Velikonoce

12. dubna 2012 v 17:31 | Ivo Adler
Velikonoce mám docela rád. Ne tolik jako 1. máj nebo Upálení Mistra Jana Husa a podobné státní svátky, kdy ode mě nikdo nic nečeká, ale jsou pořád lepší než ty nemožný Vánoce. Na Velikonoce žena může očekávat, že jí vyšlehám, ale to jsme už vypustili. A taky jsme vypustili něco nového na Velikonoce - aby jí beránek nepokakal. Kupujeme si věci podle potřeby a ne podle tradice. A tak se pro mě Velikonoce smrskly na svátky dobrého jídla a pití, i když to s tím žrádlem člověk nesmí přehánět. I když přece jen jsem Velikonoce nějak ozvláštnil - šel jsem na výstavu obrazů.
Manželce jsem řekl, pojď se mnou, ale byla líná a tak mi nezbylo než jít sám. Bylo to tuším v neděli, to je galerie zadarmo, důchodci musí šetřit a tak jsem si dopřál trochu kultury. Podobných poklesků se občas dopouštím. Udělal jsem jeden objev, zcela soukromý. Byla to výstava jedné autorky, středního věku, nebudu jmenovat, průřez její tvorbou. A zjistil jsem, že čím byla mladší, tím byla její tvorba abstraktnější. To mě vždycky nasere, když vidím barevný flek na plátně nebo jiné materii a autor se mě snaží namluvit, že je to pivoňka (třeba). A jak přicházela do středního věku, stávaly se její obrazy realističtější a už jsem poznal, co tím chtěl básník říci. Jinak u většiny abstraktních obrazů to člověk neví a to mě vždycky nasere. Navíc, nevím, jak na koho, ale na mně abstraktní obrazy působí značně depresivně. Nevím, jestli je to tím, že jsem kulturní analfabet a nebo je to obecně. V každém případě po shlédnutí abstraktního obrazu mám chuť sáhnout po nějakém antidepresivu.
Letos u nás ani nebyli koledníci. Myslím, že loni chodili. Hodíme jim z okna nějakou minci. My, když jsme jako kluci koledovali, jsme dostávali zásadně vejce, někdy to byly i záprtky. To u peněz nehrozí. Byly to ovšem vejce vydělané - místo zvonění jsme chodili řehtat. Obešli jsme celou vesnici. Což v době, kdy na velikonoční svátky nebyly prázdniny, nebylo jednoduché. A na Bílou sobotu ráno, už v 5 hodin, jsme šli koledovat. Kaprál, což byla funkce vedoucího řehtáčů, taky jsem to párkrát dělal, nesl košík na vejce, které jsme si poctivě mezi sebe rozdělili. Když nějaká vejce při dělení zbyla, připadla kaprálovi. Peníze byly naprostou výjimkou, pak jsme počítali v kursu 1 vejce = 1 koruna. Nějaké šlehání holek to nějak u nás nemělo tradici. Škoda. Když si pomyslím, že bych holce vyhrnul sukni a našlehal jí na zadek, hned bych se do těch dob vrátil. Nezbylo nám, než holkám vyhrnovat sukně při jiných příležitostech. Důsledně zastávám názor, že Velikonoce by měla dívka absolvovat v sukni. Narvat se o Velikonocích do džín považuji za zhovadilost, za kterou by měla být nositelka doslova ztřískána. Bez vyhrnuté sukně nemají Velikonoce ten správný erotický podtext a jaké je to jaro bez sexu.
P.S.
Ještě se krátce zmíním o technologii koledy. Ráno na Bílou sobotu jsme přišli ke stavení, krátce zařehtali, aby nás domácí vzali na vědomí a pak zazpívali koledu:
Židi nevěrný,
jako psi černý,
kopali jámu,
Ježíši Pánu.
Na Zelený čtvrtek jámu kopali,
na Veliký pátek do hrobu dali,
na Bílou sobotu on sám z mrtvých vstal.
Zase zařehtali a pak už jsme inkasovali koledu. Žádný Hody, hody, doprovody, antisemitismus pěkně natvrdo. Na mou vnímavou dětskou dušičku to mělo fatální účinky. Od té doby nemám rád Židy. No řekněte, můžu je mít rád, ty psy černý? Formování dětské duše jsou si dobře vědomi naši antikomunisté (i komunisté). A proto je třeba formovat osobnost dítěte od útlého věku. Když v televizi slyším názory školáků na socialismus, protáčí se mi panenky. Říkám si, děti, děti, vám to dá hodně práce, než se prokoušete k historické pravdě. Ale jak řekl velký Václav Havel, pravda nakonec (snad) zvítězí. Ale mám pocit, že s tímto moudrem nebyl úplně původní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama