Říjen 2007

Alergie

31. října 2007 v 10:09 | Ivo Adler
Alergií přibývá. Tato přehnaná reakce organismu na vnější podněty je jedním z trendů současné doby. Abych použil módního slovníku - jsem trendy, mám alergii. Důvody, proč tomu tak je, se nabízí tři. První je přehnaná čistota. Lidstvo se po tisíce let vyvíjelo v podmínkách přiměřené špíny a náš organismus je na tuto přiměřenost nastaven. V současné době se ale propaguje čistota hraničící se sterilitou a to narušuje stabilizovaný vztah člověka a prostředí, což se projevuje rozvojem alergií. Je vědecky prokázáno, že častější než týdenní koupání /sprchování/ likviduje ochranný film na lidském těle, což může být jeden ze zdrojů alergií. A podobných příkladů by se dalo najít více. Je samozřejmé, že požadavek přiměřené špíny je v přímém rozporu se zájmy průmyslu "čistoty" a tudíž je nepopulární. Reklama na čistotu je významným zdrojem zisku sdělovacích prostředků a proto odmítání přehnané čistoty se rozhodně nebude ve sdělovacích prostředcích objevovat.
Druhý zdroj alergií může být v potravinách. Opět to souvisí s historickým vývojem lidstva. Lidé konzumovali potraviny, které jim jejich okolí nabízelo a zase jejich organismus byl na tyto potraviny nastaven. Nyní je v módě konzumovat potraviny z celého světa. Mám v živé paměti televizní pořad, který by se dal pracovně nazvat Celebrity vaří. Kdejaká kráva, která se za celý rok nepostaví k plotně, vařila před televizní kamerou hodně exotická jídla z hodně exotických surovin. Snad aby snobsky ukázal/a, že na to má, že se vyzná a že má přehled. Opět organismus může na exotické jídlo reagovat nepřiměřenou reakcí. Proto dietologové dnes doporučují: jezte především jídla z domácích surovin. Náš organismus je na ně zvyklý a nebudete mít problémy.
A konečně třetí zdroj alergií je ve znečištění životního prostředí obecně. Tady jsou možnosti jednotlivce, jak se chránit před alergiemi, omezené, ale ne nulové. Souvisí s používáním domácí chemie, autokosmetiky a dalších prostředků. Samozřejmě péče o životní prostředí musí být starostí politiků, kterou od nich musíme nekompromisně vyžadovat. Rozhodně péče o životní prostředí nemůže být monopolem jedné strany, jak se nám snaží namluvit strana Zelených.

Báječná léta

26. října 2007 v 9:04 | Ivo Adler
Všichni jsme viděli film Báječná léta pod psa. Na první pohled to vypadá, že viníkem neutěšeného dětství našeho hrdiny byl totalitní režim. Při koncentrovanějším pohledu je však zřejmé, že hlavní vinu na tomto stavu nese blbost protagonistů filmu. Dramatické umění je bohužel takové, že komického účinu se dosahuje většinou blbostí hlavního hrdiny, který reaguje neadekvátně situaci, což je zdrojem komických situací. Někde jeden blbec nestačí a jsou blbci dva: blbý a ještě blbější. Někde je blbců celá plejáda. A blbci mají život pod psa za každého společenského systému. Zapomínají totiž na základní pravidlo: žít se musí za každého režimu, takže se v něm musím zabydlet a maximálně si ho zútulnit. Blbec ovšem hodnotí život podle jakýchsi morálních kritérií a tak se snadno dostává do rozporu s realitou. Mé dětství, i když probíhalo ve stejné době jako to filmové, jak napovídá moje povídání o dětské sexualitě, vůbec nebylo pod psa, naopak, bylo kouzelné. To proto, že moji rodiče se jako racionální venkovani drželi reality. Dodnes mi v uších zní slova mého otce, který, když jsem jako mladý a blbý hořel pro pražské jaro a řekl mu: to je hrozný, co se dělo, já vstoupím do KANu, tak mi řekl: neukvapuj se, ještě jsou tu Rusové. To mi řekl před srpnem. Touto větou si suverénně vytřel zadek s celou naší tehdejší politickou elitou, která tuhletu okolnost nedokázala vzít v úvahu. Tak jsem se neukvapil a dvacet let z toho profitoval. Díky tomu dokážu mít k socialismu neutrální vztah: příležitosti, které mi socialismus odpíral, jsem dokázal oželet, příležitosti, které mi nabízel, jsem dokázal využít. Je fakt, že dnešní systém nabízí více příležitostí, ale také hrozí více hrozbami. Je především věcí člověka, ne systému, čeho využije a pod čím klesne.

Pornografie I

20. října 2007 v 15:26 | Ivo Adler
Na Viasat Explorer bývá v pátek a v sobotu dokumentární film o natáčení pornofilmů. Sex tam není prakticky žádný, jen spousta nechutného žvanění o něm, jak je u amerických filmů obvyklé. Protože mě ale fenomén pornografie zajímá. občas se přinutím, abych se na to alespoň chvíli díval. Především musím konstatovat, že úroveň pornografie jde dolů, ke stále většímu nevkusu. Společný orgasmus partnerů (je otázkou, kolik by těch partnerů mělo být) ten v pornografii nebyl nikdy, alespoň já o něm nevím, ale ubývá v ní i pořádné, poctivé soulože, zakončené, bohužel, výronem semene na partnerčino tělo, nejlépe obličej. A to je vydáváno za vrchol sexu. Nemám v této chvíli daleko k feministkám, které takové porno odmítají. Já chci vidět dobrovolnou soulož dvou heterosexuálních partnerů zakončenou orgasmem až k smrti. Místo toho se mi ale nabízí sendvič, pising, kaviár, anál, orál, masturbace, lesbické hrátky a kdoví co ještě. Zvláště posledně jmenované lesbické hrátky jsou, zdá se, převažujícím trendem. A samozřejmě, digidívky, jestli jsem tomu dobře rozuměl. Pro méně znalé, dívky, které po internetu přijímají rozkazy těch, co si zaplatili, co mají dělat. A samozřejmě, ten kdo si zaplatil, může na monitoru dívku sledovat. Zdá se, že je to docela dobrý byznys. A pracovní příležitost pro naše vysokoškolačky. Poptávka je, zdá se, vysoká.
Bez zajímavosti není ani otázka, jací lidé v pornofilmech hrají. Jak se povolání promítá do jejich charakteru? Bez vlivu na charakter to povolání rozhodně není. Ponechám-li stranou exhibicionismus, který je vlastní každému herci, pak uvedený vývoj pornografie vede ke zhrubnutí jejích protagonistů. Ani herečky nejsou žádné křehké květinky. Všichni účastníci si uvědomují, že se stávají objekty ponižující sexuální manipulace. Zastavím se u jedné epizody. Herecký kandidát měl předvést, jak mu to půjde, tedy především, jestli se mu postaví. Už to samo o sobě vede k používání nejrůznějších pomůcek. Ale zpět na plac. Kandidát byl tedy předhozen budoucí kolegyni, on nahý, ona v kalhotkách. Zdůrazňuji, že na žádném záběru nejsou vidět genitálie, to je přece nemorální. Už to, že partner je nahý a partneka nikoliv, mluví v jeho neprospěch. Partnerka se na něho vrhla a začala mu žužlat čuráka, bohužel, bez výsledku. O jeho frustraci je zbytečné se zmiňovat. Z toho plyne, že objekty sexuální manipulace jsou nejen ženy, ale i muži, kteří jsou v případě sexu oním slabším pohlavím. Leč neztrácejme naději v lepší časy. Snad se dočkáme toho, že i v normálním uměleckém filmu se bude normálně souložit. Určité trendy to naznačují.

Dětská sexualita (Infantile sexuality) VIII

17. října 2007 v 12:52 | Ivo Adler
Další den jsme se zase sešli u rybníka. Průběh byl obvyklý. Koupali jsme se, pobyli na kamenech, chvíli se slunili, převlékli a zcela samozřejmě si řekli, že půjdeme do lesa. Teď už jsme netápali, věděli jsme, kam máme jít. Ještě po cestě jsem se na Janu vrhl, že jí budu osahávat, ale zřejmě nebyla připravená a proto mi řekla, "Tohle mi nedělej." Pokorně jsem přestal. Když jsme přišli na místo, poslušně jsem se zeptal: "Můžu si na tebe sáhnout?" "Jak chceš ty," odpověděla mi tónem, ze kterého čišela naprostá oddanost. Osahávání ve stoje už mělo ustálený postup. Zdvihl jsem jí sukni, kterou tentokrát měla, a měla jí už pokaždé, stoupnul jsem si za ní a tak jí umožnil, aby se rozkročila a sehnula. Já jí pak zezadu osahával. Občas bych uvítal, kdyby se ke mně po zvednutí sukně otočila zády sama, ale Jana byla na rozdíl od Věry velice citlivá na své pozadí. Kundu mi ukázala bez rozpaků, ale abych jí viděl zezadu nebo aby na mě vystrčila zadek, byť oblečený, to se jí zdálo neslušné. Zajel jsem rukou do trenýrek a masíroval jí kundu. Pak jsem se jí zeptal: "Sundáš si kalhoty?" Přikývla a stáhla si je. Sukni jsem zatím na ní nežádal. Řekl jsem: "Tady jsou borůvky, pojď, natrháme si je" Přičapli jsme k borůvkovým trsům, Jana proti mně. Záměrně si upravila sukni tak, aby jí bylo vidět do rozkroku mezi rozevřenými stehny. "Máš hezkou lucerničku," řekl jsem jí, protože se mi zdálo, že její kunda mezi těmi stehny doslova září. Usmála se a ještě si poopravila sukni, aby jí byla lépe vidět. "Pojď, sedneme si." Vybídl jsem ji a sedli jsme si jako včera. Po chvilce osahávání jsem jí řekl: "Ta sukně přece jen překáží, viď. Sundáš si jí?" Přikývla a začala se soukat ze sukně. Nechtěla totiž, abych ji viděl zezadu, až si ke mně bude sedat. Nakonec se jí podařilo sukně se zbavit a mohli jsme se věnovat osahávání a povídání.
Po chvilce se mi zastesklo po pohledu na Janinu kundu a tak jsem si klekl mezi její rozevřené nohy a jemným tlakem jí přiměl, aby si lehla na záda. Nebylo v tom žádné násilí, Jana věděla, co chci a spolupracovala se mnou. Když ležela na zemi, přitáhla své roztažené nohy k břichu, takže jsem měl její kundu před sebou jako na podnosu. Ještě nikdy jsem jí v téhle poloze neviděl a mile mě tím překvapila. "Máš krásnou kundu," řekl jsem jí. "Ty chlupy ti jí akorát rámujou, není jich ani málo, ani moc, právě tolik, aby ta kunda pěkně vynikla. A víš, co se mi taky líbí? Jak se ti dělají po stranách kundy ty brázdy, to jsem ještě neviděl. Ale ze všeho nejvíc se mi líbí tahle houbička," a třel jsem Janě nalitý poštěváček. Jana měla vskutku velice vyvinutý poštěváček, vystupoval jí ze stydké rýhy jako zahradní jahoda. Pokusil jsem se i oddálit od sebe stydké pysky, nebránila mi v tom, ale pohled do štěrbiny mezi nimi mi nepřipadal nijak zajímavý a tak jsem od toho upustil. Chvilku jsem si tak hrál s její kundou, nohy pořád měla ve zvednuté poloze, pak jsem jí pomohl si sednout a sedl si vedle ní. Vyprávěla mi, jak jeden kluk ze sousední vsi jí ukazoval čuráka a chtěl, aby s ním chodila, ale ona ho odmítla. Také jsem ho znal, choval se docela kamarádsky, ale po téhle informaci jsem si o něm pomyslel: Ty jsi pěknej hajzlík. Bylo to totiž v době, když už jsme s Janou chodili. Oba jsme tím pro ostatní náramně dospěli. Pak už jsme šli domů.
Co jsem se rozloučil s Janou, stále jsem měl před očima, jak přede mnou leží na zádech se zvednutýma nohama. Tu mě blesklo hlavou, ty vole, proč vlastně s tou Janou nešukáš. Erekci jsem měl dobrou, ale k ejakulaci u mne ještě nedošlo. Nebyl jsem ještě pohlavně zralý, podobně jako Jana. Věřil jsem, že když jí o to řeknu, tak mě neodmítne. Těšil jsem se na druhý den a hned jsem také provedl přípravu. Vzal jsem si krátké kalhoty, protože dlouhé nešly přetáhnout přes tenisky a to byl hlavní důvod, proč jsem se s Janou nesvlékal. Musel bych daleko víc manipulovat s oblečením a obutím než ona. Jana si kalhotky i sukni stáhla raz dva. Kraťasy si budu moci stáhnout přes boty a tak jí budu moci konkurovat. Byly mi sice trochu těsné, ale vem to nešť.
Sešli jsme se opět u rybníka a náš pobyt u něj měl obvyklý průběh. Protože už jsem myslel na to, co bude dál, nechoval jsem se k Janě tak soustředěně a pozorně, jako obvykle. Už jsem chtěl, abychom byli v lese na našem plácku. Konečně jsme se tam dostali. Zeptal jsem se Jany: "Můžu si na tebe sáhnout?" a zvedl jsem jí sukni. Přikývla. Zajel jsem rukou do kalhotek, Jana se rozkročila a sehnula a já jí masíroval kundu. Cítil jsem, jak jí zvlhla. I mě se postavil čurák. "Svlékneš se? Kalhoty i sukni?" Opět přikývla. Ta sukně včera opravdu překážela a bylo lepší mít tu proceduru odbytou. Tentokrát jsem se svlékl s ní. Podívala se na mně, ale nedala najevo žádné překvapení. Stáli jsme proti sobě, oba jenom v tričku a oba vzrušení. "Lehneš si?" zeptal jsem se roztřeseně a pohladil jí po břiše. Beze slova si lehla. Klekl jsem si mezi její nohy. Přitáhla nohy k těla a zůstala přede mnou ležet ve stejné poloze jako včera. Naklonil jsem se nad ní a opět jsem jí masíroval chvilku kundu. "Chtěl bych si s tebou zašukat. Dovolíš mi to?" Zeptal jsem se jí přiškrceným hlasem. Na chvilku se zarazila. "Jsi těžkej, neunesla bych tě," odpověděla nakonec. "Nadlehčím se, nebudu tě tak tížit. Vždyť víš…" připomněl jsem dřívější zkušenost. "Jak chceš," odpověděla sotva slyšitelně. Hned v úvodu jsem jí však zatížit musel. Pokoušel jsem se do ní proniknout bez pomoci ruky, ale nešlo to. Proto jsem se na ní položil celou vahou, přitom jsem znovu vnímal jak má Jana tvrdá prsa, zavedl čuráka do kundy, ale pouze na kraj, jako kdysi a pak jsem jí pevně sevřel. Jana ležela pode mnou se zdviženýma nohama a krátce, přerývaně oddechovala. Teď už jsem věděl, co mám dělat. Jediným prudkým vzepětím jsem protrhl její panenskou blánu.
Jana pronikavě vykřikla. Bylo vidět, že jsem jí svým nástupem překvapil. Snad čekala, že to bude šťouchání jako kdysi v lomu. Začal jsem s opatrnými pohyby, jako bych zkoumal neznámý terén, tím spíš, že Jana při každém pohybu bolestivě vzdychala. Po chvilce ale její bolestivé vzdechy ustaly a trochu se uklidnila. "Bolí tě to?" zeptal jsem se. "Už ne," odpověděla mi. To uklidnilo i mne a začal jsem pečlivě mapovat hloubku její kundy. Jana byla opravdu hluboká, dostal jsem do ní téměř celého čuráka. Postupně jsem začal pohyby zrychlovat, přitom jsem se snažil, abych zaměstnával její pochvu po celé délce. Čím byly moje pohyby rychlejší, tím jsem byl zadýchanější. I Janě se dech prohloubil a zrychlil, až nakonec přešel v hlasité vzdychání. V závěru se mě zmocnila křeč, zmítal jsem sebou ve snaze proniknout co nejhlouběji, ale naštěstí bez výronu semene. I Jana mě silně objala kolem ramen, celá se ke mně přitiskla, prudce proti mně napínala břicho a sténavě oddychovala. Byli jsme u konce.
Když naše vzrušení doznělo, tedy především moje, zvedl jsem se z Jany, pomohl jí si sednout, sám jsem si sedl vedle ní. Podíval jsem se jí do klína a doslova jsem strnul. Jana krvácela z kundy, Sice málo, ale přece. I ona si toho všimla a zděsila se. Co budeme dělat? Nabídl jsem jí svůj kapesník, aby se utřela. Moji nabídku sice využila, ale krev se v rozkroku objevovala stále. Navrhl jsem jí: "Víš co, lehni si na záda a chvilku klidně lež. Uvidíme, co to udělá. Když to nepřestane, tak si dáš kapesník mezi nohy, pod sukní to nebude vidět a doma řekneš, že jsi právě dostala měsíčky." Poslechla mojí radu, lehla si naznak, lehl jsem si vedle ní na bok a jemně hladil po břiše a boku. Tentokrát měla nohy u sebe a to byl neklamný znak, že se necítí dobře. "Nemrzí tě to?" zeptal jsem se. Jenom pokrčila rameny, slzy na krajíčku. Po chvíli jsme provedli kontrolu, jak se věci mají. Krvácení na štěstí ustalo. Ještě jednou se očistila, krev už se neobjevila. Viditelně potěšená se oblékla a šli jsme domů. Dnešních erotických zážitků už jsme měli dost. Na kraji vesnice ještě jeden kontrolní pohled, nic, vše v pořádku.
Další den jsme se opět sešli u rybníka. Ten rok zrovna panovalo krásné léto. Nejistě jsem koukal po Janě, ale vypadala vyrovnaně a usmívala se na mně. Plavali jsme hledat kameny a tam jsem se setkal s pohostinně rozevřeným stehny, ani proti osahávání neměla námitky. "Nebolelo tě to, nekrvácela si už," chtěl jsem vědět. "Trošku mě to bolelo, ale nekrvácela jsem," řekla málem pyšně. Při převlékání jsem se jí zeptal, jestli zase půjdeme do lesa. "Jak chceš," odpověděla mi. Po příchodu na místo jsem se řídil zásadou, že staré dobré zvyky se nemají měnit a opět jsem jí osahával. Pak jsme se oba svlékli jako včera, oba vzrušeni, Jana si sedla na zem s rozevřenýma nohama. Tu polohu jejích nohou jsem měl rád, vždy pro mě byla známkou dobré nálady, uvolněnosti a otevřenosti. Klekl jsem si po jejím boku a začal jsem jí hladit kundu. Byl jsem při tom samozřejmě vzrušen. Netroufal jsem si ale, po včerejší zkušenosti, přijít s návrhem, abychom si zašukali. Jana se chvilku nechala hladit a pak mi pomohla z rozpaků. K mému velkému překvapení mi řekla: "Můžeš si ho tam dát, jestli chceš." Tentokrát už se žádná nepříjemná překvapení nekonala. Užili jsme si to do konce a když jsem byl hotov, zeptal jsem se jí: "Můžu na tobě ještě chvíli zůstat?" Připadalo mi to jako hřích, přerušit tak krásné spojení. S úsměvem mi přikývla. Poskytnutého času jsem využil k mazlení, líbání a hlazení. Bylo to také poprvé, kdy se mi Jana dokázala s čurákem v kundě bez uhýbání pohledem podívat do očí. Už jsem byl skoro zralý na druhý pokus, když mi Jana natažením nohou dala najevo, abych se zvedl. Opět se uplatnily zkušenosti, které jsme nasbírali tenkrát v lomu. Bez odmluvy jsem poslechl.
Sedl jsem si bokem za ní a položil jsem si jí do klína. Že přitom dala nohy k sobě jsem bral jako známku, že si chce na chvíli od sexu odpočinout. Řekla mi, že se svým zážitkem pochlubila Věře a ta jí řekla: "Jen si zahrávej, udělá ti dítě." "No tos jí říkat zrovna nemusela, mínil jsem, "ale už se stalo. Já sám jsem to nikomu neřek´ a ani říkat nechci. A dítě ti udělat nemůžu, ještě nemám semeno." Tahle informace ji viditelně potěšila. "Ty při tom tak hezky vzdycháš, moc se mi to líbí. Já myslím, že je to normální, že holka vzdychá, je to přece jen na ní nápor, zvlášť když je kluk tak těžkej jako já.". Musím říci, že jsem nebyl žádný tlouštík, ale normálně rostlý kluk. S úsměvem mi přikývla. Mezitím jsem si všiml, že se její kolena od sebe zase oddálila. Posadil jsem jí rovně a začal s masáží kundy, v tu dobu už lehce nalité. Sedl jsem si přitom vedle ní, ale čelem k ní a měl jsem jí mezi svýma nohama. Druhou rukou jsem jí vyhrnul tričko, sahal na prsa, objímal a líbal. Zeptal jsem se jí, jestli by si to tričko nesundala, ale řekla mi, že jsme příliš blízko kraje lesa a že se jí to zdá riskantní. Nenaléhal jsem tedy a o to více se jí věnoval. Sama mě vzala kolem krku a vracela mi polibky. Pak sklouzla pohledem na mého čuráka a když viděla, že mi stojí, řekla: "Můžeš." Udělal jsem jí místo, aby si mohla lehnout. Lehla si do známé polohy s nohama přitaženýma k tělu. Nalehl jsem na ní a zavedl čuráka do kundy. S její spoluprací jsem jí objal a začal s kopulačními pohyby. Opět jsem se snažil využít co nejvíc celou hloubku její kundy. Svědomitě jsem dorážel a co nejvíce vytahoval až po samý konec čuráku. Všiml jsem si, že Janě se takový postup zamlouvá. Objímala mě a otírala o mě svou tvář. Při jednom pohybu jsem to vytažení ale přehnal a dostal jsem se zcela ven. Doslova jsem nešťastně vyjekl, když jsem při pokusu vrátit se dovnitř narazil na zavřenou kundu. "Pomoz mi, Jano," zaprosil jsem. S kamennou tváří mě uchopila za čuráka za žaludem a vrátila mi ho zpátky do kundy. S úlevou jsem se vrátil ke svým pohybům. Teď jsem byl ve svých pohybech ještě odvážnější, když jsem viděl, že mám takovou oporu a tak se situace za chvilku opakovala. "Ještě jednou," požádal jsem Janu, která mi vyhověla s nepatrným pousmáním. Další průběh už byl obvyklý až do závěrečné křeče.
"Jsem rád, když mi řekneš, že s tebou můžu šukat, holka na klukovi snadno pozná, že s ní chce šukat, protože mu stojí čurák, ale kluk to na holce nepozná a tak je dobře, když mu to holka řekne," pochválil jsem Jany postup. Jenom se na to shovívavě usmála. "Taky jsem moc rád, že jsi mi pomohla, když jsem se dostal ven. Kluk to má o hodně těžší než holka, má ruce pod holkou, kdežto holka má ruce volný. Moc by mi pomohlo, kdyby sis to zavádění vzala na starost ty, hned od začátku. Co tomu říkáš?" Janu jsem svým požadavkem nijak nezaskočil. "Jak chceš ty," řekla mi pokojně. Potěšen touto vyhlídkou jsem se Janě ještě jednou začal intenzivně věnovat, mnul jsem její poštěváček mezi široce rozevřenýma nohama a její vzrušení se záhy přeneslo i na mě. Se ztopořeným čurákem jsem se tázavě podíval na Janu. Neznatelně, s náznakem úsměvu pokývla hlavou. Klekl jsem si mezi její rozevřené nohy a jemně jsem jí povalil na záda. Přitom jsem jí rovnou objal. Levou rukou mě vzala kolem krku a pravou zasunula mezi naše těla. Vzala mě za čuráka a zavedla mi žalud do kundy. Spokojeně jsem se do ní ponořil a odhodlaně se pustil do šukání. Byl jsem Janě vděčný za její pomoc a snažil jsem se jí to dát najevo. Svíral jsem jí v náručí, líbal na tvář, snažil se jí v rámci možností hladit a narážel do ní co nejsilněji. I na Janě byl účinek patrný. Škrábala mě do zad, naštěstí jsem měl tričko, a bez jakéhokoliv ostychu se hlasitě projevovala sténáním a vzdycháním. I já jsem si se svým hekáním a supěním připadal jako kanec. Za chvíli jsme byli u konce. Oba, hlasitě oddechujíc, jsme zůstali chvíli ležet na sobě. Teprve za chvilku jsem byl schopen se nadzvednout a tak Janě umožnit, aby se pořádně vydýchala. Až když se nám dech vrátil do normálu, jsme vstali, ještě chvilku jsem Janu přidržel v objetí a pak jsme šli domů.
I další den jsme po koupání šli do lesa na naše známé místo. Vypozoroval jsem už, že pokud je Jana vzrušená, bez problémů se nechá osahávat, svlékne se i nakonec šuká. Proto jsem jí po příchodu na místo vzal do náruče, hladil a líbal a tisknul její prsa. Polibky i hlazení mi oplácela. Když se mi zdálo, že je to tak akorát, a taky když se mi postavil, navrhl jsem: "Svlékneme se?" Přikývla. Když jsme oba byli jen v tričku, sáhl jsem jí na kundu, objal ji v pase a přitočil jsem se k ní zezadu. Tak jsem jí zbavil možnosti, aby se styděla za své pozadí. Sehnula se a rozkročila, nahnul jsem se nad ní a stále jí jednou rukou objímajíc v pase, začal jsem jí masírovat kundu. Čurák mi trčel dopředu mezi jejími stehny. Po chvilce masírování, když jsem cítil, jak její kunda zvlhla, jsem jí řekl: "Hrozně bych chtěl na tebe skočit, dovolíš mi to?" Kývla na souhlas. Stále jsem si jí jednou rukou přidržoval a druhou rukou zavedl čuráka do její kundy. Překvapeně se na mě ohlédla, tohle zřejmě nečekala. Využil jsem momentu překvapení, zezadu na ní skočil a zaklesl se koleny o její nohy. Kdyby se narovnala, mohla mě snadno setřást, ale zůstala sehnutá. Ještě jednou jsem se vzepjal, abych se dostal co nejhlouběji a pokračoval v masáži, tentokrát ovšem s čurákem v kundě. Jen chvílemi, když se mi zdálo, že můj tlak polevuje, jsem znovu přitlačil. Jana na to nic neříkala, jen se pod mojí váhou ještě více rozkročila a po chvilce dráždění se ještě více sehnula a natlačila tak kundu více mezi stehna. Musel jsem znovu přitlačit a ještě více se na ní položit.
Po chvilce spojení jsem čuráka pomalu vytáhnul, narovnal se a i Jana se narovnala. Podíval jsem se nejistě do její tváře. Lehounce se usmívala. "Máš jí pěkně hlubokou," řekl jsem jí. Usmála se. "Lehneš si?" zeptal jsem se s očekáváním známého průběhu. Sedla si na zem a ještě než si stačila lehnout, už jsem klečel mezi jejíma nohama a objal ji. Po ulehnutí mi zcela samozřejmě zavedla čuráka do kundy. Tentokrát moje pohyby nebyly tak naléhavé, užíval jsem si hloubku Janiny kundy a když jsem se dostal několikrát ven, Jana mi ochotně vrátila zpátky. Snadno jí došlo, že to dělám schválně a tak mi při posledním případu řekla: "Ty jsi ale zlobivka," až jsem raději opustil pomalé protahování a přešel k rychlejšímu narážení až k závěrečnému finiši. Když jsme si po prvním spojení odpočinuli a Jana mi opět roztažením nohou dala najevo, že jí můžu masírovat kundu. Předtím jsem jí objímal a hnětl její prsa. Věnoval jsem se jejímu poštěváčku a sledoval, jak nabývá na objemu. Na objemu nabýval i můj čurák, ale stále mu chyběla potřebná velikost i tvrdost. Když to Jana viděla, vzala mi ho do dlaně a začala se s ním mazlit. Účinek se dostavil okamžitě, ale i Janu jsem musel poučit, že čurák se honí celý i s přetahováním předkožky přes žalud. Další poučování už nebylo třeba. Když Jana viděla výsledky svého snažení, řekla ta slůvka, na která jsem čekal: "No, můžeš," a lehla si na záda. Počkala si, až zaujmu svou polohu a pak mi s přehledem zavedla čuráka do kundy. Snažil jsem se jí už více nezaměstnávat a tak jsem si dával pozor, aby můj čurák neopustil její kundu, až jsme dospěli k závěru.
.

Politická bezradnost

10. října 2007 v 9:45 | Ivo Adler
.Mnoho lidí nadává na politiky a politiku obecně. Politika je špinavost a politici prospěcháři. Nechodí ani k volbám, protože to podle nich ani nemá smysl. Takovéto nářky jsou svědectvím politické bezradnosti jejich autorů. Demokracie je složitější než očekávali a oni se s tím neumí vyrovnat. Nedokážou vyhodnotit politickou situaci, rozhodnout se a konat. Navíc význam voleb neustále klesá. Strany po volbách neplní volební programy s vítaným odůvodněním, že s některými body nesouhlasí koaliční partneři a plní něco jiného, než ve volbách slibovali. O skutečné politice rozhodují kuloárová jednání a volby se mění na reklamní kampaň. To klade na voliče nové nároky. Jejich podíl na moci se nemůže omezit na periodickou a ještě navíc mizernou účast ve volbách. Musí být aktivní v tom okamžiku, kdy se dělá konkrétní rozhodnutí, které se týká jejich zájmů - viz třeba odboráře nebo lékaře. Na tohle většina lidí vůbec není připravena. Pokud jim to ale nedojde, tak nám politici, volby nevolby, skutečně budou moci nasrat na hlavu.

Globální oteplování

5. října 2007 v 9:10 | Ivo Adler
Hodnověrným dokladem, že ke globálnímu oteplování dochází, je úbytek ledovců. Zvýšení průměrné teploty o nějakou desetinu stupně bychom jinak ani nezaznamenali. Příčinou oteplování mohou být nám dosud málo známé nebo spíše neznámé zákonitosti vývoje Země, sluneční soustavy a možná celého vesmíru. Představa, že tyto zákonitosti ovlivním výměnou normální žárovky za sporo patří do říše politické pornografie. Přesto na této představě založila strana Zelených svoji existenci. Ve prospěch mínění, že za globálním oteplováním stojí zákonitosti vývoje Země, mluví fakt, že v minulosti docházelo k cyklickému oteplování a ochlazování Země, který je prokazatelný. Nelze ovšem ani vyloučit, že za globálním oteplováním stojí lidská činnost, konkrétně emise skleníkových plynů, které postupující industrializací prudce narůstají. Může to být samozřejmě i kombinace obou zmíněných příčin. Zatím chybí jednoznačný důkaz, která příčina to je, nebo v jakém poměru se na oteplování podílí. Co však nechybí, to jsou pokusy o závazné direktivy, kolik a co máme zaplatit, abychom "zachránili" Zemi. Pokud je příčinou oteplování první příčina nebo kombinace obou, pak lze tyto závazné direktivy označit za směšné, pokud by nám nevytahovaly peníze z kapes a nevyhazovaly je oknem. Takto jsou spíše tragické. Pokud je příčinou globálního oteplování příčina druhá, je to pro lidstvo obrovská výzva, a obávám se, že za daného stavu nejednotného lidstva i neřešitelná. Vykládejte Číňanům, že nesmí spotřebovávat tolik energie jako Američani. Logicky namítnou - proč oni ano a my ne. Obávám se, že ani tady výměna žárovek nepomůže. Tím samozřejmě nechci nijak zpochybnit potřebu s energií šetřit. Zatím to ale vypadá tak, že je doporučována, či spíše vynucována úspora energie, aby se s ní jinde mohlo plýtvat. Výzvy k úspoře energie budou smysluplné (jak by hezky řekl exprezident Havel), pokud si energetičtí neotesánkové utáhnou opasek. Jinak ani nechci domyslet.
Druhou zásadní otázkou je, co proces globálního oteplování s celou Zemí udělá. Pokud se jedná o přírodu, nic zásadního se nestane. Možná některé druhy rostlin a živočichů vyhynou. Vyhynou rychleji, než stačí nové vzniknout. Ale to mně tak nepálí, nejsem lední medvěd. S tím si příroda nakonec poradí, tak jako si poradila s předchozími cykly oteplování a ochlazování. Klimatické pásy se posunou severněji či jižněji a rostliny a živočichové je budou následovat. A co lidé? Tady jsme u kořene věci. Při předchozích cyklech se lidé stěhovali také, pokud vůbec existovali. Bylo to relativně snadné, nebyly žádné státy se svými hranicemi. Tento pohyb obyvatelstva je dneska hrozbou pro státy s vysokou životní úrovní, neboť je jasné, že by ji udrželi jen stěží. Proto je tolik kraválu kolem globálního oteplování. Z výše řečeného vyplývá, že globální oteplování je i globální výzvou lidstvu. Výměna žárovek, jakkoli důležitá, asi stačit nebude.

Bůh (God)

3. října 2007 v 9:01 | Ivo Adler
Nevím, jestli Bůh je či není. Do této diskuse se nehodlám pouštět. Jestli Bůh není, je zbytečné o něm diskutovat, jestli Bůh je, není tím, co bychom z něj chtěli mít. Není tím zázračným lékařem, který nás po odříkání modlitbičky vyléčí z každé nemoci, ani zázračným soudcem, který zajistí spravedlnost na tomto světě, policajtem, který nás ochrání před všemi nebezpečími, ba ani bankéřem, který nám velkoryse poskytne nenávratnou půjčku atd. Mám nepříjemný pocit, že všechny své pozemské trable si budeme muset vyřešit sami a nespoléhat na boží pomoc. Jestli Bůh je, jede si podle svého božího plánu a na lidskou žoužel kašle. Existuje pro sebe a ne pro nás a dobře dělá. Vždyť většinu našich potíží si způsobujeme sami sobě a nebo sobě navzájem. A pak za Pánem Bohem lezeme a škemráme: Pane Bože, naprav, co jsme zkurvili. To by byl vůl, kdyby to dělal. Bohu sluší lhostejnost a ne angažovanost ve věcech lidských. A tak nám nezbývá než spoléhat sami na sebe.
Přesto bych existenci Boha nezatracoval. Existence Boha je velice praktická a pohodlná. Mohu se mu vykecávat ze svých problémů s jistotou, že si je nechá pro sebe. Sice nepomůže, ale taky neublíží, jako francovka. Mohu ho volat za svědka, když jiného nemám, označit za příčinu čehokoliv, když jiné vysvětlení nemám /Bůh tomu tak chtěl/ a další případy použití Boha si bystrý čtenář jistě dosadí sám. Sám Boha v této souvislosti hojně používám a navíc to působí starosvětsky konzervativně a opravdově. Navíc Bůh je při troše šetrnosti zadarmo a navíc je ekologický - nezanechává žádný odpad. Proto mohu plným právem zvolat: Bůh, stejně jako vysavač, do každé domácnosti.