Září 2009

Janotův balíček

29. září 2009 v 10:24 | Ivo Adler
Tak úsporný balíček ministra financí Eduarda Janoty je na světě. Je vidět, že ho sestavoval technokrat a ne politik. To může být někdy dobře, někdy špatně. V daném případě je to spíše špatně. Janota ho balil tak, aby představoval co největší přínos pro státní rozpočet a jeho naplnění dalo co nejméně práce. Úsporná opatření dopadají na všechny a pokud dopadají na všechny, tak je odserou nejvíc chudí. Ti mají v mnoha případech pásek utažený až na kost, kdežto bohatí mají pořád ještě tukové polštáře. A to, že tohle Janota nedomyslel, ukazuje na technokratický charakter úsporných opatření. Už v jednom z předchozích článků jsem řekl, že aby byl úsporný balíček stravitelný i pro chudé (budou chudí a budou bohatí - Václav Klaus), je třeba i určitý postih bohatých. ČSSD se vydala cestou - bohatých se nedotkneme, ale těmnejchudším to vykompenzujeme nějakými dávkami a zvýšeními. A prohrála. Žádná kompenzace se nekoná. ČSSD sama neměla tu sílu, aby tohle řešení protlačila. Nemluvě o tom, že toto řešení by znamenalo bez dalších opatření zvýšení deficitu státního rozpočtu. A tomu byl málokdo nakloněn.
Proč ČSSD zvolila tuto cestu, ví jen ona sama. Možná se zalekla hrozby, že zvýšením daní bohatým naši zbohatlíci odtáhnou do (daňově) teplých krajin a nechají nás na holičkách. S touhle hrozbou velice aktivně pracuje ODS. Tuhle jsem byl v Roztokách a vždycky si při takových příležitostech beru místní tiskoviny, tentokrát to byly radniční noviny, do kterých byl vložen volný list podepsaný "člen ODS" - být členem ODS je dneska velmi riskantní a proto ta anonymita, který líčil ekonomické hrůzy, které nás čekají, pokud bohatí odtáhnou jako vlaštovky do nějakého daňového ráje. Znám ten text a jistě nejsem sám, kdo si ho přečetl na internetu. Je to v podstatě takový literární horor. A pro horory platí, že jsou vymyšlené. I kdyby nakrásně celá jedna generace zbohatlíků odtáhla do teplých krajin, jsem bez obav. Pokud budou mít příležitost, vstanou noví zbohatlíci, modrá vlajka zavlaje.
Jaké budou sociální a následně i politické dopady úsporného balíčku? ČSSD se postavila do jednoho šiku s pravicovými stranami. Ostatně jako vždycky v našem polistopadovém vývoji. Komunisti byli proti. Z toho vyplývá, že všechny polistopadové vlády byly vládami pro bohaté. Pokud něco upadlo z vládního stolu chudým, bylo to díky zadlužování státu. Zájmy bohatých nesmí být dotčeny. K této politice se ČSSD volky nevolky (ale spíše volky) přihlásila. Je otázka, jak velký prostor pro manévrování ČSSD měla? Moc velký nebyl. Když už přistoupila na vládu velké koalice - a Fischerova úřednická vláda je zastřenou vládou velké koalice - nemá jinou možnost, než dělat takovéhle kompromisy. Jedno zobecnění si dovolím. V Německu právě proběhly volby, kterým předcházela vláda velké koalice. Německá sociální demokracie v nich dopadla katastrofálně. Fischerova vláda je také vládou velké koalice, ale maskované coby úřednická vláda. A zobecnění? Pokud levicová strana ve velké koalici s pravicí není hodně silná v kramflekách, vždycky na toto spojení doplatí. A ČSSD moc silná v kramflekách není.

Kdo bude eurokomisařem II

25. září 2009 v 10:03 | Ivo Adler
Kdo bude eurokomisařem, nevím, vím však, že to nebude Mirek Topolánek. V diskusi, zmiňované v předchozím článku, připustil, že by proti tomu nic neměl. Duše prostá, co na srdci, to na jazyku. Záhy si však uvědomil, že šlápnul do hovna. Fanouškové ho vyzývají, aby se rval dál, mobilizuje stranu i lid do boje proti rudému nebezpečí a najednou by zdrhnul do Bruselu. Stačí, že zdrhnul z parlamentu. Svůj útěk z parlamentu vysvětlil - v parlamentu je k ničemu a tak se obrátí přímo k lidu. Jako soudruh Lenin, který před Velkou říjnovou socialistickou revolucí pohrozil, že pokud ÚV nepřijme jeho doporučení o ozbrojeném povstání, taky se obrátí přímo k lidu. Rozdíl mezi Topolánkem a Leninem? Žádný! Odchod do Bruselu, který by se možná zdařil, se proto nekoná. Lidové masy zradu neodpouští.
A přitom to bylo tak krásně vymyšlené. Když ty volby na podzim vyhrajem, tak budu předsedou vlády (snad). To není špatný job. Když ty volby nevyhrajem, tak položím, jak jsem slíbil, funkci předsedy ODS a můžu se odebrat do Bruselu. V říjnu totiž končí funkční období bruselské vlády. Krásně to do sebe zapadalo. Nějakým politickým handlem s ČSSD by ODS moji bruselskou trafiku zajistila. Všichni by si v duchu řekli - konečně se toho vola zbavíme. Proto tolik vzteku, že se termín voleb odložil, ze strany ODS. I lidovci byli nasraní. Pozvali si papeže pár dní před volbami, vlna náboženského cítění se vzedme, i nějaké hlasy to přinese. A teď z toho nic nebude. Ještě teď slyším rozhořčená slova Cyrila Svobodů na adresu ČSSD. A v neposlední řadě je nasraná TOP 09. Kouzlo novosti je v prdeli a strana bude muset přiznat barvu. Tradicí, odpovědností a prosperitou jako fíkovým listem všechno nezakryješ. Však se také knížepán dal slyšet, že to poškozuje renomé Česka v cizině. Odpověď z ciziny přišla, ale jiná, než knížepán očekával. Koruna posílila. Bodaj byzme mali vracej takých odpovedí. Když to všechno shrnu - je to nářek potrefených hus.
Jedno řešení bych ale pro obsazení místa eurokomisaře měl. Střídejte to, chlapci. Jednou ty, jednou já. Teď měla eurokomisaře ČSSD, takže toho příštího bude mít ODS. Ono to stejně zhruba tak vyjde, tak proč s tím dělat takové ciráty. Strany budou moci plánovat, koho kam dát a do našeho politického systému to vnese tolik potřebnou stabilitu. Ubude trapných strkanic u koryta. Nemusí se to nikde publikovat, stačí, když se Mirek s Jirkou domluví. Pokud toho jsou schopni. Stejné řešení bych doporučoval i při volbě prezidenta. Trochu zpřesnit, rozuměj okleštit, jeho pravomoci a rázem zavládne politická selanka. Ať si pan prezident jmenuje velvyslance, soudce a profesory, ale do ostatního ať nám nekecá. Poslanci se přestanou zesměšňovat při jeho volbě a jejich činnost se zracionalizuje. A nám ubude příležitost k bezmocnému vztekání.

Státní rozpočet

16. září 2009 v 22:41 | Ivo Adler
Včera večer jsem se díval na ČT 24 na besedu předsedů parlamentních politických stran. Už tam nebyla TOP 09, která před tím dostala v televizi dost prostoru, aby mohla vyjádřit své neskonalé rozhořčení nad obratem v politice ČSSD. Rozhořčení pronášel dobrák Miroslav Kalousek, který zcela opomněl, jak před tím spolu se svými soukmenovci opustil řady lidovců. Hřímal, jak ČSSD spolu s přeběhlíky svrhla vládu Mirka Topolánka, ovšem že tato vláda byla instalována s pomocí přeběhlíků, to mu nevadilo. Bodejť by ne, když mu to vyneslo místo ministra financí. Mravokárce Kalousek by si tedy měl především zamést před svým prahem. Na celém případu je charakteristická ještě jedna věc. Jak ČT tlačí káru TOP 09. Tuto stranu nikdo nikam nevolil, je to spolek padlých holek bez jakéhokoliv mandátu. Ale ČT je popularizuje, seč jí síly stačí. Ale zpátky k onomu večeru.
I rozsazením u stolu se tam vytvořily dva tábory. Po Moravcově pravici strany bývalé vládní koalice (ODS, KDU-ČSL, Zelení - stručně pravičáci), po levici levičáci - ČSSD a KSČM. Však to také Mirek komentoval slovem - partička. Po nezbytných výpadech, kdo porušil jakou dohodu došlo k jádru věci - k rozpočtu. Fischerova vláda bude vládnout dál, zřejmě s novým mandátem a možná v poněkud jiném složení. Řešení naléhavých ekonomických problémů je možné, ovšem musí se na jejich řešení strany dohodnout. A tady je kámen úrazu. Vypadá to, že parlamentní strany se nedohodnou na ničem. I když levice si vcelku notovala: je třeba šetřit ve výdajích ministerstev, zejména obraně (v tom se shodují i lidovci), být méně velkorysý v náhradě církvím a rovněž superzakázka asi za 115 miliard na likvidaci ekologických zátěží je nafouklá. Na to bych dal skoro krk. Už dříve jsem napsal, že státní rozpočet se okrádá nejlíp. Vždyť to nakonec všichni zaplatíme. A samozřejmě je třeba zvýšit příjmy - tj. daně. Progresivní zdanění bohatých, větší spotřební daně, možná větší daň z nemovitostí a něco by se ještě našlo.
Pravice, především ústy Mirka Topolánka, má jiný recept. Je třeba "zefektivnit" sociální výdaje - v tom ho horlivě podporují Zelení - Liška hned všechny poučil, že více než na sociální dávky je třeba více dávat na vzdělání. Což o to, rada dávat víc na vzdělání je dobrá, ale blbá. Ty prachy jsou totiž třeba hned, a ne až někdy v budoucnu. Ale hlavně, a v tom se shodují ODS i Zelení (ještě někdo pokládá Zelené za levicovou stranu?), je třeba zvýšit DPH, nejlépe u potravin. Mirek to hned vysvětlil. DPH se nejlépe vybírá a přinese okamžitý efekt. A v tom má pravdu. Ovšem, má to háček. Opravdu se v tomto státě najde vůl, který si myslí, že chudí sežerou zvýšení DPH (a to doslova), aniž by se zvýšily daně bohatým? Řešení je nasnadě. Zvýší se (o něco) DPH, ale musí se také zvýšit (o něco) daně bohatým. Troufám si říci, že jiné řešení je neprůchodné. Na tom se oba hlavní tábory budou muset dohodnout. Že to bude dohoda bolestná, o tom není pochyb. V tom ostatním už se dají nalézt nějaké styčné body.
A pár škodolibých perliček na závěr. Také jste si všimli, že Mirek má nějak nepřirozeně blonďaté vlasy? A poprvé veřejně připustil, že by, kdyby byl osloven, bral místo komisaře v Bruselu. Prý - kdo by to nebral. Moc bych mu to přál. Ale také tam poprvé veřejně zazněla z úst Filipa otázka - komunisti vám v roce 1990 zanechali 2,7 bilionů státního majetku. Polistopadové vlády k tomu přidali 1 bilion státního dluhu. To je ten kapitalismus krásný, když si můžem půjčovat! Dohromady to dělá 3,7 bilionů. Kde ten majetek je? Mirek horlivě kýval blonďatou hlavičkou - ten majetek tam je. Ta otázka nezazněla naposledy a k jejímu zodpovězení nebude stačit pokyvování blonďaté hlavičky. A zcela na závěr. Nějak se nám ztratilo dělení stran na "demokratické" a komunisty. Téhle ztráty nemusíme litovat. Stejně to byl antikomunistický paskvil.


Kdy budou volby

15. září 2009 v 14:19 | Ivo Adler
Musím udělat sebekritiku. V předchozím článku jsem napsal, že ČSSD má zájem na předčasných volbách a před chvílí jsme se dozvěděli, že ČSSD rozpuštění sněmovny nepodpoří. Ještě sice není rozhodnuto, ale je možné, že předčasné volby nebudou. ČSSD zřejmě vyhodnotila patálii kolem poplatků jako menší zlo před další fraškou kolem ústavy, která byla plně reálná. Ať už to bylo cokoliv, co vedlo ke změně postoje ČSSD, je to tady. Těží z toho komunisté a Zelení, kterým náhlá změna ústavy nebyla pochuti. A měli pravdu. Podívejme se na celý problém očima hlavních protagonistů - Paroubka a Topolánka.
Je nesporné, že Paroubek hraje celou partii velice ostře. Náhlé obraty nejsou vyloučeny. Je to chůze na okraji propasti, ale zatím mu to vychází. Vykopnul vládu ODS v čele s Topolánkem a tím z něj udělal řadového politika na stejné úrovni jako je on. Už jsem to naznačil v článku Živelné pohromy z 28. 7. 2009. Topolánek přišel o auru spasitele národa před živelnými pohromami. Odkladem voleb ČSSD stále zůstává ve hře při rozhodování o státním rozpočtu. Můžeme mít rozpočet schválený parlamentem, ale strany se musí dohodnout. A dohodnout se, to je pro ODS těžko stravitelné sousto.
Odklad voleb (pokud k němu dojde) je prohrou ODS a jmenovitě Mirka Topolánka. Však je Mirek také patřičně nasraný. Bude se muset dohadovat s těma zasranejma socdemákama a to je mu z duše protivné. On chce vládnout. Pusťte ho k tomu! Nevychází to. Proto hned dal Fischerově vládě doporučení, aby hlasování o rozpočtu spojila s hlasováním o důvěře vládě. Ale ono to vychází z časového hlediska prakticky nastejno. Navíc Fischerova vláda už žije svůj autonomní život a rady politiků pro ni jsou hlasem poradním. Parlament je paralyzován roztříštěním na skupiny a jednotlivce a čert ví, jak kdo bude hlasovat. Paradoxně nejčitelnější jsou ČSSD a KSČM. S dalším trváním Fischerovy vlády bude eroze parlamentu pokračovat. Svoje rozčarování dal Mirek najevo prohlášením, že pokud se sněmovna nerozpustí, složí poslanecký mandát. Což, je to jeho věc, nutně se nabízí otázka - je to krok na jeho cestě do Bruselu? Místo komisaře je nutné obsadit, pokud ovšem nějaké místo pro ČR bude. Jsou to samé otazníky a málo odpovědí.
Za zmínku stojí ještě postoj dvou stran - lidovců a TOP 09. Obě jsou shodně proti volbám na jaře. Bodejť by ne. Cyril Svoboda se doslova zalykal rozhořčením, jak Paroubek pomocí přeběhlíků svrhl Topolánkovu vládu. Že předtím byla instalována pomocí přeběhlíků, tam se rozhořčením nezalykal. Inu lidovci mají svůj vlastní metr. Ale Cyrilkovi se nedivím. Čím déle budou lidovci mimo vládu, tím více je zřejmá jejich politická postradatelnost. Odklad voleb není v jejich prospěch. Jeho jasnost knížepán se také dal slyšet, že odklad voleb kazí náš obraz v cizině. TOP 09 je nový fenomén naší politické scény a je třeba využít efektu novosti. Až se okoukají, už to nebude ono. I jim by pokračováním Fischerovy vlády sklaplo.

Ústavní krize II

11. září 2009 v 10:05 | Ivo Adler
Tak ústavní soud rozhodl. Rozhodl v souladu s ústavou i v souladu s mým očekáváním. Ústava skutečně není trhací kalendář. Změny v ní páchané by měly mít trvalý charakter a ne být jako hajzlpapír na jedno použití. Rychetský to řekl jasně - pánové, když chcete měnit ústavu, tak systémově a napořád. Čím dál tím víc to dochází i řadovým voličům. Potud vše v pořádku. Za tuto činnost ústavnímu soudu tleskám. Pozoruhodné jsou však reakce našich politických stran.
Zájem na konání předčasných voleb mají snad všechny naše parlamentní politické strany. Jejich reakce však stejné nejsou. Nutno říci, že s rozhodnutím ústavního soudu se lépe vyrovnaly pravicové strany (včetně Zelených). Jeho rozhodnutí více méně respektují a budou hledat systémové řešení. Počkáme si, jaké bude. O jeho podobě rozhodne dohoda mezi ODS a ČSSD.
ČSSD má problém. U ústavního soudu ji zastupoval Lubomír Zaorálek. Plně potvrdil charakteristiku, kterou jsem mu přisoudil v článku Tři proudy současného antikomunismu (30.10.08) - tradiční vůl. Opět se musel opravovat, opět byl vývojem zaskočen. Debata u ústavního soudu prý byla příliš politická a málo se debatovala o ústavě. Co jiného vůl čekal? Vždyť celá otázka je navýsost politická. Ale slyšet se dal i Paroubek. Rozhodnutí ústavního soudu je prý v rozporu s čl. 2 Ústavy, že lid je jediným zdrojem moci ve státě. Je tu ale jedno "drobné" přehlédnutí - poslanci nejsou lid. A lid se může vyjádřit až ve volbách. A by rozhodnutí lidu bylo nezpochybnitelné, volby se musí konat podle určitých, neřku-li neměnných, pravidel. Paroubkovu vyjádření rozumím. ČSSD teče do bot. Svým rozhodnutím uhrazovat poplatky ve zdravotnictví prostřednictvím krajů spustila lavinu, která hrozí, že ji zasype. Proto potřebuje rychle volby, pokud možno vítězné, na jejichž základě by změnila zákony a pokud možno i sestavila vládu. Tak by mohla lavinu zastavit. V tom by se jistě mohla opřít i o KSČM.
I KSČM výrok ústavního soudu odmítla. Prý ústavní soud povýšil právo Melčáka vykonávat svůj mandát nad právo lidu. Přitom ústavní soud právo lidu nijak nezpochybnil, jen jeho uplatnění odkázal na předem stanovená pravidla. Tohle prohlášení předsedy KSČM Vojtěchy Filipa dokazuje jednu věc - KSČM ještě nepřekonala totalitní resentiment, že politická vůle je nad zákon, resp. je zákonem. A tady KSČM ještě čeká nejednoduchý proces překonávání těchto postojů.

Dealeři

9. září 2009 v 9:20 | Ivo Adler
Po dealerech je stále poptávka. Je to pochopitelné. Odbyt je třeba zajistit a kdo nechce do kamenného obchodu, musí mít prodejce. To platí vždycky a v době krize dvojnásob. A proto se dealeři shání, jak to jen jde. Můžeme je rozdělit na dvě skupiny: první jsou příležitostní, druzí jsou trvalí. První jsou z kategorie náhodných výdělků. Jejich schopnost prodat nějaký produkt je vymezena poměrně úzkým okruhem příbuzných, přátel a známých. Když tuto skupinu obslouží, jejich dealerská činnost končí. Protože jejich životnost je krátká, firmy, které se specializují na tento druh obchodu, hledají neustále nové dealery. Je tu ještě nějaká skupina lidí, kterou by bylo možné vyluxovat? Většina lidí už tohle prohlédla a do této činnosti se zrovna nežene. Aby firmy své dealery patřičně "motivovaly", zejména u prodeje finančních produktů, poskytují jim patřičné zaškolení, "know how", které ovšem dealer musí zaplatit. Ne v hotovosti, ale prodejem produktů. Takže, když to shrneme, dealer dostane hovno, teoreticky by ještě mohl zaplatit, a jeho prodej úzkému okruhu zájemců stačí akorát tak na zaplacení zaškolení. Dobrý, ne?
Specifickou formou tohoto dealerství je MLM (multi level marketing). Pokusím se přeložit: mnohaúrovňový prodej. Praktikují ho namátkou Herbalife, Am way a jiní. To znamená, že prodejce nejen prodává zboží příslušné firmy, ale vytváří si i vlastní síť prodejců. Z jejich prodejů má svoji (nižší) provizi. Ti opět mohou vytvářet svoji síť prodejců atd. Kdo stojí na vrcholu této pyramidy, už ani prodávat nemusí, jeho síť na něj pracuje. Šárka Grossová by mohla vyprávět. Herbalife má i svůj způsob motivace: chceš prodávat naše zboží? Tak si ho napřed kup a pak si ho se ziskem prodej. Nadšenců, kteří se do této činnosti valem pouštěli, rapidně ubývá. Nakonec totiž klesají na úroveň vlezlých podomních obchodníků a na to nemá každý náturu.
Druhá skupina dealerů obsluhuje určitou síť, u které je jisté, že produkty, které prodávají, budou potřebovat - namátkou: výrobce papírenských produktů má svou síť dealerů, kteří obsluhují papírnictví v určitém regionu. Dealer nabídne, přiveze, vyřídí reklamaci, informuje o novinkách, event. zjišťuje, zda se v regionu neobjevila nějaká nová prodejna. Tady má dealer zajištěný stabilní okruh zákazníků a tím pádem jeho činnost může mít trvalý charakter. Ostatní jsou dealeři ad hoc a jejich životnost podle toho vypadá.

Ústavní krize

3. září 2009 v 16:11 | Ivo Adler
Tak prý máme ústavní krizi. Nedivím se tomu. Už 10. 2. 08 jsem v článku Naše ústava napsal, že s naší ústavou není všechno v pořádku. Otázkami fungování moci se zabývá jen okrajově. Díky tomu je z ní taková cochcárna - poslanci si mohou dělat, co chtějí, prezident si může dělat, co chce. A najednou se najde někdo, kdo jim připomene, že jejich parlamentní obezličky jsou protiústavní a rázem je oheň na střeše. Prezident i poslanci se vzácně sjednotili, že je ekonomická krize a situace volá po rychlém řešení a proto volby musí být za každou cenu a co nejdřív. Pan prezident naléhavě promluvil k národu, že potřebujeme silnou vládu s politickým mandátem. Kde bere jistotu, že po volbách takovou vládu budeme mít, to věru nevím. Navíc, silnou vládu můžeme mít už dneska, ovšem musela by to být vláda velké koalice, ta je ale díky Topolánkově politice "vyceněných zubů" nemožná. Skoro bych se vsadil, že i příští vláda bude silná jen tehdy, bude-li vládou velké koalice. Naši politici z profese už mají absťák po moci a proto na volby tolik chvátají. Topolánek z toho dokonce zešedivěl. Proto se promptně změní ústava. Z jedné vody a šup na plot. Což o to, když změna ústavy přinese koncepční řešení, které zamezí dosavadní švajneraj, tak budiž.
Důvodem společného chvatu na co nejbližší konání voleb je i obsazení místa komisaře v Bruselu. V Bruselu na vyřešení našeho bordelu nebudou čekat donekonečna. A proto je třeba rozhodnout rychle. Když bude předsedou vlády Topolánek, komisařem v Bruselu může být Fischer. Už o to projevil zájem. Když ovšem Topolánek předsedou vlády nebude, bruselská trafika by nebyla špatná. Zrovna tak, jako se hodila Špidlovi. Politicky devastující je vedle zmíněných ústavních nedostatků (nejsou jediné) už samotný uživatelský přístup k zákonům. Je rovnost v počtu poslanců ve sněmovně - šup změníme počet poslanců. Na to je ovšem třeba změnit ústavu. Volby nedopadají podle našich představ - změníme volební zákon. Změnil se poměr sil ve sněmovně - tak sněmovnu rozpustíme. Jak si to ten dobytek vlastně představuje? Že jsou zákony sračkama v hajzlu? Každý, kdo s těmito návrhy vystupuje, zaslouží nakopat do prdele.
Ještě jedna maličkost stojí za zmínku. Je to postoj KSČM. Už jsem o něm psal v článku KSČM 21. 6. 2009. Nijak nevybočuje z šedi našeho politického průměru. Komunisti zkrátka drží krok a hubu. Přitom právě ústavní krize jim nabízí politický kapitál, jen ho využít. A týká se právě úlohy prezidenta. Jestli je třeba zpřesnit pravidla fungování parlamentu, pro prezidenta to platí jakbysmet. Ještě máme v živé paměti pokusy vpravdě mičurinské obou našich prezidentů při sestavování vlád. I tady je třeba zpřesnit pravidla. Když už se sahá do ústavy, mohlo by se to spláchnout jedním. A komunisté mají možnost s tím vystoupit. Sice by tím nicčeho nedosáhly, ale vystoupili by z řady. Mlčí. Tímto způsobem ovšem eroze jejich voličské základny bude dále pokračovat.

Všivá doba, dobří lidé

2. září 2009 v 14:53 | Ivo Adler
V letech 1948 až 1989 jsme žili: v době temna, bezčasí, bolševické diktatury, krutovlády (nehodící se škrtněte). Kupodivu ale v této hrozné době lidi byli slušní, nekradlo se (příliš), vandalismus téměř nepatrný, podvodníci se pohybovali někde na periferii společenského života s minimálním nebezpečím pro společnost. Dneska máme kapitalistický ráj. Obchody jsou plné zboží. Můžeme cestovat. To jsou asi hlavní devizy současného stavu. Ještě mám v živé paměti jásot jedné herečky po Velké listopadové revoluci, jak se se změnou politických poměrů lidé stanou lepšími a krásnějšími. Bohužel, lidi si toho ráje nějak neváží.
Kde se vzala, tu se vzala, objevila se spousta různých hajzlíků. Dospělí týrají děti, které jsou v jejich péči, někdy je i zabíjejí. Děti vydírají a okrádají svoje rodiče. Staří lidé jsou oblíbenou obětí nejrůznějších násilníků a podvodníků, před kterými ostatně nejsou uchráněny ani ostatní skupiny obyvatel. Mládež houfně experimentuje s drogami a nezřídka jim i podléhá. Lidi ve městě obtěžují bezdomovci. Šíří se vandalismus a sprejerství. Lidé jsou připravováni o peníze vinou krachujících firem i vyložených podvodníků. Společnost je prolezlá bezohledností a nadutostí bohatců. Tváří v tvář lákadlům doby lidé propadají gamblerství a enormnímu zadlužování. A tak ta krásná současnost dostává povážlivé vady na kráse. Co s tím?
V prvé řadě si musíme otevřeně říci, že současnost není tak růžová (krizi jsem záměrně vynechal), jak se nám oficiální natěrači na růžovo snaží namluvit. Ba dokonce mně napadá kacířská myšlenka, že ani ta komunistická minulost nebyla tak černá, jak se nám oficiální natěrači na černo snaží namluvit - znají jen dvě barvy: černou a růžovou. Ale nemá smysl se vracet do minulosti. Máme dost starostí co s přítomností a budoucností. Tady je každá rada drahá. V žádném případě bychom neměli upadat do politické letargie a říkat si - nějak bylo, nějak bude. Rozsvítit v hlavě by se nám mohlo, až nás někdo praští do hlavy. Ale to už by mohlo být pozdě.