Červen 2013

Extraterrestrials (Mimozemšťané)

21. června 2013 v 15:57 | Ivo Adler
Dívám se na satelitní televizi, tuším Viasat History, na cyklus návštěvnících z vesmíru. Samozřejmě, Erich von Däniken v něm nesmí chybět, vedle jiných praštěných vědátorů. No, výraz dívám se je poněkud nadnesený. Párkrát jsem na to přepnul. Náročný divák, jako jsem já, si v televizní nabídce těžko vybírá. Televizní seriály zavrhuji už předem. Myšlenka, že bych vynechal 125. díl, ve kterém se vyspal on s onou a já tím pádem ztratil dějovou souvislost, mně už dopředu deprimuje. A karikatura minulosti v podobě Zdivočelé země nebo seriálu Vyprávěj mně naplňuje odporem. Takto lze líčit minulost nějakým puberťákům, ale ne lidem, kteří ji prožili. A tak se dívám na dokumenty, mimo jiné i Viasat History. Jak to bylo ve starém Egyptě či jinde dneska už téměř nikoho ideologicky nedráždí a tak se lze u těchto pořadů nadít historické věrnosti a o to jde především.
Ovšem v pořadu o návštěvnících z kosmu - taky celý seriál, se o historické věrnosti mluvit nedá. Snad proto jsem žádný z těchto dílů nesledoval celý. Je to směska historických paralel, poskládaných vedle sebe, ze kterých se vyvozují velice spekulativní závěry. Jeden hit uvedu. Staří Egypťané a staří Mayové museli mít nějaký duchovní, ne-li fyzický kontakt, protože obě společnosti stavěly pyramidy. A tento kontakt jim zprostředkovali mimozemšťané. Velice přesvědčivé a působivé. Až na jednu maličkost. Stavitelé pyramid nežili ve stejném čase. Egypťané předběhli Maye dobře o dva tisíce let. Setkejte se s někým, kdo žil před dvěma tisíci let! Lidská společnost se vyvíjí podle stejných zákonů, proto se ve všech společnostech objevila nějaká forma otrokářství, když k tomu vývojovému stupni společnost dospěla, zrovna tak se objevilo mnohoženství, od polyteismu se přešlo k monoteismu a tak bych mohl pokračovat dál. O tom ale tyto pořady nemluví. Nebezpečně to totiž smrdí marxismem a od něj radši dál.
A tak hlavním dokladem o návštěvách z kosmu jsou různé archeologické záhady. Jak to ti lidé tehdy dokázali, vždyť by to podle tehdejšího stavu znalostí vůbec dokázat nemohli. Určitě v tom mají prsty návštěvníci z kosmu! Jen malá paralela: jak to, že čmelák létá, vždyť by podle zákonů aerodynamiky vůbec létat neměl. Z našich nedostatečných znalostí se tak vyrábí důkaz o návštěvnících z kosmu. Co však doslova bije do očí, je pitomost těchto návštěvníků z kosmu. Přistanou si na zemi a první, co začnou dělat, je učit pozemšťany opracovávat kamenné bloky! A s jakou přesností! Takhle může uvažovat jenom akademický vůl. Jako návštěvník z vesmíru první, o co bych se zajímal, by byla otázka: lidičky, nažerete se vůbec dosyta? Ne? Tak to já vám musím dovézt prasata, krávy, kozy, ovce a koně, abyste měli dostatek živočišných bílkovin. A vám zase přivezu kukuřici a brambory, abyste měli dost uhlohydrátů. Tohle návštěvníky z kosmu vůbec nenapadlo, zato na opracování kamenných bloků byli mistři a nenapadlo je nic jiného, než učit své pozemské hostitele právě tomuto umění.
Proto si troufnu říci, že všechny ty teorie o návštěvách z kosmu jsou blbost. Rozhodně nic nenasvědčuje tomu, že nás navštívila nějaká vyšší inteligence z kosmu. Pokud by tu byla "vyšší" inteligence, pak byla hodně blbá. O nedostatku jakéhokoliv přímého důkazu o kontaktu s mimozemšťany nemluvě. O žádné návštěvy z kosmu nestojím. Pokud by k nim došlo, z devadesáti devíti procent by se jednalo o kolonizátory či kolonisty, kteří hledají nový životní prostor . Nic nového pod sluncem. I my bychom potřebovali nový životní prostor, nějakou další zemi, na které bychom mohli pokračovat v drancování přírody. Od návštěvníků z kosmu nemůžeme čekat nic jiného. Všechno ostatní jsou fantasmagorie.

Tělo

11. června 2013 v 15:48 | Ivo Adler
Tělo, svět ďábla přemáhám (Bože), na Tvá vnuknutí pozor dávám. Víc z tý modlitbičky neumím, ale proč bych s ní nezačal. Modlení je v současné době velmi populární. Prezident Obama přislíbil, že se bude za oběti hurikánu v Oklahomě modlit, i náš pan prezident při inauguraci pronesl nějakou modlitbu, a snad včera nebo předevčírem jsem slyšel v televizi jednoho starostu zatopené obce, jak říká, že už jim nezbývá, než se modlit. Ale že by nějaký politik padl na kolena a opravdu vroucně se pomodlil, to jsem ještě neviděl. Ale ty žvásty o modlení jsou velmi chytlavé. Taky zvažuju, že až za mnou přijde nějaký člen našeho spolku s problémem, řeknu mu: budu se za tebe (vás) modlit. Zatím jsem si to netroufl. Mám strach, že by mně členové kopli do prdele.
Ale zpátky k tělu. Z modlitby vyplývá, že tělo je nepřítel, proti kterému je třeba bojovat. Typická křesťanská krávovina. Nic jinýho než svý tělo nemáme a musím s ním být kamarádi. Jistě, u většiny z nás není takový, jaký bychom ho chtěli mít, ale co naděláš. Jiný nám nikdo nedá. Můžeme samozřejmě zblbnout a zavřít se do posilovny, hladovět nebo chodit na nějaké plastiky. Svůj efekt to přinese, ale cena je vysoká a efekt dočasný. Co je třeba v těle přemáhat? Nepřežírat se, pít do polozpita a hlavně souložit. K šukání má křesťanství výrazně negativní vztah - šukání připouští jen za účelem rozmnožování. Doporučení je jasné - když se nechceš rozmnožovat, nešukej. Lékař naopak tuto činnost doporučuje pro její blahodárné účinky na lidskou psychiku a stav fyzického uvolnění. Proto bych šukání podporoval již od raného věku - co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. K tomu je třeba vytvářet ve společnosti šukání příznivou atmosféru. Není to samozřejmě jednoduché, ale je to výzva, kterou nelze ignorovat.

Tělo se napřemáháme, až nám z toho půjde hlava kolem, ve stáří. Artróza třetího stupně udělá s naším pohybovým aparátem svoje a teď přemáhej svoje tělo a choď, blbečku. To je jiný kafe než přemáhat chtíč. A co taková prostata? Jeli jsme jednou na výlet do termálních lázní. Autobus nás vyklopil přede lázněmi a každý z nás potřeboval nejmíň na malou, někdo i na velkou. Na celý autobus jeden hajzl, alespoň před pokladnama. Než jsem přišel na to, kde ten hajzl je, málem jsem se pochcal, ale ani pak nebyl útrapám konec. Už tam přede mnou někdo byl a zřejmě to byl nějaký seriál. Vůbec se na mně nedostala řada, protože už nás svolávali, šli jsme na společnou vstupenku, bylo to lacinější. Teprve až u bazénů jsem pracně našel hajzl a mohl si ulevit. Jeden známý ze studií říká: dobrý vysrání - poloviční soulož. Dneska už vím, že v jistém věku je dobrý vysrání lepší než soulož, ale kdo to nezažil, nepochopí. Tady se člověk napřemahá tělo, až mu z toho půjde hlava kolem. Nemůže si říct, vychčiju se až doma jako za mlada. Musí se vychcat hned, jinak se pochčije. Když vydrží minutu, dvě, je to heroický čin. Tady jsou možnosti pro přemáhání těla a každý si užije až až.

Když nastaly deště…

2. června 2013 v 17:57 | Ivo Adler
Chčije a chčije. Miluju přírodní katastrofy. Jsou to chvíle, kdy nám příroda dává najevo, jaká jsme žoužel na povrchu země a abychom si moc nevyskakovali. Jsme nakonec taky jen jeden živočišný druh a klidně bychom mohli vyhynout. Na jedné satelitní televizi dávají seriál Po vymření lidstva nebo tak nějak, který ukazuje, jak by vypadala země po vymření lidstva. Příroda by rychle zahladila stopy po naší přítomnosti. Ale nedívám se na to. Je to moc depresivní. Nejsem takový masochista, abych vyhledával depresivní témata. Porno je rozhodně lepší - není depresivní.
Byl jsem jednou na nějaké besedě se Španělem, který učí na jedné škole u nás španělštinu jako rodilý mluvčí. Byl odněkud z Galicie - snad severozápadní část Španělska. A ten řekl - ty vaše katastrofální záplavy, takový srážky my máme každý rok. A neposereme se z toho. Je třeba s tím ale počítat. Teď nám druhý den prší. Ne všude. Na Moravě vůbec ne, v Čechách jen zčásti. A jsme z toho posraný. Na některých místech se voda vylila z řek a potoků. Odnesla nějaký věci, natekla do sklepů, vyjímečně i výš. Na oplátku přinesla bahno. A to by bylo zhruba tak všechno. Oheň by byl horší. Dosáhne všude a je daleko ničivější. Voda zasáhne jen nižší polohy a po jejím opadnutí stačí uklidit bordel. Pokud zrovna nespadne nějaký barák. Aspoň je práce pro naše nezaměstnané.
Pamatuju povodeň tuším v roce 1953. Mám na ní ty nejlepší vzpomínky. Nad naší vesnicí přetékal rybník a já jsem díky tomu chytil dva kapry. Šel jsem po cestě a najednou koukám, že se něco mrská v ovesném poli, běžím tam a on to kapr. Chytil jsem ho snadno. Na druhého už jsem šel cíleně pod hráz, řekl jsem si, když uplaval jeden, jistě nebyl sám. A taky jo. Chytit ho na zamokřené louce nebyl problém. Víc už jich bohužel nebylo. Když teď slyším, jak někde vypustili rybníky, aby se nestrhaly hráze, tak si říkám, bóže, jaká příležitost nachytat si kapry. Bohužel, u nás se žádný rybník nevypouští a tak z chytání kaprů nic nebude. Taky už na to nemám příslušný věk. Pokračováni katastrofy se zřejmě nekoná. Přestalo pršet. Škoda.