Žeru rád a je to na mně doufám znát. I když teď jsem se dostal BMI pod hranici obezity. Tloušťka vadí. Nejvíc to odnáší klouby, o ostatním nemluvě. A tak jsem se rozhodl, že budu držet dietu. Nojo, jenže jakou? Jeden doktor říká: nesmíte drůbež (s výjimkou krůty), vnitřnosti, mořské ryby, mořské plody (že by se český důchodce přežral mořskými plody, to opravdu nehrozí), luštěniny a to jsem ještě na něco zapomněl. Druhý doktor říká: nesmíte vepřové, uzeniny, bílé pečivo, tučná jídla, sladkosti a i tady jsem jistě na něco zapomněl. Vylučovací metodou jsem dospěl k jídelníčku: hovězí maso, snad skopové, sladkovodní ryby, mléko a netučné mléčné výrobky, tmavé pečivo, zelenina a ovoce, pravda, ne sladké, jako příloha rýže a vařené brambory a to je zhruba všechno. A taky radši vůbec nesolit. K pití nejlépe voda z vodovodu, jedno nízkostupňové pivo denně můžu, při vyloučení piva dvě deci bílého, destiláty v žádném případě.
Na sladké už delší dobu nejsem, sladké nejím ani si nesladím. To mě nedělá problém. Ale když jdu pasáží v supermarketu kolem stánku, kde nabízí bohatý výběr čokoládových bonbonů a oříšků, jenom polykám sliny. Doktor říká - čokoládu v žádném případě. Tak jsem aspoň trochu disciplinovaný a nehřeším. Horší je to s pitím. Jsou různé společenské příležitosti, kde kdo abstinuje, vypadá jako idiot. Nechci být jako idiot a tak tady hřeším. Naštěstí nejsou příliš časté. I moje obvoďačka, to je ten druhý doktor, říká - když je to jednou za čas, tak se svět nezboří.
Horší je to se šíří jídelníčku. Když jsem viděl, co všechno nesmím, tak jsem si řek´, dost. Jím dál všechno, pravda, co můžu, snažím se vyloučit, co je na indexu, ale vylučte paprikové uzeniny, když je máte tak rádi. Pochopitelně pálivé. Jsem ostrý hoch a mám rád ostrá jídla. Navíc jsem se někde dočetl, že paprika v sobě obsahuje nějaký alkaloid, který působí jako droga. Jsem tedy v podstatě narkoman. Pro kousek čabajky šel bych světa kraj, šel hladov a šel bosý… a pak držte dietu. To je masochismus. Ale rozhodnutí jsem přece jen udělal. Jím všechno, ale málo. Vyjma sladkého. Nějaký zákusek, to už opravdu musí být. Přestal jsem podléhat diktátu manželky (žádné její - dojez to) a prostředí. Jím opravdu jen do pocitu sytosti a k jeho dosažení využívám i vlákniny Psylium. Zhubl jsem řádově o deset kilo a hodlám pokračovat. Nemusím brát léky. To je úspěch, ale ten pocit uspokojení z žaludku naplněného pečeným, řádně očesnekovaným a opaprikovaným bůčkem, ten chybí. Ale říkám si, chlapče, v tvém věku už si takové extravagance nemůžeš dovolit.
Kritické chvíle ovšem nastávají večer. Člověk sedne či spíše lehne k televizi (na televizi se má dívat v pololeže, jenže ti idiotští výrobci nábytku to stále ignorují) a huba mu jde vandrem. Nemá hlad, ale má chuť. Na něco pikantního, ostrého, kořeněného. Prostě něco, co má nula kalorií, ale právě tu tolik potřebnou chuť. Sednout si k televizi a chroustat mrkev, to si připadám jako králík v králíkárně. Přemejšlím o tom a říkám si, že nejlepší by snad byl patřičně ochucený polystyren nebo něco podobného. Projde to trávicím traktem, plnilo by to i funkci mechanického nasycení a přitom by to uspokojilo chuťové pohárky. Tato potřeba je velkou výzvou pro potravinářský průmysl. Smlsnout si a nejíst, to je oč tu běží. Zatím to řešíme pojídáním bramborových chipsů a to není ideální řešení. Ale snad se dočkáme.