Prosinec 2012

Konec světa

26. prosince 2012 v 10:24 | Ivo Adler
Je to trapné, ale konec světa se opět nekonal. Píšu opět, protože apokalyptické představy o konci světa, naposledy 21. 12. 2012, nebyly ani první a obávám se ani poslední. Předpokládám, že nějakých předpovědí o konci světa se ještě dočkáme. Konec světa nepochybně jednou nastane, ale silně pochybuji, že to bude nějaká jednorázová katastrofa, ta by mohla nastat snad jedině pádem nějakého vesmírného tělesa na zem, ale i to bychom věděli dopředu, spíše bude konec svět podobný odumírání starého stromu, který nakonec odumře úplně.
Apokalyptické předpovědi o konci světa sledují velice pozemské a dá se říci pragmatické cíle. Jak už jsem řekl, v historii lidstva nejsou ničím novým. Doložené jsou už od biblických dob a stály u zrodu křesťanského náboženství. Už kazatelé, jako byl Jan Křtitel, Ježíš a nepochybně i jiní hlásali, že bude konec světa. A brali to velice prakticky. Nepředpokládali, že nastane fyzický konec světa, ale že bude konec současného společenského uspořádání. To současné je neuspokojovalo, protože Izrael byl pod nadvládou Říma a s tím oni nesouhlasili. Protože neměli sílu, aby nadvládu Říma svrhli vojensky, svěřili to do rukou božích. Proto předpověď: bude konec světa, celé lidstvo se shromáždí v údolí támhle za tou horou a tam bůh bude soudit mrtvé i živé. Špatní budou zavrženi a spravedliví vejdou do království nebeského, které bude pokračovat na této zemi. Příslušnost ke křesťanskému náboženství bude polehčující okolností u posledního soudu. Nabídka je časově omezená, protože konec světa může nastat třeba zítra, možná za měsíc nebo do roka. No nekupte to.
Lidstvo se od biblických dob psychicky nezměnilo. Máme více znalostí o přírodě i společnosti oproti biblickým dobám, ale psychika funguje pořád stejně. A proto si Židé řekli, no, když bude poslední soud, jen hlupák by zanedbal takovou příležitost, aby nepřijal to správné náboženství. Vždyť to správné náboženství přijímáme do dneška, jen názvy se mění. Sichr je sichr. A tak se začalo šířit křesťanství. Apokalyptická předpověď konce světa je možná první historickou zaznamenanou akční nabídkou v dějinách lidstva. Od té doby je akčních nabídek bezpočet. Je to kšeft. Berte, než nabídka skončí. A protože svět skončí, berte všecko: "Milý Ježíšku, přines mi fšecko." Konec světa - nejlepší reklamní trik všech dob. Reklama má v tomto případě pravdu. Ostatně reklama má pravdu vždycky. Když má být konec světa, je třeba si ten zbytek života co nejvíc užít. Nejlepší způsob, jak se vyrovnat s koncem světa, je usouložit se k smrti. Jenže kdo to dokáže? Tak aspoň se zpít do němoty. To dokáže každý. A je to jediný důstojný způsob, jak přivítat konec světa. Pak už je nám všechno jedno. A jsou lidé, kteří se tak skutečně chovají. Na ně je nějaký konec světa krátký. A právě pro tuto neopakovatelnost příležitosti soudím, že předpověď konce světa se bude opakovat. Konečně každá akční sleva je takovým malým koncem světa. Kup to dnes, zítra už bude konec. A blbci před každými Vánocemi kupují, jako by skutečně měl nastat konec světa.

Jak je to doopravdy ???

22. prosince 2012 v 10:05 | anonym
Vážení ovčané !!!
Ano - ovčané! Za co jiného než za ovce nás asi jinak novináři s tou jejich neutuchající mediální masáží kolem popálené Natálie zase mají? Proč jsme zaplavováni a masírováni účelově zkreslenými zprávami o přetěžkém osudu její matky Anny Sivákové, které hrozí exekuce za něco o čemž ani neví a není si ani ničeho vědoma? Proč není na fotkách a v rozhovorech také druh Anny Sivákové a otec Natálie Pavel Kudrik? Tady máte pár skutečností, které nejsou cenzurovány při mediální masáži kolem těchto tvorů!
Pavel Kudrik, nikdy nepracující zloděj, alkoholik, gambler a bordelář. Z vězení mu pomohla pouze milost prezidenta po předchozí mediální masáži, při žhářském útoku na dům, který neoprávněně obýval s partnerkou a dětmi. Připomínám - na dům, který si sami jen tak svévolně obsadili, ale ve zprávách se o něm mluvilo jen jako o domě, ve kterém bydleli. Žhářský útok se stal pro tyto tvory něčím, jako hlavní výhrou v jackpotu! Média celou záležitost rozvířila tak, že si každý chtěl přihřát polívčičku a na této kauze se zviditelnit. Od Kocába po posledního přísedícího u soudu při procesu se žháři se snažil každý blýsknout v médiích, jak dokážeme zatočit se skoro vrahy! Každý chtěl být tím, kdo se zasloužil o spravedlnost, když bylo popálené malé dítě. A peníze s dary se jen hrnuly. Tučné konto pro Natálku. Barák pro Natálku. Práce pro rodiče Natálky. Pozor, tady je to špatně !!! Doposud bylo vše v pořádku i pro Kudrika. Středem pozornosti? Finanční dary? Dům? Bezva !!!
Práce v Technických službách? Zametat chodníky? To snad ne?! Jak z toho ven? Snadno. Do práce se jít nemůže, protože se musíme starat o popálené dítě. Tak snad až napřesrok.
Vřele doporučuji se zeptat sousedů Kudrika a Sivákové od jejich Budišovského domku, jak spořádaná rodina se vedle nich nastěhovala. Na Natálii se ve sbírce vybral skoro milion korun. To se přece musí oslavit! A tak se místo práce a začlenění se do společnosti, tedy nějaké to oplacení solidarity s ostatními a přispívání do společné kasy, jen kalí, chlastá a dělá po nocích neskutečný bordel, protože je za co pít a krom toho i sociálka je stále štědrá.
Sousedům se splnila jen odpověď z jednoho smutného vtipu: Víte jaká je nejhorší věta, kterou vám cikán může říci? "Dobré ráno, sousede!"
A nešťastní sousedi to nyní mají hotové. Oni musí chodit do práce, oni vydělávají do společného a z vedlejšího domu to jede až do rozbřesku. Kravál a bordel. Sousedé ráno vstanou, jdou do práce a když je klid, slastně si usne i Kudrik, aby měl síly na večer.

Dluh, který se nyní vymáhá a kvůli kterému je (dlouho ale nebude, nebojte) na dům exekuce, je za nezaplacený telefonní účet ve výši 2.754,- Kč.
Jelikož ani po mnoha upomínkách nikdo z těchto tvorů nehodlal zaplatit s výmluvami, že telefon nefungoval, že ho vlastně ani nechtěli a prakticky z něj nevolali (jen za cca 3.000,-) byla dlužná částka po sedmi letech předána exekutorovi a začaly se dít divy. Exekuční náklady jsou v tomto státě takové, jaké jsou a z třítisícového dluhu má nyní Siváková na krku dluh 24.000,- Kč. Bohužel má na sebe psaný také dům, který tím pádem byl exekučně obstaven. Co teď? Snadná pomoc! Zamáváme národu zase Natálkou. Už ji dlouho neviděli, třeba se zase nějaké bankovky sejdou a ještě na tom trhneme! Mávat ale nemůže Kudrik, protože jako správné "netáhlo" má obličej zbědovaný alkoholem a děláním bordelu po nocích, proto musí na city hrát Siváková, která ještě vypadá jakž takž.

Zavolá se do médií, se kterými byli jedna ruka po žhářském útoku, popíše se situace a chvíli po vypovězení základních faktů o nespravedlivé exekuci už je u domu první dychtivý novinář. A zarezlá kola mediální masáže kolem Natálie jsou promazána a jede se znovu. Rozhovory se sousedy se nehodí, z toho by nebylo nic srdceryvného o Natálii, Sivákové a Kudrikovi (snad jedině pro ty sousedy), za zaměstnavatelem také nemůžeme, protože žádný není, aby nám někoho z rodiny pochválil, jaký je to spořádaný pracant, tak vyrazíme za úřady ruku v ruce s občanským sdružením Vzájemné soužití, které za peníze od státu pomáhá cikánům, kteří ze sociálních dávek neutáhnou chlast, automaty a zároveň své závazky vůči dodavatelům energií a telefonních spojení. Takže znovu Bingo!

Natálka je kouzelný proutek, kterým stačí mávnout a on se vždy někdo najde, kdo pomůže lenochům, bordelářům a povalečům z bryndy ven. Nakonec couvne totiž i exekutor, protože protitrumf ve formě popáleného dítěte správné barvy si nikdo jen tak nepořídí.
A nyní porovnání s jiným případem, ale s nesprávnou barvou pleti oběti :

Za popálení Natálie padaly tresty 20 a více let. Nešlo ale o její zapálení! Šlo o to, že byl zapálen dům, ze kterého vyběhli jeho černí (ne barvou pleti, ale bez dekretu) cikánští obyvatelé a zapomněli v něm dítě. To dopadlo, jak dopadlo.
Úmysl zapálit přímo toto dítě nikdo nemůže nikomu podsunout. V případě kdy dva cikáni v severních Čechách brutálně zmlátili a znásilnili teprve dvanáctiletého Patrika, který se na pokraji života doplazil pro pomoc a dodnes není v pořádku, se mediální masáž nekonala. Naopak. Pěkně v tichosti se starší cikán (17 let) odsoudil k 10 letům, které soud nakonec zkrátil na 5 let a druhý cikán byl nezletilý (14 let), proto souzen nebyl vůbec.
Pro porovnání uvádím některá Patrikova zranění: natržená slezina, slinivka, pohmožděné ledviny, játra, jedno zlomené a druhé naštípnuté žebro, no a psychická újma, že musím orálně uspokojovat dva cikány? To ať si přebere každý dle své chuti!
Soudci se tato představa asi líbila, když staršímu pachateli snižoval trest na polovinu.
Zvedla se sice vlna odporu, ale jelikož o ní média nejevila zájem, vše utichlo.
Patrik je v Dětském domově v Duchcově, peníze ze sbírek, které mu poslali soucítící lidé má uloženy na svém účtu a bude je využívat k dalšímu svému vzdělání v budoucnu. Hádejte kolik politiků, soudců, novinářů a lidí z různých nadací si chtělo přihřát svoji mediální polívčičku na něm? Patrik má smůlu, protože nemá tu správnou barvu pleti. Patrik nikomu nic nedluží, chodí do školy, nechlastá a nedělá po nocích bordel, peněz ze sbírky spoluobčanů si váží a nikomu ze svých sousedů život neznepříjemňuje. Asi jeho chyba, protože to se v médiích nenosí. To by asi nikoho nezajímalo. Zato slušná a spořádaná rodina okolo Natálky, to je terno!
Proto, když se stanete obětí trestného činu, noste s sebou štětec s hnědou barvou a rychle se natřete, abyste měli alespoň naději, že bude pachatel trestného činu na vás, alespoň dle zákona potrestán. Když to neuděláte, nesmíte se potom divit....

Víte, jak dopadlo trestné komando v Desné, které cikáni zorganizovali po zastřelení jednoho z cikánských zlodějů a postřelení druhého? S heslem: Oko za oko, zub za zub! založili pomstychtivé sdružení, začali vybírat příspěvky na zbraně a domobranu, jenomže jejich pokladník po vybrání příspěvků s prachama zmizel, takže se nic nekonalo.
P.S.: A proč se již nepíše nic o Šluknovském výběžku? Myslíte, že tam je klid a situace se uklidnila? On je totiž jen větší klid jinde, když se o tom nepíše....
Lukáše Kohouta stát uklidil tak, že si to za rámeček nedá. Sice se proletěl po světě za prachy nás všech, ale ukázal, jak to v politice chodí a kam vlastně tečou vybrané peníze a jak jsou kontrolovány.
Když se chtěl ve druhém kroce proslavit v boji proti cikánům, byl identifikován jako štvavý faktor a zadržen. Svůj trest si poté vychutnával vite kde? Bílých mu tam za odměnu společnost moc nedělalo. To aby jeho a ostatní přešly chutě brojit proti utiskované menšině....

Václav Havel posmrtný

19. prosince 2012 v 14:08 | Ivo Adler
Už je to rok, co umřel. Většině z nás nechybí a jsou tací, kteří jsou rádi. Patřím mezi ně. Jako konzument sociální dávky - důchodu jsem rád, že státní rozpočet je zbaven zátěže vyplácení prezidentského důchodu. Myslím, že jsme ke svým bývalým prezidentům až moc štědří. Naštěstí jsme zatím měli jenom jednoho. Druhý prezidentský důchodce se přihlásí se svými nároky v březnu. Nevím, jak tentýž problém řeší Slováci, ale ti už mají asi čtyři prezidentské vysloužilce. Jsou vůči nim také tak štědří? Za situace, kdy stát šetří na všem možném, a na důchodcích především, se mi zdá plýtvání na prezidentské vysloužilce nemístným luxusem rozkradeného státu.
Druhá věc je, jaký byl Václav Havel člověk. Jako umělec nic moc. Jeho význam byl zjevně přeceňován, aby mohl sloužit jako antikomunistická ikona. A tomu také sloužil včetně zapalování svíček u jeho obrazu a věřící se klaněli a klaní. Václav Havel byl svou podstatou pražský flamendr a kavárenský povaleč, nadaný jistou dávkou spisovatelského umění. Díky tomuto nadání se stal v šedesátých letech dramatikem se specializací na absurditu totalitního režimu. To byl vrchol, jeho dramatické tvorby, který nikdy nepřekročil. V podstatě tak reagoval na společenskou a politickou poptávku své doby, kterou uspokojil jen velice průměrným způsobem. Dneska jeho hry mizí z repertoárů divadel, protože se svým obsahem přežily. Byly to vlastně politické agitky, sociálrealismus naruby.
Jako chlap nula bodov. Ve svém vztahu k ženám nezodpovědný, povrchní a požitkářský. Ženský měl rád, čím víc, tím líp. Vzal si starší ženu, která mu nahrazovala matku právě proto, aby kompenzovala jeho nezodpovědnost. Potřeboval pečovatelku, která by se o něj starala, protože sám to nedokázal. Vedle toho jí byl mnohokrát nevěrný. Olga mu to oplácí, když se vrátí roku 1983 z vězení, říká mu, že chodí s hercem Kašparem, on se pro změnu zaplete s psycholožkou Vodňanskou. Na podzim roku 1989 se seznámí s Dagmar Veškrnovou a od té doby se traduje jejich poměr. Olga je pochopitelně ještě živa. V roce 1996 Olga umírá a rok nato si Havel tajně vezme Veškrnovou. Je nezodpovědný i ke svému životu, alkohol a cigarety se podepisují na jeho zdraví, je u něj diagnostikována rakovina plic. Tady ho (snad) Dáša stáhla hrobníkovi z lopaty. Přesto si neodpustí, aby v roce 1998 opět nekandidoval na prezidenta. Jako každého komedianta ho sláva okouzluje.
Po skončení jeho druhého prezidentského období Václav Havel už jen paběrkuje. Chtěl by psát, nejde to, chtěl by se vrátit ke svému bohémskému životu, ani to nejde, zdraví ho zrazuje. A tak poslední léta jeho života jsou léty osamělého muže. Dáša se vrátila ke své herecké profesi a na péči o klempírujícího manžela nemá čas. A tak mu společnost na Hrádečku dělá jiná žena - spisovatelka Irena Obermannová, která spolupráce s Václavem Havlem využívá k tomu, aby se tak říkajíc, společensky a literárně udělala. V té době je Václav Havel už fyzicky troskou, přesto neváhá psát o jejich vzájemném milostném poměru. Pokud to byl milostný poměr, pak byl hodně platonický.
Václav Havel si splnil svůj sen. Z uměleckého šaška se stal králem. To je sen všech šašků - slouží svým králům, bez ohledu na to, kdo tím králem zrovna je. Změní se král, šašek se tomu přizpůsobí. Jiřina Bohdalová by mohla vyprávět. Ale potají sní o tom, že jednou se sami stanou králi. Proto také po Listopadu tolik umělců vstoupilo do politiky s nadějí, že se jim jejich sen splní. Václavu Havlovi se jeho sen splnil. Vašek to dokázal. Sláva mu, ale cena, kterou za to zaplatil, byla dost vysoká.

Gábina Partyšová

13. prosince 2012 v 16:18 | Ivo Adler
Gábina Partyšová je velká celebrita. Mluví se o ní, píše se o ní, fotografuje se ze všech úhlů. Co řekla, a komu, co jedla, co pila, jak se oblékla, kolik dostala, s kým se vyspala (o tom se spíše spekuluje) a hlavně se spekuluje, co ještě udělá. Gábina Partyšová je bezesporu osobnost. Je chytrá a hezká, i když ta krása v jejím věku je už spíše dílem průmyslu krásy než přirozeného vývoje. Profesně je to mizerně zpívající moderátorka. Ale umí v tom chodit. Pečlivě kopíruje chování amerických hvězd - Spojené státy americké, náš vzor. Vzpomněl jsem si na to při nedávných narozeninách jejího syna Kristiána, ani nevím, kolikáté byly.
Při společenském postavení jeho maminky malý Kristián (to jméno!, no pořád lepší než Kryšpín) dostal spoustu hraček. A mně se v té souvislosti vybavila v hlavě vzpomínka na jeden americký životopisný film o jedné hvězdě filmového plátna, pochopitelně americké, kde její dcera dostala taky k narozeninám (nebo k Vánocům?) spoustu hraček. Směla si ale ponechat jen čtyři, o ostatních maminka rozhodla, že se dají do dětského domova. Ať si lůza taky trochu užije. Přesně tuhle scénu Gábina Partyšová, ať už vědomě nebo nevědomě, zkopírovala při narozeninách Kristiána. Publicita musí být, bez ní by moderátorce pšenice nekvetla.
Kopírování amerického životního stylu je pro naši polistopadovou éru typické. Projevuje se to i v mojí rodině. Naši mladí č. 1 mají psa. Protože ale mají v poslední době nějak moc práce, tak ho dali na službu k nám. No dobře, ale už je u nás přes měsíc. O posledním víkendu si udělali adventní výlet do Vídně a Bratislavy. K psovi přibyla i vnučka, i když jen na dva dny. V neděli večer si pro vnučku přijel syn, ptám se, a co pes? Syn povídá, víš tati, ocenili bysme, kdybyste si tu psa ještě nechali, ve středu má Lucinka svátek, přijde k nám asi osm dětí na dětskou párty, pes by rušil. Tak je u nás pes dál. Jsem zvědavý, jak dlouho u nás bude. Domácí párty, osvětlení rodinných domků před Vánoci v jejich satelitní vesnici, to všechno se z Ameriky stěhuje i k nám. Nic takového naše generace neznala, o generaci našich rodičů nemluvě. Pracovali jsme a šetřili. Netvrdím, že oni nešetří. Chtějí stavět nový rodinný domek a snad na něj i mají, ale zdá se mi, že jejich spotřeba je přebujelá.
A tady jsme opět u Partyšové. Okázalá spotřeba pro spotřebu. Předvést se a ukázat. Myslím si, že v jádru je to normální ženská, ale musí se podřídit systému. Tak jako jiné zboží, i ona se musí předvést a ukázat. Za doklad její "normálnosti" pokládám i její svatbu s Josefem Koktou. Pepa je normální byznysmen, otázkou je, zda úspěšný či neúspěšný. Pepa chtěl mít doma normální a pěknou ženskou. Jenže v šoubyznysu nemůže být nikdo "normální". Příliš rozvolněné vztahy, předvádění se, tlak médi, to Pepa neustál. Našel si Ornellu. Hledal normálnost. A zase je otázkou, zda úspěšně či neúspěšně. Ornella se nepříjemně vybarvila. To už manželství Gábiny a Pepy neustálo. Stalo se obětí podmínek, které se ze začátku zdály tak lákavé. V duchu si říkám: dobře vám tak, volové.

Situace

1. prosince 2012 v 10:06 | anonym
Cituji komentář jednoho Američana k situaci v naší zemi:

"Je s podivem, že zemi, kterou nepustoší tornáda, neničí zemětřesení, úrodu
nesežerou kobylky, netrápí ji roky sucha, místo sopky sem tam vybuchne
parovodní potrubí, nezažila 67 let válku, dokáže dostat na kolena parta
zlodějů, podvodníků a lumpů během 23 let..."


myslím, že není co dodat !!