Ježíš Nazaretský II

21. ledna 2014 v 15:55 | Ivo Adler
Ježíš i Jan pocházeli z Galileje. Jeruzalém, náboženské a duchovní centrum Izraele ležel ale na území Judey. Judea byla římským protektorátem, kde vládl římský prokurátor Pilát Pontský. Pilát byl pěknej řízek, známý svou přímočarostí a pohrdáním Židy. I když smrt Jana uvedla Ježíšovo reformátorské hnutí do zmatku, Ježíš ale brzo našel vysvětlení Janovy mučednické smrti v podobě prorocké předpovědi a naplánoval otevřené vystoupení o svátcích Pesach, v podstatě svátcích jarní rovnodennosti. V Jeruzalémě se v té době shromažďovali statisíce lidí, aby zaplatili církevní daň v chrámu a obětovali předepsaná zvířata. Pro tento účel před chrámem byli jednak penězoměnci, aby lidem rozměnili peníze a jednak obchodníci s dobytkem, zejména s ovcemi, aby si mohli věřící koupit obětní zvíře.
Ještě před tímto nevratným aktem Ježíš nelenil a rozvinul propagandistickou kampaň, nejdříve prostřednictví dvojic apoštolů, posléze i dvojic širšího okruhu příznivců, což bylo nejméně sedmdesát lidí, aby lidi náležitě ideologicky zpracovali. Přijďte do Jeruzaléma, bude nastoleno království boží. Když se dozvěděl o příznivých výsledcích kampaně, vydal rozhodnutí: jdeme na to. Doprovázen početným davem svých příznivců vstoupil v pondělí před svátkem Pesach do Jeruzaléma. Hned při příchodu šikovně využil textu starozákonních proroctví, kde král židovský přijede do Jeruzaléma na oslátku. Nařídil svým učedníkům, aby mu nějakého osla sehnali. Nutno dodat, že Ježíš přímo nevystupoval jako proroky předpovězený mesiáš, tedy spasitel, ale dělal všechno pro to, aby si to lidé o něm mysleli a nevyvracel tvrzení svých stoupenců, kteří ho za mesiáše prohlašovali. Docela dobrá manipulace na starověk. Lidové masy ho také jako mesiáše vítali.
Dalším manipulativním krokem byla ještě týž den návštěva chrámového prostranství, kde penězoměnci (veksláci) a obchodníci s dobytkem provozovali svoji činnost. Tuto činnost okázale přerušil a zakázal na celý den. Samozřejmě se tím dostal do konfliktu s chrámovými kněžími (saducey), kteří otevřeně podporovali římské okupanty. Saduceové nebyli v podpoře Říma jediní, ale záleželo jim na dodržování pořádku nejvíce. Chrámové kšefty byly tak propracované, že chrám byl nejbohatší svatyní v celé římské říši. Ježíšův zákrok je pořádně naštval. Ježíš tím ale splnil další bod starozákonních předpovědí. I v úterý byly kšefty zakázány a Ježíš se před chrámem hádal se saducey i dalšími přívrženci římské nadvlády. Kněží se ho ptali, jaká je jeho autorita pro konání těchto věcí a on jim řekl, že jim to poví, když odpoví na otázku, zda Jan Křtitel byl Boží prorok nebo šarlatán. Do toho se kněžím moc nechtělo, byli si dobře vědomi, jak je Jan populární. Ježíš tady vědomě těžil z Janovy popularity. Lidové davy sledovaly Ježíšovy půtky s ideovými protivníky a získával si je tím, že je vždycky přehádal.
Kněžím bylo jasné - musí se s tím něco udělat. Tváří v tvář davům si ale netroufli, přece jen z nich měli strach. A tak padlo rozhodnutí o nočním zatčení Ježíše. K tomu ovšem potřebovali vědět, co bude Ježíš dělat a kde bude. Takový informátor se našel v osobě Jidáše, který údajně za třicet stříbrných (šekelů) tyto citlivé informace dodal. Od Jidáše se kněží dozvěděli, Ježíš stráví noc ze středy na čtvrtek v Getsemanské zahradě jen s několika učedníky. Tam ho také chrámová stráž, jištěná římskými vojáky, zatkla. Kněží Piláta nepochybně informovali, jakou škodnou mají v revíru a požádali Piláta o podporu. Pilát si dobře uvědomoval, jak je v Jeruzalémě o Pesachu výbušná situace a proto akci schválil.
Zatčen byl, ale co dál. Z čeho ho obvinit? Z náboženských půtek? Co je do nich Římanům. Odsoudit k smrti ale může jen Pilát. V podstatě se dá říci, že kněží Piláta ukecali, aby dal Ježíše ukřižovat. Zde se projevil nediplomatický postup Piláta. Mohl dát Ježíše na 14 dní zavřít a zase pustit. Je otázka, zda to bylo politicky únosné. Po svém propuštění by Ježíš nepochybně buzeroval dál, i když možná s menší vehemencí. Jím ohlášený příchod království božího se nekonal. Zrovna tak, jak se nekonal konec světa v roce 2012. Ježíš by se tím dost zprofanoval. Druhá, snad ještě elegantnější možnost byla poslat Ježíše do vyhnanství. Ale Pilát s přímočarostí sobě vlastní rozhodl: popravit.
Dál už to známe. Stojí za to ale zamyslet se nad Ježíšem ne jako synem božím, ale jako člověkem. O to se více méně v celém povídání snažím. Ježíš, pokud tato osoba v té podobě, jaké líčena, vůbec existovala, byl nesporně mimořádná osobnost. Nesporně velice dobře znal náboženské texty starozákonních proroků a ve své misi je aktivně využíval. Jeho zázraky jsou velice problematické. Vždycky si říkám, kurva, ve starověku se to zázraky jen hemžilo, ve středověku už méně a dneska na zázrak ne a ne narazit. Zdá se pravděpodobné, že Ježíš znal některé praktiky černé a bílé magie, hypnózy a sugesce a dovedl je využívat. Něco je lidová fantazie. Jeden malý příklad téměř ze současnosti. Jihočeská vesnice Zbudov měla v pozdním středověku rychtáře jménem Kubata, to je historicky doloženo a o něm se traduje, Kubata, dal hlavu za blata. Čili za svůj požadavek aby vrchnost vrátila (dala) vesnici zamokřené louky byl popraven (stětím). Už jen způsob popravy je nezvyklý, stínali se šlechtici, sedláci se věšeli. Jiná verze, vyhrabaná někde v archivu, říká, že Kubata byl odvezen ze Zbudova někam za hranice panství a tam propuštěn. Nikde archivní záznam o jeho popravě není. Podobně Kozinův výrok - Lomikare, Lomikare, do roka a do dne zvu tě na boží soud. Lomikar ale nevyčerpal stanovenou lhůtu, umřel mnohem dřív na mrtvici. O tom, že při Ježíšových zázracích pracovala lidová fantazie na plné obrátky, není třeba pochybovat.
Tolik mesiášská legenda. Jaký ale byl Ježíš ne jako syn boží, ale jako člověk. Nepochybně byl hluboce věřící ve své Hospodina, pána zástupů atd. Uvědomoval si svou odpovědnost za stav světa, či spíše Izraele. Když se na něj ale obrátila samarská žena, aby uzdravil její dceru, dost se cukal, není to židovka, nakonec ho ale uprosila. I svým učedníkům před jejich propagandistickým turné řekl: do samarských vesnic nechoďte. Perly se nemají házet sviním. O svém poslání byl přesvědčený a cílevědomě se na něj připravoval. Ale pochybnosti u něj přece jen byly. Svědčí o tom nejen jeho pobyt na poušti, kde se postil a přemýšlel o svém poslání, ale i závěrečná noc před popravou v Getsemanské zahradě. V té ho navštěvuje ďábel, máme ho v sobě každý a Ježíš nebyl výjimkou, a tam mu říká: ty vole, stojí ti to vůbec za to? Ježíš je ale ve vleku své představy a říká: stojí mi to za to. O to trpčí je jeho zklamání, když umíraje na kříži volá: Bože, proč jsi mně opustil? Do poslední chvíle totiž věřil, že bůh udělá zázrak a z potupné smrti ho osvobodí.
P. S. Tvrzení bible lze pokládat za ověřené, jestliže je potvrzeno buď jiným nezávislým písemným zdrojem nebo archologickým nálezem. Samozřejmě pravost jednoho evangelia nelze potvrdit textem druhého evangelia. To je stejné, jako krýt jednu falešnou směnku druhou falešnou směnkou. A tady je problém. Existenci Ježíše Nazaretského žádné písemné zdroje z té doby nepotvrzují. Jen u Josefa Flavia v jeho Židovské válce je mlhavá zmínka o nějakém Ježíšovi. A to je vše. O archeologických nálezech vůbec nemluvě. Je také pravda, že jak křesťanská, tak židovská církev se jakémukoliv vědeckému přezkoumávání historických artefaktů zuřivě brání. Co kdyby pravda vyšla najevo? To vůbec nemohou potřebovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama