Leden 2009

Pravidla II

28. ledna 2009 v 10:19 | Ivo Adler
V článku Pravidla jsem napsal, že politik v konečné instanci podléhá diktátu voliče. Je tu ovšem jedna sféra politiky, která tvoří zvláštní případ. Jsou to stranické sekretariáty. Ty sice také podléhají veřejnosti, ale pouze stranické. Přitom jejich úloha v politice je nezanedbatelná. Není sice už tak obludná jako za totality, ale přesto je pořád značná a nebude tomu jinak. Je to určitý uzavřený okruh. Stranickou veřejnost představuje nějaké stranické grémium, které o sekretariátu rozhoduje a úkoluje ho a na druhé straně představitel sekretariátu bývá členem tohoto grémia, připravuje pro něj podklady i vykonává jeho rozhodnutí. A v této šedé zóně moci rostou frajírci, kteří suverénně rozhodují, manipulují s ostatními a vymykají se kontrole veřejnosti. Příkladem takového politika byl Jan Morava, poslanec za ODS. Nakonec na své manipulativní praktiky po zásluze doplatil. Ale přinesl si je právě ze sekretariátu. Byl před tím nějakým okresním manažerem, a šikovným. A tak pro svou šikovnost byl vytažen na úroveň poslance. Bylo by naivní si myslet, že něco takového je možné jen u ODS. Znám podobný typ v ČSSD a to jsou zkušenosti jen z jednoho místa. Kolik takových míst je?
Už i komunistická strana se mění na politickou organizaci, která samozřejmě se snaží zastupovat zájmy nějaké sociální skupiny, ale která zároveň sdružuje lidi, kteří chtějí dělat politiku profesionálně, pro které je politika výtahem do vyšších společenských pater. Na tom nevidím nic špatného. Masové strany jako za totality definitivně skončili s totalitou. Kdo dnes vstupuje do politické strany, tak se chce v politice uplatnit. A uplatnění politika spočívá v tom, že bude zvolen do nějakého zastupitelského orgánu. A tady začíná škola politika. Chceš-li v politice něco dosáhnout, uplatni se nejdříve v politice na komunální úrovni, jsi-li opravdu dobrý, tak na krajské úrovni a ti nejlepší v parlamentu. Náš parlament je plný rychlokvašek. Jednak tam stále ještě přežívají "revolucionáři z balkonu", kteří nikdy v místní politice nepracovali a jejich jediná zásluha je, že byli v pravou chvíli na pravém místě, jednak jsou tam právě tihle šikovní chlapci z okresů. Promítá se to i do složení Senátu. Sází se na populární osobnosti, jen aby strana urvala místo v senátu, ale jak jsou pro tu politiku kvalifikovaní, to jde stranou. Odtud se rekrutují oni Julínkové, Drymlové a jim podobní. Jsou to dobří technologové moci, ale špatní politici. Podle toho dopadají. Přitom od sametové revoluce uplynulo už dost let, aby se daly koncepčně připravovat kádrové rezervy na nejvyšší posty. Vždy dostala přednost aktuální potřeba před koncepcí. Kolikrát ještě budou muset naše politické strany dostat po hubě, aby si toto uvědomili?

Globální oteplování II

27. ledna 2009 v 14:16 | Ivo Adler
Plynová krize zapůsobila jako reflektor, který ostře nasvítil blbost našich Zelených. Evidentní je to u jejich postoje k jaderným elektrárnám. Máme v podstatě k dispozici dva zdroje energie. První zdroj energie je slučování vodíku v helium, které probíhá na Slunci. Solární, vodní a větrná energie jsou deriváty této energie, protože zdrojem pohybu vody a vzduchu je sluneční záření. Podobně je derivátem sluneční energie energie získávaná z fosilních paliv. Jsou to vlastně jakési energetické konzervy, které sluneční záření vytvořilo v průběhu geologického vývoje. A podobně je derivátem sluneční energie spalování biomasy - co aktuálně vyroste, to spálíme. Až zhruba do 19. století lidstvo využívalo pouze deriváty sluneční energie - vodní., větrnou a energii biomasy. Díky využívání energie biomasy se proměnily celé kraje v poušť - Blízký Východ je toho důkazem. Tento proces mimochodem ještě neskončil - pokračuje dál v tzv. rozvojových zemích. Ale v 19. století se začalo energie nedostávat a tak začalo rabování výše zmíněných energetických konzerv. Vynutil si ho i nastupující rozvoj průmyslu. Nejdříve to bylo uhlí, pak i ostatní druhy fosilních paliv. Díky využívání těchto energetických konzerv nastal obrovský civilizačních rozmach, potažmo i rozmach kapitalismu. Najednou byl dostatek levné energie a společnost toho začala náležitě využívat. Zříci se této energie (o dalším zdroji ještě bude řeč/ znamená vrátit se zpátky na začátek 19. století se všemi souvislostmi včetně počtu obyvatel.
Myslím, že nikdo nebude takový vůl, aby řekl: zřekneme se této energie. Plynová krize naznačila, co by to znamenalo. Jsou tu ovšem dvě nepříznivé okolnosti. První okolností je fakt, že tato energetická konzerva není neomezeně veliká. Jednou bude vyčerpána, o tom není pochyb. Můžeme se dohadovat, kdy to bude. Jedno je ale jisté. energie bude stále dražší. Lehko přístupné zdroje jsou vyčerpány a využívání nových je stále finančně náročnější. Druhou nepříznivou okolností je fakt, že spalování fosilních paliv s sebou nutně nese fakt, že je spojováno s uvolňováním kysličníku uhličitého do atmosféry. A je úplně jedno, drazí Zelení debilkové, jestli spaluj plyn, ropu nebo uhlí. Pravda je, že spalováním uhlí, popř. ropy uvolňuji ještě další látky, ale kysličníku uhličitému se nevyhnu v žádném případě. A to je hlavní zdroj skleníkového efektu, tedy globálního oteplování. Čím více spalujeme fosilní paliva, tím více se složení atmosféry blíží stavu před vytvářením těchto fosilních paliv. Nebude to samozřejmě úplně stejné, protože velká část kysličníku uhličitého je vázána ve vápenci, ale blížit se tomu určitě bude. Jak se tomu vyhnout? Nevím jak. Oteplování je nevyhnutelné.
Druhý zdroj energie je energie rozpadu jader těžkých prvků - to co dneska označujeme jako jadernou energii. Slunce je (prý) hvězdou třetí generace, a tak během vývoje vesmíru se už nahromadily tyto těžké prvky, tvoří i energii zemského jádra (geotermální energie) a jejich rozpadem vzniká energie, kterou využíváme v jaderných elektrárnách. Skleníkový efekt to nemá žádný, žádné zplodiny do ovzduší to nevypouští. Zvýšení radioaktivity v okolí těchto elektráren je statisticky zanedbatelné. Není vyšší než u tepelných elektráren. I v jejich kouři se dostávají do ovzduší radioaktivní prvky. Neumíme zatím využít jejich odpad, ale umíme ho skladovat a tak nezbývá než skladovat a čekat, až radioaktivita přejde. Je to na tisíciletí. Jestliže fosilní paliva jsou výsledkem geologického vývoje země, pak těžké prvky jsou výsledkem vývoje vesmíru. Jejich zásoby prý stačí na staletí. Hysterický odpor Zelených a jim podobných organizací - Jihočeské matky a vůbec voličů Zelených proti jádru je naprosto iracionální. Dneska už se všeobecně uznává, že bez jádra to nepůjde a Zelení jsou out.
Zelení mají spoustu receptů, jak energii ušetřit, nemají však jediný recept, jak dostatek energie zabezpečit. Zuby nehty se brání předložit nějakou koncepci jak zabezpečit dostatek energie. Museli by totiž přiznat sobě i veřejnosti, že jejich koncepce jsou k ničemu. Dokonce chtějí nějaké úspory naprosto nesmyslně uzákonit. Snad výměna normálních žárovek za úsporné. Nejlepší zárukou úspor je, že lidi na to nebudou mít a pak si velice rychle poradí a Zelené na to nebudou potřebovat. Navíc jenom v žárovkách to není. Každý zbytečně zakoupený výrobek, každé plýtvání s čímkoliv je zároveň plýtvání energií, protože k výrobě téhož je energie potřeba. Ale to už jsme někde úplně jinde.
A na závěr zpátky na Slunce. Zvládnout energetické procesy, které na něm probíhají, v pozemském měřítku, by znamenalo zabezpečit energii pro lidstvo snad až do konce jeho existence. Pracuje se na tom, ale je to po čertech zapeklité. A tak běžíme závod. Co bude dřív?
Vyčerpáme dřív energii z energetických konzerv než nastartujeme syntézu vodíku v pozemských podmínkách nebo to stihneme? Ale i vodíková syntéza má své palivo, je to vodík. Jeho zdrojem by zřejmě byla voda. Ale tyhle otázky už nás pálit nemusí.

Maturitní ples

24. ledna 2009 v 16:40 | Ivo Adler
Nemusím pořád psát o té zkurvené politice. Synové vylétli z hnízda a tak máme volné pokoje. Do jednoho jsme vzali do podnájmu jednu středoškolačku. S jejími rodiči se už léta známe a proto když nás požádali o tuto službu, těžko jsme mohli odmítnout. Dívka se stala neformálně členem naší rodiny. Říká - mám dvě mámy a dva táty. Neseme to se ženou statečně. Letos bude maturovat a nedala jinak, než že musíme jít na její maturitní ples. Na škole studují převážně dívky. Nejinak to je i v její třídě. Pozoroval jsem všechna ta děvčata, jak se sunou po rudém koberci ke stužkování, všechna v šatech z půjčovny, vypadaly jako válečné koráby Jejího Veličenstva pod plným plachtovím. Všechna totiž měla pod šaty obruče a spoustu spodniček. Blbá móda. Zvláště když se v tom mají tančit moderní tance. Zdá se mi, že maturitní ples se stává stále dražší záležitostí. Předtančení, nějaký program, tombola - je na co šetřit.
O půlnoci to orchestr zabalil a přišlo překvapení. Spočívalo v tom, že se dívky /rády/ převlékly a začala diskotéka. Pokud hádáte, že měly džíny a tričko, hádáte správně. Stáli jsme kolem parketu a sledovali taneční vystoupení. Nakonec pozvali na parket všechny přítomné. I nás naše dívka přišla pozvat. Odmítli jsme. Mezi mládeží tančící rokenrol bychom se se ženou necítili nejlépe. Dobře jsme udělali. Před námi tančila dívka, která zjevně maturantkou nebyla. Neměla na sobě obligátní džíny a tričko, ale opravdu krátké minišaty včetně třásní na dolním okraji. Žádné ramínko od podprsenky jí nečouhalo, evidentně totiž žádnou neměla. Její postava tím vůbec neutrpěla, spíše naopak. Šaty se dají koupit, co se však koupit nedá, to byla jiskra, kterou ta dívka měla. Rokenrol v jejím podání byl jedním z nejsmyslnějších tanců, jaké jsem viděl. I moje žena jí byla uchvácena. Líbí se mi, když se hezká žena s vkusem předvádí, když má co. Už kvůli tomuhle zážitku účast na maturitním plese stála za to.


Topolánek není Obama

23. ledna 2009 v 9:57 | Ivo Adler
Nejen velikostí politické scény, na které působí, i malé státy mohou mít velké státníky, ale především svou životní filozofií. Jestliže leitmotivem Obamovy volební kampaně bylo: společně to změníme, pak leitmotivem volební kampaně Topolánka a celé ODS bylo zabránit nástupu levice. U Topolánka navíc ve volební kampani před volbami do parlamentu: zašlápneme komunisty do země. Bodejť by ODS nechtěla zabránit nástupu levice, když se na té krajské a místní úrovni dají dělat takové báječné kšefty. Radnice a krajské úřady přihrají spřáteleným firmám výhodné kšefty, spřátelené firmy přispějí do kasičky stranickým sekretariátům a i na odpovědné činitele něco zbude (Čunek) a to všechno posvětí spřátelené auditorské firmy. A teď si představte, že do takového dobře "namazaného" soukolí přijde písek v podobě nějakých levičáků. Brr, hrůzná představa. To se vyplatí bojovat proti nástupu levice. I když, a to jsem napsal už dříve, ČSSD má dvě možnosti - buď tahle soukolí rozbije, nebo se do nich sama zapojí.
Topolánek přál Obamovi při jeho nástupu do funkce, aby byl stejně rázný, jako Topolánkův vzor a Obamův předchůdce Bush. Ráznost nebo třeba důkladnost sama o sobě je na hovno, není-li doprovázena rozmyslem, čemu má sloužit. Rázně mohu kráčet do propasti nebo mohu důkladně mučit. Jedním z prvních Obamových kroků bylo, že rázně zakázal mučení, v USA ve 21. století praktikované. Amerika není v dobrém stavu. Zabředla do dvou válek, potýká se s hospodářskou krizí. Svůj podíl na tom má rázná Bushova politika. Obama dobře odhadl, že má-li se Amerika z této situace dostat, bude třeba spojit úsilí všech Američanů. Proto ponechal v úřadě některé republikánské ministry z Bushovy administrativy. I ODS před volbami hlásala - společně vpřed. Ovšem smysl tohoto hesla byl jiný - veřejnost společně s ODS v čele. Komu to připomíná nerozbornou jednotu strany a lidu, je na správné adrese.
A ještě jeden rozdíl je patrný. Je to duch nenávisti, který kolem sebe ODS v čele s Topolánkem šíří. Před sebou mám citát z Bible "Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují." L 6,28. Není zkrátka nad tradiční hodnoty. ODS žije duchem pomsty. Nejlepší pomstou je ale odpuštění. Nutně totiž udělá z mého protivníka nenávistného blbečka. Právě trváním na pomstě ODS sama sebe vmanévrovala do role nenávistných blbečků. ČSSD mě trochu lanaří, abych pro ni pracoval. Není to ještě uzavřeno, nicméně to nevadilo, abych se nemohl zúčastnit jednoho pracovního jednání. Ještě se k tomu vrátí v nějakém příštím článku. Na jednání zazněla myšlenka - tím, že ODS přistoupila v některých krajích na koalice s námi, tím popřela sama sebe. Tím je naše vítězství dovršeno. Jestli je to pravda, ukáží výsledky příštích parlamentních voleb. Nicméně ČSSD tím ODS řekla - my jsme schopni za vámi přijít s myšlenkou spolupráce. Dokážete to vy? Vidím to na bodové vítězství v jednom z kol. Přes tento fakt Česko na svého Obamu, aniž bych ho nějak přeceňoval, stále ještě čeká. A nikdo takový se ani neukazuje.

Gaza

20. ledna 2009 v 17:07 | Ivo Adler
České předsednictví Evropské unii má být ve znamení 3 E, ve skutečnosti začalo ve znamení 2 G - Gaza a Gaz (plyn). O plynu už jsem psal, dnes něco málo o Gaze. O politice Izraele jsem na těchto stránkách psal už 10. 4. 2007 v článku Politika Izraele sere muslimy a měl jsem a mám pravdu. Izrael mává se svou falešnou mírovou ratolestí a snaží se Palestince prezentovat jako kazimíry. Blbci na to skočí, skutečnost je ale poněkud složitější. Ano, Izrael nabízí Palestincům mír, ale izraelský mír. To znamená, že Izrael si ponechá obsazená území a vodní zdroje, Palestinci si ponechají své uprchlíky vyhnané z dobytých území. Nad takovým mírem Palestinci nejásají nadšením. Takový mír je porážkou Palestinců a radikální palestinská hnutí proti takovému míru bojují se zbraní v ruce. Nedosti na tom. Izrael navrhuje mír, ale pod kontrolou Izraele. Budeme kontrolovat pohraniční přechody, kontrolovat (rozuměj blokovat) přístavy i kontrolovat pohyb osob. Že takové řešení povede k míru si může myslet jen blbec. Samozřejmě, že v politice radikálních palestinských a vůbec muslimských hnutí jsou podle mého názoru nerealistické prvky, zejména zničení státu Izrael, ale jinak jsou jejich požadavky oprávněné. Mír pod izraelskou kuratelou nepřijmou.
Nejnovější vpád do Gazy a ještě před tím do Libanonu ukazují, že politika Izraele je ve slepé uličce. Vpadli na cizí území, zničili sklady zbraní, zabili nějaké radikály, ale ještě více civilního obyvatelstva a zničili infrastrukturu a budovy, aby se poté "vítězně" stáhli. Před světovou veřejností jsou kazimíry oni. I Mirek Topolánek musel z předsednické tribuny v Bruselu říci - nebude na Blízkém Východě míru bez samostatného palestinského státu. Navíc jejich vpády za hranice Izraele posilují spojení radikálních hnutí s obyvatelstvem, které od radikálů očekává, že pomstí jejich mrtvé, ba dokonce je zásobuje sebevražednými atentátníky. Tady platí úměra - ozbrojené vpády na cizí území posilují spojení obyvatelstva s radikály, mír naopak radikály od obyvatelstva izoluje. Samozřejmě, že mír bez ponižujících okolností s sebou nese riziko ostřelování ze strany radikálů, pak je na místě "reciproční" ostřelování ze strany Izraele, ale bez
zničující vpádů s dopady na civilní obyvatelstvo. A na místě je spíše maximální umírněnost v odvetě než její eskalace, na kterou Izrael doposud sázel. Vítězstvím Izraele bude, až civilní obyvatelstvo řekne radikálům: přestaňte už s tím nesmyslným ostřelováním, my chceme žít v klidu.
Konflikt na Blízkém Východě má ještě širší souvislosti. Hamás má svého patrona, je jím Irán. V uplynulé plynové krizi se ve všech pádech skloňoval plynovod Nabucco, který má uzbecký, turkmenský a iránský plyn přivést do Evropy jižní cestou. Očekává snad nějaký idiot spolehlivé dodávky plynu, když by se měl Irán stát terčem útoku ze strany Izraele nebo snad USA? Plynová krize významně do budoucna podvázala možnosti preventivních úderů proti Iránu a tím i jejich patronát nad Hamásem. Ostatně Irán bude mít jaderné zbraně a útok na něj bude čím dál riskantnější záležitostí. Celý ten případ 2 G je jen epizodou v přeskupování sil na globální šachovnici, které nedopadá ve prospěch Evropy a s tím se musíme smířit. Mír pro Palestince bez ponižující podmínek a ne podpora Izraele je v nejvlastnějším zájmu Evropanů. Tak jsou rozdány karty.

České předsednictví EU

14. ledna 2009 v 11:09 | Ivo Adler
Před koncem roku se objevily úvahy, že je třeba urychleně přijmout Lisabonskou smlouvu, protože bez ní naše předsednictví Evropské unie nebude úspěšné. Svatá boží prostoto! Naše předsednictví EU bude v každém případě neúspěšné. Zárukou toho už je sama osoba premiéra. Ne snad, že by Mirek Topolánek byl blbec. To zdaleka není. Ale má vzácný dar lidi rozeštvávat, místo aby je dokázal sjednotit; polarizovat situaci a vyhrocovat problémy. Tenhle rys provází celou jeho politickou kariéru. Dalším předpokladem neúspěchu jsou zjevně nerealistické představy o našem místě ve světě, jednoznačně proamerická politika a poplatnost ideologickým schématům. A v neposlední řadě je to lemplovitost současné vládní garnitury - ďábel je ukryt v detailech a to vládní ministři zjevně podceňují.
Abych dokázal, že nekecám, hned uvedu pár příkladů. Náš ministerský předseda se vrátil ze své kyvadlové diplomacie mezi Moskvou a Kyjevem jako zachránce Evropy před umrznutím, alespoň podle našich sdělovacích prostředků. Neuplynul snad ani den, aby se ukázalo, že to není tak jednoduché. Naše, ale i ostatní evropské vlády prokazují svému obyvatelstvu medvědí službu, když strkají do jednoho pytle zloděje a okradeného, Ukrajinu a Rusko. To se samozřejmě Rusku nemůže líbit a podle toho Topolánkem vyjednaná dohoda dopadla. Rusko evidentně plyn prodávat chce, ostatně plynovodem Jamal ho i dál prodává, ale nechce se nechat od Ukrajinců okrádat, odtud ty problémy. Dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou bude tedy muset být daleko podrobnější, než horkou jehlou ušil Topolánek.
Dalším příkladem neúspěchu je mise knížete Schwarzenberka, takto našeho ministra zahraničí, na Blízkém Východě. Nedosáhl vůbec ničeho a to právě pro náš schematický pohled na svět. A o lemplovitosti naší byrokracie /nikoliv poslední/ svědčí ostuda s výstavou plastik v Bruselu. Snad to Evropě dokážeme osladit /velice vhodný termín/, ale stěží ji dokážeme sladit.

Antikomunističtí blbci

12. ledna 2009 v 10:36 | Ivo Adler
Tak jsem nechtíc vyslechl část rozhovoru mé sousedky přes ulici s jinou dámou. Je to typická pavlačová blbka. Proto je antikomunistka. Řeč byla o přerušených dodávkách plynu. A tady se projevily dva typické antikomunistické předsudky, mnohokrát prezentované i v internetových diskusích.
Předsudek první: Rusové = komunisté (neříká vám to nic, pane Kocábe?) na věčné časy.
Předsudek druhý: Rusové přerušili dodávky plynu. Za přerušení dodávek plynu tedy mohou komunisté. Doslova takto.
Nic na tom nemění fakt, že ropovodem Jamal Rusové bez problémů dodávali a dodávají plyn dál, jen se nechtěli nechat okrádat od Ukrajinců a tak jim nezbylo nic jiného, než dodávky přes Ukrajinu přerušit. Tato fakta nezapadají do myšlenkového schématu antikomunistů
a proto je odmítají vzít na vědomí.
Blbci mezi námi byli, jsou a budou. S tím nic nenaděláš. Ovšem i blbec je volič. Špinavost našich pravicových politických stran spočívá v tom, že s antikomunistickou blbostí vědomě kalkulují, nadbíhají ji a dokonce ji pěstují. Využívat blbost je pohodlnější než říkat pravdu. Než se ta blbost obrátí proti mně.

Pravidla

7. ledna 2009 v 18:26 | Ivo Adler
Tak v parlamentu se projednává "stykový" zákon. Jedná se v podstatě o normu, upravující vztahy mezi oběma komorami parlamentu. To je dobře. Jestli naší demokracii něco chybí, pak jsou to právě pravidla, upravující provoz státních institucí. Vzpomeňme jen nechutných tahanic kolem volby prezidenta. Kdyby byla jasná pravidla, volba by byla záležitostí dvou hodin. Nebo nastavovanou kaši při "pověření vedením rozhovorů o sestavení vlády" místo jasného vyjádření - tady máš pověření k sestavení vlády a když ji do měsíce nepředstavíš parlamentu, tak pověřím někoho jiného. Ale nemusí jít jen o nejvyšší patra politiky. Velké možnosti manipulace mají exekutoři či ředitelé firem a institucí.
Nevím už, kdo řekl, že moc korumpuje. Z toho plyne závěr, že veřejnost musí být ve stavu permanentní nedůvěry vůči státní mašinérii. Presumpce viny by měla být pro veřejné činitele kategorickým imperativem. Čunkiáda je toho dostatečným důkazem. Něco řeší zákon o střetu zájmů, ale to je žalostně málo. Mimořádně výživný je příklad ředitele benešovské nemocnice a jeho náměstků. Ti si před odvoláním z funkce nadělili milionové zlaté padáky. A proč se tak stalo? Protože mohli sami rozhodovat o svém platu. Byli jak ve výkonném managementu, tak v dozorčím orgánu. V zásadě ale platí, že nikdo by neměl rozhodovat o výši svého platu, kromě dvou výjimek: politika, který podléhá diktátu voliče a podnikatele, který podléhá diktátu trhu. Když ale ředitel nemocnice je jak výkonný manager, tak orgán strategického rozhodování, tak někdo /zřizovatel nemocnice/ neplnil své povinnosti a zasloužil by přes držku. Podobně korumpujícím krokem je jmenování do funkce na věčné časy, patrné zejména u soudců. Ne nadarmo Václav Klaus mluvil o soudcovském stavu v tom smyslu, že je to stát ve státě. Jsi jmenován na určitou dobu a po jejím uplynutí bude tvůj mandát obnoven nebo ne. Nesmírně by to prospělo výkonnosti celého státního stroje a bylo by to ku prospěchu nás všech. Snad se k tomu blížíme, ale ty kroky by měly být ráznější.

Plyn

6. ledna 2009 v 19:04 | Ivo Adler
Tak Gazprom omezil dodávky plynu asi o 70 procent. Tento stav nespadl z nebe z čista jasna. Má své politické a ekonomické příčiny. Je třeba je hledat v rozpadu Sovětského svazu. Naši antikomunističtí blbci zajásali: Hurá, odvěký nepřítel byl oslaben. Jenže … Ukrajina chce samostatnost, ale se sovětskými cenami energií. Platit Rusku stejné ceny energií jako ostatní se hrdinům oranžové revoluce nehodí do krámu. Lidem by mohlo dojít, že být ve svazku s Ruskem nemuselo být tak špatné. A tak, protože plyn za světové ceny se jim nechce platit nebo na něj nemají, začali ukrádat z dodávek pro ostatní země. Rusko nemá jinou možnost, než dodávky omezit na takovou míru, že ukrádání plynu prakticky znemožní. Současné mrazivé počasí jim k tomu nahrává. Byli by blbci, kdyby toho nevyužili. A tak na samostatnost Ukrajiny doplácí zbytek Evropy.
Věc má ještě jednu souvislost. Upozornil jsem na ni už 8.6.08 v článku Energovody. Naše vládu je velice prozíravá, když sere Rusy s nějakým radarem, do kterého nám v podstatě nic není. A tak se může stát, že důvody omezení dodávek plynu by mohly v budoucnu být i politické. Výstavba radarové základny hodnotíme jako nepřátelský akt vůči Rusku a takovému státu plyn dodávat nebudeme. Kdo z našich antikomunistických bijců odpřísáhne, že se něco takového nemůže stát?
A pro úplnost ještě jedna věc. Nepíše se a nemluví o tom, jak je na tom s dodávkami plynu Rakousko. Teď slyším v televizi, že dostávají 10 procent. Pro její energetickou soustavu postavenou na plynových elektrárnách je stávající situace velmi pikantní. Naštěstí ekologický fundamentalismus zelených magorů (to je charakteristika knížete Schwarzenberka, který rakouské magory odsuzuje a české zastupuje/ nepokročil tak daleko, abychom se zřekli diverzifikace energetických zdrojů. A tak se snad nezřekneme jaderných a uhelných elektráren. Jedno poučení ale z toho vyplývá: Zelené nebrat.