Leden 2011

Stávka

28. ledna 2011 v 14:13 | Tomio Okamura, podnikatel
Se stávkou zaměstnanců někdo souhlasí někdo nesouhlasí, každý z nás by se měl ovšem zamyslet nad pravým důvodem stávky. Tím rozhodně není jen protest proti snižování platu. Hlavní důvod přece je, že stávkující nevidí rozumné důvody pro jejich snižování.

Argumenty a fakta, která zazní nížeji, nejsou nová, ani objevná. Jen se  zdá, že hlavně na vládě, se nad nimi nechce nikdo zamýšlet.

Je krize....
Ano - ale, který z úředníků, lékařů nebo policistů ji zavinil ?   Celosvětovou krizi rozpoutaly chamtivé a nepoctivé finanční ústavy a  ratingové firmy. Do nepoctivých praktik byli namočeni světoví finanční hráči, někteří i s pobočkami či působností v České republice. V rámci  krize se mnohé banky po celém světě dostávaly do ztrát  - české pobočky  jsou ale v neustálém zisku, který posílají od počátku krize mateřským společnostem do zahraničí. Češi tak mj. pokrývají ztráty způsobené jinde  a jinými. Státní zaměstnanci se těžko smíří s tím, že oni budou platit  za podvody v nejbohatším podnikatelském oboru.

Stát má dluhy
Ano - otázka proč je má, je na knihu. Řekněme si poctivě, že tu jsou dvě  hlavní příčiny - rozkradení, v lepším případě téměř rozdávání stamiliardového majetku za vlády pravice. A neúsporné hospodaření. Neúsporné hospodaření i za vlády levice v dobách, kdy jsme mohli šetřit  na zlé časy. Případně sanování škod po minulých vládách a pokračování ve  "zlodějnách" u veřejných zakázek.  Školníci z Uherského Hradiště stěží pochopí, proč politici, kteří  figurovali u rozkrádání majetku a příjmů státu, teď chtějí náhradu škody  po nich. Jejich názor má nepominutelnou logiku.

Stát musí šetřit.
Ano  - s tím se ztotožní každý, věřím že včetně stávkujících, ale  s  důrazným dovětkem - užiteční a pracující lidé by měli být o peníze  obíraní až na posledním místě.  Utrácení státu a veřejných institucí za nesmyslné, předražené projekty  či nesmysly je bezpříkladné. Příkladů bychom našli tisíce a v řádu  stovek miliard v rámci posledních dvou desítek let.

Jen z posledních dnů  si vzpomeňme na několik perliček:

- Nemocniční nákupy nepoužitelných teploměrů , které mají odchylku až 2  stupně po pěti tisících Kč, (zatímco nejpřesnější papírový           je za pětikačku)
- Zápalné šňůry s dvouletou expirací nakoupené v množství na 225 let za 40 mil korun.
- Zpráva NKÚ: Nejméně polovina z každoroční státní dotace ve výši 50 miliard se na silnicích a dálnicích utrácí za stavby, které jednak  bývají předražené a jednak nemají žádný ekonomický   efekt.

Stát je ve fázi, kdy jeho "schopnost rozumně nakupovat se změnila ve schopnost utrácet peníze". Ekonom a člen národní ekonomické rady vlády  Pavel Kohout pro Hospodářské noviny prohlásil: "Pokud by se zakázky (veřejné) lépe vypisovaly a organizovaly, ušetřené peníze by smazaly většinu schodku státního rozpočtu."

Kdo je za vypisování a pravidla veřejných zakázek odpovědný - stávkující zaměstnanci?

Státní rozpočet neprojedli důchodci
Z výše uvedeného si troufnu odvodit ještě jeden podotek - dluh není tak velký proto, že by ho projedli důchodci, nezaměstnaní nebo matky s  dětmi. Je velký proto, že co šlo, to se nesmyslně utrácelo a rozkrádalo.  Pokud jde o dávky těm, kdo nepracují, přestože by mohli, dávala je  dlouhá léta svorně pravice i levice. Ani tu nenesou odpovědnost   zdravotní sestry s hasiči.  Nejsou to sociální dávky, které ruinují stát. Jsou to miliardy na  konsolidaci bank nebo ztrátových železáren. Je to veřejná podpora  mnohých "velkopodnikatelů". Největší "sociální dávky" dostávají bohatí  podnikatelé formou dotací a můžeme říct, že čím bohatší, tím více dokáží  na nejrůznější nesmyslné "EU projekty" ukousnout.  Tváříme se, že dnes jde ponejvíc o evropské peníze - ale to je přece  nesmysl - jde o naše peníze, které jsme do EU poslali a vrací se zpět  zvětšiny jen vyvoleným.


Nedůvěryhodní spořílci
Ministr dopravy Bárta nebo Saša Vondra na obraně se od nástupu do funkce  pustili do auditů a chapadla chobotnic identifikují a řežou. Oba také  vyhazují, každého, kdo je jen podezřelý z korupce nebo mrhání veřejnými  penězi.  Bohužel k získání důvěry ve vládní škrty to nestačí. Na garanta úspor se  pasoval Miroslav Kalousek ověnčený skandály z předražených nákupů na  ministerstvu obrany. Ten politik, který léta  spolu vedl i vedl KDU - ČSL  odpovědnou za ministerstva, kde se rozkrádalo nejviditelněji - tedy na obraně a dopravě. Ten ministr, který dnes přijímá úředníky vyhozené pro  podezření z korupce z jiných ministerstev.  Nepopularita pana ministra není daná tím, že chce šetřit. To je jen  zbožné přání. Je daná tím, že lidé mají pocit, že vodu káže ten, kdo  přes desítku let pil víno. A nemám na mysli alkohol. V tomto ohledu může  být naopak pan Kalousek pro některé lidsky sympatický.

"Plošně škrtat umí i cvičená opice"
Problém v popularitě úspor je daný také plošnými a nepromyšlenými škrty  - viditelná je snaha bezhlavě uspořit, ber kde ber.  Když se spoří v moderní firmě, tak šéf nemůže dát příkaz uspořte na všem  a všude tolik a tolik, bez ohledu, co se stane. První na řadě je  analýza, audity stávajícího stavu, s rozborem následků budoucích úspor.  Úspory nesmí ohrozit efektivitu firmy, ale naopak ji posílit.  Ve světě i u nás jsou analytické  firmy zaměřené na audity efektivity v  komerčních i státních firmách. Pracují "zdarma" - za odměnu si berou  procenta z uspořených peněz. Uspoří až 25 procent výdajů - při zachování  stávajících výkonů.  Proč stát - tedy ministerstva a státní orgány takové firmy neosloví a  nezadají jim studie, kde a za co ušetřit? Náklady by byly nulové,  finanční efekt zaručený. O plýtvání už máme kuriózní svědectví z ministerstva dopravy, kde desetitisíce měsíčně stálo jen zalévání květin. Jako kdyby úředník neměl už sílu zalít kytku na svém okně.  Nesmyslných činností státu bychom našli opět tisíce. Je třeba je  pojmenovat a skoncovat s nimi.

Důležité jsou i příjmy
Moderní stát nejraději vybírá peníze formou daní. Svůj majetek ovšem  prodává či pronajímá obvykle za nízkou a netržní cenu. Myslím, že bychom  našli ovšem stovky nemovitostí či pozemků, které stát dokonce nechává  ladem a ještě platí za jejich údržbu.  A teď neříkám prodejme ten majetek - naopak - najděme nájemce, kteří  majetek zvelebí a budou ještě platit.  Jak je možné, že šéfové státních či polostátních firem berou miliony  ročně? V čem jsou tak výjimeční, když většinou úřadují v téměř  monopolních firmách ? Proč stát nehledí na zvýšení ziskovosti těchto firem a tyto zisky  nevybírá? A nedělám si legraci, stát nečerpá zisky ze státních firem  (např. Budvar).  Je šílené, že stát dodnes nedaní sázky. Sázkové firmy sice mají odevzdávat procenta na veřejnoprávní účely, ale víme, jak to v praxi  vypadá. Peníze se přelévají od party k partě.  Bezesporu by bylo fajn, kdyby stát uměl vybrat peníze - ale vidíme, že  například hejtman Palas vládne až stomilionovým majetkem, který neumí  vysvětlit, a na který si legálně nikdy vydělat nemohl a s finanční  policií to ani nehne.  Zdanění nelegálně nabytého majetku je celosvětově osvědčená a  praktikovaná věc - proč to samé nefunguje u nás, není záhada - zapadá to  do výše uvedených faktů.

Jako pravicový člověk také zastávám názor, že za své dluhy odpovídám já,  ne druzí, a měl bych je platit ze svého.  Vláda ale dnes uvalila plošnou pokutu lidem, kteří v drtivé části za  schodky rozpočtu nemohou. Stát pravda by neměl utrácet víc než má. Na  stranu druhou by škrty měly začínat od výdajů, které jsou nejvíce zbytečné. Objevit takový případ, rovná se zatím malému zázraku.

Šetřit se musí. Pokud ale vláda chce, aby se lidé obětovali za zlodějny  druhých, měla by je o peníze žádat méně arogantně. Měla by padnout na  kolena a o peníze své občany s pokorou prosit.

Poznámka Ivo Adler:
Kdo za to může? To je otázka, která se objevuje neustále. My za to můžeme! Byla to naše antikomunistická blbost, že jsme v roce 1989 podepsali bianco šek novým elitám. Tady to máte, dělejte si s tím, co chcete. A oni dělali. Ve skutečnosti stačilo zavést demokratická práva a svobody, po kterých lidé nejvíce volali. Na ekonomické změny bylo dost času až po řádném zvážení co a jak. My ovšem né. Už abysme byli v tom kapitalistickém ráji. A tak v něm jsme. Máme, co jsme chtěli.


Petr Nečas

24. ledna 2011 v 17:17 | Ivo Adler
Jaký je rozdíl mezi Slovenskem a Českem?
Na Slovensku je Slota (Ján, Slovenská národná strana), kdežto v Česku jenom Nečas (Petr, Občanská demokratická strana).
Petr Nečas na mně vždycky dělal dojem Topolánkovy ordonance (česky příkazníka). I když jsou oba politici z jedné antikomunistické líhně, přece jen je mezi nimi rozdíl. Topolánek byl antikomunistický hulvát a podle toho také dopad. Teď pro něj ODS horko těžko hledá trafiku, nejlépe v zahraničí, kde by dělal nejmenší ostudu. Nečas ve svém antikomunismu není tak militantní, ale antikomunista je to taky. Co také čekat od pravicového politika. Nečas není tak militantní, ale také není tak rozhodný. Koaliční vláda pod jeho vedením připomíná pytel blech. Troufnu si předpovídat, že jeho předsedování vlády bude nepřetržitý proces hádek a sporů a možná nakonec i rozpadu vlády. Ve své politické kariéře nápadně připomíná jiného politika, tentokrát z ČSSD, a sice Vladimíra Špidlu.
I Špidla byl (a stále ještě je) představitelem méně agresivního antikomunismu, i on působil dojmem Zemanovy ordonance, i u něj předcházelo křeslo ministra práce a sociálních věcí křeslu předsedy vlády. Zrovna tak Špidlou vedená vláda představovala pytel blech, vydíraná tentokrát lidovci. Lidovce nahradili "véčkaři". Středopravicová strana jako středopravicová strana, vyděrač jako vyděrač. Proto by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby Nečas dopadl jako Špidla. Špidla ovšem měl štěstí. Kamarádíček Gross mu zařídil teplé místečko v Evropské komisi. Jó, Standa se uměl postarat o svoje lidi. Obávám se, že Nečas takové štěstí mít nebude. Ovšem Špidlovy politické kvality se projevily po návratu z bruselské mise. ČSSD taky řešila problém - kam se zkrachovalým ministerským předsedou? Volby do Senátu se zdály jako optimální řešení. Českokrumlovští vlezdoprdelkové přispěchali s nabídkou kandidatury za Krumlovsko. Byla to od nich bezpříkladná blbost. V předchozích senátních volbách se totiž ve finále střetli odéesák a komunista. Voličská základna KSČM je tedy na Krumlovsku silná. A komunističtí voliči Špidlovi jeho antikomunismus nezapomněli. Špidla prohrál.
Těžko hledat v naší politické špičce člověka, kterému rudá barva nezatemňuje rozum. Ještě jako politicky nejkorektnější se mi jeví knížepán. Je vidět, že starý pán si nepotřebuje nic dokazovat a má kinderstube. To našim politikům chybí. Proto kdyby snad prezidenta měli volit voliči a knížepán by se probojoval do finále (už se vyjádřil, že by se od toho neodtahoval), tak radši než nějaké antikomunistické hovado budu volit Karla Schwarzenberga.

Milý pane doktore.

23. ledna 2011 v 9:20 | Rostislav Klusák
Nezlobte se, že Vás obtěžuji, vím, že toho máte dost, že balíte, že odcházíte. Ale ještě než odjedete do toho Německa, chtěl bych se Vás na něco zeptat.
Na začátek bych se asi měl představit, protože mě možná neznáte.
Takže - také jsem jako Vy vystudoval vysokou školu za peníze našich spoluobčanů, daňových poplatníků. Sice jsem studoval jen 5 let, ne tak dlouho jako Vy, ale nebylo to rozhodně nic jednoduchého a byl jsem rád, že jsem v roce 2000 tu státní zkoušku z ekonomie, účetnictví a informačních systémů a technologií udělal. Hned po škole jsem jako Vy nastoupil do zaměstnání - normálně, do soukromého sektoru, k poradenské firmě v oblasti daní a účetnictví. Úplně Vás chápu, pane doktore, ty nástupní platy jsou fakt dost nízké. Já například bral první 3 měsíce 10.000 Kč, pak mi rok dávali 17.000 Kč a v roce 2002 jsem bral už 19.000 Kč. V současné době pracuji u softwarové firmy a mám po 10 letech praxe 24.000 Kč, splácím hypotéku, auto a tak. Takže pane doktore chápu, jak to máte těžké. Já jsem si třeba zařídil i živnostenský list a zkouším si přivydělávat.

Vím, pane doktore, že se musíte neustále vzdělávat a dělat ty různé zkoušky. To musí být určitě dost náročné - já taky kvůli ekonomii a počítačům musím neustále studovat a zdokonalovat se, protože když mi ujede vlak, nebudu nikomu nic platný - a zákony se pořád mění a vývoj jde pořád kupředu. Je to holt neustálé vzdělávání, viďte pane doktore? Dokonce jsem si udělal certifikát na US GAAP (vedení účetnictví podle amerických standardů) a stal ze mě také certifikovaný mzdový profesionál. Bohužel se mi to na mzdě moc neprojevilo, ale určitě se to bude do budoucna hodit. To jsem slyšel, pane doktore, že máte Vy lepší, že Vám po těch Vašich zkouškách peníze přidávají. Tak aspoň v něčem se máte líp. A také jsem někde četl, že Vám alespoň proplácí přesčasy. Tak to máte fajn. U nás v soukromé sféře se na přesčasy moc nehraje. Sice mám oficiálně 8 hodin denně pracovat, ale obvykle je to 9 až 10 hodin. Jednou jsem byl v práci dokonce 26 hodin v kuse - ale proplaceno jsem, pane doktore, nic navíc neměl. Tak to máte fakt pěkné, že Vám ty přesčasy proplácí.

Vím, máte zodpovědnost za zdraví lidí. To je zajisté dost náročné, pracovat s takovým vědomím a pod takovým tlakem. Úplně Vás chápu, pane doktore. Já zase pracuji často s databázemi klientů, kde mají uložena data za celou firmu a roky zpětně a když bych jim je nějak poškodil, mohou tu firmu i zavřít. Desítky lidí přijdou o práci. Skutečně mi někdy není moc lehko, když si uvědomím, kolik osudů lidí mám ve svých rukách.

A ještě jsem slyšel, už nevím kde, že k Vám zákazníci chodí úplně sami, z vlastní vůle. Tak to máte moc a moc pěkné, pane doktore. To my, když si zákazníka neseženeme sami, zákazníka nemáme. To buďte rád, že to takto máte. Prý dokonce některé zájemce i musíte odmítat! Tak to bych také chtěl zažít. Ale nezávidím Vám - vím, že jste šikovný, jinak by k Vám určitě tolik lidí nechodilo. A prý Vám i vždycky každý zákazník platí! Tak to máte také moc fajn. To u nás se stává, že nám klient často nezaplatí za naše služby a my to z
nich musíme potom horko těžko dobývat a ne vždy se nám to podaří. Tak aspoň v tomhle to máte klidnější, buďte rád. A dokonce se prý s kolegy mezi sebou zákazníky posíláte, aby každý na něm něco utržil. To bohužel u nás moc nefunguje. Konkurence nám zákazníky spíš bere. Ale třeba se to časem zlepší.

Ale abych se dostal k tomu, proč Vám píši. Slyšel jsem, že jste si s kolegy domluvili takovou zajímavou akci, že když Vám nepřidají třikrát tolik co máte, že odejdete. Tak to se mi líbí, to máte kuráž. Já si právě řekl, že když jsme na tom podobně - oba máme vysokou školu, oba se musíme pořád vzdělávat, oba máme v rukou osudy lidí a máme i podobný příjem (teda až na ty přesčasy), tak že to také zkusím. A šel jsem za zaměstnavatelem. Ale také jsem nepochodil, jako Vy. Nejdřív se mi smál a pak mě poslal víte kam. Třeba do Německa.

No a proto Vám píši. Slyšel jsem, že Vy právě do toho Německa máte namířeno. Nezlobte se, ale mohl byste mi dát kontakt na toho, kdo Vám to dohodil? Německy umím asi jako Vy, takže by mi to také mohlo dopadnout. A máte tam kde bydlet? Jedete i s manželkou? Už má také práci? Co děti, berete je s sebou? To německé školství bude určitě lepší než naše, viďte?

Takže ještě jednou mockrát děkuji, pane doktore, za Váš čas a když mi pošlete nějaký ten kontakt, budu moc rád.

S přátelským pozdravem kolega inženýr

Rostislav Klusák

Poznámka moje (I.A.)
Tohle bych rád nějakému doktorovi rád přeposlal, ale nemám na žádného e-mail, tak aspoň touto cestou.

Money, money…

21. ledna 2011 v 10:13 | Ivo Adler
V našem Vzdělávacím a zkrášlovací spolku jsme měli v pořadí už druhou přednášku o euru. Pro naše členy to byla vítaná příležitost, jak se vykecat o našich hospodářských problémech. Řadu našich členů a mně taky sere ten kurs koruny vůči €. Kurs cca 25:1 z nás dělá v Evropě žebráky. Jak se vlastně takový kurs stanoví? Zcela objektivní metoda je metoda spotřebního koše, možná by šlo říct nákupního vozíku. To se do takového vozíku dá stejné zboží jak u nás, tak třeba v Německu (Slovensku, Itálii …) a ocení se jak v €, tak v korunách a poměr mezi cenou tohoto vozíku by měl být směnným kursem obou měn. Samozřejmě, že všechno se do vozíku dát nedá - nájemné, pojistné, doprava atd. To se musí připočítat. Navíc cenová hladina v jednotlivých zemích eurozóny není stejná, proto kurs Kč : € je poněkud pofidérní. Německo jsem nezvolil náhodou. Naši doktoři poměřují právě platy v Německu a u nás, k ceně spotřebního koše ale nepřihlíží. Ale nechci se vracet k problematice, o které jsem psal v jednom z předchozích článků.
Nevím, jaká je cena spotřebního koše u nás a v Německu. Nikde se to nezveřejňuje. A tak si můžeme jen myslet, že poměr 1 : 25 je správný. Navíc tento poměr je ovlivňován minimálně dvěma faktory. Tím prvním je nabídka a poptávka po dané měně, resp. měnách. Vrátím se do doby socialismu. Kurs koruny vůči marce byl stanoven na základě spotřebního koše. Tak blbí, jak naši antikomunisté rádi prezentují, komunisti zase nebyli. Kurs byl stanoven objektivně. Problém byl v tom, že naše zboží mělo nízkou užitnou hodnotu a nebyla po něm poptávka. Tudíž nebyla ani poptávka po koruně. Nikdo se nesháněl po koruně, aby si koupil naše jedinečné zboží. A tak se prosadil po Listopadu kurs vekslácký, který bral nabídku a poptávku v potaz. Samozřejmě, že poptávka po koruně se promítá do kursu koruny i dnes.
Druhým faktorem je politika státu. To se ovšem dá říci jen o koruně, euro není měnou nějakého státu a proto se někdy chová jako neřízená střela. Stát ovlivňuje kurs své měny svou měnovou (zejména úrokovými sazbami) a daňovou politikou. Může provádět jak politiku zhodnocování, tak znehodnocování měny. Hádej, hádej, hadači, jakou politiku provádí náš stát? No samozřejmě politiku znehodnocování. Na podporu našeho exportu, a my jsme exportní ekonomika, je výhodné, abychom za náš export dostali hodně korun, protože zúčtovací jednotkou mezinárodního obchodu je euro, alespoň v eurozóně. A tam jde 80 % našeho exportu. Proto dnes Západ vytýká Číně, že její jüan je podhodnocený a že jí to pomáhá při vývozu. Otázka zní, jestli to není náhodou euro, které je nadhodnocené a bude muset jít kursem dolů. Dolar už kurs snížil. Pro dovoz je výhodná zhodnocená měna - kupuje se levně. Na tohle dá odpověď blízká budoucnost.
Ještě jedna okolnost mluví ve prospěch znehodnocování. A to je náš státní dluh. Pro Česko by bylo výhodné, aby za málo eur zaplatilo hodně korun státního dluhu. Proto můžeme čekat, že s přípravou na euro bude stát usilovat o hodně nevýhodný poměr pro korunu. Nastavení kursu a přechod na euro by bylo takovou skrytou měnovou reformou. To, co komunisti udělali humpolácky v roce 1953, to se teď pěkně potichu udělá s přechodem na euro. Ostatně, o své úspory jsme přišli už po roce 1989 díky inflaci. Kdyby komunisti v roce 1953 pustili ze řetězu inflaci, nemuseli dělat měnovou reformu. Teď, to co jsme našetřili od roku 1989, o to přijdeme díky inflaci a přechodu na euro. Slováci teď lkají, že s přechodem na euro si stanovili příliš měkký kurs a dělá jim to rozpočtové problémy.
Když to vím já, ví to určitě i naši šéfové a na nějaký měkký kurs s přechodem na euro se těšit nemůžeme. Leda, že by mezitím šlo euro samo s kursem dolů. Přejít na euro - být či nebýt? Ano, ale není to na pořadu dne. Tohle už naše špičky ví a čím dál tím víc to bere za své i naše veřejnost. A zatím makat, makat, makat… Safra, tohle mi něco připomíná.

Malé rozkrádání

19. ledna 2011 v 13:23 | Ivo Adler
Nevím, co je na následující informaci pravdy. Některá jména jsou pravděpodobně změněna. Podstata však platí. Naši antikomunisté každého ražení označují přechod soukromého vlastnictví do státního za zločin přímo hrdelní. A to i tenkrát, když okolnosti po tomto přechodu přímo volají - ladem ležící půda, chátrající nemovitosti, vyděrači vydírající společnost vlastnictvím nějakého kousku půdy, na kterém se má stavět nějaká veřejná stavba atd. Ovšem když má přejít vlastnictví nás všech do soukromých rukou a nejlépe zadarmo, tak to je nejlepším pořádku. Že se jedná o zlodějnu na nás všech, to jim účelově uniká. Korejtko nebo Čuník nejsou oním lidem, do jehož rukou by mělo přejít vlastnictví státu, jsou to zloději z moci úřední. Vím, bylo toho rozkradeno tolik, že tohle je prkotina. Ale všichni zloději se ze svých zlodějen budou zodpovídat. Dříve nebo později.

Zahoď svoje starosti

16. ledna 2011 v 10:43 | Ivo Adler
Tak jako každému, kdo má trochu přístupný e-mail (i když to odborníci nedoporučují), i mně dochází nejrůznější nevyžádané e-maily, prostě spam. Řada z nich jsou řetězovky - pošli to dál, dokonce pod slibem nebo pohrůžkou: když nepošleš, tak nevyhraješ nebo na tebe dokonce přikvačí nějaké neštěstí - dobráci. A hned dodají, kolika lidem se to má poslat. Zmínku o psychickém vydírání si odpustím, spíš je zajímavý jejich obsah. Je velmi různorodý. A tady mě napadá jedna věc. Až se zdokonalí internet, aby bylo možné na individuálních webových stránkách publikovat nejen text, ale i obrázky, videa apod., ono to vlastně možné je, jenom já to neumím využívat, tak tištěná média jdou pomalu, ale jistě do prdele. I já jsem vlastně začal psát blog na základě výzvy: nejste spokojeni s novinami? Vytvořte si své vlastní!
Z celého pestrého pole nejrůznějších spamů bych vybral jednu skupinu. Jsou to ty, které nám, zejména starším, radí, jak žít. Což o to, rady jsou to dobré, ale je v nich ukryto čertovo kopýtko - žij si a ser na ostatní. Ďábel, jak praví lidová moudrost, se skrývá v detailu. A tohle doporučení, když ne přímo, tak alespoň v kontextu, se skrývá ve všech těchto radách. Je to vlastně návod k bezohlednosti. Že tato doporučení padají v dnešní společnosti na úrodnou půdu, o tom není třeba pochybovat. Trochu mi to připomíná film Hrátky s čertem, který běžel v televizi kolem Vánoc. Loupežník Sarka Farka radí hlavnímu hrdinovi, vysloužilému vojákovi Martinu Kabátovi: ženský? vykašli se na ně! A Martin mu odpovídá: ale když já se na ně nemůžu vykašlat. Co jsem zvoral, to musím napravit.
Ani já se nemůžu vykašlat na to, co po sobě zanechávám. V první řadě se to týká mých dětí. Nemohl bych si spokojeně užívat svého stáří, když bych viděl, že moje děti se potýkají s problémy, které jsou nad jejich síly. Snad mohu říct, že tomu tak naštěstí není. Zrovna včera se u nás zastavil mladší syn s informací, že už je stanoveno datum kolaudace inženýrských sítí k jejich stavební parcele. A taky s Novým rokem začal pracovat v novém místě a říká, že se z toho vidí. Dělá vedoucího jedné prodejny. To samozřejmě člověka potěší. Stejně ale člověk pořád myslí na zadní kolečka - drží finanční rezervu pro případ, že by šlo, jak se říká, tlustý do tenkýho. Až nám děti vyčítají, proč tolik škudlíte, vždyť byste si mohli užít daleko víc. Samozřejmě, že jsme dětem pomohli s rozjezdem, i nám bylo našimi rodiči pomoženo, a rezervu držíme pro případ, kdyby byla třeba. Ten mladší ještě rezervy nemá. A proto nemohu přijmout filozofii - teď si to stáří užiju a nic jiného mě nezajímá. No a tu společenskou spoušť - v rámci mých možností.

Pane Prezidente,

13. ledna 2011 v 10:56 | Jirka Nekovář ze Žďáru nad Sázavou

        musím Vás oslovit a vyslovit se k akutnímu problému. Za minulého režimu
nebyla
nejen svoboda slova, ale i ostatních lidských práv. Nyní se však naše země honosí přívlastkem demokratická a ani dnes si lidé zatím nezvykli na to, že odpor proti zvůli mocných je jejich základním legitimním právem. Dovoluji si ověřit toto právo demokratické společnosti
otevřeným dopisem.
Je určen nejen  Vám, ale i vládě
a poslancům obou komor.
         Můj selský rozum po vyslechnutí novoročního projevu, kdy jste poukazoval na to, jak to ti naši politici dělají špatně, mne zaskočil. Nějak mi Vaše slova nešla dohromady s Vaší politickou kariérou a působením ve vládě. Rychle jste zapomenul na to, že nejen oni, dnešní politici, ale i Vy jste byl spolutvůrcem všeho politického dění a vývoje po sametové revoluci. A tak jsem trošku zapřemýšlel jako sedlák nebo poslední návštěvník restaurace. Jako obyčejný občan tohoto státu. Už pan Werich složil písničku, kde se pělo: ,,Hej, pane králi, nebuď líný,
vem hadry a běž mezi lid…" Ne "vezmi lyže a jeď mezi ty bohaté do hor"!
        
Je dvacet let po revoluci. A země, která byla po roce 1990 téměř bez dluhů, ve mnoha výrobách téměř soběstačná, je dnes zadlužená tak, že nad tím zůstává rozum stát.
          Ale není se čemu divit, když pan Kalousek hovořil výhledově v roce 2009 asi o 37 miliardách plánovaného schodku rozpočtu a ono nám to trošku sklouzlo pomalu na 170 miliard na letošní rok. To se povedlo vám, páni politici. 20 let vaší vlády je snad srovnatelných jen s dobou pobělohorskou, kdy Habsburkové tuto zemičku doslova vydrancovali. Stále slyšíme, že si musíme utahovat opasky a je nutné šetřit. Víte, páni politici, nějak se mi zdá, že vidím pořád stejné obličeje v tom našem politickém akváriu. Jednou jsem v té straně, podruhé v jiné, tudle změníme politickou tvář za jinou škrabošku. Případně, je- li to účelné, vystoupím a budu se tvářit nadstranicky a jede se dál. Případně se do politiky dostane nějaký politický klaun jako Kateřina Jacques, to je patrně pro oživení. Občan u televize není hloupý a vidí, když si někdo plete pojem s průjmem a biomasu patrně považuje za produkt masného průmyslu.
         Jenže ono to tak nejde dělat dál, jinak bude vláda muset zakázat vývoz dřeva, aby zbylo na deset milionů žebráckých holí…
         
Myslím, že když mi média dokola opakují, že jsem zadlužen a každý z nás neseme podíl na tomto dluhu, nějak se mi pění krev v žilách. Vy, páni politici, jste dělali rozhodnutí,
kde se peníze vyhazovaly za prohrané
arbitráže. Konsolidační banka, jako obří bezedná žumpa na peníze státu… Vaše politická rozhodnutí vedla k demilitarizaci našeho průmyslu a svět skočil po takovém tučném soustu. Náš, na tuto výrobu zařízený průmysl, šel ke dnu. Dnes kupujeme předražené Gripeny, nefunkční Pandury, armáda je moloch, který nedovede hospodařit s pořádným krajícem peněz.
Už jen to, že má generální štáb a ministerstvo obrany tolik vojenských úředníků, že by se za to nemusel stydět ani Pentagon, je do nebe volající plýtvání penězi. Na tak malou zemičku jsme grandi,
kteří mají neomezené prostředky. Kdybych jako občan hospodařil stejně jako vy, tak budu pro svoji rodinu zaměstnávat 50 nic nedělajících bodyguardů, 10 poradců pro dovolenou, 10 daňových poradců, 10 kadeřníků, 10 sekretářek, 10 šoférů, 10 zahradníků, budu si kupovat Ferrari, Bentleye, Porsche Cayen… Nemám na to, a proto jezdím ve Fiatu. Ale stát se chová jako neuvěřitelný boháč. Chce-li někdo v této zemi šetřit, musí začít nahoře, u politiků, ministrů, poslanců a senátorů a u našich úředníky přebujelých ministerstev, tam to začíná.
         Neskutečně velká poslanecká základna jak dolní, tak horní komory. Máme tolik úředníků, jako kdybychom byli minimálně desetkrát větší zemí. Zbytečně opětovně vytvořené krajské úřady, které jsou svojí prací spíše kontraproduktivní…
       
Silná byrokracie je sice základem státu, ale nesmí ten stát doslova vyčerpávat a vysávat jako pijavice. Nerad bych se tady dotknul poctivě pracujících úředníků, kteří jsou nutnou součástí fungujícího státu, ale v daleko menším počtu. Hovořím o zbytečně vytvořených úřadech. Neboť když už se na jednom pracovišti vytvoří dostatek teplých místeček, tak si útulné státní zařízení začíná žít vlastním životem. Sami sobě dokáží vytvářet práci pro práci.
         Ale co je dále důležité, když dělník udělá zmetek, tak ho zaplatí a je pohnán k zodpovědnosti. Nějak si nemohu vzpomenout, že by některý vládní úředník, či poslanci, kteří mnohdy s fakultním vzděláním z Plzně dělali kvalifikovaná rozhodnutí vedoucí k milionovým a miliardovým ztrátám, byli pohnáni k odpovědnosti. Vzpomenu jen na drobek z toho obrovského krajíce. Příkladem třeba 65 milionů vyhozených za nepoužitelné testy autoškoly. Kde je vaše odpovědnost? Jak je možné, že ve státním podniku ČEZ, který byl prvně údajně ve ztrátě, potom byl dotován a najednou, když po finanční injekci je v plusu, dostane ředitel 650 milionů odměn? Je tento člověk tak enormně výkonným mozkem, že má nárok ve státním podniku na takovou odměnu? Ostatně nevěřím, že tyto finance zůstaly v jeho ,,kapse". Tomu mecenáši, který byl tak štědrý, bylo určitě nějakou drobnou desítkou milionů přispěno na předvolební kampaň, ale to je jen taková úvaha o kolotoči ,,drobnejch" v naší zemičce. Když prostý člověk vidí, jak jeho nadřízený bezostyšně krade, tak je to přece vzor jednání. Vždyť takové zprávy v tisku doslova rozvracejí republiku a obyčejný člověk ztrácí zábrany.
       
Promiňte, jestli se mýlím, ale já si nehodlám stále utahovat opasek, aby zbylo dost na zlaté padáky vysokých funkcionářů.
      
Poslední kapkou, do nebe volající, jsou České aerolinie, vedeme je ke krachu, do ztráty, ale zlatej padák bude asi vyplacen. Místo toho, aby byli špičkoví manageři hnáni k zodpovědnosti za špatně vedený podnik. A co ty miliardy vyhozené do nenávratna, kterými plýtváme na našich nesmyslných vojenských misích v Afganistánu, Iráku apod. Pan Bém prodrbe 800 milionů a je to v pohodě. Jiný pan moudrý udělá chybu a obce chtějí své peníze vrátit a je to logické, protože když občan udělá chybu, tak platí. Přichází na něj exekutor, soudy. Ale nahoře vládne klid a bezvětří. Tedy, když se dostanu na nějaký ředitelský post ve státním podniku, je jedno, jak ho povedu, je důležité vydržet nějakou dobu, potom odejít se zlatým padákem a je rodina zajištěna. Různé správní rady a podobné podvody na lidi, kde utíkají peníze, které si obyčejný člověk rád utrhne od úst. Utáhneme si opasek.
         Víte, za minulého režimu jsme šli za sovětským vzorem. Upravená zlidovělá slova kněžny Libuše byla: "Vidím zemi velikou, nad ní hvězda pěticípá a pod ní český národ chcípá."

       
Dnes přebíráme různé ekonomické vzory z USA a odjinud. Jen chci připomenout, že úředník, i kdyby byl sebe výkonnější, není ten, kdo tvoří národní důchod a hodnoty. Každý úředník je jen podpůrný prostředek fungujících správních a nebo výrobních celků. Je to výroba a vývoz zboží. To, že si jeden druhému posekáme trávník nebo vypereme košili, to nás neuživí. To, že někoho za majetkovou trestnou činnost zavřeme do kriminálu, nic neřeší, dokud ten, kdo majetkovou škodu spáchal, nebude nucen tuto škodu uhradit, tak je to pořád o ničem. Je vždy dost řešení, zabavení majetku třeba i manželce a dětem,
kam byl onen majetek ulit před soudním jednáním.
         Další věcí, která se mi moc líbí je, že jste nechali vzniknout víc jak deset zdravotních pojišťoven. Ty si vybudovaly paláce plné zbytečných úředníků a nám najednou nezůstávají peníze na léčení . Za to jste také odpovědni vy, páni politici a poslanci. Lidé odvádějí peníze na své zdravotní pojištění a tyto peníze jsou pojídány ústy zbytečných úředníků a spotřebovávány na jejich paláce.
         Výborný nápad je také školné. Ti, kteří vystudovali bezplatně, dnes chtějí zpoplatnit školství. Utáhněte si opasky vy,
páni politici a poslanci, aby zbylo dost na studenty. Protože když nám mladí lidé budou utíkat do zahraničí, tak zde nezůstane nikdo, komu to bude myslet a dá tu morálně politicko ekonomicko sociální žumpu jménem Čechy po vás do pořádku.    Jsem řádným občanem této země a nechci platit za takové věci jako je vaše špatná sociální politika státu, kde je systém nastaven tak, že je tu veliká skupina lidí, která nikdy nepracovala, ani pracovat nechce. Často nejsou ani občany naší země. Ani vzdělávat se nechtějí, jestli něco dělají, tak děti a jinak jen nepořádek.
         A to je další věc, pořád máme plná ústa demokracie, ale nejsme schopni nazývat věci pravým jménem. Jsme vaším jednáním a mediální masáží tak pokrouceni, že zlodějnám se říká tunel a dotknout se nepřizpůsobivých občanů pravým jménem, tak to je najednou rasismus. Na této myšlenkové deformaci krachuje předem každé řešení tohoto více jak sociálního problému. Stačí si vzít příklad třeba ze Slovenska. Nechci platit obří zásahy policie na fotbalových utkáních, jde o soukromé podnikání klubů a pokud tam někdo přijíždí ne za sportem, ale rvát se, tak ať si kluby najmou a zaplatí ochranu nebo ať nehrají vůbec. Stejně už je to jen o penězích a zase špinavých.
         Naše silnice jsou stavěny třikrát dráž než v zahraničí, nekvalitně, začínáte vymýšlet silniční daň, no to je do nebe volající. Já to nechci platit, dejte to k úhradě politikům, poslancům, úředníkům, kteří tyto smlouvy uzavírají. Následně ani nezajistí kontrolu kvality, silnice se klidně opravují už druhým rokem znovu a přitom byly zaplaceny ve vysoké kvalitě. Vy jste na vině, páni politici! Ale to by byl nekonečný výčet toho, co je v této tak krásné zemičce v nepořádku, že by to snad ani nikdo nečetl.
         Závěrem chci jen znovu připomenout, že nedlužím nic. Já jsem ty obří dluhy nenadělal a naopak zvažuji žalobu na stát o náhradu těch rozkradených peněz. Páni politici, páni poslanci, vy jste našimi zaměstnanci. Jenže vy znáte lidi jen před volbami, když potřebujete jejich hlasy. Slíbíte plešatým, že jim narostou vlasy. Slíbíte těm, co mají ploché nohy, že jim zvednete klenbu, notorikovi rum za dvě kačky, prostě cokoli. A když je to nutné, zapomeneme na zásady a vyměníme církevní restituce za úspěch prosazení vlastního zájmu, to bylo tak trapné, jako když paní Parkanová pěla ódu na amerického prezidenta. Jak jsem se
já v těch chvílích styděl za to, že jsem Čech. Takto rovnou do zadnice a bez trychtýře s vazelínou, no to byla pecka, "Ukázka"
naší národní hrdosti.
         Vše má
jeden háček, bude nutné v této zemičce změnit ústavu a změnit zákony, aby ani poslanec nebyl nedotknutelný. Pokud neplní své sliby, nechá se korumpovat nebo spáchá trestný čin, musí být postižitelný, jako každý občan této země. O okamžitém odvolání z funkce ani nemluvím, to by mělo být samozřejmé, jako jinde v civilizovaném světě. Ono by bývalo stačilo po revoluci převzít zákony z některé země, ve které to funguje, a okopírovat je. Jenže to by se potom nepodařilo tuto zemi rozkrást.
         Zrovna tak trestní právo má ve světě své výborné formy, které stačilo převzít. Občanský zákoník, staré římské právo jsou vzorem pro demokratické země, jen páni Češi vymyslí něco dokonalejšího. Jenže to by se na tvorbě zákonů a jejich dodatcích taková léta nemohlo živit tolik lidí, to jsou také vyhozené prostředky.
         Co se týká "toho mého dluhu",
ten by měli zaplatit podílově všichni, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku státního dluhu. Lidé si musí uvědomit, že z jejich vydělaných   peněz
si stát na daních bere 55-64 % formou různých typů zdanění. Další peníze odvede občan formou daně z nemovitosti a dalších daní. Vše, co si za peníze, které lidem zůstanou,    kupujeme, je již také x-krát zdaněno.
         Závěrem podotýkám, že
nejsem přívržencem žádné politické strany bez rozdílu barvy a ovoce. Rozlišuji politiky jen na ty špatné, mlčící a pěstující si svá koryta a na ty,
kteří to myslí poctivě ( ale těch je v současné politice velmi, velmi málo). Z některých obličejů by se mohl klidně složit orloj. Vždy o volbách ukáží tvář a potom se schovají, aby v dalších volbách učinili to samé. Většinou ta první jmenovaná skupina vykouše ty slušné nebo si je mezi sebe vůbec nepustí.
         Začnu věřit v obrat k lepšímu, až začnou páni politici a vlastenci jezdit ve škodovkách a ne v Audi a BMW. Až v této zemi bude přímá volba prezidenta, aby se neopakovala ta ponižující fraška, jaké jsme několikrát
byli svědky, a až občan této země bude moci přijít do parlamentu a navrhnout třeba změnu zákona, podobně jako je tomu v Nizozemsku. Až budeme přidělovat občanství podle vzoru třeba Švýcarska, Holandska. Až budou Vietnamci prodávat řádně celně odbavené zboží… A co hlavně, až někdo konkrétně začne vyšetřovat ty nekonečné "národní tunely", viníci budou pozváni k odpovědnosti a ponesou následky svých činů úhradou "napáchaných škod".……………

         Pane prezidente, vy znáte odpověď na každou otázku a já mám v něčem velmi nejasnou představu. Proto se Vás takto z pozice obyčejného člověka ptám, myslíte, že lidé budou opět zvonit klíči nebo vezmou do rukou vidle a baseballové hole? Skoro mne děsí zeptat se: "Nebo budou cvakat závěry zbraní?"

         Říká se mezi lidmi vtip: Optimista se učí anglicky, pesimista rusky a realista střílet.




                                                              

Šedý zákal antikomunismu

11. ledna 2011 v 14:07 | Ivo Adler
Šedý zákal je oční choroba, při které se postupně zakaluje čočka, postižený vidí čím dál tím hůř až přestává vidět úplně. Dneska je tato choroba léčitelná, čočka se vymění za umělou, patrně silikonovou a postižený zase vidí normálně. Byl jsem takto postižený a tuto výměnu jsem v obou očích podstoupil. Dělá se to při lokálním znecitlivění a musím říct, že to není žádný rajc. Nakonec jsem byl rád, že jsem tu operaci podstoupil. Už jsem přestával poznávat známé na druhé straně ulice. Ale mělo to jedno výhodu. Když jsem se podíval do zrcadla, neviděl jsem ty vrásky, povadlou pleť a pytlíky pod očima. Po operaci jsem se na sebe podíval a řekl si: no nazdar, ty vypadáš.
Antikomunismus je něco jako šedý zákal. Zpočátku si ti lidé ani neuvědomují, že jsou nějak postižení. To, jak vidí, jim připadá jako normální. Dokonce při své sebereflexi - pohledu do zrcadla, se sami sobě líbí. Sami sebe utvrzují v tom, jak jsou dobří. Až když přestanou poznávat lidi na druhé straně ulice, tak jim dojde, že něco není v pořádku. Svět se najednou začíná chovat jinak, než by se podle jejich vidění chovat měl. Samozřejmě, že to nikomu neřeknou. Ta ostuda! Oni jsou nemocní! Ani já jsem to nikomu neříkal. Ale učinil jsem závažné rozhodnutí - šel jsem pod kudlu. Tak odvážného rozhodnutí antikomunisté nejsou schopni - oni jsou normální a všichni ostatní jsou nemocní. Jejich vyléčení bude podmíněno nějakým dramatickým, neřku-li drastickým zážitkem - budou muset sami sobě rozbít hubu. Pak jim to možná dojde.
Jako kluk jsem v knihovně dokázal u regálu na stojáka přečíst knihu. Nebo se v ní aspoň orientovat. Taky se mi dostala do ruky jedna - nějaká fantasy. Cestovatel v Andách zabloudil do nějakého odlehlého údolí, ve kterém, ať už dílem příbuzenské plemenitby nebo přírodních podmínek, byli všichni obyvatelé slepí! A samozřejmě, aby to bylo náležitě dramatické, zamiloval se do jedné místní dívky, taky samozřejmě slepé. Před místními obyvateli se ovšem nevychloubal, že vidí. Dělal s nimi slepého. Pak se to ale nějak prokeclo. Chtěl si dívku odvést do světa vidoucích (byla krásná - samozřejmě). Ale dívka odmítla - chtěla zůstat ve své komunitě slepých. Náš hrdina tedy řekl, dobře, tak já zůstanu tady. Na to obyvatelé údolí řekli - fajn, ale musíš se nechat oslepit. Dokonce o jeho oslepení aktivně usilovali. Nakonec jim uprchl. Naši antikomunisté jsou jako obyvatelé toho údolí. Můžeš s námi žít, ale musíš s námi sdílet naši vadu. My své údolí neopustíme.
Na závěr jedna ruská bajka. Honí kmotra liška zajíce. Zajíc mezi kameny, liška za ním. Zajíc pod keře, liška za ním. Zajíc proskočí mezi dvěma břízami - dvojčátky, liška za ním. Ale ouha, tam kde zajíc proskočil, liška uvázla. Nemůže ani tam, ani zpátky. Zajíc chvíli pozoruje její snažení a nakonec povídá: věř si tomu, milá kmotro, nebo ne, ale já tě kmotřičko zhanobím. Liška prosí, ne zajíci, ne, nedělej mi to. Ale zajíc jak řekl, tak udělal. Milou lišku ojel. Poučení na závěr bajky? Naši lovci komunistů jsou jako ta liška. A už se taky dočkávají svého prvního zhanobení. Pikantní na něm je, že je nezhanobí zajíc, ale jiné lišky. Namátkou můžu uvést předvánoční prezidentskou amnestii Ludmily Brožové - Polednové. Nebo propad lovce komunistů Mejstříka ve volbách. Teď si vyčítají, kdo proti komu měl či neměl kandidovat. A příklad asi nejposlednější: moderátor Patrik Hezucký se v televizi propůjčil k nejedné antikomunistické píčovině. Teď o něm jeho kolega Leoš Mareš prohlásil: Je to debílek. A Marešovi můžeme věři - byl vožralej. Nelituju je, snad to přispěje k jejich prohlédnutí.

Bois de Boulogne (Bouloňský lesík)

6. ledna 2011 v 14:50 | Ivo Adler
Byl to zájezd snů. Bylo krátce po Listopadu a v podniku stále ještě existoval FKSP (fond kulturních a sociálních potřeb - pro později narozené), z kterého bylo možné alespoň zčásti platit zájezdy do zahraničí. Dopravu celou a ubytování zpoloviny nebo obráceně. Agilně jsme sjednali zájezd do Paříže, na který nás vezli dva šoumeni, řidiči, kteří si pronajímali autobus od ČSAD. A Paříž skutečně znali. Navíc nás tam vezli začátkem července, kdy svátky Cyrila a Metoděje a Jana Husa navazovaly na víkend, takže spotřeba dovolené nulová. A navíc první neděli v měsíci jsou muzea ve Francii zadarmo. A ještě věděli, kde je nejlacinější směnárna. Spali jsme ve F1. Bylo to doslova za hubičku.
Nebudu unavovat popisem všeho, co jsme viděli. Nepíšu turistického průvodce. Ale mimo jiné jsme navštívili i zmíněný Bouloňský lesík. Oficiální průvodce o něm uvádí, že je to park na okraji Paříže a že tam roste nejstarší strom v Paříži. Že je to shromaždiště pařížských kurev, o tom průvodce cudně mlčel. Nemlčeli o tom ale naši průvodci. Brázdili jsme s naším autobusem cesty v lesíku a jeden ze řidičů hlásil: napravo jsou dvě a mají je venku, nalevo je jedna a má je venku. My jsme se poslušně otáčeli napravo, nalevo a dívali jsme se. Řeč byla samozřejmě o poprsí, které dívky ukazovaly, aby nalákaly zákazníky, kteří si je tam jezdili vyzvednout. Tehdy u nás ještě zdaleka nebylo běžné, aby ženy se třeba opalovaly nahoře bez. Co mně ovšem nasralo, že průvodce Paříží, kterého někteří z nás měli, o této turisticky atraktivní okolnosti pokrytecky mlčel. Průvodce by měl informovat o všem, co je pro turistu zajímavé, i když se to nějakému puritánskému blbečkovi zrovna nelíbí. Puritán věru nejsem. A nebyl jím nikdo z našeho autobusu.
Dneska to není o moc lepší. Puritánští blbci se stále snaží nám předepisovat, jak se máme chovat. Katalogy některých cestovek pro pobyty u moře uvádí v možnostech zábavy návštěvu nudistické pláže, které je v místě. Katalogy jiných, například Čedoku, zase o této možností mlčí. Volal jsem do Čedoku, proč to neuvádí. Pověřená pracovnice začala cosi blekotat. Zatajování této informace nedokázala racionálně vysvětlit. Ale řekla mi, že pokud mám konkrétní zájem, že mi to zjistí. Pomyslel jsem si: trhni si nohou, píčo (píča je kunda, ke které mám citový vztah, v daném případě negativní), na internetu si to umím zjistit taky. Já chci, abych se to dozvěděl v základní nabídce, bez nějakého zjišťování. Komunismus sem, komunismus tam, puritánská byrokracie se nadále snaží nám vnucovat své názory na morálku. Nejdřív to byla byrokracie církevní, pak komunistická, teď měšťácká. Nám nezbývá, než je vytrvale kopat do prdele.

PF 2011

3. ledna 2011 v 13:12 | Anonym
motto
Chce to ovšem odvahu. Kdo ji má?

Všechnopárty

1. ledna 2011 v 13:03 | Ivo Adler
Díval jsem se na Silvestra na Všechnopárty. Na co jiného také? Na ten antikomunistický opruz na Nově jako byla Ordinace v růžové zahradě se mohly dívat jen intelektuálně nejspodnější patra diváků. Maně mě napadá: Radovan Lukavský se kál za svou roli v Králi Šumavy (pochopitelně po Listopadu), i když Král Šumavy je proti Ordinaci v růžové zahradě veledílo. Že se budou herci, kteří se propůjčili k účasti na této antikomunistické slátanině, někdy kát, to nečekám. I když … kdo ví. Dokonce i Václav Havel tam přešel po chodbě šouravým krokem. Ale zpátky k Všechnopárty.
Znovu jsem si uvědomil, jak je moderátor Karel Šíp šikovný. Většinou se na tento pořad nedívám, neoslovuje mě ani výběr témat, ani hostů. Ale tentokrát se dalo. Láska je téma věčně živé. Bylo zajímavé sledovat, jak se dívají umělci na lásku. Jejich pohled odpovídá tomu, co jsem napsal ve svém článku Lidé povinnosti, lidé hry. Umělec se dívá na život jako na nějakou hru, ve které si vybere svoji roli a snaží se, aby si ji co nejvíce užil. Že má nějakou povinnost třeba vůči zplozeným dětem, pokud je vůbec zplodí, si připouští jen v míře omezené. City jsou pro něj na prvním místě. Nemohu se ale neztotožnit se stanoviskem Františka Čecha, že muž ženě nikdy neodpustí, když ho odmítla. I v mém pojetí je to neodpustitelný zločin. Píšu o tom ve svém článku Puberta 31. 5. 2008. A se zadostiučiním konstatuji, jaké hnusné baby se z obletovaných třídních krasavic staly. Už mám zmapovanou střední i vysokou školu, zbývá mi dodělat školu základní. Tu mám zmapovanou jen po 1. stupeň. Ale nevzdávám to, snad to vyjde v tomto roce.
A ještě jedno téma mě zaujalo. Jak dlouho vlastně vztah mezi dvěma lidmi, zpravidla opačného pohlaví, vydrží. Zúčastnění umělci nás přesvědčovali, že dlouho ne a že je to vlastně normální. Trochu nás tím orlové ducha degradují na zvířátka, která skočí, odkopulují a zase si jdou po svém. Z biologického hlediska je důležitý hlavně počet kopulací, pokud možno s co největším počtem partnerů, aby byla zajištěna náležitá genetická rozmanitost. A není málo umělců, kteří se touto zásadou také řídí. Namátkou Bolek Polívka, který svého času prohlašoval, každému svému dítěti jsem opatřil vlastní maminku. Ve své moudrosti rádi zapomínají na jednu věc: člověk je tvor nejen biologický, ale také společenský. A vedle hledisek biologických se uplatňují také kritéria sociální. Ke svému zdravému vývoji potřebuje dítě nejen podmínky biologické, ale i sociální a mezi nimi je na prvním místě funkční rodina. Proto tolik dětí uměleckých párů má problémy se sociálním zařazením, protože tam tato podmínka chyběla. Klesají tak na úroveň sociálně nepřizpůsobivých cikánů. O tomhle ovšem umělečtí všeználkové mlčí.
Délka trvání manželství a partnerských vztahů vůbec se zkracuje. Partnerům totiž chybí společný předmět činnosti ale i zájmu. Středověký pár hospodařil na svém statečku nebo dílně a to je celé absorbovalo. Cokoliv dělali, dělali společně a práce jednoho byla podmíněna prací druhého. Dnes je to jinak. Já dělám tohle a ty zas něco úplně jiného. Sejdeme se u večeře, pokud se u ní vůbec sejdeme. To že oba partneři na sobě nelpí jako dvě půlky lastury je věc pozitivní a rozšiřuje to jejich záběr. Můžou se vzájemně obohacovat. Musí si ovšem stanovit - tohle budeme dělat společně. Není-li tam toto prolnutí nebo je velmi malé, pár se rozpadne. U řady našich celebrit toto prolnutí spočívá v tom, že spolu šukají nebo chodí na večírky. Jinak si jede každý po své parketě. Nelze se pak divit, že jejich vztahy brzo skončí. Nebudu je ani jmenovat, je jich celá řada. Chápu, že silvestrovský program musí být odlehčený, ale zase tak odlehčený, aby v něm nějaké celebrity propagovali svoji vlastní omezenost, být nemusí.