Březen 2012

Penze v ČR 2012

31. března 2012 v 11:12 | Dr. Zdeněk Pernes
Počet příjemců starobních penzí vzrostl v loňském roce z 2 263 015 na 2 340 147, tj. o 77 132 osob. Jde o 29 132 osob vyšší nárůst než v roce 2010. Z toho počet příjemců předčasných starobních penzí meziročně vzrostl ze 379 387 na 446 532, tj. o 67 145 osob. Tj. 2,35 násobek předchozího roku. Zřejmě jde o důsledek tzv. malé penzijní reformy, která u 70 % nově přiznávaných důchodů snižuje jejich výši. Dle modelových propočtů až o 600 Kč měsíčně. Z celkového počtu sólo penzí činily tyto penze k 31.12. 2011 26 % a jejich průměrná výše byla o 1 548 Kč nižší než průměrná výše penze starobní. Starobní penzi sólo pobíralo k 31.12. 2011 1 725 392 příjemců, z toho 788 790 (45,7 %) mužů a 936 602 (54,3 %) žen. Penze kombinované (souběh penze starobní s penzí vdovskou respektive vdoveckou) pobíralo 86 251 mužů a 528 504 žen.
V loňském roce byly po roční prodlevě penze opět valorizovány, průměrná starobní penze sólo meziročně k 31.12. 2011 vzrostla z 10 123 Kč na 10 552 Kč, tj. o 429 Kč. Výše průměrné kombinované penze dosahovala u mužů k 31.12. 2011 13 158 Kč, tj. o 981 Kč více než penze starobní a u žen 11 606 Kč, tj. o 1 575 Kč více než penze starobní. Celoroční průměrná starobní penze sólo dosahovala v roce 2011 10 532 Kč, tj. meziroční zvýšení o 104,45 %. Reálná kupní síla průměrné starobní penze meziročně vzrostla o 1,41%, a to po 1,34 % poklesu v roce předchozím. Nad celostátním průměrem jsou penze v Moravskoslezském kraji, Středočeském kraji a v kraji Praha. Nejvyšší penze v republice má nadále Praha (11 266 Kč), nejnižší penze nadále kraj Olomoucký (10 245 Kč). Dle okresů je stále nejvyšší penze na Praze 6 (11 436 Kč) a nejnižší na okrese Znojmo (9 779 Kč). Rozptyl mezi nejvyšší a nejnižší průměrnou starobní penzí dle okresů je tedy 1 657 Kč.


Rychlejší dynamika růstu penzí (104,45) oproti růstu mezd (102,19) meziročně navýšila sociální postavení českých seniorů. Měřeno dle mezinárodních standardů, tj. tzv. obecným náhradovým poměrem (relace průměrné penze sólo k průměrné hrubé mzdě), činilo navýšení 1,2 procentního bodu. A to ze 42,11) % v roce 2010 na 43,31) % v roce 2011. Po meziročním poklesu (0,3 %) v roce 2010 jde o vývoj pozitivní.
Obecný náhradový poměr - penze/mzda brutto v %

K 1. lednu 2012 byly penze valorizovány v zákonném minimu (základní výměra +40 Kč, procentní výměra o 1,6 %), tj. u průměrné starobní penze o 173 Kč (1,64 %). Vlivem valorizace došlo ke změnám ve struktuře penzí, kde meziročně vzrostl počet příjemců se středními a vysokými penzemi, ale také s velmi nízkými penzemi. Nejvyšší meziroční nárůst byl u penzí nejvyšších, tj. u penzí nad 14 500 Kč. Počet příjemců zde vzrostl 2,4 x. Nejnižší penze, tj. do 8 000 Kč pobírá 148 921 osob, střední penze, tj. od 8 000 Kč do 13 000 Kč pobírá 1 324 935 osob a nejvyšší penze, tj. nad 14 500 Kč pobírá 88 245 osob. Penze oscilující okolo životního minima (3 410 Kč) pobírá 9 706 osob. Na průměrnou starobní penzi sólo, tj. na 10 725 Kč nedosahuje 926 862 seniorů, tj. 53,59 % z celkového počtu. Loni na průměrnou penzi nedosahovalo 52,12 % důchodců, předloni 55,51 % důchodců a před předloni 53,12 % důchodců. Meziročně počet starobních penzí sólo vzrostl téměř dvojnásobně. (1,89).
Redakčně kráceno


L Á M Á N Í J A Z Y K Ů

27. března 2012 v 17:43 | D.V.
Ještě v roce 2000 existovalo na naší planetě přibližně 6 800 živých jazyků. Odborníci odhadují, že v průběhu 21. století z nich nejméně polovina odumře. Britský evoluční biolog Mark Pagel vyslovil domněnku o masovém vymírání jazyků. Americký lingvista Mark Baker poněkud humorně přehání svým předpokladem pro nedalekou dobu, kdy možná všichni lidé budou mluvit anglicky, španělsky nebo "mandarinsky".
Pouhých 250 osob, i méně, se dosud dorozumívalo jedním z 3 000 jazyků. Zánik hrozí domorodému jazyku maori v Austrálii, s výjimkou použití při tradičních ceremoniích. Rovněž navajo, jazyk prapůvodních obyvatel amerického středozápadu, je ohrožen. Děti v tamních školách se učí pouze angličtině a odmítají mluvit řečí svých předků, protože by byli považováni za občany druhé kategorie. Naproti tomu hebrejština platila kdysi za mrtvý jazyk, avšak působením nálezů písemných památek se stala úředním jazykem Izraele a předmětem rostoucího zájmu mnohých studentů na univerzitách v Evropě a na dalších kontinentech.
Kuriozitou uprostřed Evropy je ladinština, kterou mluví někteří obyvatelé alpských údolí části jižního a východního Tyrolska a podobně retorománština ve východním Švýcarsku, zvláštní krajině na severních alpských svazích, pokrytých sametovou mechovou zelení.
Čím více civilizace, tím více jazykové asimilace: proto v Evropě se hovoří jen 63, podle jiných pramenů až 70 jazyky. Kromě baskičtiny, o jejímž prapůvodu se vedou spory, patří evropské jazyky především do dvou skupin: indoevropské a ugrofinské. Na ostrově Malta, členské zemi Evropské unie, se běžně mluví anglicky, přesto zejména starší generace používají i maltštinu, vzniklou pod vlivem arabské dominace.
A co Nová Guinea, jejíž plocha zaujímá jen desetinu rozlohy Evropy, kde snad dodnes obyvatelé hovoří téměř jedním tisícem jazyků, nikoli dialektů, které patří do šedesáti skupin? Asi jen otázka času podle pravidla civilizace rovná se asimilace, nebo globalizace?
Většinu končin planety zasáhl před zhruba 10 000 lety jakýsi parní válec jazyků. Tehdy nad kulturou lovců a sběračů vítězila svou silně převažující produktivitou kultura zemědělců, hlásá biolog Jared Diamond, ostatně intimní znalec Nové Guineje. Dnes podle něho hovoří 90 procent lidí jazyky, které pocházejí hlavně ze dvou center oné zemědělsko kulturní revoluce: z jihozápadní Asie, kde se nachází původ indoevropských a semitských jazyků a pak z Číny. Předpoklad společné indoevropštiny lze doložit vzájemnými kořeny v zemědělské činnosti. Téměř ve všech indoevropských jazycích se vyskytuje podobný výraz pro ovci.
Zásahu "parního válce" zůstalo ušetřeno minimálně končin světa. Kromě Nové Guineje také Kalifornie, kterou ovšem před delší dobou převálcovala kolonizace z Evropy, následována globalizací. Osamělá baskičtina vede některé vědce k domněnkám, že se jedná o jazykovou fosilii prvních moderních lidí, cromagnonských lovců, kteří kdysi vypudili z Evropy neandrtálce. Opět jiní si myslí, že baskičtina by mohla být příbuznou jazyka navajo. A šmytec. Nejvyšší čas porozhlédnout se, jak to vypadá "pod našima okny…"
Osobně postrádám mnohé výrazy z dřívější doby, například takové čepobití, hezky znějící Zapfenstreich se v Rakousku při slavnostních pochodech dosud zmiňuje. Trochu podobně je tomu se slovem labužník, z němčiny lidově fajnšmekr, dnes v češtině ovšem gurmán. Někdy v osmdesátých letech minulého století mi pan Karel Schwarzenberg daroval jedinečnou knížku o tak zvaném böhmakeln. Sepsal ji Götz Fehr pod názvem "Fernkurs in Böhmisch" a prvně vydalo v roce 1977 prestižní nakladatelství Hoffmann und Campe. Početla jsem si o těsných vazbách mezi češtinou a rakouštinou, respektive vídeňštinou. A pobavila jsem se fonetickou němčinou ve stylu budweiser zhruba z období mezi dvěma světovými válkami. Leccos z tohoto slovníku dosud přežilo, spíše ve Vídni a dalších spolkových zemích, než v Čechách, trochu více na Moravě, ve Slezsku.
Čeština skomírá, chudne. Mnohdy nesmyslně se používá výraz díky, kde by bylo lze očekávat vinou, jindy použití slov zásluhou, vlivem, následkem. Málokdy se používá na znamení souhlasu prosté ano, ještě méně ovšem, nahradilo je cizorodé oukej. Výrazy jako velice, velmi, nadmíru či jiného česky vyjádřeného projevu nadšení z čehokoliv se skoro vytratily, kdeco se označuje za super. Nebo: nelze zpětně vypátrat, kterému filutovi se zalíbil obrat nicméně. Řečníci, psavci, všichni zapomněli na zřejmě příliš obyčejné ale, avšak, ačkoliv, ač, neřku-li, staromilské nýbrž.
Nadbytek plevele dnes najdeme v každé řečené nebo napsané větě či spíše nekonečném souvětí. Namísto poskytnutí jednoznačné informace, převládlo v l a s t n ě. U někoho skoro za každým slovem. Oslí můstek. Přičiňují se o něj nejen reportéři, komentátoři, ale i graduovaní historici, ekonomové, politici, manažeři, dokonce i lingvisté a nejrůznější akademikové, zejména z mladší a střední generace. Interpunkce se stala vzácností. Rétoriku s dříve běžným přízvukem na první slabice, s funkčními odmlkami, nahradil příval v neregulovaném řečišti novojazyka. V minulém století psal George Orwell o newspeaku.
Pro žurnalisty kdysi platily profesionální zásady: co, kdo, kde, kdy. A dnes? Příkazem "doby", respektive nositelů moci, zaměstnavatelů v tak zvaném zpravodajství se staly katastrofy, násilné a nakažlivé demonstrace, při nichž musí téci krev a být vyčíslen co největší počet obětí. Na rozbor skutečných příčin a důsledků nezbývá čas. Ani předchozí, s diváky, posluchači, čtenáři, sdílené znalosti. Informace je zredukována na minimum v hodně podřadném obalu. V globalizovaných sdělovacích prostředcích se s mateřským jazykem zachází jako s méněcenným řemeslným nástrojem. Zda u nás na první pohled zřetelněji než jinde? Nechť posoudí povolaní znalci odborným rozborem. Nepatřičné až obhroublé krajnosti v mezilidském dorozumívání lze především zaznamenat u mediálně závislé mládeže. Stačí si občas přečíst příspěvky na internetu. Z frašky se stává truchlohra.

Veřejný záchodek Václava Havla...

25. března 2012 v 10:30 | Jiří Wolf, Praha

Mezi starou budovou Národního divadla a Novou scénou byla po vytrhané dlažbě - aby unesla tíhu srdce - instalována od tohoto čtvrtka dvoumetrová a dvoutunová plastika nazvaná "Srdce pro Václava Havla", mladých to angažovaných umělců Lukáše Gavlovského a Romana Švejdy. Tohle krásné dílo bylo vytvořeno ze zbytků svíček, které autoři v době největší havlovské euforie sebrali ze všech míst v České republice, kde lidé svíce k uctění památky svého novodobého boha zapalovali, a tak ho mohli po zesnutí velebit.

Srdíčko se skládá ze 115 kvádrů vosku a s odléváním se začalo už 20. ledna. Do růžového srdce lze vstoupit a dokonce v něm skrytě vykonat i svou tělesnou potřebu, kterak to dnes předvedl jeden malý chlapec z Dánska. Okamžitě pochopil - asociací - k jakému účelu má srdce pro Václava Havla sloužit. Doma přece mají podobné záchodky a v jiných zemí téže. V předešlých nocích vcházeli do srdíčka lidé s nutností tělesné potřeby téže. Domnívám se, že bylo poněkud nešťastné umístit toto veledílo zrovna vedle Národního divadla, kde se to po setmění hemží prodejnými děvčaty, feťáky a opilci. Srdíčka využívají jako svůj azyl, kde si lze skrytě před zraky čumilů v poklidu šlehnout do žil svou potřebnou dávku drogy a dívky na stojáka či v pokleku vydělat si na svou potřebnou dávku péčka a opilci na místě svatém vykonávat své tělesné potřeby!

A máme se opravdu na co těšit, protože tohle umělecké dílko má v centru Prahy vydržet až do 10 dubna! Pokud ovšem vydrží (a o tom vážně pochybuji, protože tahle plastika může klidně roztát důsledkem čpavku - moče!), má se stěhovat do jiných měst v České republice. Jak je vidět, kult osobnosti ještě neskončil.

Bláznoství bude mít ještě pokračování. Je potřeba národu dopřát další sérum vlastenectví.

Přečetl jsem si dnes na internetu, co tomu říkají Pražané:
Robert Gortz: "Svět nedýchá a žasne nad tímto geniálním dílem!"
Valda Muzarto: "Orgasmy Havlových pravdoláskařů už by asi nikdo nespočítal!"
Ladislav Polák: "Kýč jako prase. Pražský Las Vegas. Autoři by měli dostat cenu za blbost!"

Co k tomuto slavnému veledílu dodat? Můžeme se jen domnívat, že skutečný záměr autorů srdce pro velkého Vaška zašifrovali pravdu do jednoduché rovnice - asociace. Hajzl, hajzlík = to také znamená hanlivé označení pro velepodvodníka, velelháře a velelumpa!

P.S. Ivo Adler, co jsem říkal - viz moje dříve uvedené články: Saigon, Srdce Václava Havla.

Proč musí být reformy

25. března 2012 v 10:10 | anonym
To lze vládě vysvětlit i bez agentur!
Důvody:
Nazvučení českého předsednictví - Saša Vondra -ODS - 750 000 000 Kč
Open CARD - Pavel Bém - ODS - 1 000 000 000 Kč
Zelená Praha - Pavel Bém - ODS - 250 000 000 Kč
Bezdrátová Praha (WiFi-Praha) - Pavel Bém - ODS 150 000 000 Kč
Arbitráž s CME -??? - 10 000 000 000 Kč
Aféra Český dům - Karel Srba - ČSSD - 100 000 000 Kč
Diag Human -??? - ???? - 2 000 000 000 Kč
Aktuální kauzy staveb tunelů v Praze - Pavel Bém - ODS - 10 000 000 000 Kč
Gross - byty, akcie - Stanislav Gross - ČSSD - 300 000 000 Kč
Internet do škol - Eduard Zeman - ČSSD - 884 000 000 Kč
Nucená správa -IPB -???2 - 200 000 000 000 Kč
Sanace bank v 90. letech - Václav a Livie Klausovi - ODS - 200 000 000 000 Kč
Chemapol Group Junek - ??? - 16 500 000 000 Kč
Knižní fond - Macek, Menzel - ODS - 400 000 000 Kč
Liberecký šampionát Magistrát města - ODS ČSSD - 150 000 000 Kč
Lehké topné oleje - Václav Klaus - ODS - 100 000 000 000 Kč
Rumová aféra - Václav Klaus - ODS - 60 000 000 Kč
Kamencové jezero - Starosta Chomutova - ODS - 750 000 000 Kč
Konsolidační banka, Konsolid. agentura - Všichni ODS a ČSSD 240 000 000 000 Kč
Podpora na fotovoltaické elektrárny - Všichni ODS a ČSSD - 900 000 000 000 Kč
Sečteno: 1 bilion, 675 miliard, 878 milionů, 83 tisíc...
A to není zdaleka vše, jedná se pouze o část peněz, které samozřejmě musí chybět!
Není co vysvětlovat, pane Nečasi, Kalousku, Drábku a další, to nevysvětlí ani vaše drahé mozky, vymývající PR agentury !!!!!

Poznámka pro slabší žáky:
tisíce číslo a tři nuly
deseti tisíce číslo a čtyři nuly
sta tisíce číslo a pět nul
miliony číslo a šest nul
desítky milionů číslo a sedm nul
stovky milionů číslo a osm nul
miliardy číslo a devět nul
desítky miliard číslo a deset nul
stovky miliard číslo a jedenáct nul
bilion číslo a dvanáct nul
To není uvedeno, aby se někdo urazil, ale proto, že vzniká dojem, že český národ si rozkradené, nebo hloupým a diletantským přístupem zničené hodnoty neumí představit.
V opačném případě nerozumím tomu, proč s nimi už dávno občané této republiky neudělali pořádek, a pořád se nějakým zajímavým způsobem stále drží u "svých koryt"!
Jistě, toto je jen malý "vrcholek ledovce" nad hladinou, protože zde nejsou uvedeny úplatkářské aféry a parchanti a diletanti, kteří stojí např. za Pandury, Gripeny, dopravními letouny Casa,atd.,atd. A je ještě spousta dalších zajímavých dotazů, jako např.:
- Jak je možné, že jim utekli darebáci jak Kožený, tak i Krejčíř a také Pitr.
A když už to takto "chytří" policajti a "nejchytřejší" právníci "posrali", proč už nejsou zpátky v republice, odsouzeni, zavřeni a jejich nakradený majetek není zabaven?
- Jak je možné, že uprchlého Krejčíře nemohli nejít naši policejní "specialisté", avšak našli ho novináři?
- Jak je možné, že darebáka Koženého neodhalil nejchytřejší president na světě Václav K. (který všemu rozumí nejlépe včetně oteplování světového klimatu), ale Koženého fígle odhalili kdesi v "nějakém" Azerbajdžánu? Naopak Václav K. měl s tímto lumpem velmi dobré vztahy, protože mu rozběhl jeho totálně zpackanou privatizaci.
- Jak je možné, že ministryně spravedlnosti Daniela K. nechá propustit z vězení dva gaunery, kteří ukradli stamiliony, aby vzápětí zdrhli do Thajska?
- Jak je možné, že v českých kriminálech, které se platí z našich peněz, se mají odsouzení lépe než kdyby byli na svobodě?
- Proč nevidíme policajty chodit pěšky, jak tomu bylo dříve? A když nemají z našich peněz na benzín do jejich, námi zakoupených policejních vozů, tak asi sedí na policejních služebnách a v policejních křeslech si pěstují opary na svých policejních zadcích? Asi mají málo peněz a bude jim již opět třeba přidat, a zvýšit jejich výsluhy.
- Proč v této republice, jsou díky dotacím na kulturu, tak přepláceni "komedianti" z pražských divadel, zpěváci, rozežraní kluci (kteří si říkají fotbalisté a v podstatě hrát fotbal neumí), hokejisté a jiné tzv. Celebrity?
- Proč nežijí z příjmů ze své činnosti, tj. ze vstupného? Když živnostník bude mít vyšší náklady než výnosy tak ho právě tento stát nechá prostě zkrachovat!
- Proč film sponzoruje RWE,ČEZ a jiní, kteří si, ovšem výši svých sponzorských darů zahrnou do cen svých produktů, tj. "omastí" nám všem ceny plynu, elektřiny atd.
- Proč námi volení občané, kteří musí zastupovat naše zájmy v Poslanecké sněmovně, naše zájmy po svém zvolení naprosto nezastupují a změní se v bandu rozhádaných "trotlů"?
- Proč už dávno jsme nevypráskali z Poslanecké sněmovny lobbisty, kteří lobují hlavně sami za sebe, a za svůj snadný, a dobře placený život, a kteří jsou HLAVNÍ příčinou korupce v tomto státě?
- Jak je možné, že vyučený chemik dělá v tomto státě ministra financí?
- atd., atd.
Dokud si na to Češi nenajdou odpověď a dokud si to sami nevyřeší, dotud budou ti zmetci dělat reformy!

Hlad

22. března 2012 v 10:13 | Ivo Adler
Lidstvo se miliony let vyvíjelo ve stavu permanentního hladu. Zvláště opatřovat si bílkovinnou stravu je vysoce riziková záležitost. Závisí na výsledku lovu a ten nemusí být vždycky úspěšný. Lev má asi třicetiprocentní úspěšnost loveckých pokusů a to nemusí kořist být vždycky po ruce. Nejúspěšnějšími lovci jsou afričtí psi hyenoví, kteří dosahují úspěšnosti 75 %, když ovšem je co uštvat. Všichni lovci proto mají stejný vzorec chování - když máš čeho, nacpi se k prasknutí. Je to záruka tvého přežití. Podobně to je s cukrem. Cukr je v přírodě vzácná surovina. je jen po část roku (na podzim) a to ještě v o mezeném množství. Navíc je to vydatný zdroj energie. Podobně je to s tukem. Ten je energeticky ještě vydatnější. S jeho dostupností je to stejné jako se živočišnou bílkovinou. Proto naši předkové byli geneticky\ naprogramováni: sežer co můžeš, kdoví, jak bude zítra. To co sníš, to ti nikdo nevezme. O externí zásoby energie můžeš kdykoliv přijít.
A s touto genetickou výbavou máme existovat v moderní společnosti, kdy je potravin dostatek. Pochopitelně neustále zápasíme s naším genetickým kódem - nacpi se, co můžeš, kdoví, jak bude zítra. Navíc je tento stav doprovázen pocitem uspokojení z naplněného břicha. Náš energetický výdej zdaleka neodpovídá našemu energetickému příjmu. Je tendence energetický výdej zvyšovat uměle - prostřednictví lecjakých idiotských cvičení, běhání atd. Abych si mohl dopřát pocit uspokojení z plnýho břicha, mám se tejrat nějakou protivnou tělesnou aktivitou. Tůdle. Radši budu tlustej. A tak to taky skutečně je. Nejvíc vykrmenými národy jsou Američani, Australani a další vyspělé národy. Když člověk vidí televizní šoty z Ameriky, tak je vidět, že ty Američani jsou tlustý jako prasata. To se rozchází s filmovým ideálem krásného štíhlého Američana. Herec, zvláště filmový (/televizní) není normální. Je to entita, která se nekryje s ostatní částí populace. Aby se herec uživil, tak žrát nesmí. Kategorie modelek (modelů) je v tomto až patologická.
Jak jsem na tom já? Jídlo je věčnou výzvou. Slastný pocit nacpaného břicha si dopřávám jen velice zřídka, prakticky vůbec. Ovšem udržovat se ve stavu neustálého hladu a psychicky se tejrat, to také nemíním. Samoúčelná fyzická aktivita je mi protivná. Nejsem línej, ale v podstatě nemám, kde bych svou energii uplatnil. A v poslední době vzhledem ke zdravotnímu stavu ani nemůžu. Tak se snažím jíst střídmě, to se mi relativně daří, vyhýbám se sladkému, já tolik energie opravdu nepotřebuji, problém je jedině s tukem. Já tlustý rád. Tuk je navíc nositelem chuti, protože se v něm rozpouští řada přírodních látek. Tlustý jim, ale nakrájím si ho na tenko. Tak se nějak udržuji i s váhou, ale žádný ideál to není, potřeboval bych sundat ještě 10 kilo, abych se vešel do ideálního BMI. Snad se mi to v létě podaří. Ale mým snem je jídlo, které by splňovalo všechny požadavky nasycení, mělo všechny chutě, které od jídla očekávám, a přitom by neznamenalo energetický přísun. Něco jako balónek, který se průchodem trávicím traktem vypustí a nic z něj nezůstane. To by bylo žrádlo, přátelé.

Zprávy z bojiště

10. března 2012 v 18:50 | Ivo Adler
Můj střet s hajzlíky z regionální rady úspěšně pokračuje. Zase jsem zabodoval, a to dokonce dvakrát. Za prvé jsem z regionální rady vyrazil přeplatky na zálohách ze energie, už je máme na účtě. Věc byla natolik jasná, že se ani nepokoušeli odporovat. Ovšem že by se ta pakáž omluvila, to je ani nenapadlo. Náš člověk v Havaně (regionální radě) mi mimo jiné sdělil, že regionální rada má peníze do konce roku a pak že zbankrotuje. Právě fakt, že jsem na regionální konferenci do výkonného výboru regionální rady prosadil svého člověka, je neskutečně sere. Mám teď o nich informace z první ruky. Přitom naše finanční požadavky vůči regionální radě tím zdaleka nekončí. Už jsem vyčíslil neoprávněný majetkový prospěch, který regionální rada měla z předraženého nájemného a budu ho chtít vrátit. Spolupracovníci mně sice od toho kroku zdržují, abych z taktických důvodů ještě počkal, ale v každém případě to udělám. Do konce března počkám a pak rozhodnu o dalších krocích. A ještě to nejsou naše poslední finanční nároky. Další požadavek se týká bezplatného užívání našeho majetku - to bude další krok.
Po druhé jsem zabodoval v naší organizaci, když jsem pozval na besedu předsedu ústřední rady, tentokrát ale zastřešující všechny organizace v hnutí. A při této příležitopsti jsem ho upozornil, jaké nedemokratické praktiky panují na regionální úrovni. Že hajzlík č. 1 jmenoval do regionální rady (zastřešující) sám sebe, aniž by měl mandát zastupující organizace. A že na nás se vysral. Bylo vidět, jak je to panu předsedovi nepříjemné, nicméně hajzlíka č. 1 se zastal, poprosil nás o shovívavost, ale vyzval nás, abychom do zastřešující regionální rady jmenovali svého zástupce, on že to zařídí. Na nejbližším výboru jsme to projednali a mandát k zastupování v krajské radě jsem dostal já. Jsem tak jediný zástupce naší organizace s mandátem. Ještě této okolnosti náležitě využiji. Na půdě zastřešující regionální rady se hajzlík č. 1 cítil relativně bezpečný. Řídím se heslem americké námořní pěchoty Vyhledej a znič a tak jsem ho vyhledal v regionální radě a teď ho začnu ničit. Zpočátku ovšem velice opatrně. Napřed musím zmapovat situaci. V každém případě ale mám jednu obrovskou výhodu. Mám ve svých rukou sdělovací prostředky - a to jak naše webové stránky, tak náš měsíční Bulletin. A tam o nich začnu informovat. Budu mít v podstatě monopol na informace o této partičce. Práce s informacemi je pro hajzlíka č. 1 španělskou vesnicí. Jediné, na co se zmůže, je pomlouvat.
A jeden bonus na závěr. Právě díky naší (mojí) systematické práci s informacemi jsem dostal nabídku z jedné vysoké školy, abych vystoupil na nějakém sympoziu s mezinárodní účastí s přednáškou o problematice našeho hnutí. Dokonce mi za to dají i nějakou korunu. Souhlasil jsem. A tady udělám hajzlíkovi č. 1 ostudu, dokonce mezinárodní. Budu mimo jiné mluvit o dodržování demokratických pravidel ve veřejném prostoru (viz můj článek Demokracie všedního dne), to je právě to, čemu hajzlík č. 1 nechce rozumět. Celá regionální rada je spíš na takové to kamarádíčkování, co jsme si, to jsme si, vždyť jsme všichni členové jedné organizace. Na to já říkám - kamarádi spolu buďme, dobrou vůli spolu mějme, ale účty si budeme platit každý vlastní. Škoda jen, že ten zápas nemá takovou dynamiku, jakou bych si přál. Kdyby bylo podle mého, chytil bych je chytil pod krkem a mlátil jim hlavou o zeď tak dlouho, až by vydechli. Opravdu mě mrzí, že to nejde.

Přímá volba prezidenta

7. března 2012 v 21:09 | Ivo Adler
Tak budeme přímo volit prezidenta. Bože, to je radosti! Leckterá babička si radostí čůrne. Já ale všeobecné nadšení nesdílím. Už jsem o tom psal. U nás naštěstí není prezidentský systém jako ve Francii, USA, Rusku nebo někde v Latinské Americe či v Africe. Volba prezidenta s rozsáhlými pravomocemi je vlastně volbou monarchy na omezenou dobu. Dneska je proto volba omezena na nějakou předem stanovenou dobu a může se nejvýš dvakrát opakovat. Pokud by toto omezení nebylo, může přejít prezidentský systém v prezidentskou monarchii. Kde se tato myšlenka blíží realitě, ne-li přímo je realitou je Severní Korea - dynastie Kimů, Sýrie - dynastie Asádů a kdo ví, jak je to ve středoasijských republikách bývalého Sovětského svazu. Rusko má omezení dvou po sobě jdoucích volebních obdobích, ale Putin si na jedno volební období "odskočil" na post předsedy vlády a teď se opět ujal vlády coby zvolený prezident. A samozřejmě prodlužování funkčního období. Když už jsem se na ten post vyšplhal, tak si ho musím užít co nejdéle. K tomuto trendu se přímou volbou prezidenta přihlásilo i Česko. To si opravdu zaslouží uznání.
Přímá volba prezidenta, jakkoliv se tváří jako vrchol demokracie - vládce si přímou volbou vybírá přímo lid, je ve skutečnosti šidítkem pro politické negramoty. Vrcholem demokracie je zastupitelská demokracie, kde nejvyšší výkonnou moc má vláda, která musí získat důvěru parlamentu. A tam jsou různé strany a ty se musí dohodnout. Vláda se tak v zastupitelské demokracii stává výsledkem kompromisu. A o tom celé to vládnutí je. Jestliže se náš politický systém uchyluje k přímé volbě prezidenta (a měli bychom posílit jeho pravomoci, že?), tak je to důkaz selhání našich politiků právě v tom nejdůležitějším umění, umění kompromisu. Nejsme schopni se dohodnout, dokonce nejsme schopni ani podporovat politika své strany (Zemana), a tak se zřekneme své odpovědnosti a přehrajeme to na "lid". Svou roli na této neschopnosti kompromisu má i přežívající antikomunismus. Ne poprvé říkám, že antikomunismus je rakovinou našeho politického života a pokud bude přežívat, bude blokovat racionální řešení našich problémů. Ale zdá se, že ČSSD tohle začíná docházet. Čas ukáže, jestli je to jen zdání nebo skutečnost.
V neposlední řadě je přímá volba prezidenta morálním selháním politických osobností. Za 21 let demokratického vývoje se uvnitř politických stran neobjevila žádná politická osobnost s nezpochybnitelnou politickou autoritou. Zcela zřetelné je to právě u ČSSD. Za těch 21 let nedokázala vyprodukovat důstojného kandidáta na úřad prezidenta. Kdo z jejích politiků by obstál? Zemana si zařízli sami. Antikomunistický blbec Špidla? Má dvouprocentní podporu! Hochštapler Gross? To opravdu ne. A Paroubek? Vyřídil se sám svým chvástáním. A tak nepřekvapuje, že při posledních prezidentských volbách se ČSSD zmohla na bezzubou podporu kandidatury Švejnara. Nikdo lepší po ruce nebyl. Jsem opravdu zvědav, koho vytáhnou pří přímé volbě prezidenta. Ať tak či onak, demokracie není až tak velkou líhní politických talentů, za jakou byla vydávána. Tady demokracie trochu selhala. Zato jako líheň zlodějů a podvodníků zafungovala spolehlivě. Při příštích prezidentských volbách se máme na co těšit. Budu volit Fischera. Pro jeho komunistickou minulost. Bude to další facka našemu antikomunismu.

Císařský řez

5. března 2012 v 15:08 | Ivo Adler
Baby boom našich celebrit je snad u konce, ale odhalil jeden zajímavý jev. Snad každá druhá profesionální kráska rodila císařským řezem. Shodou okolností v tuto dobu rodila i naše snacha, ovšem nikoliv císařským řezem, a tak jsem začal po příčině tohoto jevu pátrat. A myslím, že jsem na to přišel. Naše hvězdy rodí císařským řezem proto, aby neměly porodem vytahanou kundu. Na co se trápit porodem, porodními bolestmi, když v narkóze porodník vyjme z dělohy děťátko jako luxusní vánoční dárek. Žádné strhané rysy, žádné strhané žilky a kunda zůstane mladistvá. na věčné časy a nikdy jinak. A tak zůstanou sexuálně žádoucí pro své partnery. A v erotické přitažlivosti je jejich pravá (a často jediná) hodnota.
Má to ale háček. Právě průchodem těsnými porodními cestami se u dítěte nastartuje dýchací reflex a to nemusí být jediný nepříznivý efekt tohoto nepřirozeného procesu. Ono stačí, že se ženě před porodem nastřihává hráz, aby porod byl snazší. Pravda, ne všichni porodníci to dělají. Ale je to velice časté. A tak dítě si už od svého narození nese určitý handicap. O velice problematickém efektu umělého zvětšování poprsí se v současnosti píše dost. Některé implantáty jsou doslova jedovaté, ale hlavně když máme velké kozy, není-liž pravda. Leckterá krasotinka by si bez umělých koz ani neštrejchla. Když jsem já bejvával mlád, měl jsem na připadnou partnerku dva zásadní požadavky: nesmí kouřit a nesmí mít odbarvené vlasy. Snad proto jsem ženatý už přes čtyřicet let. Dneska by ten výčet ne byl mnohem delší. Vztah postavený na efektu vnějšího vzhledu je pochybný od samého začátku. Podle toho také vydrží.
Ještě jedna souvislost mě napadá. Děsivě vzrůstá počet předčasných porodů s nízkou porodní váhou novorozenců. Tento fakt je dáván do souvislosti s široce praktikovanou hormonální antikoncepcí u žen. Organismus s rozhozenou hladinou hormonů pak jen stěží udrží těhotenství po standardní dobu. O Marilyn Monroe je známo, že po poněkud sexuálně bouřlivém mládí, kdy prodělala několik potratů, trpěla mimoděložními těhotenstvími, které nakonec způsobily, že nemohla mít dítě, ač si ho velice přála. Jo, příroda se nedá očůrat a vždycky nám vystaví účet za naše nepřirozené chování. A to nemluvím o možné spojitosti mezi univerzálním nošením podprdy a šířící se rakovinou prsu. Dámy, popřejte těm kozám trochu volnosti. Vždyť si jenom škodíte.

Studentská revolta

1. března 2012 v 11:05 | Ivo Adler
Tak studenti nám revoltují. Stejně jako před 23 lety. A stejně jako před 23 lety, ani dnes pořádně neví proti čemu. Inu, lidstvo je pořád stejně blbé. Před pár dny jsme v našem spolku měly besedu s jedním spisovatelem historických románů a ten řekl pozoruhodnou myšlenku - lidé jsou pořád stejní, mění se jen kulisy a kostýmy. A tak si říkám, kurva, kde je aspoň nějaký náznak pokroku. Jestli vyhraju svůj zápas s hajzlíkem č. 1, a zrovna teď jsem zase mírně zabodoval, ale o tom někdy jindy, tak nějaký pokrok přece jenom je.
Zpátky ke studentům. Proč a hlavně proti čemu vlastně protestují? Prezident Klaus před časem prohlásil ministra Dobeše nejlepším ministrem školství, jakého jsme po Listopadu měli. Já kupodivu, ač levičák, s Klausem dost často souhlasím. Tentokrát jsem si ale musel říct, Václave, kams dal oči. Ten pán je neschopný už od pohledu. Ale v celé při není osoba ministra to hlavní. Hlavní je program. O tom mají revoltující studenti jen mlhavou představu. Řada z nich to ani nepopírá. Prý akademické svobody? Pche! Další z iluzí o svobodě mladistvých blbců. O prachy jde. Budeme pokračovat v socialistické praxi bezplatného vzdělání nebo nastoupíme cestu tržní ekonomiky i v oblasti vzdělání. Ti mladiství idioti, ač jistě mají plnou hubu antikomunismu, chtějí vzdělání zadarmo, a pak si ho budou prodávat, ale pochopitelně ne do kapsy nás všech, ale do své kapsy. A v tomhle má Klaus pravdu - studenti v současné době jsou paraziti společnosti.
A proto jsem pro vzdělání za peníze, vysokoškolské určitě. Naši medici by chtěli studovat zadarmo, ale pak své vzdělání uplatní třeba v Dubaji za velice slušný plat, který nemá ani náš ministr. Pro Dubaj je to malá domů. A my máme být těmi blbci, kteří to zacvakají. A proto důsledně říkám - chceš být majitelem exkluzivního zboží v podobě vysokoškolského vzdělání? Tak si ho kup! A pak si ho prodávej, jak sám uznáš za vhodné. Na jednu věc ale nelze zapomenout. Pokud bude vzdělání důsledně zbožím, tak na něj řada lidí nedosáhne. Ale i ty by měli mít možnost studovat. Proto jsem pro systém podpory chudých studentů (budou chudí a budou bohatí), ale na smlouvu: něco dostaneš, ale také za to něco odvedeš. Třeba odpracuješ určitý počet let někde - kde se to bude společnosti hodit.
Co mě na našich levicových stranách sere, je jejich bezbřehý a nezodpovědný populismus a je jedno, jestli se jedná o sociální demokraty nebo komunisty. Bezplatné školství, bezplatné zdravotnictví a kdoví co ještě. Pánové, tento projekt beznadějně ztroskotal a vy se k němu hlásíte? Potěš pánbu. Evropa se zmítá ve finanční krizi právě díky této populistické politice. Netvrdím, že trh všechno vyřeší, je jistě společenská spotřeba, kterou trh nepokryje, ale musí platit, čím víc ze společenských zdrojů spotřebováváš, tím vyšší musí být tvoje spoluúčast, i když nebudeš platit plnou hodnotu. Jinak to vede k bezbřehému plýtvání a nakonec i ke krachu. K tomu se naše levicové strany nechtějí znát a ani pravicové strany se k této odpovědnosti moc nehlásí. Jak by ne. Volič je volič a s ulicí si to není radno rozházet. Asi bude muset přijít přece jenom ta diktatura.