Listopad 2011

Advent II

30. listopadu 2011 v 13:24 | Ivo Adler
Advent je tady. Loni jsem byl na začátku adventu v Mnichově, počasí bylo stejně krásné jako letos, Bavoráci seděli na Viktuálien marktu venku a žrali svoje opékané klobásy. Taky bych žral, ale šetřil jsem. A pak, nechci být tak vyžraný, jako právě Bavoráci jsou. Trochu jsem tam fotil, ale k jednomu snímku jsem nenašel odvahu. Jednalo se o skupinu Bavoráků, kteří stáli u jednoho stánku a zdatně konzumovali. Ta konzumace na nich byla vidět. Za klobouky štětky, vedle sebe manželky. Snímek bych nazval Bavoráci a jejich štětky. Dneska už jsem zdatnější fotograf (měl jsem nový digitální foťák) a tak mi tenkrát nedošlo, že si je můžu přiblížit, aniž by něco zpozorovali. Škoda. Snad příště.
Advent prý znamená očekávání (příchodu Spasitele). Taky leccos očekávám. Ježíšek mě až tak nezajímá. I když jsme se s druhými mladými dohodli, že napíšeme Ježíškovi, co nám má nadělit, abychom si ušetřili starosti se sháněním dárků. Poslal jsem Ježíškovi maila. Přání nikoliv likvidační. První mladí se neozývají, ale snad žijou. O dárkách pro ně ale máme více méně jasno. Když jsem posledně hlídal vnučku (snacha šla k zubaři), všiml jsem si nového elektrospotřebiče. Když se snacha vrátila, ptal jsem se jí, co to je. Prý vinotéka. Syn totiž občas jezdí služebně do Itálie (nebo Německa) a sem tam dostane nějakou flašku. Tak si na to pořídili vinotéku. Tak abychom jim dali nějaké vínu, prý ho mají oba rádi. Začal jsem se o problém blíže zajímat a zjistil jsem, že to není jen tak. Dávat do vinotéky víno, které se ve flašce už nemění (portské), je blbost. Do vinotéky se dává víno, které ve flašce ještě dále pracuje. Jinými slovy, koupíš flašku nějakých patoků, dáš to do vinotéky a po čase z nich máš prvotřídní víno. Přeháním samozřejmě, do vinotéky se dávají tzv. přívlastková vína.
Tak to bychom odbyli rodinu v denním pořádku. Moje očekávání směřují především k výsledku velkolepé rvačky, do které jsem se pustil. Jak to dopadne. Výsledek se nemusí dostavit nutně do Vánoc, ale až později. V našem spolkovém hnutí je pár hajzlíků, kteří si nemohou zvyknout, že mě budou poslouchat. Nakonec proč by mě měli poslouchat? Protože jsem při vší své skromnosti a ohleduplnosti schopnější než oni. A tak využívají vysezených pozic, aby nám škodili, kde můžou. A to jim nedovolím. Je to jako boxerský zápas. První dvě kola to pro nás vypadalo téměř katastrofálně. Ale rychle se učím, resp. učíme. Nejsem na to sám. Myslím, že jsme vyrovnali skóre na body a získali iniciativu. A zabijácké K.O. na závěr je ten dárek, na který čekám. Vím, že je to dárek, který si musíme nadělit sami. Pro samou rvačku s těmi hajzly ani nemám čas se věnovat blogu. Potěšitelné je, že jsem pro své spolupracovníky pořád nezpochybnitelný šéfík. A to mě naplňuje mírným optimismem do budoucna.

To jsou fofry

23. listopadu 2011 v 20:52 | Ivo Adler
Svůj blog zanedbávám kvůli přemíře jiných povinností. Jak praví známé úsloví?, v hudbě a spěchu je život Čechů. Když to vezmu po pořádku tak zahrádka. Tu jsem uklidil před týdnem, vlastně teprve dneska - vyvázal jsem thuje, aby je sníh nerozlámal. V domácnosti: rozřezal jsem palety, vlastně poslední část, kterou jsem měl ve sklepě, taky dneska. Občas musím pohlídat vnučku. Náš spolek: tak tady je to zajímavý.
Zúčastnil jsem se kongresu spolků podobného zaměření . Jedním slovem - čurbes. V celém hnutí přetrvává demokratický centralismus, jako vystřihnutý z učebnice marxismu-leninismu. Není také divu, když v čele hnutí stojí komunista. Zaútočil jsem na něj už na naší konferenci a svůj útok jsem zopakoval na kongresu. Volby ústředního orgánu aklamací en bloc, to je jak za časů tuhé totality. A těm blbečkům to vůbec nedojde. Byl jsem samozřejmě proti, ale ztratil jsem se v záplavě hlasů pro. Diskuse delegátů byla okleštěna, protože se museli vykecávat zástupci politických stran. Nicméně nebyly jen prohry.
Podařilo se nám (mě a kolegovi z našeho spolku) prosadit zástupce našeho spolku do kontrolní komise. Předpoklad, že naše vystoupení na kongresu nezapadne. Požadoval jsem dvě věci: 1. ústřední orgán otevře webové stránky, na kterých bude možná otevřená výměna názorů uvnitř hnutí. Zatím je diskuse možná, ale musí být kladná, žádné názorové střety. 2. je nutné zásadní přepsání stanov hnutí, protože dosavadní stanovy upravují jen postavení ústředního orgánu, na členskou základnu se sere. A přepsání stanov musí být svěřeno reprezentativní komisi, ve které budou zastoupeni lidé ze všech organizačních stupňů, ne jen tři lidi z centra, jako tomu bylo při poslední úpravě stanov.
A hned jsem si namočil pěkně ostré pero do kalamáře a napsal jsem ke kongresu komentář, pochopitelně kritický. Umístil jsem ho na náš spolkový web a nabídl jsem ho i na web centra. Zatím se nikdo z centra na nějaké ohlédnutí za kongresem nezmohl. Tak jsem zvědav, jak dopadnu. Že centru můj komentář nepůjde pod nos, o tom nepochybuji. Ale díky našemu zástupci v kontrolní komisi můžeme počínání centra přece jen trochu kontrolovat a tlačit na něj. Uvidíme, co z toho vzejde.
V místě je to taky zajímavé. Náš spolek se pustil do ostrého sporu s regionálním orgánem. Spor byl pochopitelně o peníze. Ti hajzlové si myslí, že když oni mají vysoko do žlabu a my máme (díky mým schopnostem) peněz dost, tak že si můžou z našeho stolu sebrat, co chtějí. Okolnosti jim bohužel nahráli. Můj méně důsledný předchůdce uzavřel s regionálním orgánem nevýhodnou smlouvu o podnájmu prostor, která ve skutečnosti znamenala transfer našich prostředků k nim. Jenže v mém případě narazila kosa na kámen. Nehorázné částky za nájem jsem odmítl platit. Dostali jsme výpověď. Další prohra? Ne tak docela. I regionální orgán je v těchto prostorách v pronájmu a my jsme se obrátili na radnici, aby smlouvu o pronájmu převedla na nás, protože my jsme skuteční uživatelé prostor. A teď se tiše uchechtávám. Předseda centrálního orgánu na naší konferenci mi vytkl, že prý jsem na tu radnici moc tvrdý a že takhle nic nedosáhnu. A ono to vypadá, že radnice rozhodne v náš prospěch a regionální orgán ostrouhá. Bude to pro ně pěkná facka, až se jim hlava otočí kousavým dozadu. A to je věc. na kterou se v blízké době těším. Doufám, že to bude jako dárek pod stromeček.

Atlet roku

19. listopadu 2011 v 11:16 | František
Vážení přátelé!
Často si klademe otázku,kam,že vlastně mizí naše peníze ze společného rozpočtu státu. Dnes Veřejnoprávní televize, Česká televize odvysílala výše uvedený pořad.
Pěkné, zábavné, téměř dokonalé. Ale ....!
Málokdo si uvědomí i druhou stránku věci. Pro mne byl šok, když jsem se dozvěděl,kdo byl sponzorem a jaké byly odměny moderátorů, kolik stál pronájem sálu, elektřina, catering, šatny, projekce, tisk pozvánek, kulisáci, scéna, přepravní společnosti, doprava ( luxusní BMW, AUDI....), nepředstavitelné peníze vystupujícím.
Celkem cca 38 milionů Kč !
Moderátoři : Monika Absolonová 85.000 ,- Kč Aleš Háma 85.000,- Kč
Sportovci: Od posledního : 200.000,- Kč až po prvního 1.500.000,- Kč
Umělci: Karel Gott 300.000,- Kč (1 píseň a básnička trvala celkem 5 minut a 47
vteřin)
Umělci další všichni na osobu 80.000,-Kč, zahr. host: 525.000,-Kč!
K tomu si připočítejte státem nucenou koncesionářskou smlouvu na každý přijímač: 145 Kč na domácnost.
POTUD VŠE DOBRÉ !
Jedním ze sponzorů byla i VZP (Všeobecná Zdravotní Pojišťovna), která se potácí na hraně krachu,není schopna proplácet včas lékařům a nemocnicím peníze za úkony, operace a vyšetření. Tak tato VZP zaplatila za reklamu tomuto pořadu více jak 5 milionů korun českých! Pacienti se přeobjednávají, operace ruší a léčí se jinak, není na prevenci u zubního lékaře 2x do roka, není na očkování a další velice důležité věci. Atleti, kteří jsou u VZP za mírný poplatek pobírají za sebemenší zranění obrovské sumy peněz a v každé nemocnici mají samozřejmě přednost. Jedna z dalších "elit národa" .
Vláda ČR:
hrozí krizí, krachem, dluhy a vesele rozdají co mohou.
Pokud bude mít v Praze někdo koncert, určitě tam také uvidíme logo VZP. Je to prostě podnik, jako každý jiný. Ale zcela mimo mísu! To je podnik, který vybírá a spravuje obrovské peníze, které mají sloužit k prevenci, vyšetření a k nápravě zdraví svých pojistníků-občanů ČR, kteří této pojišťovně dle zákona MUSÍ každý měsíc platit pojistné.
Pokud by tento systém fungoval alespoň tak, jak ve fingovaném "Kocourkově", scénář by zněl jasně: okamžité odvolání ředitele VZP a ministra zdravotnictví.
Prosím, uvědomte si to, že co je krásné, nemusí být taky pěkné!
Za 5 milionů korun dnes mohlo možná přežít více lidí .....Já jsem o tom přesvědčen !
S pozdravem František

Fast food

14. listopadu 2011 v 23:07 | Ivo Adler
Miluju jídlo mimo dům. Ne snad že bych šel do hospody a nacpal se tam španělským ptáčkem a šesti knedlíky, to mě neláká, to můžu mít doma, ale lákají mě takové ty pikantnosti. Jídlo do ruky a nebo rychlé občerstvení s nějakými těmi leccosi. To je to, co doma nemám. Když jsme měli děti ještě školou povinné, žena neváhala ráno ohřát párek, vydlabat rohlík a šoupnout do něj rohlík s kečupem nebo hořčicí. Chlapečkové pak byli ze hvězdy, kdeže takhle po ránu sehnali rohlík s párkem. Výjímečně si dám párek v rohlíku ve městě i dneska, ale zaráží mě na něm dvě věci. Za prvé - fuj, to je uzenina. Nojo, je to uzenina, ale dobrá. Za druhé - ta cena. Nejsem hovado, abych dával za párek v rohlíku 15 - 20 Kč.
Tady jsem u prvního problému, který mě u jídla mimo dům drásá. Jsou to ceny. Najíst se můžu neskonale levněji doma a se stejnou nutriční hodnotou. Platit za rychlé občerstvení přemrštěné ceny mě připadá jako vyhazování peněz. Přítelkyně mi říká, blbče, na co ty peníze potřebuješ? Proč si nedopřeješ? Ale v tomhle držím basu se svou ženou. Peníze nejsou na to, aby se utrácely, ale aby se účelně vynakládaly. Proto si dopřávám jenom velice střídmě, i když chutě by byly. V tom se se svou ženou doplňuju, i když v něčem se lišíme. Když už dojde na utrácení, moje žena dává velkorysé tuzéry. Doslova při tom krvácím. Nevím, co si moje žena takovými tuzéry dokazuje. Byli jsme spolu v hospodě, skromně jsem nadhodil, že bych si dal k pití vodu z vodovodu, moje žena mě zpražila pohledem a rezolutně prohlásila: dáš si pivo.
V našem spolku mě říkají strýček skrblík. Nejsou daleko od pravdy. Ale že umím hospodařit, ocení nakonec i oni. Zrovna teď, v závěru roku, jsme museli utratit peníze z grantu. A protože jsme měli dost a při rozpočtu grantu jsem prozíravě dal největší částku na odměny, padaly odměny vcelku nevídané. Taky ne mně něco zbylo. A najednou se to hodilo. Naše odměny vzbudily rozruch i na regionální úrovni. Už se ohlásila kontrolní komise. Kolegové z vedení spolku říkají, vyhodíme je, co se mají co hrabat v našem hospodaření. A já říkám, proč? Ať regionální orgán vidí, jak hospodaří schopní. Sami mají vysoko do žlabu.
Když vidím, jaký má dnešní mladá generace vztah k penězům, běhá mi mráz po zádech. Na jednom srazu po letech mi moje bývalá spolužačka řekla: jsme poslední generace, která ještě umí šetřit. Právě na těch fast foodech je to vidět. Sedí tam mladí lidé a vyžírají si. Je to na nich i vidět. Řada z nich jde od výplaty k výplatě. A pak fňukají, že nemají peníze. Jsou na tom tak mizerně, že ani nedokážou založit rodinu. No, jsou mladí, snad se ještě život naučí. Když si vzpomenu na naše bohatýrské studentské pitky… Ale nikdy jsme se nevydali z peněz na doraz.
A jsem u druhého problému utrácení ve fast foodech. Tím je zdraví. Přece jenom už jsem starší a nemohu si dovolit to, co za mlada nebo ve středním věku. Dneska je v obchodní pasáži každého většího supermarketu stánek s nejrůznějšíma cukrovinkama, samozřejmě čokoládovýma. Bože, to je nabídka! Ale copak to můžu jíst? Jako dítě jsem měl velice rád sladké. Dneska jsem ho prakticky škrtnul ze svého jídelníčku. Taky jsem se dokázal zhubnout o 11 kg. Považuji to za svůj veliký úspěch a ještě bych nějaké kilo rád shodil. A tak mi zůstává jen velice střídmé utrácení při těchto nahodilých příležitostech. Do smrti to vydržím a pak už mi to bude jedno.

Inzerát

6. listopadu 2011 v 11:32 | Anonym
Stojí to za to.