Ivo Adler na Blog.cz

Ve změti našeho antikomunismu lze vysledovat tři proudy.

Ani jeden z uvedených proudů nemusí existovat v čisté podobě, mohou být různě mixnuté. Jednotlivé proudy se sice mezi sebou vzájemně osočují a nadávají si, aby se dojemně sešli, je-li to potřeba, ve Svaté antikomunistické alianci. Myslím si, že Jiří Paroubek dělá chybu, když vyvolává opakované hlasování o nedůvěře vládě. Ta koalice je ušitá pevnou antikomunistickou nití a drží pohromadě. Daleko efektivnější se mi zdá ponechat ODS, aby se vysmažila pod Topolánkovým vedením.

Úplně na závěr bych chtěl poděkovat panu Antonínu Konečnému, který byl tak laskav, že přičinil komentář pod můj článek Ohlédnutí …II. Jsem slušný člověk a na komentáře se snažím odpovídat. Pan Konečný se necítí být socialistickým nýmandem, ač je vřelým antikomunistou. Snad se v uvedeném výčtu najde.

Není to tak dlouho, co se jeden komentátor Práva (kdysi Rudého) nasral na své čtenáře, že neslaví státní svátky. Odjedou si na chaty či chalupy, nebo jen tak na výlet či nakupovat do supermarketu a ani tu fangli nevyvěsí. Komentátor zřejmě předpokládal, že o státním svátku lidi vyrazí spontánně do ulic radostně jásajíce, zvláště když máme tu demokracii. Zřejmě mu nedošlo, že oslavy je třeba organizovat, zajišťovat jejich obsah, ba zdráhám se říci i jejich ideové zaměření. Ani naši vládcové se při oslavách nijak zvlášť nevyznamenávají. Maximálně někde položí věnec, ale ještě raději si mezi sebou rozdávají medaile, eventuálně se vožerou na následném rautu. To středověký vladař byl jiný kabrňák - po korunovaci se při průvodu městem rozhazovali mezi lid peníze /nebo jitrnice/, v kašnách teklo pivo a pekli se voli. Zkrátka pan král musí slavit se svým lidem. Slaví naši dnešní králové se svými poddanými? Ani náhodou.

Ale nezoufejme, snad se blýská na lepší časy. Jak jsem zaznamenal, u příležitosti 90. výročí vzniku čsl. státu 28. října bude - světe zboř se, vojenská přehlídka. Nevím, jestli je to jen kvůli kulatému výročí nebo zda se zakládá nová tradice, ale v každém případě je to dobře. Když už máme slavit, tak to musí být nějaká veřejná oslava - paráda. Jen tak si lid může říci - ať žije pan král. A možná se uplatní i šaškové.

Samozřejmě nelze ani vyloučit možnost, že se oba "nesmiřitelní" rivalové, ČSSD a ODS, nakonec sejdou ve společné koalici. Možné by to bylo, ČSSD je na to politicky "rozplizlá" dost.

Není to tak dlouho, co jsem četl rozhovor s Violou Ottovou. To je ta bývalá moderátorka televize, pak ji na čas opustila a teď zase hraje v Ošklivce Katce. Post moderátorky opustila proto, že si myslela, že má na víc, než být jen čtecí hlavou, a proto se přihlásila do konkursu na nějaké manažerské místo v nějaké obchodní organizaci. Pro úplnost dodávám, že má Vysokou ekonomickou školu. Uspěla. To zároveň dává odpověď na otázku, zda to mají hezký holky a obecně hezcí lidé lehčí než ti ostatní. Mají. Své nepochybně sehrála i určitá popularita. Záhy však Violce došlo, že sledování plnění objednávek ji vlastně nebaví a tak ze zaměstnání zase odešla, věnovala se moderování různých akcí, až zakotvila v Ošklivce. Sama řekla - lituji, že jsem zabrala místo někomu jinému, který by mou funkci dělal bez mých averzí. Shodou okolností jsem četl o něco později příběh jiné dívky, jméno už jsem zapomněl, ale průběh byl stejný. Nemohla dělat svou práci, protože ji energeticky vyčerpávala a tak zakotvila v šoubyznysu. A tady jsme u kořene věci. Lidi lze rozdělit na dvě části. První část dokáže dělat práci, která znamená plnění povinností, daných člověku zvenčí. Nepodlamují se jim při plnění povinností kolena a svou práci zvládají. Druhá část něčeho takového schopna není.

Rozdělení lidstva na tyto části je patrně stále stejné. Lidstvo se zase tolik nemění. Rozdíl je asi v tom, že ta druhá část lidí se dříve uplatňovala jako prostituti obojího pohlaví, žebráci, lapkové, potulní komedianti, žoldáci a podobné profese. Známe přece případy různých neodolatelných Fanfánů, kteří místo v manželství s královskou dcerou, byť adoptivní, končili na šibenicích. Dnes, díky masovému rozvoji průmyslu zábavy, najdou uplatnění v šoubyznysu. Jistě, je k tomu třeba určitý talent. Talent je konkurenční výhoda. Ale základní předpoklad jejich uplatnění nespočívá v jejich talentu, ale v tom, že existuje první část, která více méně dobrovolně /či nedobrovolně/ na sebe bere břemeno povinností a neklesá pod ním. Důležité je právě to neklesání pod břemenem. Jen díky nim může showman či showgirl provozovat svoje šulky-mulky. Promítá se to i do jejich rodinného života. Péče o rodinu a odpovědnost vůči partnerovi - to jsou povinnosti a to je břemeno, které odmítají. Neuzavírají sňatek, rozvádějí se, neplodí děti, a když, tak péči o ně přenechávají chůvám nebo aspoň partnerovi, který není z branže. Ne snad, že bych tento způsob života odsuzoval. Jiného způsobu života snad ani nejsou schopni a na druhé straně je tento způsob života od nich vyžadován; co mi ale poněkud vadí, je okolnost, že jsou dáváni za vzor. Je to v neprospěch nás všech. Při nejlepší vůli nemůžeme být všichni umělci.

a tak vedu předvolební kampaň. Díky, kolego Ondysi.

Antikomunismus je lživá reflexe reality. Tím nechci říci, že antikomunismus lže v jednotlivostech, jeho reflexe negativních stránek socialismu pravdivá je, jeho lež spočívá v tom, že vidí jen negativa, navíc období nejčernější - 50. léta, roztahuje na celé období socialismu. Důkazem této lživosti je bouře ve sklenici vody - náznak vzpoury v Ústavu
pro studium totalitních režimů - rozuměj komunistického režimu. Pár vědců vystoupilo s prohlášením, že nemají prostor pro svobodné bádání. Jestli tam vstupovali s nadějí, že ten prostor mít budou, realita je velmi brzy vyvedla z jejich iluzí. Vedení jim jasně dalo najevo, že jejich pracovní náplní je plnit společenskou objednávku - očerňovat, očerňovat, očerňovat. Proto nám antikomunismus prezentuje celé období socialismu jako nepřetržitý sled zločinů a nespravedlností. Tím samozřejmě špiní naši minulost i minulost jednoho každého z nás. Na mé minulosti však není nic, co by mohl kdokoliv špinit. Proto mě podobný přístup uráží a kdo mě uráží, musí počítat s odvetou. Vedle karikování, ironizování a odhalování antikomunismu vracím antikomunismu jeho špinění tím, že dávám svůj hlas ve volbách KSČM. Nedělám to proto, že bych KSČM bezmezně věřil, nejsem si ani jist, že KSČM vesluje v hlavním proudu, ale výlučně kvůli antikomunistické špinavosti.

Ještě jedna věc mi na antikomunismu vadí. Je to jeho zbabělost a podlost. Nejzuřivějšími antikomunisty jsou socialističtí nýmandi, kteří se marně ucházeli o přijetí do KSČ, neuspěli ani za kapitalismu, a tak si anonymně vylévají vztek na současných komunistech. Velice přiléhavě to vyjádřil Adam Michnik, který na adresu současných antikomunistů řekl - volně cituji: nesdílel jsem vaši zbabělost za socialismu, nemám proto potřebu sdílet s vámi vaši lehko nalezenou statečnost dnes. Nejsem tak inteligentní jako Adam Michnik, a proto posílám jednoznačně a nedvojsmyslně antikomunisty do prdele.

Je to dobrá volba. Bývá zpravidla pěkné počasí - to je důležité pro veřejné oslavy. Je po sklizni, stodoly, sklepy i sýpky jsou plné, po vlastech českých se distribuuje burčák. Tím se mohou uplatnit pohanské tradice konce hospodářského roku a oslava úrody. Vhodně to spadá do období podzimní rovnodennosti. Na své si přijde i církev. Konají se vzpomínkové mše na počest sv. Václava. Ke slovu se dostane i pan starosta. V projevu připomene minulé budovatelské úspěchy a pohovoří i o úspěších zamýšlených. Zvláště když je před volbami. No a my všichni si můžeme říci, jací jsme kabrňáci, eventuálně jakou máme hrdinskou historii.