Leden 2014

Sestavování vlády krok za krokem

29. ledna 2014 v 15:53 | Ivo Adler
Tak dnes byla konečně jmenována vláda. Nebudu popisovat, jak premiér Sobotka s prezidentem Zemanem sestavovali vládu. Na to, že to trvalo rekordních 95 dní, se dá říci, že hora porodila myš. Za celou tu dobu jsme mohli sledovat prezidentskou hru svalů. Zeman dával okázale najevo, že nebude jmenovat vládu jen tak nějakou. Hned v úvodu vyvstal problém Babiš. Nemá žádné lustrační osvědčení. On ho totiž mít nemusí. Lustrační osvědčení pro ministry byla úlitba našemu antikomunismu, prý ústavní zvyklost? Nic takového neexistuje. Babiš se šprajcnul, a zvyklost či nezvyklost, lustrační osvědčení po něm nikdo nechtěl. Skrylo se to za fíkový list přijetí zákona o státní službě. Antikomunisti právem poukazovali, že to s lustracemi nijak nesouvisí, ale zákon byl v prvním čtení přijat, nevím vůbec, co v něm je a koalice (včetně lidovců) se tváří, že lustrační zákon netřeba, podmínky pro přijetí do státní služby stanoví zákon o státní službě a lustrační zákon tím vyšuměl. Tahle ostuda práva měla vyšumět už dávno. Není to nic jiného než nástroj nekalé konkurence mezi politickými stranami. Další facka našemu antikomunismu.
Nemohu v této souvislosti nevzpomenout na nedělní pořad na ČT 2 Občan Havel. Havel tam vlastními ústy prohlásil, že únor 1948 byl naprosto legální. Od ikony našeho antikomunismu nečekané tvrzení. Ale nakonec konstatovat pravdu. Popřel tím žvásty antikomunistů o komunistickém puči. Ono to má jednu aktuální souvislost. V únoru 1948 lidové milice zabránili odstoupivším ministrům ve vstupu na ministerstva. Podle mě zbytečná horlivost, ale doba byla taková. To jediné by snad vzdáleně připomínalo puč. Dnes teroristé v Kyjevě okupují vládní budovy a nikdo u nás nemluví o puči. Naše sdělovací prostředky jim dokonce fandí. Je mi úplně jedno, jak to dopadne na Ukrajině, pokud se to nedotkne dodávek plynu přes Ukrajinu do střední Evropy. Mám obavu, že vítězství "demokratů v maskách" dodávky plynu spíš zproblematizuje, než aby jim pomohlo. Pak se budeme rozpačitě drbat za uchem, ale už bude pozdě. Ostatně Sobotka dneska odlétá do Maďarska na poradu o situaci na Ukrajině. Že by vládním blbcům došlo, co je vlastně ve hře?
Zlatým hřebem celého procesu sestavování vlády bylo přezkušování kandidátů na ministry Zemanem. Věc doslova nehorázná. Pan prezident se tím pasoval na odborníka na všechno, který všemu rozumí a jen on rozhodne, zda kandidát bude jmenován či nikoliv. V podstatě pan prezident zkoušel kandidáty z toho, co mu připravili jeho poradci a kandidáti mu odpovídali to, co jim připravili jejich straničtí poradci. Obě strany se tak ocitly v roli trapných tlumočníků svých poradců. Přitom prezident na něco takového nemá nárok. Za výběr ministrů a jejich činnost odpovídá předseda vlády. To on nese kůži na trh, ne prezident. Prezident je za svou činnost právně nezodpovědný. Kdyby se zbláznil (ve smyslu přechodného záchvatu šílenství) a udělal nějaký nesmysl, tak by byl veliký problém ho odvolat. A nemuselo by to být ani šílenství přechodné, ale trvalé. Zeman se navíc demagogicky ohání faktem, že je prezidentem z vůle lidu a není žádným strojem na podpisy. Nikdo to od něj nežádá, ale jeho úloha je v tom, aby odmítl jmenování, pokud by bylo v rozporu se zákonem. Ani to nelze vyloučit. Ale podmiňovat jmenování tím, jestli se mu ten kandidát líbí nebo ne, to je výsměch našemu právnímu řádu.
Jmenováním vlády Sobotkovi jedna starost skončila, ale další klepe na dveře. Jsou to hejtmani. Ti, co byli zvoleni do parlamentu, se nijak nechystají opustit svá hejtmanská křesla. Plzeňský Chovanec už rezignoval. Ono taky těžko být ministrem vnitra a zároveň hejtmanem plzeňského kraje. Blbost takového řešení byla očividná. Ale co ti ostatní, jejichž ministerské ambice nebyly ukojeny? Není právě tady příčina oné "cesty do Lán"? Pánové si spočítali, že se Sobotkou ne a tak se ho pokusili svrhnout. Chovancovi došlo, že vsadil na špatnou kartu, včas přeběhnul a svého ministerského křesla se dočkal. Ale co Zimola a Hašek? O dalších "pučistech" nemluvě. Hašek se vyjádřil, že už se rozhodnul. Neřekl jak. Očekávám, že dá přednost hejtmanství před parlamentem. Jistě to zabalí do nějaké líbivé fráze. Ono je lepší být prvním v Brně, než jedním z dvou set poslanců v Praze. Lepší být první v zapadlé galské vesnici než druhým v Římě (César). Ostatní hejtmani mají problém. A má ho i Sobotka. Pokud tuhle hejtmanskou "kliku" nezvládne, bude sedět na sudu s prachem. A pro hejtmany to bude precedens. Pokud nemáš reálnou šanci na ministra, do parlamentu nelez.

Ježíš Nazaretský II

21. ledna 2014 v 15:55 | Ivo Adler
Ježíš i Jan pocházeli z Galileje. Jeruzalém, náboženské a duchovní centrum Izraele ležel ale na území Judey. Judea byla římským protektorátem, kde vládl římský prokurátor Pilát Pontský. Pilát byl pěknej řízek, známý svou přímočarostí a pohrdáním Židy. I když smrt Jana uvedla Ježíšovo reformátorské hnutí do zmatku, Ježíš ale brzo našel vysvětlení Janovy mučednické smrti v podobě prorocké předpovědi a naplánoval otevřené vystoupení o svátcích Pesach, v podstatě svátcích jarní rovnodennosti. V Jeruzalémě se v té době shromažďovali statisíce lidí, aby zaplatili církevní daň v chrámu a obětovali předepsaná zvířata. Pro tento účel před chrámem byli jednak penězoměnci, aby lidem rozměnili peníze a jednak obchodníci s dobytkem, zejména s ovcemi, aby si mohli věřící koupit obětní zvíře.
Ještě před tímto nevratným aktem Ježíš nelenil a rozvinul propagandistickou kampaň, nejdříve prostřednictví dvojic apoštolů, posléze i dvojic širšího okruhu příznivců, což bylo nejméně sedmdesát lidí, aby lidi náležitě ideologicky zpracovali. Přijďte do Jeruzaléma, bude nastoleno království boží. Když se dozvěděl o příznivých výsledcích kampaně, vydal rozhodnutí: jdeme na to. Doprovázen početným davem svých příznivců vstoupil v pondělí před svátkem Pesach do Jeruzaléma. Hned při příchodu šikovně využil textu starozákonních proroctví, kde král židovský přijede do Jeruzaléma na oslátku. Nařídil svým učedníkům, aby mu nějakého osla sehnali. Nutno dodat, že Ježíš přímo nevystupoval jako proroky předpovězený mesiáš, tedy spasitel, ale dělal všechno pro to, aby si to lidé o něm mysleli a nevyvracel tvrzení svých stoupenců, kteří ho za mesiáše prohlašovali. Docela dobrá manipulace na starověk. Lidové masy ho také jako mesiáše vítali.
Dalším manipulativním krokem byla ještě týž den návštěva chrámového prostranství, kde penězoměnci (veksláci) a obchodníci s dobytkem provozovali svoji činnost. Tuto činnost okázale přerušil a zakázal na celý den. Samozřejmě se tím dostal do konfliktu s chrámovými kněžími (saducey), kteří otevřeně podporovali římské okupanty. Saduceové nebyli v podpoře Říma jediní, ale záleželo jim na dodržování pořádku nejvíce. Chrámové kšefty byly tak propracované, že chrám byl nejbohatší svatyní v celé římské říši. Ježíšův zákrok je pořádně naštval. Ježíš tím ale splnil další bod starozákonních předpovědí. I v úterý byly kšefty zakázány a Ježíš se před chrámem hádal se saducey i dalšími přívrženci římské nadvlády. Kněží se ho ptali, jaká je jeho autorita pro konání těchto věcí a on jim řekl, že jim to poví, když odpoví na otázku, zda Jan Křtitel byl Boží prorok nebo šarlatán. Do toho se kněžím moc nechtělo, byli si dobře vědomi, jak je Jan populární. Ježíš tady vědomě těžil z Janovy popularity. Lidové davy sledovaly Ježíšovy půtky s ideovými protivníky a získával si je tím, že je vždycky přehádal.
Kněžím bylo jasné - musí se s tím něco udělat. Tváří v tvář davům si ale netroufli, přece jen z nich měli strach. A tak padlo rozhodnutí o nočním zatčení Ježíše. K tomu ovšem potřebovali vědět, co bude Ježíš dělat a kde bude. Takový informátor se našel v osobě Jidáše, který údajně za třicet stříbrných (šekelů) tyto citlivé informace dodal. Od Jidáše se kněží dozvěděli, Ježíš stráví noc ze středy na čtvrtek v Getsemanské zahradě jen s několika učedníky. Tam ho také chrámová stráž, jištěná římskými vojáky, zatkla. Kněží Piláta nepochybně informovali, jakou škodnou mají v revíru a požádali Piláta o podporu. Pilát si dobře uvědomoval, jak je v Jeruzalémě o Pesachu výbušná situace a proto akci schválil.
Zatčen byl, ale co dál. Z čeho ho obvinit? Z náboženských půtek? Co je do nich Římanům. Odsoudit k smrti ale může jen Pilát. V podstatě se dá říci, že kněží Piláta ukecali, aby dal Ježíše ukřižovat. Zde se projevil nediplomatický postup Piláta. Mohl dát Ježíše na 14 dní zavřít a zase pustit. Je otázka, zda to bylo politicky únosné. Po svém propuštění by Ježíš nepochybně buzeroval dál, i když možná s menší vehemencí. Jím ohlášený příchod království božího se nekonal. Zrovna tak, jak se nekonal konec světa v roce 2012. Ježíš by se tím dost zprofanoval. Druhá, snad ještě elegantnější možnost byla poslat Ježíše do vyhnanství. Ale Pilát s přímočarostí sobě vlastní rozhodl: popravit.
Dál už to známe. Stojí za to ale zamyslet se nad Ježíšem ne jako synem božím, ale jako člověkem. O to se více méně v celém povídání snažím. Ježíš, pokud tato osoba v té podobě, jaké líčena, vůbec existovala, byl nesporně mimořádná osobnost. Nesporně velice dobře znal náboženské texty starozákonních proroků a ve své misi je aktivně využíval. Jeho zázraky jsou velice problematické. Vždycky si říkám, kurva, ve starověku se to zázraky jen hemžilo, ve středověku už méně a dneska na zázrak ne a ne narazit. Zdá se pravděpodobné, že Ježíš znal některé praktiky černé a bílé magie, hypnózy a sugesce a dovedl je využívat. Něco je lidová fantazie. Jeden malý příklad téměř ze současnosti. Jihočeská vesnice Zbudov měla v pozdním středověku rychtáře jménem Kubata, to je historicky doloženo a o něm se traduje, Kubata, dal hlavu za blata. Čili za svůj požadavek aby vrchnost vrátila (dala) vesnici zamokřené louky byl popraven (stětím). Už jen způsob popravy je nezvyklý, stínali se šlechtici, sedláci se věšeli. Jiná verze, vyhrabaná někde v archivu, říká, že Kubata byl odvezen ze Zbudova někam za hranice panství a tam propuštěn. Nikde archivní záznam o jeho popravě není. Podobně Kozinův výrok - Lomikare, Lomikare, do roka a do dne zvu tě na boží soud. Lomikar ale nevyčerpal stanovenou lhůtu, umřel mnohem dřív na mrtvici. O tom, že při Ježíšových zázracích pracovala lidová fantazie na plné obrátky, není třeba pochybovat.
Tolik mesiášská legenda. Jaký ale byl Ježíš ne jako syn boží, ale jako člověk. Nepochybně byl hluboce věřící ve své Hospodina, pána zástupů atd. Uvědomoval si svou odpovědnost za stav světa, či spíše Izraele. Když se na něj ale obrátila samarská žena, aby uzdravil její dceru, dost se cukal, není to židovka, nakonec ho ale uprosila. I svým učedníkům před jejich propagandistickým turné řekl: do samarských vesnic nechoďte. Perly se nemají házet sviním. O svém poslání byl přesvědčený a cílevědomě se na něj připravoval. Ale pochybnosti u něj přece jen byly. Svědčí o tom nejen jeho pobyt na poušti, kde se postil a přemýšlel o svém poslání, ale i závěrečná noc před popravou v Getsemanské zahradě. V té ho navštěvuje ďábel, máme ho v sobě každý a Ježíš nebyl výjimkou, a tam mu říká: ty vole, stojí ti to vůbec za to? Ježíš je ale ve vleku své představy a říká: stojí mi to za to. O to trpčí je jeho zklamání, když umíraje na kříži volá: Bože, proč jsi mně opustil? Do poslední chvíle totiž věřil, že bůh udělá zázrak a z potupné smrti ho osvobodí.
P. S. Tvrzení bible lze pokládat za ověřené, jestliže je potvrzeno buď jiným nezávislým písemným zdrojem nebo archologickým nálezem. Samozřejmě pravost jednoho evangelia nelze potvrdit textem druhého evangelia. To je stejné, jako krýt jednu falešnou směnku druhou falešnou směnkou. A tady je problém. Existenci Ježíše Nazaretského žádné písemné zdroje z té doby nepotvrzují. Jen u Josefa Flavia v jeho Židovské válce je mlhavá zmínka o nějakém Ježíšovi. A to je vše. O archeologických nálezech vůbec nemluvě. Je také pravda, že jak křesťanská, tak židovská církev se jakémukoliv vědeckému přezkoumávání historických artefaktů zuřivě brání. Co kdyby pravda vyšla najevo? To vůbec nemohou potřebovat.

Ježíš Nazaretský I

19. ledna 2014 v 10:50 | Ivo Adler
Mám jedno hlubinné téma, nikoliv jediné, které se občas vynoří jako lochneská příšera, a to je biblická doba, tedy vlastně doba duchovních základů naší civilizace. Materiální základy byly samozřejmě kladeny nepřetržitým technickým vývojem, i když jsou tam určité kroky zpátky, jako byl rozpad římské říše. Ale pro duchovní vývoj evropské civilizace, která nakonec ovládla svět, je biblická doba skutečně zlomová a nejvíce je to doba Ježíše.
Na základě všech dochovaných památek je pravděpodobné, že Ježíš skutečně žil, i když ne všechno proběhlo tak, jak je psáno v bibli, navíc osoba Ježíše v sobě může zahrnovat rysy více reálných osob. Dokonce ani evangelia nejsou v popisu událostí úplně jednotná. Shlédl jsem film o Ježíšovi, vysílaný o Vánocích v televizi, v podstatě jsou to zfilmovaná evangelia, a to ve mně biblickou problematiku oživilo. Neměl jsem ale čas, abych se tomu obratem věnoval, a tak jsem to odkládal až na dnešek. Na celé problematice bible se podílí více duchovních zdrojů, minimálně dva. Prvním zdrojem jsou helenistické tradice té doby, druhým jsou proroctví Starého zákona.
Výrazně helenistická je myšlenka Ježíše jako syna boha, který má svou pozemskou matku. Nic nového pod slunce. Alexander Veliký, když obsadil Egypt, napochodoval s celou armádou do oázy Siva, kde byla v té době známá věštírna, podotýkám, že pochod do Sivy nebyl žádná procházka růžovou zahradou, Siva leží až u libyjských hranic a tam si od kněží nechal potvrdit černé na bílém, že Filip Makedonský, jeho otec, je pouze jeho zástupným otcem. Jeho skutečným otcem je vládce bohů Zeus. Máma byla pozemská. Chtěl bych ostatně vidět toho blba, který by mu to nepotvrdil. No a tak myšlenka "syna Božího" byla na světě. Ježíš ji jenom šikovně využil.
Palestina v Ježíšově době byla rozdělena na více administrativních celků, jejich velikost se průběžně měnila, ale vynikaly dva: severní Galilea (a Perea), jižní Judea. Politické poměry v nich byly rozdílné. Galilea byla královstvím závislým na Římu. Vládl tam nikoliv z vůle Boží, ale římského císaře král Herodes. Pozor, nezaměňovat s Herodem I. Velkým, který obnovil Chrám v Jeruzalémě, tohle byl Herodes Antipas, jeho syn. Oba dva ale byli velcí stavitelé, i když Herodes I. byl větší. Herodovi Velkému je připisováno vraždění prvorozených synů, před kterým Josef s Marií a narozeným Ježíšem uprchli do Egypta. Tohle údajné vraždění není potvrzeno z žádných jiných zdrojů a jedná se zřejmě o jeden z mnoha biblických mýtů. Což ovšem nevylučuje, že Josef s Marií v Egyptě skutečně nějaký čas nežili, ale spíše se jednalo o ekonomickou emigraci, jakou známe i ze současnosti. Nic zázračného na ní není, až na pověsti o Ježíšově dětství. Kdybychom jim věřili, tak Ježíš jako dítě byl pěkná bestie, který už v dětství disponoval schopnostmi černé magie a jednoho svého vrstevníka zabil a druhého zmrzačil. Láska k bližnímu jako trám.
I Herodes Antipas sehrál v příběhu svou roli. Ač byl ženatý s nabatejskou princeznou Phasaelis, rozvedl se s ní, když se seznámil se ženou svého bratra Filipa Herodiadou. Filip vládl nějakému nevýznamnému kusu Palestiny a tak Herodiada měla dost důvodů, aby neodolala svodům Heroda a provdala se za něj. I naše missky se chovají podobným způsobem. Své pubertální lásky opouštějí, když se jim naskytne lepší příležitost. Rozvod s Phasaelis byl ovšem v rozporu s židovskou morálku a Jan Křtitel, Ježíšův současník, o Herodiadě prohlásil, že je to kurva. Že to Herodiadě bylo milé jako osina v prdeli, o tom není třeba pochybovat. Jan, řečený Křtitel, byl jedním z náboženských reformátorů. Výskyt reformátorů je přímo úměrný nespokojenosti lidí s panujícími poměry. I Jan Hus byl reformátor. Mají také zhruba stejný osud. Jan, zvaný Křtitel, se lišil od ostatních tím, že lidi křtil, což byl posvátný akt, spočívající v ponoření do vody a tím očištění nejen od fyzické špíny, ale i od špíny duchovní. Takto očištění lidé jsou připraveni vstoupit do království božího, o kterém se předpokládalo, že brzo přijde. Myšlenka očistné koupele není nic převratného, je známá z mnoha kulturních okruhů. Tak byl pokřtěn i Ježíš a při tomto aktu se oba reformátoři setkali.
Tady je třeba se zmínit o původu obou reformátorů. Ježíš byl z rodu Davidova, ze kterého se tradičně rekrutovali židovští králové. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám, narodil se. Jan naopak pocházel z rodu Levi, který zase tradičně dodával židovské kněze. Základní půdorys uspořádání božího království tak byl na světě: já budu král a ty budeš velekněz. Tak to ostatně předpokládala starozákonní proroctví, které Ježíš nepochybně znal. Oba reformátoři pak postupovali více méně koordinovaně.
Teď ovšem do hry vstupuje Janův rejpavý výrok o Herodiadě. Herodes o Janových aktivitách věděl od tehdejší StB a dal ho preventivně zavřít. Zatím mohl přemýšlet, co s ním dál. Ale události dostaly rychlý spád. Při oslavě Herodových osmačtyřicátých narozenin, spojených s pořádnou chlastačkou, Herodiadina dcera z prvního manželství Salome, zatančila Herodovy erotický taneček, na Blízkém Východě to má svou tradici, a podroušený Herodes Salome slíbil - přej si, co chceš, splním ti to. Salome, navrknutá svojí matkou, řekla: chci hlavu Jana Křtitelova. Jó, pouštět si hubu na špacír na adresu mocných se nevyplácí. Herodovi se do splnění slibu moc nechtělo, tak blbej nebyl, aby nevěděl, že z toho budou problémy, ale: máma s dcerou, muže sperou a tak nakonec souhlasil. Jan Křtitel byl sťat. No, pořád lepší než být upálen.
P.S. Dualismus náčelníka a šamana se táhne dějinami lidstva od nepaměti. Historicky na sebe bere různé podoby: náčelník a šaman, král a velekněz či primas. Promítá se i do dnešní doby. Bylo by hezké, kdyby prezident Zeman prohlásil: o tom si musím promluvit s vrchním šamanem Dukou. Vrchního šamana by tím asi nepotěšil, ale mně ano.

Strašlivě nízká úroveň českých televizí

15. ledna 2014 v 10:16 | Vladimír Stwora
Po létech jsem měl možnost strávit silvestrovský večer v ČR u televize. Čtyřhodinový maraton před obrazovkou mě zanechal znechuceného a rozhozeného až za mez snesitelnosti. Samozřejmě, nečekám, že by na poslední den v roce televize připravily nějaký pořad dostatečně zábavný tak, že by se dal přežít bez zívání. Ale alespoň vyvolání úsměvu tu a tam by mohl.
Americké a kanadské televize, které občas trošku sleduji, se nijak nesnaží o silvestru vybočit z řady ostatních 364 dnů. Jsou tam běžné pořady, běžná míra násilí a střelby a automobilových honiček a hloupostí a reklam, jako kterýkoliv jiný den. Už jsem si zvykl a nepřekvapuje mne to.
V ČR naproti tomu bývalo od dob real-socialismu tradicí, že silvestrovský televizní pořad býval připravován pečlivě, často už od léta, a obsahoval mix srandy, zábavy a hudby. Ne vždy se povedl podle plánu, ale většinou byl jakýmsi vygradováním celého roku a vstupoval do archivů jako něco, co bylo v následujících létech opakováno a vždy pobavilo.
Pamatuji na inteligentní humor dvojice Dvořák - Bohdalová, na scénky a povídky Šimka a Grossmana, na hovory s Milošem Kopeckým, na Horníčkův humor, na vystoupení Jana Wericha, na desítky a možná stovky všelijakých, často lechtivých scének, anekdot, grotesek, písniček, které se daly poslouchat, to vše sem tam proloženo nějakým tím víceméně kvalitním filmem, nevadilo, že krátkým. Hlavně, aby pobavil. Pamatujete si například na filmovou skeč Uspořená libra s Janem Werichem? Není to něco, u čeho byste se umlátili smíchy, ale člověk to vstřebal jako chutnou jednohubku a odcházel příjemně naladěn.
Zoufalství a znechucení, téměř fyzická nevolnost mě přepadly při včerejším sledování ČT1, ČT2, ČT24, Primy a Novy. Kdybych měl shrnout dojmy do několika slov, tak v první řadě strašlivá nudnost. Pak křečovitost, uřvanost, dech beroucí povrchnost, ubohost, trapnost, naprostá myšlenková a ideová impotence. A politická bezzubost.
Bývaly doby, kdy byly estrády založeny na vtipných dialozích konferenciérů, tanci a zpěvu. Dnes se sází hlavně na laserovou show. Při písničkách všechno blikalo a svítilo, až z toho oči přecházely. Jakoby desítkami laserových paprsků protínajících pódium ve všech směrech chtěli zahlušit prázdný myšlenkový prostor.
Na ČT1 odněkud vyhrabali zombie Vondráčkovou a Gotta. Gott mi tak nevadí, je sice už hodně okoukán, ale aspoň si nehraje na mlaďocha. Vondráčkové by měl někdo šetrně sdělit, že přijít na plac v minisukni a stylizovat se do role pětadvacetileté dívenky je, mírně řečeno, nevkusné.
Nesledoval jsem televizi nepřetržitě, takže mi možná něco tu a tam uniklo.
Zaznamenal jsem kousek, kde kdosi parafrázoval prezidenta Zemana, jeho styl mluvy. Ne, že by mi to příliš vadilo, ale proč nikdo nepředváděl třeba mizernou výslovnost řepkového generála Babiše? Nebo ráčkování Havla? Proč na ČT24 běželo několik hodin jakési retro, kde ukazovali záběry z předlistopadového Československa a to stylem "brrr, bylo to tehdy strašné". Proč jediné politické vtipy byly vedeny proti dávno mrtvému režimu, který nikdo z protagonistů nezažil, proč scénka, kde mág předváděl měnovou reformu z roku 1953, při které proměnil dvoutisícikorunovou bankovku na dvoustovku, nenásledovala scénka, kdy EU vykrádá účty vkladatelů? Proč naprosto chyběly narážky a anekdoty na současný režim, na byrokracii evropských úředníků, na nenažranost bankstérů nebo alespoň, (když už nechtěli dráždit mocné), na lichvu malých lichvářů? Proč nikdo nepoukázal vtipnou formou na exekutorský teror, na bezdomovectví, na nezaměstnanost a chudobu v Evropě a jinde, na všudypřítomné šmírování Velkého bratra? Že by na to nešlo udělat vtip?
Češi se vždycky v těžkých dobách utíkali ke srandě, v nejtemnějších dobách náš to drželo při životě, i za heydrichiády, i za období tuhého budování socialismu se objevovaly v divadlech skryté narážky, dvojsmysly, uměli jsme číst mezi řádky a rozuměli jsme. Sranda bývala zbraň bezmocných.
Dnes nám došel humor. A možná to není ani humor, co nám došlo. Došel nám rozum. Inteligence. Kvalita byla nahrazena blátem. Debilizace národa proběhla úspěšně. Nemyslím si, že by důvodem nepřítomnosti narážek na současný neřád byl strach. Možná také, ale hlavně absence ducha. A to je asi nejsmutnější zjištění a nejsmutnější závěr z celého silvestra.

www.zvedavec.org

P. S. Ivo Adler
S autorem souhlasím. Jak se zdá, při myšlenkové impotenci naší intelektuální sféry budeme ještě za 100 let kritizovat reálný socialismus a přitom budeme po krk ve sračkách současnosti. Je to vidět nejen na silvestra, ale v celé televizní tvorbě. Nejfrekventovanějším tématem televizní tvorby na ČT je karikování socialistické minulosti. Vytvoříme falešný obraz minulosti a pak se mu budeme vysmívat a kritizovat ho. Pohodlné a ubohé. Taky se idealizuje prvorepubliková minulost. Tehdy bylo všechno krásné, za socialismu všechno špatné. Na vině může být i strach a nevzdělanost. Kdo se dnes zajímá, jaké to bylo skutečně za socialismu? Byly fronty na banány a tím je to odbyté. Pokud bude vládnout antikomunismus, jiné to nebude. To si ale málokdo uvědomuje, natož aby to veřejně připustil

Muslimské paradoxy

11. ledna 2014 v 9:25
ŘÍKÁ TO KOMIK, ALE K SMÍCHU TO NENÍ!


Oxworthy je americký komik, televizní a rozhlasový bavič a také autor, který se pozastavuje nad tím, že (citace):

"Je to zvláštní - můžete dělat vtipy na katolíky, papeže, židy, křesťany, Irčany, Italy, Poláky a bůhví na koho ještě, ale je (prý) necitlivé, když vtipkujete o muslimech. Jsem přesvědčen, že čím dřív budeme mít všichni stejné měřítko a pravidla pro všechny, tím bude lépe". A nabízí své desatero:
1. Jestli se živíte rafinováním heroinu, přitom ale máte morální námitky vůči alkoholu, asi jste muslim.
2. Pokud máte samopal za 3 tisíce dolarů a odpalovací zařízení raket za 5 tisíc, a přitom si nemůžete dovolit koupit boty, asi jste muslim.
3. Jestli máte víc manželek než zubů, asi jste muslim.
4. Jestli si utíráte zadek holou rukou, ale vepřové považujete za nečisté, asi jste muslim.
5. Jestli si myslíte, že vesty existují jen ve dvou provedeních - neprůstřelné a sebevražedné, našlapané výbušninami s hřebíky a ložiskovými kuličkami, asi jste muslim.
6. Pokud si nemůžete vzpomenout na nikoho, komu jste ještě nevyhlásil džihád, asi jste muslim.
7. Jestli se domníváte, že televize je nebezpečná a přitom běžně v šatech nosíte výbušniny, asi jste muslim.
8. Pokud jste ohromen odhalením, že mobilní telefon může sloužit i k jinému účelu, než k odpálení bomb u silnic, asi jste muslim.
9. Jestliže nemáte nic proti ženám a myslíte si, že každý muž by měl vlastnit alespoň čtyři, asi jste muslim.
10. Jestliže shledáte, že toto vše, co tady říkám, je urážlivé či rasistické, a nepošlete to dál, asi jste muslim.

Muslimské záhady

Každý se diví, proč jsou muslimští teroristé schopni tak rychle spáchat sebevraždu.

- žádné Vánoce
- žádná televize
- žádné nahé ženy
- žádný fotbal
- žádné jídlo z vepřového masa
- žádné hot-dogy
- žádné burgry
- žádné pivo
- hadry jako šaty
- ručníky jako klobouky
- stále kvílící idiot na věži
- víc než jedna žena
- víc než jedna tchyně
- nesmíte se holit
- vaše žena se nesmí holit
- nesmíte smýt smrad osla
- vaříte na velbloudím trusu
- vaši ženu vám vybere někdo jiný
- vaše žena smrdí hůř než váš osel

Na to jim řeknou, že až zemřou, všechno se zlepší.
Není to dobré a může to být i o hodně horší.


MUSLIMOVÉ NEJSOU ŠŤASTNÍ!

Nejsou šťastní v Gáze.
Nejsou šťastní v Egyptě.
Nejsou šťastní v Libyi.
Nejsou šťastní v Maroku.
Nejsou šťastní v Íránu.
Nejsou šťastní v Iráku.
Nejsou šťastní v Jemenu.
Nejsou šťastní v Afghánistánu.
Nejsou šťastní v Pákistánu.
Nejsou šťastní v Sýrii.
Nejsou šťastní v Libanonu

TAK, KDE VLASTNĚ JSOU ŠŤASTNÍ?
Jsou šťastní v USA
Jsou šťastní v Austrálii ...
Jsou šťastní v Kanadě ...
Jsou šťastní v Anglii ...
Jsou šťastní ve Francii ...
Jsou šťastní v Itálii ....
Jsou šťastní v Německu ...
Jsou šťastní ve Švédsku ....
Jsou šťastní v Norsku ...
Jsou šťastní v Holandsku ...
Jsou šťastní v Dánsku ...

V zásadě jsou šťastní v každé zemi, která není muslimská a nešťastní v každé zemi, která muslimská je!

A KOHO Z TOHO VINÍ?
Islám ne.
Nikoho z jeho vůdců.
Ani sami sebe.
VINÍ Z TOHO ZEMĚ, KDE JSOU ŠŤASTNÍ!
Chtějí měnit ty země tak, aby byli jako země,
Z KTERÝCH PŘIŠLI, A KDE BYLI NEŠŤASTNÍ !

Tady nelze vyjít z údivu...
Jak, k čertu, mohou být tak pitomí?
A my jim to, aby naše země přetvořili na islámské, dovolujeme.
Jsme demokrati anebo blbci?
Ano, politicky korektní blbci.

Dost pravdy, ale nic nového a co s tím? Austrálie, Francie, Anglie už ví co s tím, ale praktické provedení je obtížné. Ve Varech požadují zrekonstruovat hasičárnu u Thermálu na jejich modlitebnu a město se tím vážně zabývá !!!!

A to je ten začátek konce.

Karel Janeček a Jana Doležalová

5. ledna 2014 v 16:20 | Ivo Adler
Národní tragédie - miliardář Karel Janeček (40) a miska, posléze modelka Jana Doležalová (32) se rozešli. Těch Janečků je přehršel, tenhle se zviditelnil až románkem se známou modelkou. Je to prý geniální matematik, svůj první milion prý vydělal už během studií na vysoké škole. Matematické schopnosti mu posloužily k úspěšnému obchodování s cennými papíry a když vydělal své miliony, vrazil je, do čeho jiného, než do nemovitostí. Je to hezké, když někdo má schopnosti a využije je k vyšší životní úrovni, než je spaní pod mostem. Společnost by měla tak fungovat, aby se chytří lidé měli dobře. A samozřejmě chytří lidé by měli umět své schopnosti "prodat". A taky je třeba, aby ve společnosti fungoval systém na vyhledávání chytrých lidí a jejich uplatnění. Z chytrosti těchto lidí bychom měli mít užitek všichni.
Před časem jsem navštívil Přeštice. Přeštice jsou rodné město, spíš městečko, rodiny Hlávkových. Na rodném domě mají pamětní desku. Ano, je to ten Hlávka, po kterém je pojmenovaný jeden pražský most, který Hlávka snad stavěl, snad i projektoval, neb to byl úspěšný stavební podnikatel. A ten Hlávka spolu se svými dvěma sourozenci založil nadaci, tehdy se říkalo nadání, které vydrželo od svého založení až do současnosti a přispívalo ke vzdělávání nadané mládeže. A snad ještě přispívá.
Z chytrosti miliardáře Janečka zatím nemáme nic. Ale dal se slyšet, že prý přispěje ke zlepšení naší společnosti, ba snad se o to už pokusil. Stál prý v pozadí sarajevského atentátu proti Klausovi. Škoda, že mu to nějak nevyšlo. Obecně je to dobře, když se boháči snaží zlepšit životní úděl chudáků. Znám je příklad bývalého generálního ředitele ČEZu Martina Romana, který dal peníze na projekt jednoho Klausova syna na vytvoření elitní školy právě pro nadané děti, kde by mohly studovat i děti chudých rodičů. Škoda, že nevíme, jak to dopadlo, když Martin Roman musel ze svého místa odejít. On s těmi Klausovými zapletl nějak moc. Janeček je zřejmě z jiného politického tábora. Z Janečkových miliard má zatím užitek jen Janeček.
Není to docela přesné. Trochu z nich měla užitek i Jana Doležalová. Jana je hezká mladá ženská, která při modelingu dokázala vystudovat na lékárnici, pyšní se titulem Mgr. a také lékárnu vlastní (myslí na zadní kolečka) a snad to nebude lékárna jediná. A Jana jako vedlejšák se snaží ulovit nějakého pracháče. Vlastní lékárna je dobrá věc, ale zdatný, bohatý manžel je lepší. Modelka Andrea Verešová, která se výhodně provdala za bohatého právníka Volopicha, jí může posloužit jako příklad. Proto Jana pilně navštěvuje akce se zvýšeným výskytem pracháčů. Modelky jsou na tyto akce zvány jako okrasná výplň a tak Jana nelení. V jejích sítích už uvízl Jaromír Jágr, ale Jarda není vhodný typ. Pořád je v té Americe a navíc, je to věčný puberťák. Kdoví, jaké to s ním bude, až skončí svou hokejovou kariéru. Pár se rozešel. Janeček se zdál to pravé ořechové. Věkově vyhovuje a navíc ten majetek…
I tady se chybička vloudila. Janeček Janu trapně shodil, když se před televizními kamerami přiznal, že má už má léta poměr s Markétou Sýkorovou (38) a rozhodně se ho nemíní vzdát. Ponížená Jana poměr ukončila. Od Janečka to bylo hulvátské, ale co bychom čekali od matematického génia. Tak jako Jana chtěla ulovit pracháče, tak on si chtěl užít s modelkou. Jemu to vyšlo, jí ne. Markéta mu asi vyhovuje víc. Neokázalá, střídmá partnerka, která plní to, co od ní partner očekává, je rozhodně lepší terno než nafrněná modelka. A Janeček si to dokázal spočítat. Budeš muset lovit dál, Jano. Lovu zdar!

Na nový rok

1. ledna 2014 v 9:46 | Anna Sindelar
Zobudí sa chlapík ráno po strašnej opici a vidí, že pri posteli má nachystaný pohár s vodou, šumienku proti opici, ibuprofen. Jeho veci sú uložené v úhľadných kôpkach a voňajú.
Cely byt vyglančený, dole na chladničke je nápis: "Miláčik, tu máš raňajky, išla som ti kúpiť niečo na dobrý obedíček a večer sa poriadne pomilujeme. Milujem ta."
Raňajkuje tam aj jeho syn, tak sa ho teda muž opýta. "Čo som včera porobil, že je mama na mňa taká milá", opýtal sa. "No vieš, došiel si spitý ako doga, napoly v bezvedomí, ošabloval si celú predsieň, pošťal a posral si sa , a keď si sa potácal do spálne, porozbíjal si aj dosť nábytku a takmer si si vypichol oko na kľučke."
"A preto je mama na mňa milá, to nedáva zmysel."
"Vieš, keď Ti dávala dolu nohavice, aby ťa mohla trochu umyť a oprať ich, povedal si jej:
"Ruky preč, slečna, ja som šťastne ženatý."