Duben 2009

Sama doma

30. dubna 2009 v 13:59 | Ivo Adler
Když myji nádobí (v poslední době se to stává nepříjemně často), pouštím si k tomu pořad ČT 1 Sama doma ve 12,30. Pořad pro ženy, které jsou doma samy. Ústředním tématem tohoto týdne jsou doteky. Skoro to ve mně vyvolává dojem, že ode mne tvůrkyně pořadu opisovali, neboť 11. 4. jsem napsal článek Sexual harasment, který je právě o tomto tématu. Ale to je zřejmě jen shoda náhod. Včera (29. 4.) byl díl věnovaný partnerským dotekům. Moderátorky si pozvaly odborníka a to byl vůl. Stávají se i takové případy - viz bajku o tom, jak sedlák dal vyštudovat vola. Pozvaný odborník mlel o všem možném - o úsměvu, pochvale, jen na ty doteky se jaksi nedostávalo. A moderátorky, které si jinak hrají na esenci veškeré emancipace, místo aby odborníka jemně koply do holeně a řekly: pane magistře, mluvte k věci, jen uznale kvokaly. Ne snad že by to nepatřilo k partnerských vztahům, ale doteky to nejsou.
Z toho je vidět, jak je pole doteků neorané. Myslel jsem, že se dozvím něco bližšího o technologii doteků, ale to ani náhodou. Už jen to, že "odborník" omezil doteky na ruce a ústa ukazuje, že se jedná o vola. Každý z nás by jistě mohl vyprávět, čím vším se dá dotýkat. Jen jedna malá ukázka, než se začnu věnovat podstatnějším věcem. Kdy a jak se má muž dotýkat intimních ženských partií? Podle mého skromného názoru to není třeba nějak dlouho odkládat, ale mělo by tomu předcházet určité návěští - třeba pohlazení stehna, aby žena byla upozorněna a měla možnost reakce. A její reakce je zase informací pro muže, jak má postupovat dál. Samozřejmě, hrubost je vyloučena, ale nevylučuji i větší či menší tlak, který ženě pomáhá překonávat její vlastní nerozhodnost a rozpaky. Když ale vidím, že to je tak říkajíc "na krev", tak se stáhnu. Také je úplně zbytečné drát se ženě hned při prvním pokusu do kalhotek, otestuji si ji nejdříve pohlazením přes látku. Velké množství žen by mohlo být z takového ataku vyděšeno. O tomhle ovšem "odborník" mlčel jako ryba.
Teď ale ty podstatnější věci. Celá koncepce pořadu se mi jeví jako poněkud pochybná. Vychází z křesťanského mariánského kultu ženy trpitelky, kdy žena čeká, co muž udělá. Celá tato koncepce vztahu mezi mužem a ženou je historicky překonaná. Má zkušenost říká, že mají-li muž a žena spolu plout proudem života, pak se musí v tom proudu namočit zhruba stejně. Jestli je jeden v tom proudu namočený až po krk a druhý tak po kotníky, tak to ukazuje, že ten vztah bude stát za hovno a nejspíš ztroskotá. Dovedeno k našim dotekům - měli by se na nich podílet rovnou měrou a stejným dílem iniciativy žena jako muž. Náš odborník vlastně mluvil jen o tom, že iniciativu by měl vyvíjet jen muž, že je to ženě jaksi "dlužen". Řeknu to na rovinu - představa mopslíka, který se neustále vtírá do přízně své paničky, se mi silně zajídá a nejsem sám. Svědčí o tom stále klesající počet sňatků.
Ženy investují nemalé prostředky do svého zevnějšku, aby byly těmi obletovanými paničkami, a přitom by stačilo změnit způsob chování. Kráva buvola kaferského tře vyvolenému býkovi rohem slabiny, až býk skočí. Jsou snad ženy blbější než ty krávy? Nebojte se, milé dámy, na toho svého vyhlédnutého bejka sáhnout, otřít se o něj kozama; však on vám hlavu neutrhne. Je to rozhodně lepší, než se nafintit a čekat, kdo mě začne obletovat. Může se stát, že dotyčný bude z vašeho perfektního vzhledu tak vyděšený, že se k vám ani nepřiblíží. A rozhodně platí, i po svatbě a letech soužití se k mužovi nemůžu chovat jako k hadru na vytírání podlahy. Zase nedostatek toho pořadu - muž by se měl ženě věnovat. A žena ne? Pak to ovšem není vztah partnerský, ale vazalský.


Labioplastika

29. dubna 2009 v 13:30 | Ivo Adler
Jak už jsem předeslal v článku Feminismus, vyholování genitálií je estetický i hygienický požadavek. Nejen to, má i význam z funkčního hlediska - při souloži může do kundy vniknout nejen penis, ale i nějaký chlup z přilehlého porostu. Že při tom působí vysoce disfunkčně, o tom vás mohu ujistit. Proto poučené ženy ochlupení po stranách stydké rýhy minimalizují nebo odstraňují zcela. Ženy dělíme na poučené, nepoučené a nepoučitelné. Když už se bez vnějšího znaku pohlavní zralosti, jakým je půbické ochlupení, nemohou obejít, ponechávají ho pouze nad stydkou rýhou v lokalitě Venušina pahorku. Tím samozřejmě stoupají nároky na vnější vzhled ženského genitálu. Znám stanovisko jedné dámy z internetové diskuse, která si pochvalovala, jak je jí při vyholení všechno vidět. Co však mají dělat ženy, které nemají dole tak perfektní vzhled? Pro ně je řešením labioplastika.
Labioplastika je druh plastické chirurgie, která spočívá v chirurgické úpravě vnějšího ženského genitálu. U nás ji provádí náš přední odborník MUDr. Svatopluk Svoboda v 1. kolínském sanatoriu. Tato úprava, která je v zahraničí zcela běžná, se u nás teprve zavádí. Dámy se mohou vybrat kundu podle katalogu. Je to vůči nám mužům krajně nespravedlivé. My takovou možnost, co se týče vzhledu našich pohlavních orgánů, nemáme, ale co naděláš. Takto upravená žena pak může s hrdostí a důvěrou ve vlastní vzhled vyrazit do ulic a nepotřebuje ani kalhotky. Ví, že kdyby došlo k nějakému faux pas, nemá se za co stydět.

Krize

27. dubna 2009 v 13:34 | Ivo Adler
Tak máme krizi. Myslím ekonomickou. Ty politické jsou jak prasečí chřipka. Ty ekonomické se nás dotýkají víc. Ten ješitný stařík Marx měl pravdu - krize ke kapitalismu patří. Je to poněkud katastrofický způsob, jak vyrovnat nabídku a poptávku. Trochu se dají ekonomické zákony očůrávat spotřebou na dluh, aby po této léčbě propukla krize s o to větší silou. I tato krize propukla jako krize finanční - nejen obyvatelé USA, ale i jiných států, měli víc dluhů (hlavně hypoték), než byli schopni splácet. Lék na krize je, alespoň dle mé blbé hlavy, jediný: utáhnout si opasek a dělat všechno pro to, abych neskončil pod koly náklaďáku. Ostatně i na krizi se dá vydělat. Nějaké kroky jsem podnikl, o výsledcích vás budu průběžně informovat.
Z toho prostého konstatování vyplývá, že veškeré léčení krize stojí za hovno. Lití peněz do ekonomiky za účelem udržení spotřeby, které v tak masivní míře předvádí USA, zadělává na další, ještě větší problémy. Američané totiž ty peníze nemají. Zdroje těchto peněz mohou být jen dva: nové, ještě větší půjčky a pak tiskárna. Nevím, kam si USA pro ty peníze jdou - zda do tiskárny nebo k věřitelům. Tiskárna by se mi skoro zdála lepší. Vede totiž "jenom" k inflaci. Růst státního dluhu vede v konečném důsledku ke státnímu bankrotu. Co by znamenal pro světovou ekonomiku bankrot nejsilnější kapitalistické ekonomiky, nechci domýšlet. Malých států. které stojí před státním bankrotem, je celá řada: Island, Maďarsko, nějaký pobaltský stát (pořád mi splývají) a kdo ví, co ještě.
Úsměvné, jak by řekl prezident Klaus, jsou pokusy odborníků odhadnout konec krize. Taky jsem byl kdysi nucen se zabývat matematickým modelováním ekonomického vývoje. Už tehdy jsem si musel říci, že to je na hovno. Předpovídat ekonomiku je horší než předpovídat počasí, se kterým ostatně do určité míry souvisí. Podle toho ty předpovědi taky vypadají. Neříkám, že matematické modely nemohou posloužit k lokálnímu a časově omezenému zásahu do ekonomiky, který dosáhne stanoveného cíle, ale ve svém souhrnu jsou k ničemu. Národohospodářské fakulty ovšem na tom budou bazírovat dál. Bodejť by ne, je to jejich chleba.
Ještě malá poznámečka na závěr. Socialismus a krize. Za socialismu krize nebyly. Nebyly, ovšem socialistický systém za to platil neustálým zpomalováním svého ekonomického rozvoje a stoupající disproporcí mezi nabídkou a poptávkou. A vědomé, cílené vyrovnání nabídky a poptávky se zatím žádnému státu nepodařilo. Asi to skutečně budeme muset nechat živelnému vývoji.


CIA

24. dubna 2009 v 14:05 | Ivo Adler
Nedávno jsem se díval na satelitu na pořad, kde se dobrovolníci podrobili stejným praktikám mučení, které používala CIA pro vězně na Guantanamu. Nad rafinovaností těchto metod by i naši estébáci zbledli závistí. Několik dnů po té Barack Obama mučení zakázal, ba dokonce není vyloučena ani trestní odpovědnost osob, které mučení prováděly. To vše se dálo v zemi, kterou naše hlásné trouby antikomunismu označují jako vzor demokracie. Opět se tady měří dvojím metrem - v USA je to omluvitelné a pochopitelné, v komunistickém Československu naprosto nepřijatelné a zločinné. Ne snad že bych mučení omlouval. Když jsem na těch dobrovolnících viděl, jak s nimi jejich věznitelé zacházejí, nemohu jinak, než takové praktiky odmítnout, ať slouží jakémukoliv režimu. Okázalé odsuzování komunistické StB a přehlížení téhož u amerických spojenců na hony smrdí antikomunistickým pokrytectvím. Antikomunismus je specifická forma třídního boje, kterou vedou majetní proti chudým. A ti chudí, kteří na to naletí, jsou chudí dvojnásob. Nejen materiálně, ale i duchem.

Tibet II

22. dubna 2009 v 9:48 | Ivo Adler
Včera byl na ČT2 pořad Vlajky nejen pro Tibet z cyklu Ta naše povaha česká. Mělo se jednat o dodržování lidských práv v Tibetu a pak také samozřejmě na Kubě. Ten pořad byl věnovaný 50. výročí povstání Tibeťanů proti Číně. Naše solidarita s Tibeťany se má projevit vyvěšováním tibetských vlajek, což si vzali za své zejména Zelení. Samozřejmě, o lidská práva tu šlo velice výběrově. Pouze se jednalo o Tibet, trochu Kubu a samozřejmě nemohla být opomenuta Severní Korea. Tento výběr dovoluje jeden závěr - o dodržování lidských práv šlo velice okrajově, zato od začátku do konce to byla antikomunistická provokace, určená především domácímu voliči (volby se blíží!).
Kdyby v tomto pořadu šlo skutečně o lidská práva, pak by v pořadu musely být vzpomenuty i jiné země, kde jsou pošlapávána lidská práva a dokonce mařeny i lidské životy. nepůjde pro příklad daleko. Turecko se kurdskou menšinou taky zrovna dvakrát nemazlí. Předpokládám, že i Kurdové mají nějakou vlajku. Vyvěšují ji antikomunističtí pokrytci při návštěvě turecké státní delegace? Ani náhodou. Dokonce jsme zastánci přijetí Turecka do EU. Invaze Turecka na Kypr a vytvoření tureckého loutkového státu na tomto ostrově taky nikdo nevzpomíná. Zato při návštěvě čínské státní delegace se naši antikomunisté vyřádili. Ani podpory Basků na vytvoření svého státu se od našich antikomunistů nedočkáme. Nebo podporu sjednocení Irska. Přitom když propaguju samostatný Tibet, proč ne samostatné Baskicko? Našim antikomunistům neleží na srdci potlačování lidských práv ruské menšiny v jednom, už nevím kterém, pobaltském státě. Tam je Rusům upíráno občanství pod nejrůznějšími záminkami. Přitom tolik nechtějí, jen být občany státu, ve kterém žijí.
Tibeťané nejsou jediní, kteří to mají složité. Ale jsou národy, které jsou na tom mnohem hůř. Doslova vymírají. Jenom namátkou původní obyvatelé Andaman, které se staly nedobrovolnou součástí Indie, jiné asijské velmoci. Neznám případ, že by Indii za to někdo káral. Účelové mávání tibetskou vlajkou je prostě pokrytecká antikomunistická taškařice, kde o práva Tibeťanů jde až v poslední řadě. Ne náhodou se od této provokace střízlivě uvažující politikové distancovali.


Globální oteplování II

19. dubna 2009 v 15:14 | Ivo Adler
Pozornost věnovaná klimatu neustává. Snad skutečně dochází k oteplování. Pokud se na této změně podílí člověk, pak je to tím, že využívá energii, po miliony let koncentrovanou ve fosilních palivech. Chci vidět toho vola, který řekne: tak se té energie z fosilních paliv zřekneme. Na využití této energie je postavena celá současná civilizace. Můžeme snad zmírnit tempo jejich exploatace, ale zříci se jich je nemožné. Zelené s jejich báchorkami o šetření energií můžeme rovnou poslat do prdele. Nárůst skleníkových plynů skutečně může vést k globálnímu oteplování (pokud proti němu nebudou působit vlivy, které naopak vedou k ochlazování). Co se stane, když oteplování skutečně bude markantní? Otázka má dvě části - co se stane z přírodou, co se stane s lidstvem?
Tvrzení, že globální oteplování má ničivé důsledky pro přírodu, je blbost. Globální oteplování se nepochybně na přírodě projeví, ale neznamená to její ničení. Jen se změní její druhová skladba. A na nová prostředí se budou rychle adaptovat stávající organismy. Nebude to samozřejmě otázka několika let, ale živý organismus má velký potenciál adaptace na nové prostředí a vyhynulé organismy v relativně krátké době nahradí organismy jiné, které se vyvinou z těch, které změnu klimatu přežili. Abychom zaregistrovali vznik nových organismů, na to je příliš krátká doba, co však zaregistrovat můžeme, je šíření stávajících organismů do prostředí, kde předtím nežili - viz třeba rozšíření španělských slimáků do našich zeměpisných šířek a to není jediný příklad. O přírodu se tedy skutečně bát nemusíme, ona si poradí bez nás. Udělala to mnohokrát dávno před tím, než se na Zemi objevil člověk.
S lidstvem je to poněkud složitější. Nepochybně se globální oteplování může projevit zásadní změnou životních podmínek v celých regionech. Jeden příklad za všechny: díky globálnímu oteplování roztají ledovce a dojde zaplavení pobřežních oblastí mořem. Chápu, že mnoha přímořským státům se svírá strachy prdelka. Ty také nejvíce křičí - zabraňte změně klimatu. A náklady této ochrany klimatu máme nést všichni. Co se ale konkrétně stane s Českem, kdyby k této změně skutečně došlo? Bude to nějaká tragédie, když budeme mít klima dejme tomu severní Itálie? Nebo snad jižní Itálie? Troufám si říct, že to žádná tragédie nebude. Jen se změní už dříve zmíněná druhová skladba. Pro takové Holandsko to je ovšem značný problém. Ale - máme na sebe brát budoucí problémy Holandska? Troufnu si říci, že nikoliv. Ani přímořské státy se s námi nedělily o výhody, která pro ně vyplývaly z jejich geografické polohy. A byly nemalé. Menhiry a dolomeny v Carnacu by nikdy nestály, kdyby nebylo blízko moře, ze kterého obyvatelstvo poměrně snadno získávalo živočišné bílkoviny. U nás takové pravěké stavby nejsou. Pochopitelně, nebyli jsme u moře. O bohatství plynoucím ze zámořského obchodu nemluvě. Tehdy nikdo nekřičel - musíme se rozdělit s těmi z vnitrozemí. Dnes ale křičí - musíme se rozdělit o náklady, které nám nastanou s odvrácením nebezpečí zaplavení. Tůhle! Nedělili jste se o výhody, nebudeme se dělit ani o nevýhody. Pro nás se z toho vyplývají dva důsledky - stoupne cena naší půdy. Už dneska se u nás Holanďani zakupujou jako diví. A pak samozřejmě stoupne tlak na přistěhovalectví. To je vážný problém. Už dneska se s tím potýká řada států. Z tohoto hlediska je otázkou, zda Schengenský prostor je takovou výhodou, jak jsme si mysleli. Ale z toho se dá vystoupit. V každém případě bych přímořským státům patřičně omlátil o hlavu, že podílet se na opatřeních proti změně klimatu pro nás zdaleka není samozřejmou povinností a že hlavní náklady musí nést oni.

Umělci II

17. dubna 2009 v 18:44 | Ivo Adler
Často mě napadá otázka, zda umělec není sociálně patologický jedinec, jakési vybočení z normálu, které pak příroda i společnost musí napravit. K této otázce mě vede shlédnutí televizního pořadu 13. komnata, tentokrát věnovaná Miroslavu Etzlerovi. Tuto otázku jsem ostatně nadhodil už ve svém článku Iva Janžurová na tomto blogu /7. 12. 08/. Ponechám stranou opileckou epizodu v životě pana Etzlera, věřme, že definitivně překonanou a soustředím se výlučně na jeho vztah k matce. Maminka pana Etzlera se dostala do zdravotních potíží, které vyžadovaly soustavnou péči o ni. Tím ovšem dostala svého syna do značných problémů. Aby dostál svým pracovním závazkům, rozhodl se svou matku umístit do sociálního zařízení. Hned od začátku si představoval, že to bude něco "noblesnějšího", tedy soukromého a také dražšího. Proč ne, když na to má…
Až potud jsem s panem Etzlerem zajedno. Také mám starou nemohoucí matku (92 let), také jí mám umístěnou v sociálním zařízení, není to ovšem nic noblesnějšího, ale řadový domov důchodců. Po osm měsíců jsme jí měli doma, ale byla to taková kláda, že umístění do domova důchodců se ukázalo jako jediné řešení. Ale teď se začínám s panem Etzlerem rozcházet. Já totiž /a když ne já, tak žena nebo některý další z bratrů/ za svojí matkou prakticky denně chodíme. Povídáme si s ní, přineseme jí nějaký mls a také kontrolujeme, jak se o ní v domově důchodců starají. A když měla určitou zdravotní krizi v letošním předjaří, chodili jsme za ní dvakrát denně, nosili jsme jí vývar a krmili ji. Matka krizi překonala. Na Bílou sobotu k nám přišli mladší mladí na rodinný oběd a tak jsem je požádal, jestli by za babičkou nezašli. Na Velikonoční pondělí k nám zašli s pomlázkou a překvapivě konstatovali, v jak dobrém psychickém stavu babička je. A o tom to je. Miroslav Etzler svou matku odložil. Podobně Iva Janžurová vykázala svého muže do bytečku v přízemí mimo rodinný život.
Sociální patologičnost umělců, neříkám že úplně všech a také neříkám, že se tak chovají jen umělci, spočívá v tom, že umělci rádi a často konzumují city. Pak je recyklují ve své umělecké tvorbě. Potíž a patologičnost jejich chování spočívá v tom, že když sami mají city investovat, když mají sami dávat a nejen přijímat, stávají se z nich sobci. Miroslav Etzler svou matku nenavštívil snad rok. Pak se zhrozil, v jakém stavu maminka je. On si přece zaplatil a tak očekával, že jeho matka bude mít veškerou péči, včetně citů. Ale asi platí, že tímto způsobem se city nedají koupit. Jó, kdybych měl prachy, tak si můžu koupit city nějaké profesionální krasavice, ale aby za mne někdo miloval mojí matku, to nefunguje. Musím jí milovat a svou lásku jí projevovat já sám. Jinak ten člověk citově strádá.

Feminismus

13. dubna 2009 v 21:49 | Ivo Adler
Zaregistroval jsem, jak si feministky stěžují, že je pro ně málo záchodů a ony pak musí stát ponižující fronty na vychcání. Ale jeden příklad ze života. Byl jsem v autobuse, který se vracel ze zájezdu z Německa. Poměr pohlaví zhruba 1:1. Na první pumpě za hranicemi (v Česku) jsme zastavili na hygienickou přestávku. Záchody byly zvenku, jedna kabinka pro pány, jedna pro dámy. Obě pohlaví měla stejné podmínky pro uspokojení svých potřeb. A co se ukázalo! Za chvíli fronta u pánské kabinky zmizela a pánové pokuřovali na parkovišti nebo popíjeli pivo zakoupené u řidiče, dámy dál stály frontu na vychcání. A to předpokládám, že doba vychcání je u obou pohlaví zhruba stejná, ba dokonce si myslím, že starším pánům to trvá v důsledku prostatických potíží trvá déle. Objektivně by tedy měly remcat pánové a nikoliv dámy. Přesto pánové neremcají. Je tedy fakt, že já jsem byl za vrbičkami a nebyl jsem sám, ale to není zásadní vysvětlení problému. Problém musí být někde jinde.

Vysvětlení může být na fotografii dole.
Zatímco dáma vlevo se vymočí bez všech problémů, utře se a hotovo, dáma vpravo se musí houštinou ochlupení mezi nohama doslova prochcat. Utírání jí samozřejmě trvá také mnohem déle, dokonalé samozřejmě být nemůže a déle také nejspíš trvá omytí rukou. Tady je první objektivní vysvětlení, proč ženám trvá pobyt na záchodě déle.
Druhý důvod spočívá v jejich oblečení. Pokud se dáma neobejde bez poněkud perverzně působících podvazků a punčoch, pak samozřejmě také manipulace s těmito částmi oblečení také chvíli trvá. A je ještě otázkou, jak to ženy nosí. Na všech módních přehlídkách modelky
mají podvazky přes kalhotky. Jaký je důsledek této varianty, nebudu do detailu popisovat. Když se sečtou oba důvody, tak by ženy potřebovaly na stejný fyziologický proces nejméně dvojnásobný čas než muži a zhruba stejnou kapacitu záchodů. Ovšem, milé dámy, řešení máte ve vlastních rukách. Záleží tedy jen na vás, zda se zbavíte ponižujících front před kabinkami.

Sexual harasment

11. dubna 2009 v 11:15 | Ivo Adler
Dotek, pohlazení, obejmutí a mazlení je lék! Psychologové tvrdí, že dokáže nejenom zlepšit náladu, ale má i antistresový efekt. Pravidelné hlazení utuží vztahy mezi manžely a partnery, dokáže zmírnit hádky. Děti, kterých se jejich rodiče častěji dotýkají, zase mnohem lépe zvládají pubertu.
Všichni se narodíme se stejnou potřebou doteku, čím víc jsme však tzv. civilizovaní, tím se sebe navzájem méně dotýkáme. Tváříme se, že dotyk nepotřebujeme. Opak je ale pravdou...Při doteku totiž dochází k uvolnění hormonu radosti a ten působí i na naše vztahy. Čím více se lidé mezi sebou dotýkají, tím jsou lepší.
Pamětliv těchto doporučení psychologů, snažím se manželky často dotýkat. Doteky mi skutečně dělají dobře, a nejen mně. Potud vše v pořádku. Problémy začínají s mojí přítelkyní. Tedy, ne že bych byl ženě nevěrný. Ale v našem spolku jsem se sblížil s jednou paní, je to vdova, se kterou si dobře rozumím. Občas si jdeme sednout do hospody a povídáme si při něčem. Je fajn, když si člověk může popovídat o svých problémech s někým, kdo do nich není bezprostředně ponořený, dívá se na ně jakoby z druhého břehu, ale přitom má důvěrné informace.
Na mně i na mojí přítelkyní to má vysloveně psychoterapeutický vliv. Ženě o tom nic neříkám, taky pro to není žádný důvod. Ještě by si myslela bůhví co.
Zatím pořád dobrý.. Že se občas přítelkyně decentně dotknu a ona mne v tom taky není problém. Samozřejmě žádné intimnosti. Problémy ovšem začínají ve společnosti. Někdy si mi stane, že po mně přítelkyně doslova vyjede. Lechtá mě, štípá, vráží do mne a to i před lidmi. Proti jejím dotykům nic nenamítám, ale před lidmi mi to vadí. Už jsem se přistihl, že se jí začínám i vyhýbat. Pak mi to všem vyčítá. Například při našem posledním večírku jsem s ní netančil. Hned mi to dala sežrat. Mne ale v takových případech její pozornost obtěžuje. Docela se z toho pro mne stává problém. O kamarádský vztah s ní bych nechtěl přijít. Ale někdy je té pozornosti příliš.
Je hezké, když si žena dokáže přiznat, že chce sahat na muže. To mě imponuje. Jednou u nás byla na návštěva společná známá mě a mojí ženy. Když jsme ještě bydleli v paneláku, byli jsme sousedi na patře, navíc to byla manželky spolužačka. My čtyři jsme (i s jejím manželem) vypili nejednu skleničku. Její manžel se již uchlastal, mně se to ještě nepodařilo. Ale zpět k návštěvě. Dámy si povídaly, já úslužně statoval. Když žena kamarádce povídá: já ti ještě naleju, kamarádka odpověděla: moc to do mě nelej, nebo ti začnu líbat manžela. Žena s pokusy skončila. Z toho plyne mravní naučení - doteky jsou fajn, ale chce to znát míru. Je dobře si to přiznat a umět si vyhovět. Ale po určitou míru. Její překročení už tak fajn není. I já to s přítelkyní budu muset nějak ukočírovat.

Radar IV

8. dubna 2009 v 18:16 | Ivo Adler
Když dva dělají totéž, není to totéž - praví stará lidová moudrost. A ještě připomenu jak jsem chytrý: už před časem jsem řekl, že spoléhání našich sociálních demokratů (tradiční vůl Zaorálek) na to, že Obama upustí od radaru, je liché. I když Zaorálek se lepší, už delší dobu jsem nezaregistroval nějaký jeho antikomunistický výblitek. Zato tradiční vůl Hašek se jich ještě dopouští. Nu což, život poučí i největšího blbce. Ale k věci. Obama se pochopitelně nezřekl protiraketové základny ve střední Evropě, ale připouští ji jako jednu, a to až tu poslední verzi možnosti, jak se vypořádat s nebezpečím. Vedle klasického studenoválečnického zmrda Bushe, který základnu bral jako pistoli namířenou na Rusko, Obama, který působí málem jako bolševický agent, se chce především s Rusy domluvit. A chce je zapojit do řešení primárního problému - ochrany před raketami z Iránu. To u Bushe nepřicházelo v úvahu. Proto, pokud radar u nás skutečně bude, nejspíš to bude řešení, na kterém Rusko bude nějak participovat, možná až po smíšenou obsluhu. Hořká pilulka pro domácí studenoválečnické zmrdy.
Nejen to. Součástí první Obamovy zahraniční cesty (spanilé jízdy dle našich vlezdoprdelků) byla návštěva Turecka. V Turecku prohlásil, že USA nevedou válku proti islámu. A ještě před touto cestou poslal dopis do Iránu, ve kterém nabízel ruku ke smíru. Což o to, ono se to hezky kecá, ale co dělá Západ (USA) při vražedných izraelských vpádech na arabská území? Kecá, event. posílá po stažení Izraele humanitární pomoc. Islámský svět právem čeká víc. A Irán to dal jasně najevo. Nemohu v této chvíli nevzpomenout vystoupení Miloše Zemana v ČT 1, tuším v OVM, kde prohlásil, že NATO by mělo přijmout Izrael za člena. Miloš Zeman patrně na té Vysočině úplně zhloupnul. Copak neví, že by to znamenalo vystavení bianko šeku pro Izrael? Dělejte si co chcete, my vás vždycky zaštítíme. Jestli se chce Západ zbavit definitivně hrozby islámského terorismu, musí naopak přestat se svou bezvýhradnou podporou Izraele.
Ani pak to nebude automaticky, ale bude to znamenat bod zlomu ve vztazích Východu a Západu. Zatím Východ to vnímá tak, že ho Západ třikrát napadl. Poprvé to byl Alexandr Makedonský, podruhé křižáci a potřetí vznik Izraele, který označují jako prodlouženou ruku Západu. Nikoliv neprávem. Proto, jestli chtějí USA změnit svůj postoj vůči islámskému světu a vnímání USA v islámském světě, nebude na to stačit nějaký liebesbrief, ale změna celé politiky. To si ovšem Obama bude muset vyříkat s izraelskou lobby v USA a to nebude nijak jednoduché. Na skutečný obrat, pokud k němu dojde, si tedy ještě budeme muset počkat.

Pedofilie

3. dubna 2009 v 11:41 | Ivo Adler
V poslední době rozbouřily hladinu veřejného mínění případy odhalených obchodů s dětskou pornografií, vraždy dětí z vilnosti a pohlavního styku dospělých s dětmi. A tady jsme u kořene věci. Co to vlastně pedofile je? Nahlédl jsem do Slovníku cizích slov (SPN 1966) a dočetl jsem se, že je to chorobná pohlavní náklonnost k dětem. Existuje i pohlavní náklonnost k dětem, která není chorobná? Snad ano, ale i tak, nic moc. Existuje náklonnost (pohlavní?) mezi dětmi? No jéje. Kdo nevěří, ať si přečte můj seriál Dětská sexualita na tomto blogu. Nejsou to však jen zážitky jednoho vyšinulce. Po jeho zveřejnění jsem dostal řadu souhlasných e-mailů, které hovořily o zážitcích podobných. Nejen to. Jednou jsme byli s naším spolkem na turistickém pobytu v Krušných horách. A jak jsem tak šlapal po hřebenech Krušných hor za třemi úctyhodnými dámami (staršího věku), volky nevolky jsem je poslouchal. Vykládaly si o svých zážitcích z dětství a shodovaly se s mými jako přes kopírák. Považuji to za důkaz, že už v dětství máme zájem o sex a pokud máme možnost, s radostí ho realizujeme. A dokonce je nám příjemný. Jednou jsem hlídal svoji malou neteřinku, věku ještě kojeneckého a došlo i na přebalování. Když jsem jí měl rozbalenou, projel jsem jí, z čistě vědeckých důvodů a jen z lehka, stydkou rýhu prstem. Byl jsem zvědav na její reakci. Holčička se slastně usmála a ještě víc roztáhla a pokrčila nožičky. Dala své pocity libosti najevo úplně stejně jako dospělá žena.
Z toho si dovoluji udělat závěr: sex nás provází už od ranného dětství a jen idiot to popírá. Nakonec i zákon považuje sex mezi nezletilci ze trestně neodpovědný. Je správné, že zákon stanovuje i věkovou hranici, která by se při sexu neměla překračovat. Dnes je stanovena na 14 let. Předtím byla 15. To je taky v pořádku, děti je třeba chránit. Patnáctiletý nesmí souložit s třináctiletou, ač by oba chtěli. Věk u pohlaví lze samozřejmě zaměnit. Neplatí, že starší musí být vždycky mužské pohlaví. Když ale čtrnáctiletý kluk znásilní osmiletou holčičku, trestně odpovědný není. A že k tomu může dojít, o tom není pochyb. Tady ale je nutná hranice, za kterou nelze osobu dětského věku. trestat. A teď k těm pedofilům. Jsou to osoby (Opočenský, Kulínský), které realizují sex s osobou, která nedosahuje zákonem stanoveného věku. A tím jsme to elegantně sprovodili ze světa.
Pedofilové ale s tímto řešením asi spokojeni nebudou. Všechny pohlavní úchylky mají nějaký ventil, kterým mohou své choutky realizovat. Homosexualita je legální, nekrofilové mají svou pannu s třemi otvory, soulož se zvířetem není trestná, pokud nedochází k týrání zvířat, jenom pedofilové přichází zkrátka. Před několika dny byla odhalena síť lidí, obchodující s dětskou pornografií. Jeden článek této sítě byl i u nás. Má-li to být dětská pornografie, tak předpokládám, že na ní je sex dětí a dospělých. Jen ten je totiž trestný. A co když je tam jenom sex mezi dětmi? Na ten bych se docela rád podíval. Co když je tam jenom dětská nahota? Běžně se prodává na médiích s nudistickou problematikou. Já mám nahotu rád, dětskou nevyjímaje. Nejsem sám. Manželka sledovala film (tuším norský), byl to příběh ze středověku o klukovi a holce (věk +- 10let) ze znepřátelených rodů, kteří se měli rádi a nakonec smířili i oba rody. Optimistický Romeo a Julie. Ti dva se koupali a byli samozřejmě nazí. Středověk plavky neznal. A manželka na mě volala - pojď se podívat, jsou tam nahatý. I jí se nahá dvojice líbila. Tudy myslím vede cesta k uspokojení potřeb pedofilů. Jen je třeba rozlišit a přestat kriminalizovat.


Politika III

1. dubna 2009 v 11:09 | Ivo Adler
Dnešním dnem vstupuje v platnost tzv. držhubný nebo též náhubkový zákon, který omezuje možnosti medií informovat občany. Už se nebude moci napsat: Čunek byl obviněn z braní úplatků, ale jen: známý politik byl obviněn z braní úplatků. A kdoví, jestli tam bude moci být slovo známý. Massmédia jsou z toho zoufalá. O přijetí tohoto zákona z pera pana Marka Bendy (ODS) se svorně zasloužily "demokratické" parlamentní strany, i když tento zákon moc demokratický není, tedy ODS, Zelení, KDU-ČSL a ČSSD. Nedemokratičtí komunisté byli proti. A tohle rozložení sil ukazuje i cestu ze současné vládní krize.
"Demokratické" parlamentní strany se shodly, alespoň podle posledních zpráv, že: 1. budou předčasné volby, nejspíše v říjnu; 2. do voleb povede zemi vláda nestranických odborníků, nominovaných demokratickými stranami, s jejichž mandátem bude vláda vládnout. To vypadá docela sympaticky a rozumně, podívejme se ale, co k tomu vedlo. Nejdříve k prvnímu východisku - předčasné volby. Nikdo proti nim neprotestuje. Otázkou je termín konání. ODS, potažmo vládní koalice měla zájem na co nejranějším termínu. Z pochopitelných důvodů: její popularita je nadnášena předsednictvím ČR v EU. Byly tu a ještě budou významné mezinárodně politické akce a političtí prosťáčci si řeknou - vida, jak je ta vláda důležitá a jak dobře si vede. S tím ODS kalkuluje. ČSSD má naopak zájem na co nejpozdějším termínu konání voleb - efekt vzduchové matrace splaskne a projeví se důsledky krize. Proto navrhovala jaro 2010. Říjnový termín je kompromis.
Druhé východisko je složení nové vlády. Zamítnuto bylo složení z odborníků, které by nominovaly ODS a ČSSD, i když by to bylo plně funkční a nejjednodušší. Pro ODS nepřijatelné. Fakticky by to totiž znamenalo velkou koalici, které se Topolánek zuřivě bránil. Její ustavení by byl pro Topolánka pohlavek, jaký nedal ani Macek Rathovi. Zamítá se. Druhá krajní možnost byla "duhová" koalice - ve vládě odborníků by byly zastoupené všechny parlamentní strany. To by se líbilo ČSSD. Jednak by v takové vládě nabyla v takové menšině, jako bude ve vládě "demokratických" odborníků, jednak si řekla, proč mají mít komunisti výhodu jediné opoziční parlamentní strany. Ta pozice jediné parlamentní opozice je skutečně výhodná a záleží na komunistech, jak ji dokážou využít. Ale jak už jsem dříve napsal, lídři vládní koalice jsou antikomunističtí čuráci, a kde začíná antikomunismus, končí racionalita. A tak největší šanci na pokračování své ministerské kariéry mají nestraničtí ministři za Zelené -Schwarzenberk a Kocáb. Ale ono se to bude muset nějak přerozdělit, a tak asi zůstane jen Schwarzenberk - kvůli kontinuitě zahraniční politiky.