Březen 2013

Řeč těla

28. března 2013 v 10:10 | Ivo Adler
Řeči těla já rozumím. Když se přede mnou začne ženská spontánně houpat v bocích, tak vím, že mi tím dává najevo svou vstřícnost. Ale on někdy stačí o oční kontakt. Měl jsem jednou přednášku na vysoké škole. To se mi občas stává. A jak tak jdu po cestičce v kampusu, proti mně jde krásná holka. Žádná rachitická vyblitina jako jsou dnešní modelky, ale opravdu holka krev a mlíko. A těsně přede mnou se na mně usmála. Byl jsem z toho úplně paf a málem jsem se na tom chodníku vyplesknul. Samozřejmě, nic se dál nekonalo, ale co s člověkem udělá jeden úsměv, je k neuvěření. Jo, když jsme u těch vysokých škol, měl jsem na jedné nějaké externí hodiny. Když se školní rok chýlil k závěru, studenti se přihlašovali ke zkouškám. Formuláře jsem měl u sebe, aby nebyl s přihlašováním bordel. A jak jsem tak jedné studentce předložil formulář k přihlášení, když se nad ním sklonila, viděl jsem, že nemá podprsenku. Ty kozy jsem viděl jako na talíři. No nestyděla se, však taky dostala za jedna.
Ale na druhé straně, když jsem bejval mladší, tak se mi při pohledu na nahý kozy roztřásly šíjové svaly a zuby začaly cvakat. To už se neděje. Je vidět, že člověk přece jen okorává. Stejně jsem ty holky klasifikoval podle délky sukně. Minimálně dvě dlaně nad kolena - za jedna, jednu dlaň - za dvě, jenom nad kolena - za tři, pod kolena - neuspěla. Která přišla v kalhotách, taky. Proti mé klasifikační metodě nebyly námitky. Když se dneska dívám na dívky na ulici, to by bylo jednotek. I když neúspěšných adeptek taky. Ale vcelku platí - když sukni, tak krátkou. Ostatně, při dnešní kvalitě punčochového zboží je přímo hřích ty stehna neukázat. Jsem zvědav na jaro. Co ale bytostně nesnáším, to je kombinace punčocháčů a kraťasů. Tak se snad chodí jednotit řípa.
Ještě více o našich životních ambicích vypoví podávání ruky. Nedávno jsem se díval na Všechnopárty Karla Šípa. Moc ten pořad nemusím, ale pořád lepší než Krausovo Uvolněte se, prosím. Pozval si do něj začínající umělce, koho taky pořád zvát! Poslední byl dirigent. Při podávání ruky jsem si všiml, že umělec podává ruku hřbetem ruky nahoru. Tento způsob podávání ruky je všeobecně považován za projev hrabivosti a panovačnosti. Pro začínajícího dirigenta jako dělaný. Jsou i jiné nešvary při podávání ruky. Například chytnu partnera hned za prsty a zuřivě mu potřesu s rukou. Tím mu dávám najevo - to jsem tě doběh´. Když mi tohle někdo udělá, mám chuť ho kopnout do prdele. No a vrcholem sprostoty je svírat ruku jako ve svěráku. Tato manýra, oblíbená zvláště u některých pánů, říká protějšku - podívej se, jak jsem silný, na mně nemáš. Je to v podstatě vytahování se. A to mám stoprocentně ověřený. Mám docela slušný stisk, padesát kilo v jedné ruce udržím, i když jsou i jiní borci, ale nikdy se nad nikoho nevysírám, jak mu zmáčknu ruku. Slušně podám ruku, až na sebe narazí palce, přiměřeně stisknu a potřesu (krátce). Vytahování se přenechám primitivům.
Úplnou psychologickou studií je chování lidí u kasy v supermarketu. Nic proti venkovanům, sám se za něj považuji, ale když vidím, jak všichni tlačí vozík před sebou a nějaký blb ho táhne za sebou, tak si hned řeknu, aha, ty jsi ze vsi (a blbej). Tím to ale nekončí. Ruku v ruce s tím jde, že neoddělí svoje nakoupené zboží od zboží následujícího zákazníka. To už si říkám - ty nejsi jenom vůl, ty jsi korunovanej. A pak samozřejmě placení. Takovej blbeček okouzleně čumí, jak mu pokladní markuje zboží, pak pracně hledá peněženku, aby nakonec začal skládat zboží do tašky nebo zpátky do vozíku. Přesně tohle se mi stalo nedávno v mém oblíbeném supermarketu. Ten blb to ještě vylepšil tím, že si s pokladní pokecal, asi se znali. Už nevím, jak jsem dal najevo svoji nelibost, pokladní i zákazník se to snažili zlehčit, tak jsem jenom řek´, no, hlavně že si pán popovídal. A měl jsem jich dost. A ještě jeden postřeh. Když se někdo přižene s plným vozejkem k rychlé kase - maximální počet položek 10 kusů, hned si pomyslím - ty jsi bezohlednej dobytek. Co ale se mi už stalo, že prodavačka takovýho zákazníka vrátila. Pak se divíme, že kolem nás je tolik bezohlednosti. Nedivím se. Vždyť si ji tímto chováním pěstujeme.

Živnostníci

23. března 2013 v 10:41 | Ivo Adler
V souvislosti se sjezdem ČSSD se otevřela otázka zdanění živnostníků, potažmo drobného podnikání. Drobné podnikání zdůrazňuji proto, že Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu, vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a landkrabě klettgavský je taky živnostník. O drobném podnikání se v jeho případě ale asi hovořit nedá. Musí tedy být stanovena nějaká hranice, snad vyjádřená obratem, do kdy se dá ještě mluvit o drobném podnikání a kdy již nikoliv. Jinak bychom živnostníkům byli za voly a to už v některých případech jsme.
Nemám nic proti živnostníkům. Mám je dokonce v rodině a tak mám o drobném podnikání svou nezprostředkovanou představu. Živnostníci jsou určitě potřební a jednou z kravin socialismu bylo, že je zlikvidoval. Živnostníci by přispěli k rozvoji služeb, v socialismu poddimenzovaných, a vytvářeli by zdravou konkurenci veřejnému sektoru, ať už státnímu nebo družstevnímu. Byl to právě veřejný sektor, ze kterého se velká část živnostníků vyčlenila, mimo jiné tím, že ho rozkradla. Ale v polistopadových časech se stalo rozkrádání normou, kradl, kdo mohl a tak proč by nerozkrádali živnostníci, když se kradlo ve velkém? Co se po Listopadu rozkradlo, to už nikdo nedohledá, i když ty velké krádeže možná ano. Ono je přece jenom rozdíl, když se ukradnou 3 plechovky barvy, než když se ukradne miliarda.
Co mi ale na živnostnících vadí, je jejich státem posvěcená vychcanost. Mají výhodnější daně, sociální a zdravotní pojištění než zaměstnanci a tak na nich vlastně parazitují. V tom má Kalousek pravdu. A to ještě hledí stát, a tedy nás všechny, okrást, jak to jen jde. Je rozdíl mezi cenou na fakturu a cenou "na dlaň". Cena "na dlaň" je nižší, protože je nezdaněná. Proto je nanejvýš naléhavé, aby vůči nim byla daleko přísnější kontrola. V Itálii, když si pekař vezme ze svého krámu housku, tak na to musí mít daňový doklad, jinak je to daňový únik. Kravál kolem registračních pokladen není v tomto směru náhodný. Registrační pokladny znamenají větší kontrolu a ta je nežádoucí. Pravicové strany nadržují živnostníkům proto, že si mezi nimi pěstují svoji voličskou základnu. Že se živnostníkům nadržuje, ví všichni, ale jen stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek měl na sjezdu odvahu to veřejně vyslovit - zatížení živnostníků musí být vyšší. Dokonce i ministr financí Kalousek připustil, že Mládek má pravdu. Jenže pak nastala mela, i ČSSD totiž chce hlasy živnostníků a Mládek se musel "opravovat".
Větší zatížení čeká živnostníky v každém případě. Jde jen o to, jak vysoké bude a kdo ho provede. Rádoby národohospodářské kydy, že živnostník se musí o sebe sám postarat neobstojí. V kapitalismu se sami o sebe musíme postarat všichni a zvýhodnění živnostníků je neospravedlnitelné. Jestli má živnostník nevýhodu, že se o sebe musí sám postarat - musí si sám shánět práci, pak má zase výhodu - je sám svým pánem. Který ze zaměstnanců ji má? A všichni nemůžeme být živnostníky. A to je druhá věc, která mi na drobném podnikání, nikoliv na živnostnících vadí. Vládní apologetiky dělají z drobného podnikání všelék na všechny neduhy. Bylo to vidět i jedné televizní inscenaci z cyklu Nevinné lži. Nafoukaný manažer přijde o práci. Málem mu prodávají střechu nad hlavou (nebo mu ji prodali?), pořízenou pochopitelně na hypotéku. Lékem na jeho existenční problémy je drobné podnikání - začne vařit povidla. A hned se mu zázračně daří. Jeho závěrečný výpočet, oč je drobné podnikání výhodnější než dobře placené zaměstnání (nad tím, s jakými se tam hauzírovalo platy, se mi doslova protáčely panenky) mě dostal do kolen. Máš problémy? Podnikej! Hovno.

Pravomoci prezidenta

17. března 2013 v 9:30 | Ústava ČR
Předmět: čl. 62 Ústavy,
Prezident a čl. 62 Ústavy, zejména písmeno d) nás může zbavit této vlády
Přeposílám k přečtení, co mi přišlo mailem od všech možných lidí. Začíná být jasné, proč mají vládní krysy panickou hrůzu z Miloše Zemana.. """"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""''''"""""""""""""""""" *Nečas už stihl prohlásit, že kdyby nový prezident jeho vládu odvolal, považoval by to on za ústavní puč.*, tak může být ještě v Česku veselo. *Ústava České republiky článek 62* - říká : """"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""''''''''''''''''''''" Prezident republiky *a)* jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, *b)* svolává zasedání Poslanecké sněmovny, *c)* rozpouští Poslaneckou sněmovnu, *d)* pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády, *e)* jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, *f)* jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, *g)* odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení, *h)* má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, *i)* podepisuje zákony, *j)* jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, *k)* jmenuje členy Bankovní rady České národní banky, *l)* vyhlašuje referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii a jeho výsledek. Ústava ČR Čl.62 Prezident republiky a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.
Vláda nechť se tetelí. Ústava (šitá na míru autokratu Havlovi) totiž říká nedvojsmyslně, že prezident má právo nejen přijmout demisi vlády, ale i vládu sám odvolat, dokonce bez udání důvodu. Z bodu d je obzvláště zřetelné, že přijetí demise a odvolání vlády jsou dvě různé věci. Jasné to není jenom některým ústavním právníkům. Toto právo dosavadní prezidenti jen nevyužili. Neměli důvod, neměli snahu ani sílu. Pan Zeman je první prezident, který je dostatečně silný v kramflecích (byl zvolen přímo občany, a to s výraznou převahou), a má silný důvod (nelegitimní strana LIDEM ve vládě) pro odvolání vlády, aby to veřejnost přijala velmi kladně. Připomeňme si například, že poslanci, tvořící dnes vládní stranu LIDEM, která schválila vlastizrádné církevní tzv."restituce" (takže prošly nejtěsnější většinou hlasů; proti názoru cca 80% občanů), byli do sněmovny zvoleni za stranu VV, která měla ve volebním programu výslovné NE předávání majetku církvím. Ať dobře či špatně, ústava jakoby byla předpřipravena pro zavedení polopresidentského režimu (pikantní je článek 54.3: prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný), jen čekala na presidenta s mocným mandátem, a ten je tu. Politici to tak chtěli, nebo nedomysleli?

A co stranická kurtizána Karolína ???

Zajímavé poznatky z Řecka

17. března 2013 v 9:20 | Ing. Alena Péliová
Toto jsou asi ty důvody, proč je Řecko před krachem zachraňované stylem: buď se podvolit systému "západní demokracie" nebo zkrachujete. My o tom můžeme jen snít ...
Na dovolené v Řecku jsem se od domorodců dozvěděl, jak tam řeší cikánskou otázku Odpověď byla tak jednoduchá, že mi údivem spadla čelist,
V Řecku je postoj státu k cikánům (žádní Romové tam nejsou) velmi jednoduchý. Pokud pracuješ pro stát a platíš daně (jako většina), stát pracuje pro tebe. Pokud nepracuješ a neplatíš daně, stát nepracuje pro tebe a je jedno, zda jsi červený, černý nebo žlutý. Jednoduše cikáni ve větších městech mají své oplocené teritorium a tam, pokud kočují - přespávají nebo zkrátka žijí. Stát se o ně nezajímá. Obecně se však cikáni pasovali do role likvidovat a uklízet ulice od vyhozeného železa, spotřební elektroniky a nepotřebných věcí. Tyto suroviny
svážejí na výkupní místa a inkasují za to peníze.
V Řecku žije cca 11 milionů obyvatel a 80% země pokrývají neúrodné hory. Těch 20% úrodné půdy uživí všechny a ještě jim zvýší. 30% populace pracuje v zemědělství. Největším průmyslovým odvětvím je námořní doprava, která je třetí největší na světě. Příjmy z turistického ruchu tvoří 30% ve státním rozpočtu. Když má mladá rodina třetí dítě, tak stát poskytne této rodině dotaci na koupi osobního auta v ceně bez daně. Auto má červenou SPZ, a když ho policista zastaví a neřídí ho osoba, která auto kupovala s dotací od státu, privilegia jsou najednou pryč a navíc ještě ta hanba s pokutou jako řemen. Až po pěti letech může majitel
auto prodat. Tyto auta jsou velkou pomocí mladým lidem.
Školství funguje tak, že pokud oba rodiče pracují a platí daně, všechny děti mají studium do maturity zdarma včetně stravování. Když pracuje jen jeden z rodičů - děti mají studium zdarma, ale stravu si musí hradit. Když nepracuje ani jeden z rodičů, musí děti platit školu od první třídy až např. po maturitu včetně stravného. Řekové rádi posedí se svými přáteli nebo rodinou na verandě či balkoně a uspěchaný život je u nich vzácnou výjimkou. 98% obyvatelstva je pravoslavného vyznání s velkým důrazem na rodinu. 2% jsou muslimové a bez vyznání spolu
s ostatními náboženstvími a sektami. Ve vnitrozemí na vesnici téměř neexistuje kriminalita a ve větších městech je velmi vzácná. Prostě v Řecku se nekrade. Stát zakázal na svém území hrací automaty. Drogy jsou tam neznámou věcí, protože rodiny a víra jim nedovolí něco podobného.
Pokud nechce mladík nastoupit povinnou vojenskou službu, tak o to může požádat úřady a dostane modrou knížku. Dnes je služba v řeckých ozbrojených silách natolik vážená, že žádosti o modrou knížku by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Hlavním problémem po vystavení je získání celoživotní invalidity, která majitelům modrých knížek neumožňuje práci ve státních službách. Ten kdo má modrou knížku je automaticky řazen na poslední místo ve všech seznamech, které stát pro uspokojování svých občanů musí vytvořit. Takže není osobou, která je volená, při podpoře v případě nezaměstnanosti je na posledním místě i při žádosti o byt, transplantaci atd. Prostě nic nedáš pro stát - stát nedá nic tobě. V zemi, kde vzniklo slovo demokracie, je účast ve volbách povinná a neúčast znamená vysokou pokutu. Zda do volební urny volič vhodí obálku s hlasem nebo bez, je už na voliči. Výsledky voleb tam nikdo nezpochybňuje. Je zajímavé, že v Řecku neexistují extrémistické strany a ani není důvod. Menšiny se buď přizpůsobí většině, nebo
potom platí - nechceme vás tady.
Ing. Alena Péliová odbor implementace státní podpory výzkumu a vývoje, sekce vědy a techniky Ministerstvo školství, vědy, výzkumu a sportu SR Stromová 1 813 30 Bratislava

Habemus papam

14. března 2013 v 12:00 | Ivo Adler
Tak máme papeže. Ono je snadný dělat po volbě chytrýho, ale přísahám na holý pupík, že jsem předpokládal, že papež nebude Evropan. Ono je už toho evropocentrismu dost. Furt se vytahujeme: my, my, my…, přitom Evropa už dávno není tím středem světa, jakým kdysi byla. V ekonomice je to zjevné od konce 19. století. V ekonomice tím středem světa jsou USA, alespoň zatím. Proto jsem čekal, že papežem bude Američan. Jó, proti ekonomickému větru těžko čůrat. Těší mě, že papežem není Ital. Přece jenom je to důkaz, že v katolické církvi se prosazuje jakási demokracie. A jsem rád, že papež není z USA nebo z Kanady. To by se nám ti Angloameričani vysírali všude. Navíc tam není katolické náboženství nejrozšířenějším. Proto jsem čekal, že papežem bude někdo z Latinské Ameriky. Ta je katolickým náboženství doslova prolezlá. Trochu mně mrzí, že po černošském prezidentovi USA nemáme černošského papeže. Tady Církev svatá svoji šanci prošvihla.
Zvolení Argentince Jorge Maria Bergoglia (76) za papeže asi není překvapením jenom pro mě. Je to přece jenom méně známý kardinál. Pupeční šňůra s Itálií tak docela přestřižená nebyla. Jak už jméno napovídá, je to syn italských přistěhovalců, narozený 17. 12. 1936 v Buenos Aires. Ale pochází z chudých poměrů a to je dobře. Na jeho sociální cítění se dost spoléhá. Ale ono je fuk, kdo bude papež. Věřící sice na svatopetrském náměstí vyskakují radostí, že máme papeže, ale Církev svatá už je mimo hlavní proud světových dějin. Z hlediska světového vývoje je důležitější, kdo bude čínským prezidentem, než katolickým papežem. Důležité je to pro katolíky, ale ne pro svět.
Ve 20. století se papežové do světového dění nijak zvlášť nezapsali. Nejvíc asi bude vzpomínaný Polák Karol Wojtyla, jehož jméno je spojováno s pádem komunismu. Navíc to byl showman, který si potrpěl na okázalá veřejná vystoupení a to si lidé pamatují. Ani Bergoglio, pardon Jeho Svatost František, žádnou díru do světa neudělá. Navíc má zdravotní handicap - chybí mu jedna plíce a to mu při náročném výkonu funkce papeže může vadit. Abych dlouho nekrafal. Máme papeže! Bereme to na vědomí. Jak říkávala moje babička, chleba proto lacinější nebude. Jeho zvolení je malininkým posunem uvnitř katolické církve. Žádná revoluce to není. Ani v církvi, ani ve světě. Hodně štěstí, Františku.

Zprávy z bojiště č. 6

3. března 2013 v 10:50 | Ivo Adler
Na našem bojišti se opět stalo mnohé (viz předchozí zprávu z listopadu 2012). Hajzlík č. 1 se proti rozhodnutí o vyloučení ze spolku podle očekávání odvolal. Ani nám nesdělil, k jakému orgánu, ale to je jedno. Podstatné je, že se našim případem zabývala ústřední rada. A ta konstatovala, že prý jsme vyloučením porušili Stanovy. V čem, to zatím neřekla. Informace je zatím ústní. Z vyloučení svého regionálního lokaje byla v šoku. To jsme si dovolili dost! A tak jsem prý dostal nějakou důtku, opět jenom ústní informace. Ústřední rada prý projednávala moji korespondenci s panem ústředním předsedou (občas jsem si z něj dělal prdel) a na tomto základě tedy údajně dostanu důtku. Čekám na písemné vyjádření.
Neseděl jsem s rukama v klíně. Den po jednání ústředním rady se konala naše členská schůze, takže její výsledek ústřední rada ještě nemohla znát. A na této schůzi jsem požádal členskou základnu o vyjádření důvěry ve funkci předsedy. To bylo dopředu avizováno v programu schůze, věc nikdy předtím nevídaná. Předpokládal jsem, že dostanu důvěru a proto jsem se na to nevysral a dál jsem plnil své povinnosti předsedy. Co jsem ale nepředpokládal, že vyjádření důvěry bude tak drtivé. Proti mému setrvání ve funkci byli jen čtyři členové, jedním z nich byl i hajzlík č. 1, který rovněž přišel na schůzi. Odvolání proti vyloučení má odkladný účinek, tudíž se zúčastnit mohl. Ještě před hlasování o důvěře se dožadoval diskuse před hlasováním - chtěl nás zkrátka rozeštvat. S jeho požadavkem ho lidi úplně spontánně poslali do prdele. Po hlasování znechuceně odešel. Pak už měla schůze standartní průběh.
Dva dny nato se konala mimořádná výborová schůze, zorganizovali jsme totiž pro naše členy výhodný pobyt v lázních a i značná část výboru tam jede, včetně mne. Projednával se pochopitelně průběh členské schůze, klídek, ale já jsem chtěl využít ofenzivní nálady po našem vítězství, bylo to vítězství většiny výboru, a navrhl jsem odvolání hajzlíka č. 1 a jeho věrné soukmenovkyně z regionální rady. Důvody pro to jsou. Hajzlík č. 1 je pořád naším členem a tudíž ho odvolat lze. Trochu jsem tím výbor zaskočil a tak to přeložili až na další jednání, mimo jiné kvůli tomu, že výbor nebyl kompletní. A taky chtějí vyčkat, co udělá s vyššími složkami naše vítězství. V lázních budu mít dost času, abych členy výboru přesvědčoval. Předpokládám, že regionální rada odvolání hajzlíka č. 1 a jeho soukmenovkyně odmítne. Blbí jsou na to dost. A na to právě čekám. Jediný orgán, který tuto při může s konečnou platností rozhodnout, je soud. Lhůta pro odvolání je půl roku od události, která se stala. To jsem nevěděl a proto jsem jejich zfalšované volby do regionální rady nemohl napadnout, prošvih jsem termín. Ovšem tím, že zamítnou naše odvolání, nastane nová právní situace a tu už napadnout lze. A nebude to soudní pře jenom o tomto sporu, bude toho víc. Těším se na to.
Také jsem zvědavý, s čím na mně vyrukuje ústřední rada. Tady mně bude muset svoje rozhodnutí dát na vědomí písemně. Na to čekám. To půjde k soudu bez všech okolků. Doufám, že si to nerozmyslí. Jak jen to bude možné, chci navštívit svého praktického lékaře a stěžovat si na zdravotní problémy psychického rázu. U soudu budu argumentovat s tím, že kromě újmy na mé pověsti jejich postup měl negativní následky pro mé zdraví. Ještě si rozmyslím, jakou náhradu budu požadovat. Něco bych vysoudit mohl. Tím je ta jejich nafoukanost přejde.