Září 2008

Umělecké dvojice

30. září 2008 v 10:35 | Ivo Adler
Jak už jsem jednou předeslal /17.8.07 Bludy antikomunismu/, dívám se, pokud u televize neusnu, na pořad Na cestě po… na ČT1 v pondělí ve 21,00 hodin. Pořad uvádějí Bartoška a Donutil. Což o to, pořad je to pěkný, ale jedna věc mi tam chybí. Je to vnitřní dynamika vztahu obou komentátorů. Nedokážu určit, kdo z nich je za blbce a kdo za chytrého. Rozdělení na blbce a chytrého je totiž pro dvojici nejčastější. Platí to konec konců i pro manželství. Ale mohlo by to být i na slušňáka a zhýralce, to by možná bylo ještě dynamičtější. Pokud by šlo o blbce, doporučil bych pana Donutila, myslím, že dělá nejlepší blbce v republice. Na zhýralce by se ovšem lépe hodil pan Bartoška. Věřím, že oba pánové by se z obavy o ztrátu reputace svých rolí nezalekli. Jsou to přece komedianti každým coulem. Takhle je to rozhovor dvou distinguovaných pánů a ten je poněkud nudný.
Rozdělení rolí by slušelo i hlasatelům Televizních novin. Vedle třeba takové Czadernové by se daleko lépe vyjímal nějaký sekáč, který by kolem ní dělal erotické dusno, než poněkud tatíkovský Dumbrovský. A diváci Televizních novin by se těšili, co ti dva zase vyvedou. Takhle se můžou těšit akorát na to, kdo kde zase boural či kde hořelo.
Daleko šťastnější ruku měli tvůrci podobného cestopisného pořadu v obsazení dvojice komentátorů herci Štěpánovou a Vladykou. Vladyka byl, jak jinak, za blbce a Štěpánová za chytrou. A hned měl pořad jinou šťávu. Marně však čekám na dvojici, která vybočí ze zaběhnutého stereotypu a kde bude muž poněkud /ale opravdu jen nepatrně/ mentálně upozaděný klaďas a žena oprsklá, cynická, sexuální dračice. Doba je drsná a žádá i drsný humor. Opět mohu odkázat na svůj článek Humor /31.3.08/. Úspěch moderátora Leoše Mareše, jakkoli je sám, není náhodný. Leoš Mareš oprsklý je.

Prasečinky

29. září 2008 v 14:07 | Ivo Adler
Ztroskotá loď a na pustém ostrově v tropickém moři /jako ve Ztracených/ se zachrání dva muži a jedna žena. Po týdnu pobytu na pustém ostrově si muži řeknou: Už je těch prasečinek dost a ženu zabijí. Uplyne další týden a muži si opět řeknou: Už je těch prasečinek dost a ženu pohřbí. Uplyne další týden a muži si opět řeknou: Už je těch prasečinek dost a ženu opět vykopají.
Z toho plyne mravní naučení, o které mi jde vždycky především - ne každá změna prasečinek je změnou k lepšímu.

Právní kretenismus

27. září 2008 v 15:49 | Ivo Adler
Stále více se množí případy, kdy lidé, na jejichž straně stojí právo, se musí toho práva domáhat cestou soudu a ještě se ho domohou buď za dlouho nebo vůbec ne. Navíc, po letech komunistického "bezpráví", se diví, že se o své právo vůbec musí soudit. Vždyť prosazení práva by mělo být samozřejmé a přirozené. Neumí ho ani používat. No, on je život naučí. Spíše mi leží na srdci jiná věc, kterou jsem pracovně nazval právním kretenismem. Je to iluze, které v první řadě podléhají sami právníci a nebo ji vědomě šíří, že spravedlnosti se lze soudní cestou vůbec domoci. Není to úplně samozřejmé. Stále platí: lepší hrstka moci, nežli plný pytel práva. Kdo má moc /a peníze/, domůže se svých práva daleko lépe než ten, kdo moc a peníze nemá. Proto, pokud to jde, je lepší se spoléhat na naplnění spravedlnosti cestou mimoprávní /extra legem/ a úplně nejefektivnější je spoléhat na cestu protiprávní /contra legem/ - podvod, úplatek, zastrašování a vydírání. Tomu se nic nevyrovná. Naše rodina právě na právní kretenismus tvrdě doplatila. Dali jsme na radu právníka a to jsme neměli dělat. I on podlehl iluzi, že práva se lze domoci soudní cestou. Nestalo se tak. Proto jsem k soudům krajně nedůvěřivý.

O Ivánkovi a Nastěnce

24. září 2008 v 8:55 | Ivo Adler
Milé děti., hezky si sedněte a poslouchejte. Povím vám pohádku téměř ze života. Příběh netradičně začne svatbou. Po překonání mnoha protivenství se proletář Ivánek a Nastěnka - Politická moc konečně vzali. Ivánkovi se Nastěnka zdála atraktivní nevěstou /a taky byla/ a Nastěnku si Ivan získal svojí vitalitou a přímočarostí. Dalo by se tedy očekávat, že spolu budou šťastně žít až do smrti. Nestalo se tak. Záhy po svatbě se začaly rojit problémy. Zlolajné huby tvrdí, že Ivánek Nastěnku zneužíval a Nastěnka mu na oplátku zpříjemňovala život různými stupidními omezeními a zákazy, které omezovaly Ivánkovu přirozenou smyslnost. Sraly nejen Ivánka, ale i mně. Maně mě napadá, jestli Nastěnka nebyla frigidní až asexuální. Platí to samozřejmě o všech Nastěnkách. Vida jak se dá sex promítnout do politiky. Zlolajné huby opět tvrdily, že se Ivánek pro Nastěnku nehodí, že je moc primitivní. Potud /snad/ legrace. Horší bylo, že manželství nebylo ekonomicky úspěšné. Kýžený blahobyt se stále nedostavoval. A tak manželství Ivánka a Nastěnky bylo nakonec rozvedeno. Nastěnka si našla jiného nápadníka a Ivánek? Vrátil se ke svému ponku. Alegorii pohádky jsem použil záměrně. Není učení o socialismu také takovou pohádkou? Všechna ta učení o socialismu jsou velmi chytlavá, ale abych jim mohl věřit, chci vědět, co se udělá zítra, konkrétní praktický krok, který povede k jasně formulovanému cíli. A musí vyjít. Už žádné sliby o x-té pětiletce.

Tomu nelze odolat

21. září 2008 v 17:27 | Ivo Adler
Je to plagiát, ale jak už nadpis praví, nelze odolat.
Běží liška po lese a na větvi vysoké borovice vidí veverku, jak se opaluje, cigaretku, sluneční brýle, drink.
I ptá se liška: "Veverko, ty nemakáš?"

A veverka odpoví: "Co bych makala, kašlu na práci, je pěkný počasí, tak se opaluju".
Liška běží dál a přemýšlí, přemýšlí a říká si: "Já se tady pořád honím, dělám tady zdravotní policii, lovím ty nemocný a slabý živočichy, nikdo to pořádně neocení, žaludek z toho mám v prdeli, dovolenou žádnou, takový pěkný počasí, dám si taky chvíli leháro".
Jak řekla, tak i udělala, plácla s sebou na mez a opaluje se. Jde kolem myslivec s puškou na rameni, vidí vyva-lující se lišku, hodí pušku k líci prásk, prásk - složí ji.
Ponaučení: Kdo chce srát na práci, musí sedět hodně vysoko!!!
TAKŽE MAKÁME, VÁŽENÍ, MAKÁME ............

Mirek Topolánek

17. září 2008 v 11:18 | Ivo Adler
Jakého máme premiéra? Má bezesporu své klady i zápory. Ke kladům patří přímočarý tah na branku - chtěl být premiérem, šel za tím a taky se jím stal, odvaha riskovat i důslednost. A to by tak zhruba bylo asi všechno. Není žádný oslnivý řečník, jeho mluvený projev vypadá značně upoceně a písemný není žádný. Jeho vítězství v boji o funkci předsedy bylo vítězstvím militantního křídla ODS. Toto křídlo se vymezuje především negativně. Byl jsem na předvolebním shromáždění ODS. Snědl jsem předvolební guláš i klobásu, vypil předvolební pivo a stačil jsem i vyslechnout vystoupení jednoho kandidáta. Pochlubil se úspěchy ve funkci starosty a výhled do budoucnosti? Jediný - zabraňme nástupu levice. Tyhle lidi Topolánek reprezentuje. Je to ta skupina lidí, která má neustálou potřebu proti něčemu/někomu bojovat. Z toho vyplývá i šíření negativních emocí kolem sebe. Ovšem negativní emoce jsou pěknej prevít, otravujou nejen ostatní, ale otravujou i toho, kdo je kolem sebe šíří, a to doslova. Vzplanutí cukrovky u našeho premiéra není v tomto směru náhodné. O zdravotních problémech jeho družky pomlčím. Z tohoto důvodu se domnívám, že Mirek Topolánek se jako premiér i jako předseda ODS vyžil. Je to dokonce patrné i na jeho fyzickém vzhledu. Kde je ten bodrý valašský jura, který přišel do Prahy coby svěží vánek? Tento fakt si uvědomuje stále více lidí v ODS.
Opatrná pražská klika, které se nechtělo do nejistého sestavování vlády po volbách, a proto opakovaně navrhovala Topolánka jako premiéra /vždyť to ten blbec nemůže nikdy dokázat/ a Klaus ho opakovaně jmenoval, dostala sestavením vlády pořádnou facku. Mirek to dokázal. Velká koalice se nekonala. Dnes tatáž klika zkoumá terén a v obavách, že setrvávání Topolánka na funkci předsedy škodí ODS pražský primátor Pavel Bém připouští, že by proti Topolánkovi kandidoval na funkci předsedy. Vše bude záviset na výsledku krajských voleb 17 - 18. 10. 2008. A ještě jeden rozměr Topolánkovy osobnosti nelze přehlédnout. Svůj vstup do velké politiky interpretoval jako nástup morálky v politice. Inspirace americkým prezidentem Bushem byla zjevná. USA náš vzor. Morálka v politice není špatná věc, nakonec se dá, když je třeba, odložit. Jako kravata v obleku. Ale v případě Topolánka to nějak přestává sedět. Odhlédnu od jeho osobního života. Jeho tažení za vymetení Augiášova chléva, které halasně ohlásil na sjezdu Zelených, ignoruje fakt, že je to celá ODS /ne snad, že by ČSSD nebo lidovci byli jako lilie/, která je zanesená hnojem. Topolánek aféru Morava vykládá jako trapné selhání několika jednotlivců - čím méně, tím lépe. Toho se striktně držel i Langer v otázkách Vladimíra Moravce dne 14. 9. 2008. Stačí vymést těchto pár jedinců a bude všechno v pořádku. Troufám si tvrdit, že tak jednoduché to nebude

Jižní Afrika

14. září 2008 v 18:48 | Ivo Adler
V našem Vzdělávacím a zkrášlovacím spolku jsme měli přednášku o Africe, tentokráte o Jihoafrické republice. Dlouhodobě s námi spolupracuje jedna vyučující na universitě, která do Afriky jezdí, byť nepravidelně, už pět let a vždy se s námi rozdělí o své zážitky. Nebudu se zabývat detaily jejího pobytu, omezím se na to nejpodstatnější. Pobývala poblíž /200 km/ Kapského Města, kde také nějakou dobu byla. Kapské Město nejen podle jejích informací je úžasné místo. Strategická poloha, vstupní brána do země, směsice kultur. A hlavně to podnebí. Když se dívám na minisukně našich dívek, lituju, že to léto u nás je tak krátké. Za chvíli se narvou do džín a bund a máme po ptákách. I ekonomický rozvoj Kapskému Městu přeje. Ne nadarmo se mu říká Amerika v Africe.
Tolik superlativy. Teď méně příjemné stránky života. V Kapském Městě žije kolonie Čechů a Slováků. Když se jich naše přednášející ptala, jak vidí svoji budoucnost v tomto státě, všichni sborem odpověděli - ještě pár let a dost, ale minimálně do Mistrovství světa ve fotbale v roce 2010, které se bude konat v Jihoafrické republice. to ještě vydržíme. Už teď se vztahy mezi černochy a bělochy i v Kapském Městě, nejen v Johannesburgu, kde je to nejhorší, přiostřují. Domy bělochů připomínají pevnosti obehnané zdí a nahoře ještě ostnatý drát, kliky dveří pod proudem, aby s nimi černoši nelomcovali a nevnikali násilím do domu, dveře tak mají jakési centrální zamykání jako u auta. Důvod? Mysl pologramotných černochů ovládá politika revanše. Vy bělošský kurvy jste nás desetiletí utlačovali, tak teď vám to dáme sežrat. Na odchod bělochů doplatí i ti černoši, ale pomsta je zřejmě příliš sladká. Dle sdělení naší přednášející mezi černošskými profesory na tamní universitě takové nálady sice nepanují, ale ve většině černošského obyvatelstva ano. Můžeme postoje černošské většiny odsuzovat, než se podíváme na poměry doma. Neovládá mysl významné části naší společnosti politika revanše za desetiletí komunistické vlády? A to nám nevládnou pologramotní černoši. I když …

Srpen 68

12. září 2008 v 9:00 | Ivo Adler
V našem Vzdělávacím a zkrášlovacím spolku jsme vzpomněli 40. výročí srpna 68. Vzpomínal očitý účastník událostí před rozhlasem. Před rozhlas přijeli čtyři sovětské tanky. Zastavily a nic se nedělo. Pamětník neváhal zpochybnit, zda vojáci vůbec věděli, kde vlastně jsou. Nevím, proč tak rádi Rusy podceňujeme, další vývoj událostí ukázal, že jako Hurvínkové se chovali spíše Češi. Asi si tím léčíme vlastní komplexy malosti a méněcennosti. Jsem malý, ale šikovný - připomíná mi to jednu filmovou pohádku. Žel, je to jen pohádka. Kolem tanků se záhy srotil dav. Jednoho z davu nenapadlo nic lepšího, než prokopnout krumpáčem sud s naftou na jednom z tanků a zapálit ji. Od zapálené nafty chytil přirozeně tank. Slyšel jsem, že tam nějací vojáci uhořeli. Rusové okamžitě zahájili palbu do davu. Jinak než palbou nebylo totiž možné udržet odstup lidí od tanků a tedy zabránit zničení dalších tanků. Byli samozřejmě mrtví a ranění. Rusové se chovali přísně podle logiky vojenské operace, Češi si vojenskou operaci spletli s pouliční show. Kdo je tu za chytrého a kdo za blbce si objektivní čtenář udělá obrázek sám.
Jiná je otázka po smyslu celé operace. Podle toho, co po Listopadu vypadlo z našich osmašedesátníků, polednový vývoj /zvolení Dubčeka generálním tajemníkem ÚV KSČ/ skutečně zahájil proces demontáže socialismu. Nemusel mít, alespoň zpočátku, podobu okamžitého krachu, ale jeho "zlidšťování". Diagnóza z Moskvy byla přesná - šlo o plíživou kontrarevoluci a zákrok v srpnu byl skutečně tím, čím byl deklarován - záchranou socialismu. V naší vesnici žil jeden ne příliš dbalý hospodář. A jako všichni i on chodil na záchod do dřevěné budky v rohu dvora. Ta budka ovšem byla ve velmi špatném stavu - prohnilá, podepřená tyčemi. Jednoho dne jsme se mi výrostkové smluvili, když hospodář nebyl doma, prolezli jsme dírou ve stejně chatrném plotu a milý záchod jsme mu povalili. Měli jsme z toho děsnou psinu. Se socialismem to bylo podobně jako s tou kadibudkou. Srpen 68 zabránil jejímu povalení, opatřil jí novými podpěrami, ale její prohnilost neodstranil. Proto o dvacet let později spadla sama vlastní vahou.

Léčba Bursíkem

9. září 2008 v 20:43 | Ivo Adler
Martin Bursík na sjezdu strany Zelených obhájil funkci předsedy. Však se také vynasnažil prostřednictví zakládání nových organizací, což je veskrze pozitivní jev, jak se vyjádřil jeden politolog. Jsem za to rád. Volební úspěch Zelených při posledních volbách vydávám za projev politické negramotnosti našich voličů a protože vždy tvrdím, že každé tvrzení se má vždy dokázat, tak to také provedu. Kolegyně mojí ženy v práci řekla: já kráva blbá volila v posledních volbách ODS. Moje žena se podivila - tys volila ODS? Já myslela, že jsi spíš levicová. Kolegyně odvětila - no právě, volila jsem Zelené, ale to je jako kdybych volila ODS. Tahle volička už Zelené určitě volit nebude. Volební úspěch Zelených při posledních parlamentních volbách /a úspěch to určitě byl/ spočíval v symbióze dvou proudů: naivních fandů ekologie /kam se zařadil i Petr Uhl/ a antikomunistů stojících mimo ODS. Bursík dokázal tyto proudy ve své osobě sjednotit a dovést stranu k úspěchu. To je jeho nesporná zásluha. Nikdo jiný z této strany by to asi nedokázal.
Praktická politika Zelených pod Bursíkovým vedením ale léčí ekologické fandy z jejich politické naivity a tito voliči budou Zeleným ubývat. Nahradí je nárůst voličů z řad antikomunistů? Pochybuji. Antikomunistického oře má pevně osedlaného ODS. Pokud Zelení nezmění svoji politiku, eroze jejich voličské základny bude pokračovat. Je jen otázkou, jak bude rychlá? Bude dost rychlá, aby Zelení vypadli z parlamentu už v příštích parlamentních volbách? Obávám se, že nikoliv, i když nic nelze vyloučit. Ještě jedno volební období si nejspíš budeme muset počkat. V každém případě ale Bursík má zásluhu na odstraňování politické negramotnosti našich voličů. Čest a sláva mu.

Politika

7. září 2008 v 9:51 | Ivo Adler
Naše politická scéna opět hýří jedním skandálkem. Prý nějaké shromažďování údajů a snad dokonce náběh na vydírání, čert se v tom vyznej. Mirek Topolánek se spravedlivě rozhořčil ve velmi emotivním projevu /on už je takový/ na sjezdu Zelených a přímo vyzval Vlastíka Tlustého, aby složil mandát poslance, což tento odmítá. Trochu mi to připomíná jednu pornoscénu, kdy jedna pornoherečka si připne umělý úd, ten největší, a ojede svou kolegyni do análu a ještě jí přitom říká: přirážej pořádně, ty kurvo. Po souloži se pochlubí - myslím, že jsem jí udělala, podle toho, jak ječela. Asi se děvčata neměla ráda. Jsem opravdu zvědav, jestli Mirek udělá Vlastíka ještě v tomto volebním období. Srovnání pornoscény s politickou scénou není úplně od věci. Naše politická scéna se vyznačuje sprostotou a vulgárností, že by to vydalo na pornoseriál. Všeobecně platí: kde dochází argumenty, přijdou na řadu nadávky. A je hodně těch, kteří se argumenty vůbec nezdržují nebo jsou nad hranicí jejich inteligence a přechází rovnou k nadávkám.
Političtí soupeři se jistě nebudou návidět, natož si padat do náruče, ale nadávky a osočování jsou dvousečnou zbraní. Předváleční antikomunisté jistě nenadávali tehdejším komunistům o nic méně než antikomunisté dnešní a přesto jim to bylo hovno platné. Ta propaganda byla příliš laciná. A lidé nakonec laciné zboží odmítli. Politika je sféra, ve které se střetávají ekonomické zájmy lidí prostřednictvím politické moci. A každá sociální skupina má svůj /plně legitimní/ ekonomický zájem, který realizuje prostřednictvím politické strany. Kriminalizovat nebo ostrakizovat někoho za to, že má svůj ekonomický zájem je sice možné, ale je to hloupé. Výsledný politický pohyb je právě střetem těchto zájmů. Vylučování některých skupin z politiky ji deformuje - viz různé diktatury a nakonec se to obrací proti deformátorům. Politika je jako kyvadlo - jednou doprava, jednou doleva. Pokusy zafixovat kyvadlo moci v jedné poloze, výhodné pro určitou skupinu, svědčí o aroganci mocipánů.
Na závěr jedna spekulace. Je možná existence politického subjektu/strany, který by dokázal integrovat zájmy všech sociálních skupin? Jakési objektivní /nestranické/ politiky? Ano, strany jsou pro straníky, Občanské forum je pro všechny. Ještě dnes se mnohým po Občanském foru stýská zrovna tak, jako se mnohým stýská po pevném sepětí strany a lidu. Oba názory jsou, ač by si to jistě nepřipustily, z jednoho pytle a sní o politickém subjektu, který zahrne zájmy všech. Zatím tyto pokusy vždycky zkrachovaly. Musí se totiž opírat o sociální sílu, která v sobě dokáže integrovat zájmy všech. Je to stranická byrokracie, vojenská byrokracie či byrokracie vůbec? Byrokracie by k tomuto postavení měla nejblíž. V žádném případě by to nemohli být ti nahoře nebo ti dole. Ne nadarmo se o středních vrstvách mluví jako o pilíři demokracie. Z tohoto hlediska je zajímavý čínský experiment. V Číně má byrokracie obrovskou tradici. Informací z Číny je málo. Spíše se provokuje s informacemi z Tibetu, než abychom se dozvídali, co se reálně v Číně děje. Čína je běžec s dlouhým krokem, vždyť její kultura trvá bez přerušení více jak dva tisíce let. Uvidíme, co dokáže dát světu.