Září 2011

Dara Rolins

18. září 2011 v 11:54 | Ivo Adler
Teda je to fuška. Jméno Rolins mě pořád počítač opravuje na Dolina. Je to mezek (ten počítač), Darina je kráva. Nevím, co jí to napadlo, dát si takové jméno. Jistě chtěla být světová. No, světová není, není ani národní. Přelétá nebo spíš přejíždí mezi Českem a Slovenskem, občas zaletí do USA. To když jí Česko - Slovensko začne srát. Jedno jí však nelze upřít. Umí v tom chodit. Když pomyslíme, že vrcholem její pěvecké kariéry byly Zvonky štěstí, nazpívané s Karlem Gottem ještě coby dítě, tak se mezi celebritami ve svých 38 letech drží poměrně dlouho. Co nazpívala od té doby, je velmi zapomenutelné. V povědomí se spíš udržuje svými nevydařenými vztahy, drobnými skandálky a pečlivou úpravou zevnějšku. Jinak je to nafrněná fuchtle, která si o sobě myslí, že je středem světa.
To její hvězdné pozlátko ovšem může velmi rychle oprýskat. Loni v červenci zemřel po kolizi s jejím vozem, snad Mercedes, třiašedesátiletý Jindřich Rotrekl, který jel na mopedu. Moped versus Mercedes, pan Rotrekl neměl šanci. A pak nastal kolotoč. Kdo je vinen? Policie nehodu sáhodlouze vyšetřovala, nakonec povolala soudního znalce, který vydal svědectví, že vinu Daře nelze prokázat. Policie případ odložila (nebo zastavila stíhání). Už samotné průtahy leccos naznačují. Banální nehoda, kterou za normální situace dopravák musí vyšetřit za půl hodiny, se táhne měsíce. Jenže situace není normální. Šlo přece o VIP, v překladu velmi důležitou osobu. V čem je Rolincka velmi důležitá, to ovšem nechápu. Ale ukazuje to na dvojí tvář naší spravedlnosti.
Naštěstí vdova po panu Rotreklovi se nedala. Na svůj náklad si najala jiného soudního znalce, který svým posudkem dokazuje, že Rolincka vinna je. Už podezřelé mlžení kolem jejího případu hodně napovídá. Jak vlastně k nehodě došlo? Došlo k čelnímu střetu nebo ho Rolincka sejmula zezadu. A v jakém jízdním pruhu k nehodě vlastně došlo? Policie zarytě mlčí. Už z toho důvodu bych si na vinu Rolincky vsadil. Nemohu nevzpomenout jinou dopravní nehodu jiného Slováka, Mariána Labudy. Taky pendluje mezi Českem a Slovenskem. Slovensko zřejmě trpí přetlakem kvalitních umělců, kteří se na Slovensku nemohou uplatnit. Tak hledají obživu v Česku. Labuda se alespoň zachoval čestně. Řekl, ano, nehodu jsem způsobil, pokorně přijmu jakýkoliv trest. Zda nějaký trest dostal, už ani nevím. O postihu známých osobností se moc nepíše. Naše umělohmotná fuchtle se řídí zásadou: zatloukat, zatloukat… Doufám, že tentokrát bude spravedlnosti učiněno zadost a uměle nafouknutá bublina jménem Dara Rolins splaskne.

Spotřeba

9. září 2011 v 10:29 | Ivo Adler
Tak růst hrubého domácího produktu v Evropě, Česko nevyjímaje, se nějak zadrhává. A hlavní příčina - lidi nechtějí utrácet. Mají strach z budoucnosti. To ukazuje na blbost naší hospodářské koncepce. Prý je třeba stimulovat investice, nejlépe nízkými daněmi, ty vytvoří nové pracovní příležitosti a všichni se budeme mít fajn. Jsou ovšem i případy, kdy nové investice pracovní příležitosti zničí. A půjdou ty investice vůbec do české ekonomiky? Investovat lze přece kamkoliv. Investovat mohu i do nemovitostí, drahých kovů či uměleckých děl. Ani tyhle investice nové pracovní příležitosti nevytvoří. Neodmítám podporu investic. Investiční pobídky jsou třeba, ale adresné. Budeš investovat do české ekonomiky - můžeš si to odečíst od daňového základu budoucích x let. Ale nízké zdanění bohatých s nadějí, že oni budou vytvářet v Česku nové pracovní příležitosti, praxe nepotvrdila. Proto je načase od této pravicové koncepce upustit.
Co se naopak ukazuje jako spolehlivý motor ekonomiky, je růst spotřeby. Ten je třeba podporovat. Ne snad že by se pravice nesnažila. Lidi nechtějí utrácet? Tak je k tomu donutíme. Jako nejvhodnější pole působnosti se jeví automobilismus. Jak si nekoupíš nový auto, budeš platit vyšší daň nebo zákonné pojištění. Musíš mít letní a zimní pneumatiky, vestu pro řidiče, novou lékárničku atd. Já vím, že to má svůj význam. Ale hlavní (a zamlčovaný) význam spočívá v tom, že lidé musí volky nevolky nakupovat a motor ekonomiky nabírá vyšší obrátky. A automobilová výroba vytváří místa v dalších odvětvích. V ostatních odvětvích už to není tak patrné, přesto to existuje. Revize kotlů nutí majitele kupovat si nový kotel. Ten starý nesplňuje nová, pochopitelně přísnější kritéria. Každá příležitost, jak nařídit novou spotřebu, je dobrá.
Jsou ovšem oblasti, kde spotřebu nařídit nelze. Zákon přece jen nemůže nařídit, aby si lidi kupovali nové sekačky na trávu, nábytek, nádobí atd. Tady nastupuje (téměř) všemocná reklama. "To musím mít," řvou na nás reklamní slogany. To je módní, to je trendy! Slabší jedinci podléhají. Nezanedbatelná část potřeb jsou pseudopotřeby. Ale kšefty se hýbou. Aby lidi měli na tyto pseudopotřeby, některá vydání omezují. Roste počet pohřbů na obecní útraty. Kupují se méně kvalitní potraviny. Jako důchodcovská domácnost se snažíme nakupovat potraviny v akcích. čekáme na výprodeje. Se zvýšením DPH bude ještě hůř. Zvýšení DPH růst ekonomiky ještě více podváže. Proto cesta z krize nevede přes zdaňování spotřeby, tu je třeba naopak podpořit transferem od bohatých k chudým cestou vyšších daní pro bohaté. Ten transer samozřejmě musí do určité míry existovat, žádná vláda si ho netroufne zrušit, ale adresáty toho transferu jsou především Cikáni. Na ostatní jaksi nezbývá. Bez vyššího zdanění bohatých se zkrátka nehneme. I Kalousek už to uznává.

Leze na mně hic

7. září 2011 v 13:12 | Ivo Adler
Letošní léto bylo nic moc. Horkých dnů jenom pár. Červenec stál v podstatě za hovno, v srpnu bylo jen pár dnů tropický, a to až v závěru. Ani jsem se nedostal na své oblíbené nuda lokality, abych prozkoumal, jaký je aktuální stav v chození naostro. Jsem patrně jediný člověk v republice, který se touto problematikou soustavně zabývá. Ostatním badatelům se toto téma nezdá dost seriózní, mě ano. Nechci prošvihnout případný zrod nové morálky. Dějiny ani já sám sobě bych si to nemohl odpustit.
Mám horka rád, čím větší a čím déle trvají, tím lépe. Samozřejmě, bez nějakých tragický následků a nebo jen mírně tragických. Vůbec, mám rád extrémní počasí - horka, deště, mrazy, vichřice. Bez nich je život v té naší české kotlině poněkud nudný. Chráněni věncem pohraničních hor se o jediné vzrůšo starají akorát aférky našich celebrit a pak permanentní politická krize. I ta je ovšem už fádní. Občan se může akorát dohadovat, s jakou zásadní výhradou zase přijdou Věci veřejné vůči vládní politice, aby se po nocích horečných vyjednávání opět poslušně vrátily do vládního stáda. Věci veřejné pád vlády rozhodně nezaviní, přišly by o vládní koryta a ty jim nikdo jen tak nedá. A nejsou to jen místa v centru, ale i v místech. Kdepak, tady žádné vzrušení nehrozí.
A proto vítám každý klimatický extrém. Hned mají sdělovací prostředky o čem informovat, televize je plná dramatických záběrů, co se všechno děje, a my, kteří nejsme přímo dotčeni, se můžeme příjemně vzrušovat představou, jaké to asi je, eventuálně se můžeme vydat na nějakou katastrofickou turistiku. A ještě jedna věc se mi na klimatický extrémech líbí. Seškrabává z nás to nafoukané civilizační pozlátko - nic se nemůže stát, všechno máme pod kontrolou. Je horko, dámám teče po ksichtu make up, potí se a nezabírá ani Rexona, v mrazu odkládají erotické oblečení a nabalí se jako pumpy, pokud nejsou tak blbé, aby hazardovaly se svým zdravím a ve vytrvalém dešti připomínají zmoklé slepice. A to nemluvím o drobných radovánkách, které způsobují výpadky dodávek tepla, vody a elektřiny. Hned k sobě mají lidi tak nějak blíž. Hned je vidět, že my, lidé, jsme jen vši v kožichu matky Země, ač si dost často namlouváme, že Zemi ovládáme. A proto volám z plna hrdel: sláva klimatických extrémům, jen houšť a ještě větší kapky.

Karanténa

2. září 2011 v 22:41 | Ivo Adler
Indiáni v Amazonii, když byli napadeni nějakou infekcí, na kterou jejich kmenová medicina nestačila, tak se celá komunita rozprchla po jednotlivcích, snad jen matky si sebou vzaly nejmenší děti a každý v pralese přežíval, jak uměl. Teprve po čase se vrátili do kmenové vesnice. Kruté, ale účelné opatření. Když byl každý sám, tak se zabránilo šíření epidemie a ti, co přežili, mohli obnovit kmenový život.
Na to jsem si vzpomněl při čtení zpráv o dluhové krizi v Řecku i dalších zemích Evropské unie. I nám hrozí dluhová epidemie, která se šíří uvnitř společenství. Moudrost pralesních kmenů nám velí izolovat se od napadených jednotlivců. Místo toho se my ještě úžeji k nim přimykáme. Nejen že s nimi sdílíme společný ekonomický život - společnou měnu, ale ještě na sebe bereme jejich závazky a tím se nákaza šíří. Řecká nákaza je nevyléčitelná, jinými slovy, Řekové své dluhy nikdy nesplatí a my utrpíme ztrátu. Ještě že my to euro nemáme. Ale i tak jsme tlačeni zeměmi eurozony, abychom se zúčastnili "pomoci" Řecku. Ve skutečnosti je to prodlužování řecké agonie a ještě nám hrozí riziko nákazy. Řecko zbankrotuje v každém případě, otázkou je jen, jak tím budou zasaženy další země. Zdravý rozum nám velí se od problémů Řecka co nejdůsledněji izolovat. Jen tak nás nemoc nezasáhne. Tím nemyslím přestat s Řeky obchodovat nebo tam přestat jezdit na dovolenou, ale vždycky je třeba platit cash, oni od nás taky chtějí platbu cash a žádné půjčky.
Cpaní peněz do černé díry Řecka se zajídá stále více státům, i těm, kteří tam už nějaké peníze nacpali. Právem se ptají, kde jsou záruky splacení dluhu? O jedné možnosti jištění dluhu bych věděl. Řecko má spoustu ostrovů, tak ať ručí svým územím. Když nesplatím dluh, tak určitý, předem domluvený ostrov je váš. Tady bych jim půjčil. Tím bych si vlastně od Řeků koupil ostrov a odstěhoval bych tam naše nepřizpůsobivé občany, rozuměj Cikány. Šluknovský výběžek ukazuje, že se z nich stává stále více sociální problém, který nejsme schopni zvládnout. Cikáni jenom chtějí, ale nejsou připraveni dávat. Izoloval bych je v karanténě na řeckém ostrově. A teď Cikáne ukaž, co umíš. Jsi lempl, tak budeš mít hlad, zimu a možná i umřeš. Teď máš svůj osud ve svých rukou a po ruce nejsou žádné gádžové, na kterých by si mohl parazitovat. Žádnou jinou možnost jak naučit Cikána dělat nevidím. A pro většinovou společnost by to bylo relativně bezbolestné.