Listopad 2013

Chleba

29. listopadu 2013 v 10:05 | Ivo Adler
Přiznám se, že jím rád. Vdova po Mao Ce-tungovi řekla: sex je pomíjivý, moc je věčná. Chtěla tím říci, že potěšení ze sexu jednou skončí, i když různé celebrity nás přesvědčují, že můžou furt, ale potěšení z moci trvá pořád. A zrovna tak potěšení z jídla trvá pořád. Navíc potěšení z jídla je snáze dostupné než potěšení z moci. A nekorumpuje tak jako moc. Ale ani ono není bez následků. Nadváhu mám a mám co dělat, abych nesklouzl do obezity. Začal jsem se pravidelně 1. vážit (jako prasata ve výkrmu) a tak váhu držím. Mám ale co dělat, abych nepodlehl návalům žravosti. Je to přece jenom rajc, pořádně sim nacpat břicho. Když vidím dokumentární filmy z Ameriky (ne hrané filmy, ale skutečný dokument), tak je vidět, jak jsou ty Američani vyžraný. Nedivím se tomu. Ve stejných dokumentárních filmech je totiž vidět, jaké si dopřávají porce. I naše hospody nastolují stejný trend. Dvěstěgramové porce nejsou zvláštností, ba i víc. Já si v takové hospodě dávám dětskou porci - chci se najíst, pochutnat - to především, ale ne se přežrat. I když, když si chci pochutnat, uvaříme si se ženou doma. Snadno si spočítám, že pochutnání v hospodě přijde nehorázně draho.
Navzdory módnímu trendu nemusím mít nějaká exotická jídla. Začnu s jídlem nejzákladnějším - chlebem. Sehnat dneska dobrý chleba je docela kumšt. Průmyslově vyráběné chleby mi připadají jako atrapy chleba. Náš tradiční chleba má v sobě podíl žitné mouky. Nevím, jak velký. Ale žitná mouka dává chlebu tradiční vláčnou konzistenci, takový chleba vydrží vláčný až týden, i tmavou barvu a nezaměnitelnou chuť. Je lehce nakyslý. Pšeničné chleby jsou jako rohlíky - druhý den jsou na hranici poživatelnosti. Spolehlivým ukazatelem je barva. Pšeničné pečivo je bílé. Ve středověku bylo bílé pečivo ukazatelem kvality. Do mouky se totiž dostávala i semena koukolu, která způsobovala nejen jeho tmavou barvu, ale navíc byla i jedovatá. Proto lidé upřednostňovali bílý chleba, u kterého byla záruka, že tam koukol není. Přiotrávení koukolem už dneska nehrozí.
Dalším problémem dnešních chlebů je, že jsou vyráběné příliš rychle. Jednak mi připadají jako nedopečené, což má vliv na kvalitu těsta - těsto dělá žmolky na řezu, jednak jsou nevyzrálé. Aby se chuť těsta náležitě rozvinula, musí těsto určitou dobu kvasit. Příliš dlouhou dobu, než aby byla přijatelná pro moderní pekárny. A tak je doba kvašení zkrácená na minimum. Chuť se dožene chemií, trvanlivost se taky dožene chemií, vláčná konzistence se taky dožene chemií, barva taky. A takové, s prominutím, svinstvo my jíme. Vůbec se nedivím lidem, kteří si pečou chleba sami doma. Prodávají se už tomu přizpůsobené pekárničky, ve kterých proběhne celý proces. Pořídit si domu další krám, i tak je jich dost, se mi příčí. A tak se pídím po chlebu, u kterého proběhl tradiční kvasný proces. Myslím, že jsem ho našel. Existuje jedna krajová pekárna, která o sobě tvrdí, že dodržuje tradiční kvasný proces. Dodává i do jednoho supermarketu. Na chuti chleba je to znát. A tak kupuji ten. Je sice dražší, ale stojí to za to.

Nemusím ani různé, rovněž módní přísady. Slunečnice, len, ovesné vločky a bůhví co ještě. Mají jednu nepříjemnou vlastnost - akorát lezou do zubů, o protéze nemluvě. Mým ideálem je čistá chlebová hmota, ochucená maximálně kmínem. Takový chleba jsme pekávali doma. Také jsme měli k tomu patřičnou pec. Chleba nebo i bílé pečivo se do ní sázely z předsíně, vlastní těleso pece bylo v kuchyni, kterou tím pádem vyhřívalo. Děda do ní naštípal dřevo zvlášť, aby odpovídalo délce pece. Chleba pekla babička. Samozřejmě, že všechno proběhlo, jak mělo. Když se pec rozpálila, babička uhlí pometlem (mokrý slaměný věchet na tyči) odmetla do strany a doprostřed pece sázela na lopatě bochníky chleba. K tomu bochníku bych měl jedinou výhradu. Byl kulatý, tudíž krajíce chleba byly nestejné délky. Tvar veky je praktičtější, krajíce jsou víceméně stejné délky. A když se chleba podle barvy vrchní kůrky upekl, zase ho babička lopatou z pece vyndala a dala na ošatku vychladnout. Na čerstvý chleba jsme se vždycky těšili. To je hudba minulosti, která se nevrátí. I když… Zaregistroval jsem, že se obnovuje tradice komunitních pekáren, kam si lidé přinášejí upéct svůj chleba. Aspoň něco.

Trestní oznámení

25. listopadu 2013 v 18:06 | Občanské sdružení Právníci radí občanům
Nejvyšší státní zastupitelství
Jezuitská 4
660 55 Brno
a
Policie ČR
útvar odhalování korupce
finanční kriminality SKPV
Policejní prezidium,
pošt. schr. 62/OKFK,
Strojnická 27, 170 89 Praha 7

Věc: trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a/, odst. 3 písm. a/, b/, trestního zákoníku

Oznamovatel: občanské sdružení Právníci radící občanům

Podezřelí: guvernér ČNB: Miroslav Singer
viceguvernér ČNB: Mojmír Hampl
viceguvernér ČNB: Vladimír Tomšík
člen bankovní rady ČNB: Kamil Janáček
člen bankovní rady ČNB: Lubomír Lízal
člen bankovní rady ČNB: Pavel Řežábek
členka bankovní rady ČNB: Eva Zamrazilová

Podáváme trestní oznámení na guvernéra, viceguvernéry a členy bankovní rady České národní banky pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a/, odst. 3 písm. a/, b/, trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se podezřelí měli dopustit manipulací s kurzem Koruny dne 7. listopadu, při kterém se za jediný den podařilo snížit kurz České Koruny k Euru z 25,80 Kč/EUR na 27 Kč/EUR. Toto opatření mělo podle tvrzení podezřelých zabránit hrozbě tzv. Deflace, tedy snižování cen a podpořit export. Ekonomické následky tohoto opatření jsou však stěží předvídatelné a existuje zde podezření, že snížení kurzu Koruny mělo ve skutečnosti jiný cíl, a to umožnit některým finančním skupinám spekulace při obchodech na devizových trzích, při kterých mohly tyto finanční skupiny neoprávněně získat prospěch velkého rozsahu v řádu miliard Korun.

Je nepravděpodobné, že snížení kurzu Koruny povzbudí českou ekonomiku k vyššímu růstu, ale ve skutečnosti může mít právě opačný efekt, tedy prohloubení hospodářské recese. Snížení kurzu koruny totiž citelně zdraží veškeré dovážené zboží, což se nepříznivě dotkne jak spotřeby obyvatelstva, tak investic. Vedení ČNB to odůvodňuje tak, že tím zvýhodní nakupování domácího zboží. Faktem však je, že prodej zboží u nás zprostředkovávají hlavně oligopolní řetězce, kterou jsou z velké většiny ve vlastnictví zahraničních firem a nabízejí především produkty ze zahraničí.
Cenovou stabilitu tedy bylo nutno zajistit zejména tím, že budou vráceny zpět všechny prostředky i hodnoty, které ze státního rozpočtu i z bývalého národního bohatství byly odčerpány neúčelným a zpravidla protiprávním způsobem. Ve snižování životní úrovně lidu nelze pokračovat ani dalšími restitučními či jim obdobnými kroky. Teze, že má býti vráceno, co bylo ukradeno, se proto vztahuje především na období po listopadu 1989.
I se zřetelem k těmto skutečnostem je faktická devalvace měny ze strany ČNB účelovým krokem, který buď cenovou stabilitu zajistit nemůže vůbec, nebo se tak má stát na úkor většiny národa, který za důsledky ekonomické politiky předchozích vlád může jen tím, že volil strany, které tento majetkový stav vytvořili. Je nepochybné, že česká ekonomika je poškozována nízkou spotřebou. Je však velice nepravděpodobné, že se nákup spotřebního zboží a potravin zvýší proto, že se zvýší ceny. Lze reálně očekávat, že se například o 5 až 10 % zdraží spotřební elektronika a počítače, a v další vlně pak i potraviny. Dojde tak k dalšímu snížení životní úrovně českých občanů. Občané tedy budou nakupovat spíše ještě méně než dosud. Ve zprávě vydané ČNB je boj proti deflaci odůvodněn tím, že lidé odkládají nákup zboží, protože očekávají v budoucnu zlevnění. Ve skutečnosti se v poslední době nezlevňovalo veškeré ceny zboží a služeb, ale jen několik položek, byť významných, jako je elektrická energie, zemní plyn a telefonní hovory, což jsou věci, jejichž nákup lze těžko odkládat na pozdější dobu. Ceny potravin ani drtivé většiny spotřebního zboží se nijak nesnižovaly a nebyl důvod předpokládat, že by se měly začít snižovat v budoucnu. Navíc velká část občanů nenakupuje spotřební zboží proto, že by očekávala pozdější zlevnění, ale proto, že jejich příjmy stačí pouze na náklady spojené s bydlením a na základní potraviny, nemalá část občanů je navíc těžce zadlužena. Nelze tedy předpokládat, že kvůli zvýšení cen budou lidé nakupovat více, ale spíše ještě méně. Pokud došlo u některého zboží, jako je například elektronika, k nárůstu prodeje, jedná se nepochybně o efekt velice krátkodobý, který nebude trvat déle než několik týdnů.

Snížení kurzu Koruny téměř jistě nepovede ani k výraznějšímu nárůstu vývozu. Většinu exportu České republiky totiž tvoří tzv. Reexport, kdy jsou do ČR dováženy polotovary ze zahraničí, nebo alespoň suroviny, které jsou pak zpracovány a poté opět vyvezeny do zahraničí. Cena surovin, nebo ze zahraničí dovážených polotovarů v českých Korunách se zvýší, což vzápětí povede k tomu, že se celková cena výrobků nebo polotovarů určených na vývoz sníží jen zcela nepatrně, nikoliv o tolik procent, o kolik se snížil kurz Koruny.

Na těchto následcích oslabení kurzu Koruny se shodne většina ekonomů i velká část politiků a dalších veřejně známých osob. Převládající názor je, že jde o rozhodnutí zbytečné, riskantní a nebezpečné.

Vzhledem k tomu, že ekonomické náklady snížení kurzu Koruny pro občany i firmy jsou obrovské a výnosy spíše teoretické, existuje podezření, že skutečné cíle manipulace s měnovým kurzem jsou jiné, než bylo oficiálně uvedeno. Zejména existuje podezření, že jisté finanční skupiny o snížení kurzu Koruny věděly a proto zakoupily předem miliardy Eur, které mohou dnes prodat s obrovským ziskem, zisk v tomto případě činí zhruba 5% za den, což je při velkých částkách, se kterými se obchoduje na devizovém trhu, obrovský zisk.
Podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomocí úřední osoby je o to vyšší, že v poslední době docházelo k obchodům s akciemi některých velkých firem, které byly zveřejněny krátce předtím, než došlo k umělému snížení kurzu Koruny. Společnosti, které měly na svých účtech miliardy EUR na nákup akcií jiných společností, pak vydělaly na snížení kurzu Koruny k Euru miliardy Korun.
Podezření vzbuzuje i načasování celé akce, a to že k oslabení kurzu Koruny došlo po volbách do poslanecké sněmovny, takže již nemůže ovlivnit volební výsledky a zároveň je pozornost veřejnosti upřená na povolební vyjednávání a dále že k tomu došlo před vánoci, kdy se blíží předvánoční nákupy spotřebního zboží.
Umělé snížení kurzu Koruny v takovém rozsahu nemá v dějinách samostatné České republiky obdoby a vzbuzuje tolik nejasností, že je podle našeho názoru nezbytné vyšetřit všechny okolnosti.
Nemáme konkrétní důkazy, které osoby nebo společnosti mohly být do těchto obchodů zapojeny a kdo tím získal majetkový prospěch, avšak jsme přesvědčeni, že je úkolem Policie České republiky toto podezření prošetřit a pokud zjistí, že okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, zahájit trestní stíhání.
Nelze proto dovodit, že postup České národní banky naplňuje požadavek vyplývající z ustanovení článku 98 odst. 1 Ústavy.
Z hlediska právní kvalifikace jednání osob, ohledně nichž je oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu podáváno, je zřejmé, že jde o úřední osoby, které v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu i opatřit jinému neoprávněný prospěch vykonávaly svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Naskýtá se rovněž otázka, zda ČNB při svých opatřeních postupovala v souladu s ustanovením § 35 zákona č. 6/1993 Sb., v platném znění, tedy zda přijatá opatření byla odsouhlasena vládou a prezidentem ČR.
Základním předpokladem pro vyvození trestní odpovědnosti pachatele je prokázání protiprávního jednání, které naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty toho kterého trestného činu. Proto je třeba zkoumat, zda postup bankovní rady ČNB je v souladu s ustanovením článku 98 odst. 1 Ústavy, podle něhož hlavním cílem činnosti ČNB je péče o cenovou stabilitu. Taková péče se nemůže zakládat jen na jakýchsi hrubých odhadech budoucího vývoje či přesvědčení, nebo snad dokonce na libovůli členů bankovní rady. Protože odhad budoucího vývoje je nejistý, nejde o apodiktické opatření, které by bez jakýchkoliv rizik přineslo očekávaný výsledek. Navíc jde o zřetelnou podporu zahraničních vlastníků převážné kapacity tzv. české ekonomiky, a to na úkor většiny občanů. Základní vada oné úvahy, která vedla k tak zásadnímu opatření ČNB, za něž je nutno faktickou devalvaci národní měny považovat, spočívá v tom, že většina českých domácností žije na hranici faktické chudoby, a tudíž nemá objektivní možnost zvýšit své výdaje. Princip inflace spočívá v tom, že rostou spotřebitelské ceny, ale adekvátně tomu by měly růst i příjmy domácností. Pokud rostou jen ceny a příjmy stagnují, nebo dokonce klesají, jde nejen o snižování životní úrovně občanů, ale především to má ten důsledek, že nelze očekávat zvýšení růstu tržní schopnosti obyvatelstva. Doby, kdy si občan bezmyšlenkovitě půjčoval, jsou dávno minulé. Z tohoto stručně popsaného stavu je předpoklad růstu HDP i rozvoj ekonomiky spojených růstem počtu pracovních míst na základě devalvace měny snad jen chimérický. Obecně možný předpoklad, z něhož ČNB vycházela, je tedy postaven na nereálných výchozích podmínkách, což minimalizuje možnost dosažení sledovaného cíle. Péče o cenovou stabilitu není nahodilý proces, což platí i o prostředcích, jimiž má být cenové stability dosaženo. Pokud je tu reálné riziko, že přijatá opatření již dnes rozkolísanou cenovou stabilitu prohloubí do cenové nestability, neměla ani nesměla taková opatření být učiněna. K tomu přistupuje ještě jeden zásadní aspekt. Důsledky špatných postupů předchozích vlád při nakládání s rozpočtovými prostředky a zrychlené zadlužování státu k účelům, které nejdou ve prospěch lidu, nemohou objektivně nést občané z toho mála, co většině z nich zbývá na živobytí.
Nelze proto dovodit, že postup České národní banky naplňuje požadavek vyplývající z ustanovení článku 98 odst. 1 Ústavy.
Znova se opakuje, že bez naplnění znaků základní skutkové podstaty nelze samostatně aplikovat podmínky pro použití vyšší trestní sazby. Pokud jde o zavinění, nelze vyloučit úmysl přímý, nicméně již nyní lze prokázat úmysl nepřímý, tedy srozumění členů bankovní rady s tím, že přijatá opatření měnovou stabilitu nezajistí, aneb ji snad zajistí zcela nemravným způsobem na úkor životní úrovně občanů. Nebezpečnost takového jednání pro společnost není třeba blíže rozebírat, neboť je zcela zřetelná. Žádáme, aby nás orgány činné v trestním řízení informovaly o průběhu vyšetřování.

Občanské sdružení Právníci radící občanům

5. 11. podepsal Kellner dohodu se Španěly o koupi O2 za 64 miliard Kč - platba měla proběhnout v Kč, Španělé jí dali přednost před Eurem pro její stabilitu. 7. 11. devalvovala ČNB Kč o 5 %, 8. 11. proběhla směna Kellnerových Eur na Kč, dostal za ně o 5% víc- zisk 3,6 miliard se dělí na 2,5 miliardy pro Kellnera a miliarda pro členy rady ČNB, co hlasovali pro oslabení koruny. Víc v tom není, další kroky ČNB budou následovat, až bude zase probíhat podobný obchod desetiletí... Co dodat?

P. S. Bez záruky.

Trochu dlouhá anekdota

25. listopadu 2013 v 9:37 | Anonym
JEDNOHO dne se stalo, že k holiči přišel zahradník, aby se dal ostříhat.
Když byl hotov, ptal se, kolik dluží...

Holič odpověděl:
"Tento týden sloužím spoluobčanům, tudíž nemohu brát žádné peníze."
Zahradník tedy poděkoval a opustil holičství. Když holič příští ráno
otevíral svůj krámek, našel tam 12 růží s poděkováním.

Druhý den přišel pekař, aby se dal také ostříhat. Po stříhání se opakovalo totéž
"Sloužím tento týden spoluobčanům, nemohu tedy připustit, abych dostal
zaplaceno," vysvětlil holič. Pekař byl rád a odešel.

Příští ráno, když holič otevírá svůj krámek, vidí sáček se 12 koblížky
upečenými do zlatova a s děkovnou kartičkou.

Ten samý den se přišel nechat ostříhat poslanec parlamentu. Když chtěl
platit, slyší totéž:
Sloužím tento týden spoluobčanům, a proto nemohu vaše peníze přijmout,"
znělo holičovo vysvětlení.

Poslanec byl mile překvapen. Poděkoval a odcházel v povznesené náladě.
Příští ráno, když chtěl holič otevřít krám, stálo tam 12 poslanců, a všichni
se chtěli nechat zdarma ostříhat.

Milí přátelé, toto je pouhá ilustrace základního rozdílu mezi obyčejnými
občany a zástupci státní správy, odtrženými od reality všedního života,
tedy těmi, kteří vedou naši zemi.!!

Love zone

21. listopadu 2013 v 10:41 | Ivo Adler
Jednou jsem zhnuseně po jedenácté hodině večerní přepínal televizní kanály až, nastojte, jsem na Óčku narazil na program Love zone. Protože to bylo v sobotu, byl to program lehce erotický. Moderátorka tam uváděla dvě téměř stejné fotky nahé dívky? (no dívka seděla, takže kunda vidět nebyla), na kterých měl divák najít tři rozdíly. I moderátorka se snažila, v průběhu hodinového pořadu postupně odkládala oblečení, ono ho moc nebylo, takže skončila v tangách. Čekal jsem, kdy dojde i na tanga, ale ono nic. Pořad byl slovenský, taky byl uváděný ve slovenštině, ale podílely se na něm dvě firmy, česká a slovenská. Půvab tohoto pořadu ovšem nespočíval v těch odhalených vnadách, těch je možné vidět patnáct do tuctu, ale v tom, že kdo uhádne ty tři rozdíly, tak získá celkem příjemnou sumičku v eurech.
Ta sumička mně zaujala. Rozdíly se měly zavolat na telefonní čísla, buď české nebo slovenské. Samozřejmě, že to byla čísla na 9. Pro Čechy minuta za 70 Kč, Slováci to měli lacinější, minuta za 2 €. Maximální výhra byla 2000 €. Její výše se v průběhu soutěže měnila. Samozřejmě směrem dolů. Když jsem to přepnul, bylo to asi na 1850 €. Dva rozdíly už byly uhádnutý, zbýval poslední. I ten by platil a získal bych celou výhru. Řekl jsem si, nejsi přece blbej, ten rozdíl musíš najít. Nenašel jsem ho. Nebyl jsem dost koncentrovaný. Zatím, co jsem hledal, poslouchal jsem telefonáty. Slovenští burani se předváděli. I pár českých se našlo. Rozdíly, které uváděli, byly doslova idiotské. Modelka na druhém snímku má pravou kozu trochu výš než na prvním atd. Moderátorka to vhodně komentovala více méně oplzlým doprovodem - mám to nejradši zezadu, v orálním sexu jsem fakt dobrá… Udeřila dvanáctá a pořad končil. Třetí rozdíl nikdo nenašel a tak ho moderátorka prozradila - na jednom snímku chybělo modelce obočí. Řekl jsem si, vole, buď příště pozornější.

Řekl jsem si, nevadí, zítra to zkusím znovu. Bylo mi jasné, že pokud neznám všechny tři rozdíly, nemá cenu volat, jsou to vyhozené peníze. Taky jsem chtěl přijít na kloub tomu mechanismu soutěže. Celá soutěž je na vyloženě komerčním základě, to znamená, že soutěžící musí ty prachy provolat, aby je potom jeden mohl dostat proplacené. Vzal jsem si na to pevnou linku, protože na mobilu už mně končil kredit. Když jsem to přepnul, už byly uhádnuté dva rozdíly. I třetí jsem za chvíli našel. A tak jsem volal. Automat mi oznámil, že spojení do studia není možné a pustil mně ze záznamu povídání nějaké sexy moderátorky, jak šukala za jízdy v nočním autobusu. Řekl jsem si, dobrý, přetrpím to a pak budu spojen do studia. Suma pořád ještě byla slušná. Povídání sexy moderátorky jsem přetrpěl a řekl jsem si: teď. Chyba lávky, spojení bylo přerušeno. Zkusil jsem to znovu, stejný průběh. Tak jsem si řekl, trhněte si nohou. Dodíval jsem se do konce. A v závěru jsem zíral. Suma výhry najednou začala závratně padat, až byla na pár eurech. Pak se do studia dostal nějaký vytrvalec (nebo to bylo domluvené) a ten tu výhru získal. Tak jsem si řekl, tak takhle je to tedy. Je to podvod! Už nikdy vice. Můj sen o snadném výdělku se rozplynul. Jako vždycky.

TO BYLA ZLÁ DOBA

16. listopadu 2013 v 10:14 | Anonym
Ach, jo...
To byla otrava, jít do obchodu a vůbec se nezajímat o to,
zdali tam prodávají bezpečné hračky pro děti,
jídlo v restauraci má stejnou gramáž,
složení a cenu v Aši jako v Praze.

Ach, jo...
To byla otrava mít ještě před maturitou, vyučením jisté umístění a připravené pracovní
zařazení hned po prožitých posledních prázdninách!

Ach, jo ....
Každý musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let
a oni mu za to dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.

Ach, jo...
A ve spořitelně po narození potomka mu odepíšou z novomanželské půjčky 4.000,- Kčs

Ach, jo...
Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze,
lidi neskutečně deptala...

Ach, jo....
Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu a operační lůžko bylo vždy k dispozici jak pro otylého, tak pro štíhlého. Léky byly podávány personálem nemocnice a nemuseli jsme běžet do lékárny, kde to zaplatíme z vlastní peněženky, abychom dopřáli svým blízkým předepsanou léčbu lékařem při pobytu v nemocnici!

Ach, jo...
A co teprve vnucování sociálních jistot, že si můžeme s rodinou vyrazit na podnikovou dovolenou a vybrat si z několika nabídek, kde uhradil podnik polovinu ceny. A po odpracování 25 let v pracovním procesu měl člověk právo na odměnu a také při dosažení různých životních jubileí.

Ach, jo...
Ženský si vybrečely oči , když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55.
letech.
Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli pracovat o 10 - 15 let déle.

Ach, jo....
Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí.
A co teprve, když vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti komunističtí tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Ne přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu.
Letci, horníci,policajti měli každoročně plně zdarma nařízeny lázně pro rehabilitaci organizmu.

Ach, jo...
Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně z dětí se stala bezcitná zvěř.
Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší.
Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět.
Tak to má být!
Vždyť jsme si je tak v demokracii vychovali!!!

Ach, jo...
Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, atd., atd., atd., která tenkrát panovala!!!
Konečně máme svobodu a nikdy se nevrátí ty špatné časy! Vždyť nám vůbec nevadí ,
že většina národa podvádí stát a okrádá nás všechny, jak se dá - své okolí, přátele,
ba dokonce i rodiče! Vždyť my si rádi při léčbě v nemocnici zaplatíme léky a pobyt
nebo také umřeme, když na nás nemá nikdo čas z ošetřujícího personálu !
Vždyť my si rádi koupíme potraviny přesycené éčky nebo už prohnilé, aby se náš
život maličko zpestřil! Vždyť my rádi vzděláváme děti za naše peníze už od školky,
které neznají v dospělosti ani státní hymnu, natož pak český jazyk a matematiku,
ale znají PARTIČKU a COMEBACK ! Vždyť my rádi pijeme alkohol a mluvíme svobodně
a vulgárně, nejen mezi sebou, ale také na prknech, co kdysi znamenaly svět.
Také v TV, rádiu a divadle - tímto nás hned v cizině poznají, jsme přece nejlepší - jsme Češi! Vždyť my víme, jak mít situaci pod kontrolou a budeme vždy stát za naším parlamentem
a vládou, protože jsme teď konečně spokojeni a vyhovuje nám tento život ve svobodné společnosti, která nám to vše umožňuje a plně nabízí z výdělku těch, kteří si ještě neuvědomili, že je směšné chodit denně do práce. Vždyť stačí zajít občas na sociálku
nebo někoho přepadnout a zajet si na dovolenou, zajít s kamarády do herny nebo někde zapařit a ráno zalehnout a odpočívat celé dopoledne. Žijeme přeci jenom jednou!
Co bude - " to neřeš !" To je přece skvělé žití v té naší zemičce, kde je vše dovoleno!!!!
Tak čtěte dál svůj bulvár a koukejte na seriály, v tom je naše budoucno!
Vědět, kdo s kým spí, kdo má nejlepší sex a jak často atd., atd., atd.!!!
Protože přesně tohle nás jedině zachrání!!!
Vždyť jíž máme co jsme chtěli a zloděje si žijí v klidu, přepychu a blahobytu
P.S. Ivo Adler Vidím, že jsem zkopíroval něco, co teď nedokážu odstranit. Takovéhle texty jsou na hovno. No ale obsah zůstane zachován. Nemám tyhle nářky rád. Jistě, před Listopadem bylo jinak. Pohodlněji a bezpečněji. Nemůžu ale říct, že dřív bylo všechno krásné a dneska je všechno špatné. Komunistický režim padl právě proto, že všechno krásné nebylo. V Číně byl a je komunistický režim mnohem tvrdší než byl u nás. Přesto se dokáže transformovat a Čína zažívá nebývalý rozkvět. Promítá se i do politické oblasti. Zrovna včera ohlásili zase nějakou demokratickou reformu. My jsme však byli tak dychtiví kapitalistického blaha, že jsme tuto možnost zavrhli. Tak máme co jsme chtěli.




Hejtmani II

13. listopadu 2013 v 15:22 | Ivo Adler
Článek jsem musel rozdělit na dvě části, protože najednou byl příliš rozsáhlý. Asi ta tabulka.
Hned v úvodu musím říci, že sestavit tuto tabulku nebylo jednoduché. Jednotlivé kraje mají sice webovou adresu podle jednoho mustru, ale obsah už podle jednoho mustru není. U každého kraje je to jinak. A tak čtenář musí pátrat, kde jaký kraj požadovanou informaci vlastně má. Ještě větší divočina je to u samotných hejtmanů. Míra informací, které o sobě jednotliví hejtmani sdělují, je velmi rozdílná. Nejskoupější je hejtman ústeckého kraje pan Bubeníček za KSČM. Ten o době nesdělil vůbec nic. Asi se za svou minulost stydí. I to o něčem svědčí. Jiní hejtmani zase neinformují o svém politickém vývoji. Jen profesní a dost. I tady je to podivné. Nicméně jsem to v potu tváře dal dohromady.
Kardinální otázka zní: budou hejtmani zvolení za poslance dál pokračovat ve funkci hejtmanů? Pokud jsem to mohl zjistit, ke skončení ve funkci hejtmanů se nijak neženou. Týká se to samozřejmě hejtmanů za ČSSD. A to řada z nich kumuluje tři funkce: hejtman, poslanec a člen vedení ČSSD (Rozbořil, Netolický, Chovanec, Hašek - odstoupil, ten je ale předsedou Asociace krajů). Vzniká tak skupina politických supermanů, kteří v jedné osobě soustřeďují moc zákonodárnou - parlament, výkonnou - hejtman a ještě stranickou. Jsem pevně přesvědčen, že to není dobrý stav. Podobné poměry nebyly snad ani za totality. Před volbami měla ČSSD dva takové politické supermany: Haška a Ratha, tedy, pokud se nemýlím. Nezdá se, že by zrovna tito dva pánové dobře zvládli svou úlohu. Spíš jim přerostla přes hlavu.

Koncentrace moci v jedněch rukách neprospívá demokratickým poměrům ve státě. Vede to i k nevraživosti a konkurenci uvnitř systému. Brežněv na sklonku své kariéry napsal brožuru o svém působení v politice, v podstatě sebechvalný životopis. Ale jedna myšlenka v něm byla zajímavá. Stranické vedení by podle něj mělo fungovat jako mozkový trust politiky, které strategii strany, popř. i taktiku. To není špatná myšlenka. Stranické vedení komunistické strany ovšem nemohlo tuto úlohu splnit proto, že nebylo vystavěno na demokratickém základě. ČSSD má větší šanci tuto úlohu splnit, pokud se nebude utápět v politikaření. Proto jsou výsledky voleb pro ČSSD velkou výzvou.

Hejtmani I

13. listopadu 2013 v 15:20 | Ivo Adler
Ve stínu všeobecné vřavy při sestavení vlády po volbách trochu uniká pozornosti problematika krajských hejtmanů. Přitom se hned naskýtá jedna důležitá povolební otázka: ponechají si hejtmani, kteří byli zvoleni do parlamentu, své hejtmanské křeslo? Tato otázka, jak ukazuje níže uvedená tabulka, se týká jen hejtmanů za ČSSD.

kraj
jméno
nar.
strana
zastoupení v PČR
Praha (primátor)
RNDr. Tomáš Hudeček , Ph. D.
1979
TOP09
středočeský
MVDr. Josef Řihák
1959
ČSSD
jihočeský
Mgr. Jiří Zimola
1971
ČSSD
poslanec 2013
západočeský
Milan Chovanec
1970
ČSSD, místopředseda
poslanec 2013
karlovarský
PaedDr. Josef Novotný
1952
ČSSD
poslanec 2013
ústecký
Oldřich Bubeníček
1953
KSČM
liberecký
Martin Půta
1971
Starostové pro Liber. kraj, předseda
královéhradecký
Bc. Lubomír Panc
1953
ČSSD
senátor
pardubický
JUDr. Martin Netolický, PH.D.
1982
ČSSD, člen předsednictva
vysočina
MUDr. Jiří Běhounek
1952
ČSSD
poslanec 2013
jihomoravský
JUDr. Michal Hašek
1976
ČSSD, místopředseda, odstoupil
poslanec 2013
olomoucký
Ing. Jiří Rozbořil
1962
ČSSD, člen předsednictva
zlínský
MVDr. Stanislav Mišák
1952
ČSSD
moravskoslezský
Miroslav Novák
1972
ČSSD