověk stavěl pyramidy. To přesahuje moje možnosti. Postav barák a ona je z něj za sto let ruina. Pokud se periodicky nerenovuje. Oč líp jsou na tom duševní výtvory. Slož báseň a ona je pořád stejná. Nekoroduje, neeroduje, nehnije, je furt, pokud se zachová materiál, na kterém je napsaná. Tam už je to složitější. Začnu si asi víc vážit své duševní produkce a budu k ní zodpovědnější. Co kdyby to bylo na furt! Píšu občas i na stránky Národní knihovny, prý se to bude uchovávat tisíc let, to už je výdrž.
Práce mně až tak nevadí, i když čím jsem starší, tím jsem línější a taky neohrabanější a tak se snažím, aby moje práce měla co nejtrvalejší výsledky. Tak jsem přemýšlel, čím ten zasranej sklenářskej tmel nahradit. Už jsem chtěl jít do Hobby, že se tam s nimi o nějakém tmelu poradím, když v tom mně to došlo: ty vole, dyť ty máš montážní pěnu, tak jí zkus na to zatmelení skleníku použít. Koupil jsem jí už před roky na doporučení jednoho známého, který říkal - já všechno dělám s montážní pěnou a je to fajn. Chtěl jsem něco dělat, už nevím co, a tak jsem si jí koupil. Ale z akce sešlo (určitě si to vymyslela manželka) a tak pěna čekala na své použití v chemické skříni ve sklepě. Řek´ jsem si, i kdyby to nebyl nejlepší materiál, tak jí aspoň využiju a nebudu muset kupovat jiný a samozřejmě drahý tmel.
Jde se podívat do sklepa, rok výroby 2006, záruka 1 rok. Před použitím aspoň minutu protřepat. Záruční doba dávno prošlá, ale řek´jsem si: zkusím to. Podotýkám, že s montážní pěnou jsem před tím neměl žádné zkušenosti. Tak jsem chvíli svědomitě třepal, pak jsem nasadil aplikační trubičku. Z trubičky líně lezl tenký proud pěny, která ani moc nepěnila. Chtěl jsem pěnu použít především na vodorovné spáry mezi střechou a stěnami skleníku. Už to samo o sobě byl problém. Ta bombička s pěnou musí totiž být kolmo vzhůru, ale pod šikmou střechou skleníku kolmo vzhůru být nemohla. Tak jsem si pěnu vypustil na plechovou lopatku na smetí, kterou na zahrádce máme, s tím, že pěnu do spár nacpu tenkou špachtlí. To jsem si dal. Pěna se lepila, lepivosti jí rozhodně neubylo a bylo všude možně, jen ne ve spáře. Ale, došlo mi to. Bombička se přece jen rozběhla snad na plný výkon, ani ta poloha bombičky nemusela být úplně kolmá a tak jsem spáry zatmelil. Pěna dokonce i nabyla.

Právě to zvětšení objemu manželku zarazilo a povídá: co s tím budeš dělat? Řek´ jsem, až to zaschne, tak to ořežu. Celou pěnu jsem nevypotřeboval, ale tu už asi budu muset oželet. Trubička je beznadějně ucpaná zaschlou pěnou. Jak přerušit práci a pak pěnu znovu použít, to jsem v rychlosti nepochytnul, ale moc možností asi není. Jak jednou začnu, tak to musím spotřebovat. Sesbíral jsem pěnu, co spadla na zem, ve skleníku jsem zarejpal připravený kompost a manželka ruče vysela ředkvičku. Doplnila tak papriky, rajčata, pórek a salát, které už má vyseté za okny. Já jsem bohatší o zkušenost s prací s montážní pěnou, není to tak špatný a můžeme se těšit na další pokrok jara. Ještě musím lopatku a špachtli očistit od zbytků pěny. To bude fuška.

25 let postkomunizmu

5. března 2014 v 9:25
Kde jsou vaše světové výrobky, pánové?
Jsem antikomunista, ale zajímají mě jen fakta a čísla.
Nemůžu za to, že postkomunisté (Havel, Klaus, Zeman, ODS, ČSSD, KDU apod.) jsou při správě země a řízení hospodářství zjevně méně úspěšní a kompetentní než Husák, Štrougal a jejich komunisté.
Sám pocházím z rodiny "kulaka", mého dědy Stanislava Kopečného z Kelče, který byl komunisty perzekuován. Prostě hnus. Proto jsem komunisty rád neměl, po vzoru dědy jsem od puberty poslouchal Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Byl jsem antikomunista (dnes se tomu směju).
Listopad ´89 mě zastihl v 21 letech jako studenta elektrotechnické fakulty VUT v Brně. "Revoluci" jsem nadšeně prožíval a změny podporoval. Vzhledem k tomu, jak se Havel a spol. chovali, mně ovšem nadšení dlouho nevydrželo. K žádným podstatným změnám na škole nedocházelo. A ve společnosti to pod vládou Havla a Čalfy také moc dobře nevypadalo. Záhy přišel Klaus s jeho arogancí a to už mě začalo vytáčet. Stal se ze mě tvrdý opozičník postkomunistů. V devadesátých letech jsme ale byli " osamělí vojáci v poli ". Většina obyvatelstva snila svůj sen o německé životní úrovni a podnikatelé a živnostníci o svém rychlém zbohatnutí. Ale ani my, kriticky naladění jsme netušili k jakým smutným koncům postkomunisté naši krásnou zemi a český národ přivedou.
Máme tedy letos 25. výročí podvodného " sametového " převratu.
Kdy jindy bychom se měli ptát nejen našich (?) politiků, ale také podnikatelů, akademiků, novinářů na stav naší země. A samozřejmě by jsme měli srovnávat s rokem ´89 a celkově život po převratu s životem za reálného socializmu.
25 let (!!!) jsme utvrzováni jednostrannou propagandou o tom, že za "komunistů" bylo všechno špatné, měli jsme se " špatně ", žili jsme špatně a na Západě bylo všechno lepší, dokonalé a bez chyby (!). Jakékoli nedostatky postkomunizmu byly svalovány na dědictví komunizmu, na důsledek socialistického systému.
S touto zcela primitivní, úplně lživou propagandou vydrželi postkomunisté až dodnes. V posledních letech ale lidé, zjevně pod obrovským ekonomickým a sociálním tlakem, přestávají této sprosté propagandě věřit. Zejména starší generace, už v důchodovém věku a tedy drcená sociálně postkomunistickou zdražovací mašinerií, upouští od své dřívější obhajoby Klause a velebení režimu (údajné) svobody a demokracie. Mladou generaci toto procitnutí teprve čeká, ale nebude to trvat 20 let, jen několik málo roků příštích.
My, staří opozičníci, máme tedy jedinečnou příležitost zúčtovat s našimi úhlavními politickými i ekonomickými nepřáteli - postkomunisty. A je jedno, zda jde o politiky, novináře, podnikatele nebo akademiky, kteří všichni pomáhali (a pomáhají) dávno zkrachovaný režim udržet.
A tak se tedy ptám, páni postkomunisté: když komunisté dělali všechno špatně, socialistické podniky byly špatné, jaké jsou Vaše úspěchy za 25 let vaší vlády?
Kde jsou ty vzorové, vzorné (ale české, ne Volkswagen) kapitalistické podniky, kde jsou ty světové výrobky, světové značky, moderní výrobní technologie, vývojová oddělení, zastoupení po světě?!
Kde to všechno je??!! Za 25 roků!!!
Skutečností je, že za 25 let vaší vlády a vašeho podnikání vůbec žádné takové úspěchy prostě NEEXISTUJÍ!!!
Za 25 let jste dokázali tak akorát všechno rozkrást, uplatit, zkorumpovat, zašantročit a přivést ke krachu (té malé menšině slušných podnikatelů má slova určena nejsou)! Tak buďte tak laskavi a přestaňte nadávat (těm slušným) komunistům, když jste se za 25 let nedokázali dostat ani na jejich úroveň!!!
A ptám se dál: jaké mají lidé v ČR platy a důchody, jsou solidní, umožňují slušnou existenci srovnatelnou se Západní Evropou a USA, jak vaši představitelé Havel a Klaus v r. ´89 lidem slibovali?!
A jaká je úroveň cen zboží? Je adekvátní příjmům?
A jaká je kvalita výrobků od potravin až po domy? Je to lepší než za komunistů?
A jaká je úroveň kriminality, je nízká jako za komunistů? Nebo se občané bojí vyjít večer na ulici?
A co lichva a exekutoři, je to dobré, jsou s tím lidé spokojeni?
A co mezinárodní postavení naší země, je důstojné? Nestalijsme se z kolonie Sovětského Svazu opět jen prachsprostou kolonií západních zemí?
A co postkomunističtí politici, jsou lepší než komunisté, chovají se k lidem slušně, nejsou arogantní, plní své předvolební sliby, neberou úplatky a jsou kompetentní?
A co zaměstnavatelé, chovají se k lidem slušně, nešikanují je, nevykořisťují, nediskriminují, je dostatek volných míst pro mladé i starší?!
Vyzývám všechny postkomunisty, od prezidenta až po posledního starostu, od finančníků až po posledního živnostníka aby okamžitě odpověděli na mé otázky!
Máme toho dost! Vaší arogance, zlodějství, sprostoty a prolhanosti!!!
Netvrdím, že socialistická ekonomika byla lepší než ta západní. To v žádném případě. Ostatně kdo zažil socialismus alespoň krátce, může si srovnání udělat sám. Tvrdím jen, že socialistické podniky nebyly zralé na likvidaci, jen na reformu a obnovu, tak jako většina podniků, kdekoli na světě, čas od času potřebuje.
Něco zničit, pomluvit, očernit, přivést ke krachu je primitivní a dovede to každý hlupák, který má moc. Ale něco vylepšit, zdokonalit, vybudovat primitivové, hlupáci a populisté prostě nedokážou.
Tak jim jen zbývá totalitními metodami (osočování za komunisty, extrémisty) umlčovat kritiky, jak se také v 90. letech praktikovalo.
3.2.2014
P. S. Ivo Adler: Škoda, že se autor nepodepsal. Svou anonymitou dokazuje, že té naší demokracii zas až tak moc nevěří.
A ještě jedna věc: není to postkomunismus, ale antikomunismus, co zdevastovalo naši zemi. Ale protože se autor sám hlásí k antikomunismu, musel tak, ke škodě věci, celý problém posunout a místo na antikomunisty nadávat na postkomunisty. Sám na sebe člověk nerad nadává.

Už se Vám/nám vracejí !

1. března 2014 v 10:43 | anonym
Zpráva od Čecha, trvale žijícího v Kanadě:
Naši romští spoluobčané už zase skoro všichni odjíždějí zpět do ČR.
V Kanadě se jim nakonec nelíbilo. Sociálka je tady pořád honí do školy a na angličtinu, peněz nemají moc, nájemné je tu strašně drahé, a u doktora ani na úřadech se svojí lámanou češtinou ne a ne domluvit. A tak aspoň nakoupí na půjčku notebooky, podepíšou všem mobilním operátorům smlouvy na tři roky, aby dostali zadarmo ty nejdražší ajfouny, pak ještě rychle rozprodat svým podnikavějším soukmenovcům, co tady už jsou deset let, svoje kanadské uprchlické doklady totožnosti a hurá zadarmo zpátky do ČR (za letenky zpět nemusejí platit!!!).
A protože svůj náhlý odjezd zpět nikomu nenahlásí, zejména ne na sociálce, pak si ještě pár měsíců v Česku vybírají kanadskou sociálku, která jim dochází na jejich kanadské bankovní účty, pomocí mezinárodní sítě bankomatů.
A to nemluvím o tom, že tu (v Kanadě) nechají po sobě nezaplacené nájemné, elektřinu a kdoví co ještě...
Už jich takto odjelo zpět asi dvě třetiny těch, co přijeli po zrušení víz v říjnu 2007.
Tak jim tam koukejte dát v Česku nové byty, ať vás nenařknou z diskriminace.

Kdo umí, ten umí !
Na několikaměsíční dovolenou do Kanady šetří jenom hlupáci.