Říjen 2008

Tři proudy současného antikomunismu

30. října 2008 v 17:33 | Ivo Adler
Ve změti našeho antikomunismu lze vysledovat tři proudy.
  1. proud už jsem charakterizoval v předchozím článku. Je to proud zapšklých socialistických nýmandů, který reprezentujeVladimír Špidla.
  2. proud jsou tradiční volové. Neustále se pletou a neustále jim to nevychází. Z toho plynou jejich permanentní opravy a vysvětlování. Ukážu to na příkladu Lubomíra Zaorálka. Kdo sledoval jeho vystoupení v jedné televizní debatě k radaru, kde vysvětloval, že ČSSD to nemyslela tak, jak to myslela, ví, kam ho má zařadit. Teď opět perlil v projevu ve sněmovně. Spoléhají, on a jemu podobní, že s vítězstvím Obamy v prezidentských volbách USA upustí od záměru vybudovat radar. Jak to dopadne se v krátkém čase dozvíme. A také se dozvíme, zda Zaorálek patří tam, kam ho zařazuji.
  3. proud představují novodobí zbohatlíci a prospěcháři, kteří antikomunismus využívají jako paraván, aby nebylo vidět na jejich svinstva. Reprezentanti: Mirek Topolánek, Miroslav Kalousek, Martin Bursík. A konečně
  4. proud. - zhrzení pravdoláskoví intelektuálové. Ano, vykradl jsem Alexandra Dumase. Tři mušketýři taky ve skutečnosti byli čtyři. Trojka se mi lépe hodila do názvu. Je taková. . . . křesťanská. Krátké polistopadové dějiny nám podávají dostatek důkazů, že Pravdě a Lásce se nejlépe daří v atmosféře antikomunistické nenávisti. Bez ní hynou na úbytě. Proto ji tak usilovně udržují při životě. Vždyť oni, chudáci, v tom komunismu nemohli svobodně tvořit. Teď tvořit mohou, ale nějak jim to nejde. Reprezentant? Ano, Václav Havel.
Ani jeden z uvedených proudů nemusí existovat v čisté podobě, mohou být různě mixnuté. Jednotlivé proudy se sice mezi sebou vzájemně osočují a nadávají si, aby se dojemně sešli, je-li to potřeba, ve Svaté antikomunistické alianci. Myslím si, že Jiří Paroubek dělá chybu, když vyvolává opakované hlasování o nedůvěře vládě. Ta koalice je ušitá pevnou antikomunistickou nití a drží pohromadě. Daleko efektivnější se mi zdá ponechat ODS, aby se vysmažila pod Topolánkovým vedením.
Úplně na závěr bych chtěl poděkovat panu Antonínu Konečnému, který byl tak laskav, že přičinil komentář pod můj článek Ohlédnutí …II. Jsem slušný člověk a na komentáře se snažím odpovídat. Pan Konečný se necítí být socialistickým nýmandem, ač je vřelým antikomunistou. Snad se v uvedeném výčtu najde.


Ohlédnutí za krajskými a senátními volbami II

25. října 2008 v 19:34 | Ivo Adler
Krajské a senátní volby 2008 jsou vítězstvím demokracie. Ne snad proto, že zvítězila ČSSD, ale způsobem, jakým volby proběhly. V článku Politické strany /6.6.08/ jsem napsal, že kvalifikovaný volič volí podle své peněženky a ne podle nějakých ideologických žvástů. To je blbá zpráva pro manipulátory všeho druhu. Snáze se naplní hlava ideologickými žvásty než peněženka penězi. Dá se říci, že těmito volbami složil český volič maturitu. Však věk na to má. Od Listopadu 89 uplynulo 19 let. Rozložení nově zvolených senátorů podle politické příslušnosti to potvrdilo na sto procent. Senátoři za ODS byli zvoleni ve třech pražských obvodech, kde jsou nejvyšší platy, ve zbytku republiky, kde platy až tak vysoké nejsou, zvítězili kandidáti ČSSD + 1 komunista, resp. komunistka.
Pokud ODS po prohraných volbách volá po sebereflexi, pak dva náměty bych pro ni měl. Ten první spočívá v tom, že ODS by se měla zbavit nálepky strany zlodějů /modré straky/, který vyplývá z milionových, ba miliardových tunelů od Listopadu až do současnosti. Lidi nejsou hloupí, aby to nevěděli a vyvodili z toho závěr. V tuto sebereflexi nevěřím, protože nikdo rozkradené miliony nevrátí. Druhý spočívá v nenávistné, ideologicky vedené volební kampani. Jmenovitě s tímto pojetím je spojeno jméno Mirka Topolánka. Už před parlamentními volbami 2006 prohlásil: komunisti zvedají hlavu, musíme je zašlápnout do země. Celé jeho povolební působení a následně i celé ODS se neslo v tomto duchu. Už to ale nebyli jen komunisti, ale "socky" všeho druhu. Místo argumentů nadávky, místo konkurence programů rozdělování stran na "hodné a zlé". Byl jsem na předvolebním shromáždění ODS, při klobáse a guláši jsem stihl jen jednoho z představovaných kandidátů, ale neuniklo mi, že hlavním a v podstatě jediným poselstvím voličům byla výzva - musíme zabránit nástupu levice. Proč - tím už se neobtěžoval. Po prvním kole voleb billboardy slibovali: na levý hák odpovíme hákem pravým. Je to především zásluhou ODS, že se v našem politickém životě zahnízdil politický fanatismus a netolerance. ODS sklidila, co zasela.
Druhé velké téma je, jak naloží se svým vítězstvím ČSSD. Už jednou to tu bylo. V parlamentních volbách 2002 levice získala tuším 114 poslanců v parlamentu. Tehdejší předseda ČSSD Špidla prohlásil - s komunisty nikdy. Ve svém článku Lež antikomunismu jsem charakterizoval typického antikomunistu jako socialistického nýmanda, který z duše nenávidí komunisty, protože za nich neuspěl. Na Špidlu padne tato charakteristika jako ulitá. Mezi "slepými" socdemáky byl Špidla jednookým králem. I tak jeho vzestup byl podmíněn tím, že ho ve své "politické jasnozřivosti" vytáhl nahoru Miloš Zeman. Neopomněl ho při tom urazit poznámkou o deficitu inteligence. Špidla mu to pohotově vrátil podrazem při volbě prezidenta.
Tím, že Špidla prohlásil: s komunisty nikdy, vydal se na milost a nemilost lidovců a US-DEU, kteří s ním bezostyšně vorali. Vorali, vorali, až dooral. Nebýt kamarádíčka Grosse, který ho vystřídal ve funkci a zařídil trafiku v Bruselu, kdoví, jak by skončil. Gross pokračoval ve Špidlových stopách a také tak dopadl. Až Paroubek na adresu lidovců a US-DEU řekl: držte hubu, hadrníci, nebo půjdete z vlády a budu vládnout s podporou komunistů. A rázem bylo ticho po pěšině. A skutečně také Paroubek řadu zákonů prohlasoval s podporou komunistů. A teď stojí ČSSD na rozcestí. Půjde cestou Špidly a Grosse, nebo naváže na Paroubkovo předsednictví vlády? Tohle si budou muset sociální demokrati rozříkat. Moje hodnocení platí - tam kde bude možné se spojení s komunisty vyhnout, tak to pravděpodobně udělají, ale co když to možné nebude? Zřeknou se kvůli tomu vedení krajů a vyklidí pole pravici?

Svátky a oslavy II

23. října 2008 v 18:49 | Ivo Adler
Není to tak dlouho, co se jeden komentátor Práva (kdysi Rudého) nasral na své čtenáře, že neslaví státní svátky. Odjedou si na chaty či chalupy, nebo jen tak na výlet či nakupovat do supermarketu a ani tu fangli nevyvěsí. Komentátor zřejmě předpokládal, že o státním svátku lidi vyrazí spontánně do ulic radostně jásajíce, zvláště když máme tu demokracii. Zřejmě mu nedošlo, že oslavy je třeba organizovat, zajišťovat jejich obsah, ba zdráhám se říci i jejich ideové zaměření. Ani naši vládcové se při oslavách nijak zvlášť nevyznamenávají. Maximálně někde položí věnec, ale ještě raději si mezi sebou rozdávají medaile, eventuálně se vožerou na následném rautu. To středověký vladař byl jiný kabrňák - po korunovaci se při průvodu městem rozhazovali mezi lid peníze /nebo jitrnice/, v kašnách teklo pivo a pekli se voli. Zkrátka pan král musí slavit se svým lidem. Slaví naši dnešní králové se svými poddanými? Ani náhodou.
Ale nezoufejme, snad se blýská na lepší časy. Jak jsem zaznamenal, u příležitosti 90. výročí vzniku čsl. státu 28. října bude - světe zboř se, vojenská přehlídka. Nevím, jestli je to jen kvůli kulatému výročí nebo zda se zakládá nová tradice, ale v každém případě je to dobře. Když už máme slavit, tak to musí být nějaká veřejná oslava - paráda. Jen tak si lid může říci - ať žije pan král. A možná se uplatní i šaškové.

Ohlédnutí za krajskými a senátními volbami I

19. října 2008 v 21:11 | Ivo Adler
Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych se podíval na výsledky krajských a senátních voleb. Jsou docela zajímavé, ale to víme všichni. Charakteristická je prohra ODS, která skončila za ČSSD ve všech krajích. Je to tím, že ODS se volky nevolky stala stranou zlodějů. Zlodějna ODS spočívá v tom, že členové nebo sympatizanti ODS okrádali státní rozpočet /nás všechny/ nákupem majetků za účetní a nikoliv tržní cenu, která byla přirozeně daleko vyšší (není-liž pravda, pane Macku), okrádali státní rozpočet na daních, vykrádali státní a polostátní banky miliardovými tunely a lidé přirozeně tohle všechno ví. O různých "malých domů" na místních úrovních ani nemluvě. Vyčistit tento Augiášův chlév dá hodně práce, pane Topolánku, a pochybuji, že se vám to podaří, zvláště když sám máte máslo na hlavě. Asi to bude chtít jiné koště.
Dalším rysem těchto voleb je propad antikomunismu. Antikomunismus slouží jako paraván, který představuje stará svinstva před nová, aby na ta nová nebylo tolik vidět, popř. aby na ně nebylo vidět vůbec. Tenhle stav vyhovuje hodně lidem a proto to souvisí s prohrou ODS. Jenže stará svinstva už zajímají stále méně lidí, pokud se jich bezprostředně netýkají, zato nová svinstva se dotýkají daleko palčivěji širokého okruhu lidí. Propad antikomunismu dokazuje neúspěch antikomunistických borců - Kocába - za Zelené dosáhl díky své popularitě nejlepší výsledku, přesto se neprobojoval do druhého kola, stejně tak Mejstřík - oba kandidovali ve stejném volebním obvodě č. 27 na Praze 1 a Hučín někde na Moravě. Kdo chce dosáhnout úspěchu ve volbách, musí předstoupit před voliče s obsažnějším programem, než jsou nadávky na minulost.
Hodnocení by nebylo úplné nezmínit se o neúspěchu Zelených. Do žádného krajského zastupitelstva se nedostali. Žádného kandidáta na senátora nemají ve druhém kole.. Jejich neúspěch je důsledkem korytářské politiky Bursíkova vedení. Zelení nemají žádnou sociální základnu, o kterou by se mohli opřít. Proto jsem už v článku Politické strany /6.6.08/,
že po raketovém vzestupu SZ bude následovat jejich sestup. Bylo by předčasné zvonit nad Zelenými umíráčkem, ale pokud svoji politiku nezmění, sestup je neodvratný.
A na závěr otázka, jak naloží se svým volebním úspěchem ČSSD? Odpověď je jasná. Bude uzavírat, pokud to poměr sil dovolí, koalice s malými stranami a různými místními seskupeními, ale s vyloučením komunistů. Předpokládám, že tyto malé strany rády zasednou k prostřenému stolu. V řadě krajů už je rozhodnuto. Mohou tak udělat prakticky všude s výjimkou kraje Plzeňského a Středočeského. Tam, pokud nechtějí koalici s ODS, musí vzít do koalice i KSČM. Už vidím Dr. Ratha, jak se kroutí jako červ na udici. A byl to právě on, kdo velkohubě prohlašoval - s komunisty, to teda nikdy. Jó, v politice se nikdy nemá říkat nikdy. Předpokládám, že komunisti budou na účasti v řízení kraje trvat. Velice zajímavá je situace ve dvou moravských krajích - Olomouc a Vysočina. Tam vítězná ČSSD, zase za předpokladu, že nebude velká koalice ČSSD - ODS, musí vládnout s lidovci - to pro ČSSD není problém, lidovci jsou jejich nejmilejší partneři, ale tím třetím do party jsou komunisti. Ještě mi zní v uších Čunkova slova - ozvěna Ratha - s komunisty nikdy. Na to, jak to dopadne v těchto dvou krajích, si rád počkám.
Samozřejmě nelze ani vyloučit možnost, že se oba "nesmiřitelní" rivalové, ČSSD a ODS, nakonec sejdou ve společné koalici. Možné by to bylo, ČSSD je na to politicky "rozplizlá" dost.

Lidé povinnosti, lidé hry

15. října 2008 v 8:47 | Ivo Adler
Není to tak dlouho, co jsem četl rozhovor s Violou Ottovou. To je ta bývalá moderátorka televize, pak ji na čas opustila a teď zase hraje v Ošklivce Katce. Post moderátorky opustila proto, že si myslela, že má na víc, než být jen čtecí hlavou, a proto se přihlásila do konkursu na nějaké manažerské místo v nějaké obchodní organizaci. Pro úplnost dodávám, že má Vysokou ekonomickou školu. Uspěla. To zároveň dává odpověď na otázku, zda to mají hezký holky a obecně hezcí lidé lehčí než ti ostatní. Mají. Své nepochybně sehrála i určitá popularita. Záhy však Violce došlo, že sledování plnění objednávek ji vlastně nebaví a tak ze zaměstnání zase odešla, věnovala se moderování různých akcí, až zakotvila v Ošklivce. Sama řekla - lituji, že jsem zabrala místo někomu jinému, který by mou funkci dělal bez mých averzí. Shodou okolností jsem četl o něco později příběh jiné dívky, jméno už jsem zapomněl, ale průběh byl stejný. Nemohla dělat svou práci, protože ji energeticky vyčerpávala a tak zakotvila v šoubyznysu. A tady jsme u kořene věci. Lidi lze rozdělit na dvě části. První část dokáže dělat práci, která znamená plnění povinností, daných člověku zvenčí. Nepodlamují se jim při plnění povinností kolena a svou práci zvládají. Druhá část něčeho takového schopna není.
Rozdělení lidstva na tyto části je patrně stále stejné. Lidstvo se zase tolik nemění. Rozdíl je asi v tom, že ta druhá část lidí se dříve uplatňovala jako prostituti obojího pohlaví, žebráci, lapkové, potulní komedianti, žoldáci a podobné profese. Známe přece případy různých neodolatelných Fanfánů, kteří místo v manželství s královskou dcerou, byť adoptivní, končili na šibenicích. Dnes, díky masovému rozvoji průmyslu zábavy, najdou uplatnění v šoubyznysu. Jistě, je k tomu třeba určitý talent. Talent je konkurenční výhoda. Ale základní předpoklad jejich uplatnění nespočívá v jejich talentu, ale v tom, že existuje první část, která více méně dobrovolně /či nedobrovolně/ na sebe bere břemeno povinností a neklesá pod ním. Důležité je právě to neklesání pod břemenem. Jen díky nim může showman či showgirl provozovat svoje šulky-mulky. Promítá se to i do jejich rodinného života. Péče o rodinu a odpovědnost vůči partnerovi - to jsou povinnosti a to je břemeno, které odmítají. Neuzavírají sňatek, rozvádějí se, neplodí děti, a když, tak péči o ně přenechávají chůvám nebo aspoň partnerovi, který není z branže. Ne snad, že bych tento způsob života odsuzoval. Jiného způsobu života snad ani nejsou schopni a na druhé straně je tento způsob života od nich vyžadován; co mi ale poněkud vadí, je okolnost, že jsou dáváni za vzor. Je to v neprospěch nás všech. Při nejlepší vůli nemůžeme být všichni umělci.

Je před volbami

14. října 2008 v 15:54 | Ivo Adler
vote
a tak vedu předvolební kampaň. Díky, kolego Ondysi.

Lež antikomunismu

9. října 2008 v 16:01 | Ivo Adler
Antikomunismus je lživá reflexe reality. Tím nechci říci, že antikomunismus lže v jednotlivostech, jeho reflexe negativních stránek socialismu pravdivá je, jeho lež spočívá v tom, že vidí jen negativa, navíc období nejčernější - 50. léta, roztahuje na celé období socialismu. Důkazem této lživosti je bouře ve sklenici vody - náznak vzpoury v Ústavu
pro studium totalitních režimů - rozuměj komunistického režimu. Pár vědců vystoupilo s prohlášením, že nemají prostor pro svobodné bádání. Jestli tam vstupovali s nadějí, že ten prostor mít budou, realita je velmi brzy vyvedla z jejich iluzí. Vedení jim jasně dalo najevo, že jejich pracovní náplní je plnit společenskou objednávku - očerňovat, očerňovat, očerňovat. Proto nám antikomunismus prezentuje celé období socialismu jako nepřetržitý sled zločinů a nespravedlností. Tím samozřejmě špiní naši minulost i minulost jednoho každého z nás. Na mé minulosti však není nic, co by mohl kdokoliv špinit. Proto mě podobný přístup uráží a kdo mě uráží, musí počítat s odvetou. Vedle karikování, ironizování a odhalování antikomunismu vracím antikomunismu jeho špinění tím, že dávám svůj hlas ve volbách KSČM. Nedělám to proto, že bych KSČM bezmezně věřil, nejsem si ani jist, že KSČM vesluje v hlavním proudu, ale výlučně kvůli antikomunistické špinavosti.
Ještě jedna věc mi na antikomunismu vadí. Je to jeho zbabělost a podlost. Nejzuřivějšími antikomunisty jsou socialističtí nýmandi, kteří se marně ucházeli o přijetí do KSČ, neuspěli ani za kapitalismu, a tak si anonymně vylévají vztek na současných komunistech. Velice přiléhavě to vyjádřil Adam Michnik, který na adresu současných antikomunistů řekl - volně cituji: nesdílel jsem vaši zbabělost za socialismu, nemám proto potřebu sdílet s vámi vaši lehko nalezenou statečnost dnes. Nejsem tak inteligentní jako Adam Michnik, a proto posílám jednoznačně a nedvojsmyslně antikomunisty do prdele.

Svátky a oslavy I

3. října 2008 v 11:16 | Ivo Adler
Tak jsem čirou náhodou okolo sv. Václava - Dni české státnosti náhodou navštívil několik měst. A příjemně mě překvapilo, že skoro ve všech se konaly svatováclavské slavnosti. Však už bylo načase. Jen idiot si totiž nevšimne, jaká propast v naší společnosti zeje mezi vedoucími a vedenými. I pan Havel na to upozornil. Politické vedení si dělá svoje a masy, serouce na vedení, si taky dělají svoje. Proto inteligentní vedení dbá na to, aby v životě mas byly okamžiky, kdy si mohou říci - všichni jsme jedna parta, které jde o jednu věc. Dobře to věděla Církev svatá, benátská dóžecí republika, odkud se zachovala tradice karnevalů, i Baťa organizoval pro své zaměstnance Svátky práce. Věděli to samozřejmě i komunisti. Měli propracovaný systém socialistické obřadovosti, v dokonalosti nezaostávající za církevními obřady. Moc svátků sice nebylo, ale na původní církevní svátky šikovně naroubovali /klobouk dolů/ svoji ideologii. Vánoce - svátky rodiny, velikonoce - svátky jara, horlivě se připomínaly lidové tradice, ústředním svátkem ovšem byl Svátek práce - jen z ruky pilné naděje nám kvikne /Kája Mařík/ a VŘSR - počátek nového věku.
O analogiích církevních a socialistických obřadů netřeba mluvit: křest - vítání občánků do života, biřmování - slavnostní předávání občanek atd. Po Vítězné listopadové revoluci si naše elita řekla - všechno je to komunistické haraburdí, pryč s tím. Tím samozřejmě vyklidila pole církvi, která se vecpala, kam jen mohla. Po čase ovšem našim elitám došlo, že ten pocit sounáležitosti mezi vedoucími a vedenými přece jenom potřebují. A tak jsem zaznamenal, že vnučka už byla vítána do života. První syn skládal vojenskou přísahu na letišti, s vyloučením veřejnosti, druhý syn již na náměstí a promluvil i pan starosta. Ale veřejné vojenské přísahy nejsou vhodné. Je málo vojenských posádek, termín přísahy je pohyblivý. Je třeba nahradit bývalý První máj. Sice je to pořád státní svátek, ale kvůli komunistickým reminiscencím je maximálně upozaděný. Nechybí ani pokusy o jeho zrušení. A tak volba, alespoň jak sleduji cvrkot, padla na sv. Václava - den české státnosti.
Je to dobrá volba. Bývá zpravidla pěkné počasí - to je důležité pro veřejné oslavy. Je po sklizni, stodoly, sklepy i sýpky jsou plné, po vlastech českých se distribuuje burčák. Tím se mohou uplatnit pohanské tradice konce hospodářského roku a oslava úrody. Vhodně to spadá do období podzimní rovnodennosti. Na své si přijde i církev. Konají se vzpomínkové mše na počest sv. Václava. Ke slovu se dostane i pan starosta. V projevu připomene minulé budovatelské úspěchy a pohovoří i o úspěších zamýšlených. Zvláště když je před volbami. No a my všichni si můžeme říci, jací jsme kabrňáci, eventuálně jakou máme hrdinskou historii.