Únor 2013

Implantáty

23. února 2013 v 13:46 | Ivo Adler
Nehodlám definovat, co jsou implantáty. Nejsem doktor a tak by ta definice dopadla všelijak. Ale většina z nás si pod slovem implantáty vybaví umělý kozy. Přiznám se, že téhle vymoženosti stále nemohu přijít na chuť. Zdá se mi to nenormální, až zvrácené. Připadá mi, že to je stejné, jako kdyby si chlapy vycpávali rozkrok, aby vypadali mužněji. Muži, bohužel, žádný implantát nemají, aby si zvýšili své mužné sebevědomí. Ale nejsem proti prsním implantátům absolutně. Když žena kvůli rakovině přijde o prs, tak jeho vymodelování s pomocí implantátu jí pomůže získat ztracené sebevědomí. Může začít žít plnohodnotný život. Tady jsem pro.
S pocity značně rozpornými sleduji, když si modelky nechávají zvětšit prsa, aby lépe vypadaly. Jsou v rozporuplné situaci. Na jedné straně se od nich chce, aby byly štíhlé, až vychrtlé, ale zároveň, aby měly pěkný kozy. Štíhlost a plné poprsí nejde dost dobře dohromady. Aby žena měla plné poprsí, musí být plná všude a tady je problém. Se štíhlou postavou se z ženy stává plošina. Řešením je implantát. Pro některé modelky je to existenční nutnost. Díky implantátu mají výstavní kozy. Až je to nepřirozené. Zvlášť výrazné je to u pornohereček, pro které je nahota pracovním oblečením. Jejich výstavní polokoule doslova mlátí do očí. U těchto profesí, které se živí tím, že jsou očumovány, to nějak beru. Život není peříčko a každý krok, který mi pomůže s uplatněním na trhu, je dobrý. Jsou modelky, které na velkých, umělohmotných kozách postavily svoji kariéru. I tak je to riziko. Tělo na implantát může reagovat různě, mimo jiné i zhoubným bujením. A tak, co mě mělo pomoci, mě ve skutečnosti ničí. A to nemluvím o tom, že implantát tam nemůže zůstat na věky. Jak se dostal dovnitř, tak se musí dostat ven. To jsou minimálně dvě bolestivé operace. Představa osmdesátnice s obrovskejma, naducanejma kozama je pro mně dost tristní. Žena, která si nechává zvětšit kozy jen kvůli svému sebevědomí, dokazuje, že žádné sebevědomí nemá. Takové ženy lituju.
Jsou ovšem implantáty, které vítám. Nejsou to implantáty prsní, ale zubní. Člověk mého věku už všechny zuby nemá, bohužel. Když mi odešla zubařka do důchodu, dost těžko jsem hledal nového zubaře. Nakonec jsem ho našel. První, co pan doktor udělal, že mně za pomoci makety ukázal, jak si mám zuby vůbec čistit. V čištění zubů jsem měl určité mezery, mezizubní kartáčky jsem například vůbec neznal. A tak jak jsem měl mezery ve vědomostech, tak mám i mezery v zubech. Řešením je částečná odnímatelná náhrada. Není to ono. Už se nemůžu tak zakousnout do života, jako dřív. Vadí mi to. A tak uvažuju o implantátech. Jak se to dělá, o tom mám jen mlhavou představu. Ale říkám si - zvládli to jiní, zvládneš to i ty. Zkušenosti s vrstevníky mě povzbuzují. Před několika dny jsem viděl Všechnopárty, kde vystupoval herec Ladislav Frej (70). Viděl jsem, jak svědomitě cenil dásně se zubama bez jediné poskvrnky, tak jsem si hned řekl: aha, ty máš implantáty. Před několika lety jsem se zúčastnil večírku absolventů střední školy po letech, už ani nevím kolik (viz můj článek S kurvama). Zaujal mě jeden spolužák, který také svědomitě cenil dásně - zuby bez jediné poskvrnky. Já už moc zuby necením, protože bez poskvrnky nejsou. Zato jsou moje. Ale na ty náhrady se přece jen špatně kouše. O implantátech budu vážně uvažovat. Má je nakonec i pan prezident.

Restituce

12. února 2013 v 15:44 | Josef Klíma
Restituce majetku církví ? Nikoli ... je to megatunel! Když jsem 10.1.2012 psal článek na téma darování majetku církvím ani jsem netušil, jak velikou budu mít pravdu se svou lehce konspirační teorií o tom, u koho nakonec skončí majetek, který hodlá Kalousek, a spol. církvím darovat.
......a pojďme si říci, co se nového "profláklo" . Máme zde věc, o které se vůbec nemluví, jako by se nikdy nestala ..... evidentně si stávající vedení církví velmi přeje, aby se tu skutečnost veřejnost nikdy nedověděla, a aby se na ní zapomnělo : Federální shromáždění ČSFR 1. srpna 1991schválilo "výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností."
Jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála Františka Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší! Nejen on, ale i další opoziční představitelé se vyslovili pro restituční tečku. Kardinál Tomášek upozornil také na to, že nejde o žádný majetek zabavený komunisty, jak tvrdí ti, kteří se těší na příspěvky do stranických kasiček a konta jedinců!!! Úplné vypořádání poměrů s římskokatolickou církví tedy proběhlo 1.8.1991 !!!
Právník a vedoucí katedry práva Bankovního institutu Aleš Rozehnal vypracoval analýzu ze které vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo právem, i když se vlastnickému právu podobalo.
Oproti vlastnickému právu totiž podléhalo řadě omezení. Naopak majetek, který má být podle předkládaného návrhu církvím vydán, na rozdíl od minulosti žádným omezením podléhat nebude, a subjekt, který ho obdrží, bude odlišný od právnických osob, kterým byl vyvlastněn.
O majetek v případě katolické církve přišla veřejnoprávní instituce, která se při proměnách legislativy proměnila v soukromého vlastníka. Prohlašované restituce jsou tedy pouze zavádějícím názvem pro naprosto nové uspořádání majetku a jeho systémové zařazení .... politicky nekorektně řečeno jde o darování majetku soukromým subjektům, který mu v roce 1948 rozhodně nepatřil, protože tento soukromý subjekt prostě neexistoval ... jinak řečeno, jde o krádež a vytunelování státního majetku ve prospěch soukromého subjektu!
Další právní rozbor od profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka, odborníka na ústavní právo a Benešovy dekrety říká : "Za první republiky nikdo nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní charakter."
Když návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek neměl! A ještě je tu jedna důležitá otázka: Je všeobecně známo, že třeba v případě katolické církve podléhá veškerý její majetek přímo správě Vatikánu. Je součástí majetku Vatikánu - ergo darované nemovitosti a pozemky se stanou majetkem cizí mocnosti ..... a ejhle ....čin, který naruší územní celistvost České republiky ve prospěch cizí mocnosti .... a to je přeci vlastizrada! Osobně bych byl klidně pro to, co navrhoval kolega Vereš ..... každý poslanec a senátor, který bude hlasovat pro zákon v navrhované době, byl okamžitě obviněn z trestného činu vlastizrady a pochybení při správě veřejného majetku.
Ale teď k nejdůležitější části, která se týká mé malé "konspiračky" v předchozím článku … provalilo se totiž to, že velké developerské firmy ...česky řečeno "překupníci s pozemky" … už teď vyjednávají s církvemi o výměnách a odkupu lukrativních pozemků, které mají církve dostat. Takovou výměnu musí schválit Pozemkový fond a světe div se, o potvrzení směny žádaly stát také dvě pražské firmy Duplicatus a Real 24, v nichž působí ekonom pražské arcidiecéze a zároveň vedoucí správy majetku na Arcibiskupství pražském Karel Štícha, jako předseda dozorčí rady Duplicatus si vyjednal směnu pozemků s římskokatolickou farností v pražských Stodůlkách a Real 24 se dohodl s farností v Uhříněvsi. Jak vidíte samotní církevní funkcionáři a lidé napojení na církev se velmi angažují v tom, jak na předpokládaném darování majetku církvím pořádně vydělat. Jde o miliardy, za něž lze developerským společnostem lukrativní pozemky rozprodat.
Vzhledem k tomu, jaké čachry se dějí neustále s územními plány v Praze a dalších městech v ČR, jde spíše o desítky miliard.
A jsem si jistý, že politici jako Kalousek, Nečas a další velmi angažovaní v přípravě tohoto megatunelu, to vše velmi dobře vědí a hodlají si taky pořádně "zasosat" ze státního majetku ve svůj prospěch. Braňme se občané!!!
Zabraňme darování majetku a stovek miliard církvím!!! Zabraňme největšímu tunelu od dob velké privatizace!!!

Máme rádi zvířata

9. února 2013 v 10:35 | Ivo Adler
Dostal jsem e-mailem odkaz na následující stránku: http://www.youtube.com/watch_popup?v=794wEIbHlDc&vq=large. Prý je to z Kanady. Podle mne je to otřesné svědectví toho, kam až může dojít ochrana zvířat. Je jenom otázkou času, kdy ti jeleni někoho zraní, neřku-li zabijí. Jsem pro ochranu zvířat, ale ne takovou, aby zvířata ztrácela svou přirozenou plachost a stávala se účastníky městského provozu. V těchto dnech český stát musel zrušit ochranu kormoránu, protože tito predátoři doslova decimují stavy ryb v našich rybnících. Opět jeden z příkladů zvráceného chápání ochrany přírody. A to nemluvím o snahách některých rádoby ochránců přírody, kteří chtějí do naší přírody introdukovat vlky a medvědy. Mně úplně stačí vlci a medvědi v zoo, v přírodě se s nimi setkávat nemusím. Péči o zdravotní stav naší zvěře klidně přenechám myslivcům, stejně té zvěře moc není, kromě divokých prasat. Ale nechci riskovat, že když si vyjdu do lesa, tak mě napadne vlk nakažený vzteklinou. V takovém stavu naše příroda opravdu není, abychom si tu uměle pěstovali predátory.

Náš zdravotní systém

9. února 2013 v 10:13 | Václav Sádlo / Savex
V pondělí na mě zvonila sousedka a prosila mě, abych zavolal Petrovi (její syn) záchranku, že je mu strašně špatně. Hned jsem točil 155. Ozvala se mi operátorka a chtěla paní k telefonu, aby zjistila o co vlastně jde. Potom nám řekla, že jezdí jenom k bezvědomí nebo k nehodám a dala nám číslo na ošetřujícího lékaře. Lékaře nebylo možno sehnat neb má dovolenou a lékař, který ho zastupuje, je vylepen na dveřích ordinace i s kontakty (jsem se dozvěděl dnes). Bohužel jsem byl nepojízdný a volal jsem i na magistrát Plzně, kde mi taky nedokázali poradit, co se má v takovém případě udělat. Včera Petr zemřel a až potom přijela záchranka. Po smrti Petra jsem znovu volal na 155 a poděkoval jim za jejich skvělou spolupráci, že kamarád nám díky jejich nezájmu zemřel. Arogantně mi operátorka řekla:
"Co si to dovolujete - nás tohle ale vůbec nezajímá " a položila telefon. Je mi z toho děsně těžko. Stát se VYSRAL na občana v té nejhrůznější podobě jak to jenom jde. Včera jsem byl podat Trestní oznámení na PČR pro neposkytnutí sanitky operátorkou na 155 v ohrožení života. Celou věc jsem s policisty detailně probral a závěr je takový:
Trestní oznámení podat sice ze zákona můžu, ale ze zkušenosti mi řekli, že na nějaké řešení je minimální šance a celá věc vyšumí do ztracena, protože na 155 sedí jenom člověk, který se rozhoduje podle toho jestli uzná, že volající oznamuje skutečně ohrožení života. A že někdo zvrací a nemůže chodit, je prostě málo - může se klidně jednat o opilce. Nehledě na to, že se
k dané věci budou vyjadřovat znalci - doktoři a doktor doktora neshodí. Mám prý přesvědčit matku zemřelého, že si může podat Žádost o prověření postupu na Městské ředitelství policie.
Ještě jsem chtěl, aby mi poradili, kdybych se náhodou znovu ocitl v podobné situaci, co mám vlastně dělat? Odpověď mě šokovala: Je třeba, abyste při hovoru s operátorem uváděl daleko horší situaci, než ve skutečnosti je, jedině tak máte šanci, že Vám záchranka pojede na pomoc! Z vlastní zkušenosti mi policista vyprávěl, jak až na třetí výzvu policie mu dispečer 155 poslal sanitku pro postřeleného chroptícího občana.
A nevěřil, jak se personál záchranné služby dokáže děsivě chovat k lidem, je to na hraně zákona. Dále jsem kontaktoval Magistrát města Plzně a celou věc konzultoval s vedoucí odboru sociální a zdravotní péče o občany. Celkem se zhrozila, ale na druhou stranu jí to ani moc nepřekvapilo, neb přichází každodenně do styku s doktory, kteří jenom chtějí, aby jim propláceli stále větší faktury a vlastně potřebný člověk je až někde na konci systému. Závěr
našeho hovoru byl ten, že je to chyba systému, ve kterém snadno může někdo udělat špatné rozhodnutí. Nakonec jsem kontaktoval Romanu Vébrovou z TV Nova, kterou jsem s celou věcí seznámil. Řekla, že je to děsný a snad připraví o celé věci malou zpravodajskou reportáž už jenom proto, aby občané věděli jak volat na 155, aby jim skutečně záchranka přijela - prostě je v bezvědomí, je v ohrožení života - tohle musí jednoznačně v telefonu zaznít a pak záchranka musí dojet!
Dnes ráno mi maminka zemřelého přinesla Petrovo parte a bonboniéru, že jsem byl jediný, kdo o Petra v nouzi projevil zájem. Vzal jsem parte a bonboniéru a osobně jsem jí dovezl řediteli Plzeňské záchranné služby. Dostal jsem se jenom k ředitelově asistence, kde jsem jí vše předal se slovy: V pondělí jsem Vám volal na 155, že soused zvrací a nemůže chodit -sanitku jste mu neposlali, protože podle vašeho názoru nebyl v ohrožení života, bohužel soused zemřel a tady máte bonboniéru a parte za vaši perfektní práci". Otočil jsem se a zhnusen odešel. Petrova maminka nechce podávat žádné trestní oznámení ani stížnost, je z toho úplně na hadry - nejvíc jí drtí, že se na něj všichni vykašlali. Moje ponaučení je, že zde v naší republice je daleko katastrofičtější stav morálky, než si vůbec kdo dovedete představit!
A malý dovětek na závěr:
Před chvílí jsem mluvil s kamarádem, co měl těžce nemocnou manželku. Věděl, že její konec je jenom otázka času a celodenně se o ní staral - měl ji doma na lůžku. Teď v neděli mu zemřela. Zavolal k ní doktorku z pohotovosti. Doktorka přijela a slova, která mu řekla, mu prý budou do konce života znít v uších : "Ano Vaše manželka je mrtvá - dáte mi 30 korun".
Franta konsternován tímto prohlášením došel pro peněženku a podávajíc jí padesáti korunu, jí povídá jak ve snu: "Mám jenom padesátikorunu". Nato ona jí od něj vzala, strčila do kapsy a se slovy: "Já taky nemám drobný zpátky" odešla pryč. Prostě z některých doktorů se staly opravdové kreatury.

Je správné strašit komunistama ?

7. února 2013 v 12:04 | anonym
Ano byla to neskutečná hrůza! Každej musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.
Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala.
Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu.
A co teprve vnucování sociálních jistot, že po odpracování 40 let má člověk právo na penzi. Ženský si vybrečely oči do krvava, když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli dělat o 10 - 15 let déle.
Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí. A co teprve když Vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti komunističní tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti.
Ne přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu.
Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin.
Z lidí a hlavně dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět.

Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, která tenkrát panovala.
=

Rákosový tanec (Reed dance)

1. února 2013 v 10:41 | Ivo Adler
Rákosový tanec (Umhlanga) je tradiční kmenový obřad u kmenů v jižní Africe (Svazi, Zulu), při kterém dívky (panny) přinášej rákosové stvoly pro chýši jeho matky. Doporučuje se vždy sudý počet stvolů, aby královskou rodinu nepostihlo neštěstí. Na tento obřad se sváží dívky z celého Svazijska a když jsou tak pěkně pohromadě, král si z nich vybírá svoji (další) manželku. Král Msvati III., poslední absolutní vládce na světě, už jich má nejméně 13. Dívky jsou rozděleny do dvou věkových kategorií, 8 - 13 let, to je taková tréninková kategorie a pak 14 - 22 let a ty už jsou berné. Obřad se koná vždy na konci srpna.
Problém je s tou kategorií panna. Africa je prolezlá AIDSem a tak za záruku nenakaženosti je považováno právě panenství. Když dívka nesouložila, tak se ani nemůže nakazit, což je blbost. Panenství je veřejně ověřováno, což při hygienických poměrech afrického venkova může naopak vést k šíření AIDS. Navíc panuje pověra, že pohlavní styk s pannou může nakaženého HIV vyléčit, takže po pannách je poptávka, která se posouvá do stále nižších ročníků a vede i k případům znásilnění. Při obřadu je (zaplať pánbu) požadováno tradiční oblečení, viz níže.

Což o to, oblečení je hezké, ale při realizace tohoto požadavku jsou problémy. Podprsenku ty dívky nemají, to je vidět, ale jak je to s kalhotkami? Kalhotky rozhodně tradičním oblečením nejsou.
O tom, jestli dívky mají či nemají kalhotky, se můžeme jen dohadovat při pohledu zezadu. Zdálo by se, že požadavek tradičního oblečení opravdu dodržují, ale při sledování videa z této akce je vidět, že tomu tak ve všech případech není. Když dívky při tanci vystrčí na diváky prdel (sympatický taneční prvek), je vidět, že některé mají tanga. Naopak při pohledu na snímek dole je vidět, že některé tanga prokazatelně nemají. Asi by při uplatňování tohoto doporučení by měli být organizátoři důslednější. Vzpomínám na jednu z okrskových spartakiád. Tehdy ženy cvičily v takových minišatech. Protože bylo ještě dost chladno, ženy si pod minišaty vzaly punčocháče. Když to viděla náčelnice skladby, zařvala na ně z amplionu: ženský, sundejte si ty punčocháče. Tady chybí náčelnice, která by na ty dívky zařvala: holky sundejte si ty spoďáry.

Je vidět, že při slavnosti Umhlanga není o pohled na nahou prdel nouze. Krátkost sukének je pochopitelná. Když si chce dívka sednout, tak kdyby byla sukénka delší, tlačily by jí korálky do prdele. Takhle si sedne a korálky jsou nad sedem. Nakonec pohled na obnažené pozadí je docela sympatický.

Další věc, hodná pozornosti, jsou různé barevné střapce, které na sobě dívky mají. Mají svůj význam. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen pro parádu, jako měli koně na postroji tzv. darmovisy. Viseli tam nadarmo. Není tomu tak. Barva těchto střapců vypovídá o dívce samé, především jestli je zadaná či nikoliv. Něco jako žudro na moravském Slovácku. Tady si ovšem svoje žudro nosí dívka s sebou.
Rákosový tanec je největší kulturní akce v celé Africe. Tím se měla Jižní Afrika pochlubit při zahájení světového mistrovství ve fotbale. Zulu jsou jedním z jihoafrických kmenů nebo snad národů. Prošvihli to. Pochopitelně král si z masy desetitisíců defilujících dívek není schopen nějakou vybrat. Proto je celá akce zároveň koncipována jako soutěž Miss Svazijsko. Organizátoři vyberou z celé soutěže finalistky a tady už má král výběr snazší. Celá akce je logisticky velice náročná, dívky jsou sváženy z celé země země, jejich soustředění trvá více než týden, musí být živeny a ubytovány. Videa ze závěrečného defilé ukazují, že ne úplně to mají organizátoři zvládnuté. Po ploše, kde dívky defilují, se poflakují různí, zřejmě ožralí domorodci, kteří s přehlídkou nijak nesouvisí. Videa jsou převážně amatérská a nekvalitní. Taková akce by si zasloužila lepší prezentaci. Kulturní tradice jsou bohatstvím celého národa a celého lidstva.

P. S. 3. 7. 2014
Ještě jedna souvislost mně napadla. Král při výběru dalších manželek nemusel vycházet jen ze svých zvrhlých choutek, ale mohl posilovat i své mocenské postavení. Velemoudrý král Šalamoun měl blíže neurčený velký počet žen. Při jejich výběru přihlížel k tomu, aby byl spřízněn s mocnými rodinami ve svém království. Tím si zajišťoval jejich loajalitu. Stejnými kritérii se mohli řídit i domorodí afričtí králové. Láska? Prosím vás, kdo by se takovou banalitou zabýval. Tak se to běžně praktikovalo až do nástupu křesťanství. Mocenská stabilita měla svoji výhodu. Ale mělo to taky svoji nevýhodu. Tou byly velice nepřehledné nástupnické poměry. Bujely palácové intriky. Jak se s tím vyrovnává současný svazijský král, který je nepochybně křesťan, se můžeme jen dohadovat.