Leden 2008

Karel a Vendula Svobodovi

31. ledna 2008 v 16:00 | Ivo Adler
Tak se rok s rokem sešel a od smrti Karla Svobody uplynul rok. Co nám ten rok ukázal? Jak už jsem napsal v článku Dva stupně divácké blbosti, je rozdíl v tom, jak se nám celebrita prezentuje a jaká skutečně je. Skutečnost o manželech Svobodových je taková, že Karel Svoboda si koupil chovnou klisnu - mladou ženu, jejíž zájem mu lichotil. Dle manželské smlouvy cena chovné klisny byla jeden milion korun ročně. Vendula ale ten milion korun ročně nikdy nedostala - že by jí na kontě přistál milion korun. Svoboda do toho započítával i oblečení, doplňky a šperky, které ovšem vybíral on, dle zásady, že muži oblékají své ženy dle svých představ,a i to, co zbylo z milionu, Vendula nedostala v plné míře. První hříbě se nevyvedlo, snad to vyjde s tím druhým. Tím, že se Svoboda oženil, se ovšem vůbec nemínil vzdát svého bohémského způsobu života - milenky, bezhlavé utrácení za luxusní věci a technické novinky. Však také po něm nezbyla prakticky žádná hotovost, jen dluhy. Ale Vendula nebyla jen obětí své vlastní blbosti. I ona šla do toho svazku se svými ambicemi. Neznámá sekretářka se chtěla dostat a také se do určité míry dostala do high society. Jestli se v ní udrží i po Svobodově smrti, toť otázka. V každém případě se o to snaží. Svoboda se stal obětí svého vlastního způsobu života, který mu postupně začal přerůstat přes hlavu až to řešil sebevraždou. Není to první umělec, který problémy řešil odchodem ze života. Vybavuje se mi případ toho muzikanta, jméno už jsem zapomněl, manžela Šárky Rezkové, který se rovněž zastřelil. Ale ani Vendula nevyjde z toho spojení bez ztráty kytičky. Morální a psychická cena za její chorobnou ctižádost je vysoká a účet ještě není uzavřen.

Akty

27. ledna 2008 v 10:27 | Ivo Adler
Tak Nikol Štíbrová se nechala vyfotit pro únorové číslo Playboye nahá. Z toho, co otiskl Blesk, je zřejmé, že se jedná o další ze záplavy fotek, kterými jsme zahlceni, kdy celebrita je sice nahá, ale bradavky, natož genitálie, vidět nejsou. Nutně se tak vnucuje poněkud frivolní otázka - copak to ta slečna před námi schovává? Ve svém důsledku tak tyto fotky působí vlastně vulgárně - ukáže kundu nebo neukáže? Oč sympatičtější je Adriana Sklenaříková, která se nechala vyfotit s plnou nádherou svojí vyholené kundy. Samozřejmě, vyholení je důležité. Je v tom stejný rozdíl jako v opalování na slunné pasece a ve smrkovém houští. Navíc to také divákům umožňuje, aby se přesvědčili, že dotyčná není frigidní, pokud jí v stydké brázdě cosi klíčí. Všem divákům tak Adriana říká: Tady jsem, Taková jsem; jestli mně chceš poznat, budeš se muset zajímat o mou duši. Proto tyto fotky nakonec vyznívají daleko spirituálněji, než nějaké plané vydrážďování.

Antikomunismus

20. ledna 2008 v 10:16 | Ivo Adler
V dnešní době už antikomunismus ztratil veškerý svůj pozitivní obsah, který spočíval v boji proti totalitě a zvrhl se na nenávistné štvaní a účelové bagrování špíny ze dna naší národní minulosti. Tomu slouží i jakýsi ústav pro studium totalitních režimů. Ne snad, že by tam ta špína nebyla, ale není to špína jediná, ale hlavně, komu to bagrování prospívá? Bagristům určitě, ale ostatním kalí vodu. Snad abychom neviděli kontury nových svinstev. A to je také pravý účel tohoto bagrování. Hází špínu na minulost nás všech jen proto, že jsme žili v totalitní společnosti a nedělali revoluce na přání antikomunistů. Tím jsme se nenapravitelně provinili. Ale člověk si nevybírá společnost, do které se narodí a revoluce se nedělají na objednávku. Nejsem jediný, komu tohle nenávistné špinění vadí. Ve své minulosti nemám nic, za co bych se musel stydět a pro radost nových mocipánů si popel na hlavu sypat nebudu. Antikomunisté v mnohém připomínají Dona Quijota. Vytvořili si ve své fantazii přízraky minulosti a na ně útočí. V něčem se ale od něj nepříznivě odlišují. Za prvé ve svém útoku na obry minulosti nic neriskují a za druhé uráží ostatní. To jim ovšem v jejich bezohlednosti nevadí. Hlavně, že dají průchod svému nenávistnému vzteku.

Jiří Čunek a romská otázka

18. ledna 2008 v 9:39 | Ivo Adler
Jiří Čunek se nám opět přihlásil. Není divu, romská otázka je velmi palčivá. Čunek měl odvahu s tím problémem něco prakticky udělat, i když volil zcestné řešení. Postupoval stejně jako Němci a Rakušáci, když řeší otázku kam s odpadem? Vyvezou ho do Česka. Dělal jsem nedávno telefonický průzkum a v jeho rámci jsem se dostal do jedné romské rodiny, naštěstí jen telefonicky. Otřesný zážitek: rádio řvalo, děti řvaly, z obou rodičů /oba na sociálních dávkách/ doslova čišela blbost a nekulturnost. Tihle lidé sami na sobě pracovat nedokážou. Na těch musí v jejich vlastním zájmu zapracovat někdo jiný, a to velmi tvrdými prostředky. Žít s nimi pod jednou střechou, je ze mně rasista a velmi zarytý. A všechny humanistické pomatence bych nastěhoval pod jednu střechu s takovou rodinou. O nutnosti přijmout ve vztahu k romské menšině i nepopulární opatření ví každý. Proto je u části lidí Čunek, přes všechny výhrady k jeho morálnímu profilu, tak populární. Jen našim politikům tato odvaha chybí. V populistické honbě za hlasy voličů /a taky co by tomu řekla cizina?/ nepopulární opatření stále odsouvají. Budou je odsouvat tak dlouho, až jim ty hlasy vyfouknou Čunkové.

Kapitalismus

13. ledna 2008 v 10:40 | Ivo Adler
Kapitalismus zvítězil nad socialismem proto, že měl vyšší produktivitu práce. A vyšší produktivitu práce měl kapitalismus díky soukromému vlastnictví a konkurenci. Těchto hnacích motorů se socialismus zřekl v poněkud bláhové domněnce, že je nahradí uvědomělostí. Brzy se ukázalo, že uvědomělost se bude muset vynucovat, ale koleje už byly vyjety, tak nastoupily jen drobné korekce. Ač se vládnoucí komunistické strany zaklínaly historickým materialismem, jejich pohled na člověka byl silně idealistický. Příliš si človka idealizovaly aby ho pak musely přitesávat do podoby "budovatele socialismu". Bylo to ale marné, reálný člověk neustále poněkud přečuhoval nebo se naopak něco nedostávalo. Proto více zásobené obchody a nakonec i větší míra demokratických svobod /musel se prostřednictví výjezdních víz regulovat pohyb osob, aby nejkvalifikovanější pracovní síla neutíkala za hranicea nakonec i ploty na hranicích/. I když ploty na hranicích trvají dál - USA/Mexiko, Izrael/Arabové; tentokrát ovšem administrativní a nakonec i mechanické zábrany mají jiný smysl - brání bezpečnost a blahobyt vybraných zemí před nájezdy žravých kobylek /a teroristů/ zvenčí - ať mi Mexičané a Arabové odpustí. Ale už je to problém. Tak jako se volný pohyb stád zvěře na africké savaně neslučuje s existencí plotů v rezervacích, tak se také volný pohyb osob a kapitálu neslučuje s existencí administrativních překážek. Důsledky už se začínají dostavovat. Pokud vyšší produktivita práce byla dosahována díky technologickému předstihu euroatlantické civilizace před zbytkem světa, bylo to dobrý. Dnes zbytek světa Západ dohání a tak jako nástroj vyšší produktivity práce opět nastupuje její intenzita. Kdo už někdy něco slyšel o syndromu "vyhoření"? Ještě to bude zajímavé, přátelé. Bohužel, na náš účet.

Dvě zlodějny

3. ledna 2008 v 8:55 | Ivo Adler
V novodobé české historii zaznamenáváme dvě zlodějny. První byla po Únoru 1948, druhá po Listopadu 1989. Zatímco první zlodějna okradla tisíce ve prospěch státního, eventuálně družstevního vlastnictví a ukradený majetek se dal v tomto vlastnictví, byť s problémy dohledat, druhá zlodějna okradla nás všechny ve prospěch tisíců. Je lhostejné, zda se tak dělo prostřednictvím rozkradení majetku v kuponové privatizaci, půjčkami z bank na nedobytné úvěry nebo daňovými podvody. Ten rozkradený majetek nedá dohromady nikdo. A tam, kde by snad ještě byla nějaká šance, tehdejší vládnoucí elita prosadila, že privatizační případy jsou nepřezkoumatelné. Tak se na jedné straně rodilo pohádkové bohatství, na druhé straně dluh nás všech, který budou splácet ještě naše děti, možná i vnuci. Tak nevím, která zlodějna je horší.