Květen 2013

Pravda o amnestii

25. května 2013 v 10:23 | anonym
Konečně Václav Klaus přiznal barvu! Televizní rozhovor Jakuba Železného s Václavem Klausem přinesl konečné rozuzlení problému novoroční amnestie. Kdo ještě nechápal, pochopil dokonale. Václav Klaus vše mimoděk vysvětlil. Klíčová je jediná věta. Když se Jakub Železný ptal na nezvládnutou privatizaci 90. let- podvody bank, kampeliček a fondů, které připravily o peníze tisíce střadatelů, Klaus odmítl kriminalizaci těchto dějů a událostí. "Vše jsme se učili, všichni jsme se tehdy učili - nedělejme z toho kriminalizaci." Podle Klause dnes kriminalizujeme lidi, kteří se pouze učili zbohatnout a protože jsme byli všichni začátečníci, chybička se holt vloudila. Proto přišel s amnestií. Pouze naplno projevil, co si celou dobu myslí. Proto omilostnil nejtěžší hospodářskou kriminalitu. Ne kvůli milosrdenství, jak občas nepřesně a podivně tvrdil. Milosrdenství je přece možné cítit vůči jednotlivému člověku a ne vůči celé skupině delikventů, kteří páchali hospodářské trestné činy, za které jim hrozilo až 10 let vězení.

Klíč je v tom, že Klaus tyto skutky za trestné činy nepovažuje. Klaus nesouhlasí s trestní politikou našeho státu. Jako nezná špinavé peníze, tak neuznává hospodářskou kriminalitu. Prostě když někteří vychytralí jedinci oblafnou své" pomalejší a méně bystré" spoluobčany, tak jim ty výnosy patří. Podle Klause je to přirozené a normální. Nesouhlasí s tím, aby tito naši obratní spoluobčané končili ve vězení. Ve světě Václava Klause je umění zbohatnout tím nejvyšším uměním. A pokud se někdo tomu to umění teprve učí a klopýtne, tak si zaslouží milost či amnestii. Aby to tedy bylo všem jasné - ve skutečnosti Václavu Klausovi nevadilo, že trestní stíhání bylo rozvleklé a trvalo příliš dlouho. On ve skutečnosti nesouhlasí s tím, že se jedná o trestný čin. Proto ve svém televizním vystoupení řekl o amnestii: "Deset let jsme na tom pracovali." Navzdory tomu, že před volbou veřejně slíbil, že amnestii nikdy neudělí, teď přiznává, že na ní celých deset let pracoval. Pěkná lekce. Ano. Deset let jeho utajený tým pracoval na tom, jak překazit odsouzení těch, kteří podle jeho vlastního hodnotového žebříčku nic špatného nespáchali. Klaus má jiný systém morálních hodnot. A jestli je právo minimum morálky, tak v případě hospodářských trestných činů se Václav Klaus ani s tímto minimem neztotožňuje. Nepochybuji o tom, že přesvědčení Václava Klause je naprosto skálopevné. Václav Klaus ví s naprostou jistotou, že když si někdo nakrade, je to jeho chytrost, patří mu to a basta. Nikdo z nás s ním v tomhle nehne. Správně řekl: "Jsem odolnější než všichni další politikové v této zemi." A to byl náš prezident po celých deset let...........NABUBŘELÝ, SOBECKÝ, BEZCHARAKTERNÍ, BEZCITNÝ, SEBESTŘEDNÝ ŽIVOČICH, KTERÝ NEMÁ S ČLOVĚKEM NIC SPOLEČNÉHO, KROMĚ VIZÁŽE"

Za komunistů jsme se měli lépe...?!

24. května 2013 v 10:12 | Ivo Adler

Můj článek se odvolává na web Za komunistů jsme se měli lépe. Autor tam není uveden. Ale snad je to Petr Staníček. S jakými údaji autor pracuje? Především s takzvaným mediánem. To je mzda přesně uprostřed seznamu všech mezd, nikoliv průměrná mzda. Autor srovnává mzdu v roce 1989 - 3 000 Kč a v roce 2011 - 21 000 Kč. Z toho vyplývá, že v provnání s výchozím rokem 1989 jsou příjmy 7x vyšší. A tímto koeficientem násobí cenu zboží v roce 1989 (2. sloupec) a dostává tak teoretickou cenu zboží v roce 2011 (3. sloupec). Tu porovnává se skutečnou cenou zboží v roce 2011 (4. sloupec). Rozdíl pak vyjadřuje v procentech - poslední sloupec. Z porovnání pak vyplývá, jak nebetyčně lépe se máme dnes ve srovnání s komunismem. K tomuto závěru bych měl několik výhrad.
Za prvé porovnává se aritmetický průměr cen, což je velice zkreslující údaj. Příklad: když mám k obědu celé kuře a soused nic, tak aritmeticky máme oba půlku kuřete.
Za druhé výčet není úplný. Některé, a to velice podstatné, ceny tu chybí. Zdravotnictví tu není vůbec - poplatek za pobyt v nemocnici, ceny léků atd.
Za třetí není to spotřební koš. Ten ukazuje váhu jednotlivých cen ve spotřebě a teprve jejich srovnání podává přesnější obraz o životní úrovni.
Za čtvrté tabulka zahrnuje jen tržní ceny. Za komunismu však bylo i rozdělování mimotržní, např. velice rozsáhlé podnikové rekreace.
Za páté ceny nepostihují kvalitu. Za řadu zboží sice platíme relativně míň, ale kvalita zboží klesla. Týká se to zejména potravin.
Konečně výhrada poslední
Klesla kvalita života. Máme sice možnost vybrat si z většího sortimentu zboží, některé ceny jsou relativně nižší, ale cena za tento "výdobytek" kapitalismu je vysoká. Vysoce vzrostla existenční nejistota, zhruba půl milioná nezaměstnanost, to je cena za vyšší životní úroveň těch "nad mediánem". Velká část naší spotřeby je na dluh, a to jak veřejné - dluhy státu, krajů a obcí, tak privátní - neustále roste zadlužení domácností. Žijeme na úkor příštích generací. Za komunismu byla platební bilance státu vyrovnaná a zadlužení domácností minimální.
Důstojnost a význam obyčejných lidí (těch "pod mediánem") hluboce poklesla. Na jejich názor se nikdo neptá, bojí se vyjádřit z obavy o ztrátu zaměstnání. Jsou to prostě "socky". Jeden příklad na závěr: včera jsem se potkal s bývalou kolegyní z práce. Když padli komunisti, doslova jásala. Brzo jí jásot přešel. Krátce na to přišla o práci, nějaký čas přežívala u nějakého soukromníka až nakonec šla o tři roky dřív do předčasného důchodu. Řekla mi, musím to brát, jak to je. Inu, máme se líp, než kdykoliv předtím. O tom nás ujišťují antikomunističtí tlučhubové.

Jakub a Agáta Prachařovi

9. května 2013 v 13:58 | Ivo Adler
Tak oni se vzali! Není to dávno, snad čtrnáct dní v Mariánských Lázních. Znali se od roku 1998, kdy oba hráli v reklamě na sušenky Disco. Po krátkém "jako chození" se jejich cesty rozešly, naši si i jiné partnery, Agáta má dokonce i syna s jiným mužem, inu umělecká branže, loni v září začali spolu žít no a teď se rozhodli, že do toho praští. Sympatické je, že Agáta se rozhodla přijmout jméno svého manžela. V dnešní době, kdy si celebrity ponechávají své původní jméno, to naznačuje, že to spolu myslí vážně. Zdá se mi to odpovědné, i když jejich dosavadní život, zejména Agáty, mi příliš odpovědný nepřipadá - drogový úlet, alkoholické dýchánky na večírcích, to jsou minové pasti, které na ně v budoucnosti čekají.
V čem jsou jejich naděje? Především v jejich věku. Přece jenom už to nejsou dva mlíčňáci. Dá se předpokládat, že dosáhli věku jisté dospělosti, Agátě je 28, Jakubovi téměř 30. Oba jsou vzdělaní?, chytří?, krásní?, jak se to rýmuje. Oba stojí na vlastních nohách. Mají povolání, která jsou si blízko, ona především modelka, on především muzikant. Mohou spolu i spolupracovat a tudíž se spolu mají o čem bavit. Hmotná nouze jim snad nehrozí. Určité předpoklady, aby jejich manželství v tak profláklé branži, jakou je šoubyznys, vydrželo, tedy jsou.
Jsou tu ale právě ta minová pole. Hned první je právě prostředí šoubyznysu. Až příliš snadno se v něm navazují nové vztahy, až příliš je příležitostí k jejich realizaci. Budou mít oba dost síly, aby těmto svodům odolali? Nevím jak u Jakuba, ale Agátiny pijácké kreace na večírcích jsou známé a to není zrovna stabilizující prvek v manželství. Láska není tak mocná čarodějka, jak se nám snaží namluvit romantici. Má-li se střetnout láska s alkoholem, tak láska jde do kelu. Další úskalí je pořadí priorit. Agáta očividně nehýří snahou mít další dítě, Jakub je v této otázce zdrženlivý. Kdo ale zaručí, že se v Jakubovi neozve volání rodu - postav dom, zasaď strom a zploď syna. Bude Agáta dost vnímavá, aby toto volání vyslyšela? Zatím se vyjádřila: druhé dítě ano, ale aspoň šestileté. To je samozřejmě blbost a oba to dobře ví. Právě to, že jsou oba ze šoubyznysu, připomíná loď bez kotvy. Loď je ovladatelná, ale pouze motorem. Partner mimo šoubyznys, který by představoval to ukotvení, tady není. Jejich soužití tedy bude vyžadovat hodně vzájemného úsilí. Štěstí není nějaký dany stav, který člověk vyhraje v loterii nebo na něj dostane dekret na úřadě, štěstí je především výsledkem úsilí, někdy hodně úsilí. Iluzí mnoha párů je představa - tak, teď jsme se vzali a budeme spolu šťastni. Ono to tak není. Na štěstí se musí makat.
Přeju Agátě a Jakubovi, aby spolu byli šťastni. Vždyť štěstí je kolem nás tak málo a navíc, pokud by to manželství bylo trvalé, byl by to v podmínkách šoubyznysu unikát. Nevěřím příliš na unikáty, ale budu jim držet palce.

Úsporná žárovka

8. května 2013 v 18:58