Pivo

Včera v 14:47 | Ivo Adler
Mám pivo rád. A nejsem sám. I moje čtyřletá vnučka si s chutí lokne piva, pravda většinou nealkoholického. K pivu se přiznal i pan prezident Klaus. Je to náš národní nápoj. Důvody jsou přinejmenším dva. Za prvé pivo chutná, no řekněte, zná někdo tak unikátní kombinaci nahořklé chuti s řízností chmele? Za druhé, vyrábí se z domácích surovin a po celém území státu. Víno je taky dobrý, ale podmínky pro jeho výrobu jsou jenom na části území. A tak pivo formuje náš národní charakter. Ještě jako mladík jsem byl na výměnné stáži v tehdejší Jugoslávii, konkrétně Chorvatsku. Říkal jsem si, co ty lidi tady pijou? Na pivo se mi to moc nezdálo a nad vínem jsem pochybovačně kroutil hlavou. Nedovedl jsem si představit, jak si dá chorvatský sedlák po obědě půl litru vína a pak jde na pole okopávat kukuřici. To je tak zralý si akorát lehnout. Pak jsem to objevil. On si to víno dá, ale ředěné vodou. Pak tu kukuřici okopávat může. Znají různé kombinace s vínem, například si do něj dají prášek do pečiva (jedlou sodu) - vida, jak snadno se dá udělat šampaňské.
Víno ale u nás všude nevypěstuješ a tak jsme pivaři. K tučnému jídlu, které je pro naši kuchyni běžné, lepší nápoj neseženeš. Představa vepřového, zapíjeného ovocným džusem, mě děsí. Byl jsem na vojenském cvičení, čtrnáct dní ve vojenském prostoru. K pití jen čaj bromák. Bože, s jakou chutí jsem si dal pivo, když jsem se vrátil do civilizace, to ani nedokážu popsat. Pití piva ovšem má taky svoje úskalí. O pivu něco vím. V kolika pivovarech už jsem byl na exkurzi bych těžko spočítal. V Nošovicích jsem se dozvěděl, že v pivu jsou látky, nějaký druh cukrů, který se těžko rozkládá, a ten vede k ukládání tuku na břiše. Kde jinde taky. Proto tolik Čechů má pivní břicha. Zato nám dobře tráví. To je díky hořčinám v chmelu. Život je někdy hořký, bohudík.
Na poslední exkurzi jsem byl v klášterním pivovaru v Želivi. Malý pivovárek, doslova kapesní. A šikovný mladý sládek. Jako většina malých pivovarů, které zažívají renesanci, i tady se specializují na výrobu speciálů. A taky už delší dobu vím, že výroba piva už není to, co bývalo. Pivo se vaří ze čtyř surovin: vody, sladu, chmele a kvasnic. Na vodě záleží, tak se Plzeň chlubí svými artézskými studněmi, pivovar Holba svou třetihorní vodou a klášter v Želivi svým pramenem Haštal. To zůstalo. Slad jsou usušené klíčky pivovarnického ječmene. Čím víc se suší, tím jsou tmavší a tím je taky tmavší pivo. U černého piva jsou tak sušené, že jsou skoro karamelizované a proto jsou černá piva nasládlá. Dneska si jen málo pivovarů vyrábí vlastní slad. Drtivá většina ho nakupuje ze sladoven. Byl jsem i ve sladovně, viděl, jak na hvozdu přehazuje člověk slad ve stejnoměrně vysoké vrstvě ječmen, aby stejnoměrně klíčil. Dneska už to dělá stroj. Usušený slad potom pivovary nakupují. Ve varně - vždycky jsou aspoň dva kotle - se potom slad a chmel povaří ve vodě. I když ono to vaření vlastně není, jen se louhuje v horké vodě. A proto jsou kotle dva, protože v každém probíhá jiná technologická část procesu.
A propos chmel. Chmel se už dneska nepoužívá, ale chmelový granulát. Chmely mohou být různé. Naše, ze západní Evropy, z Ameriky - Američani chmel šlechtí, aby měl různé ovocné příchutě (zázvor, citron, pomeranč atd.), no prostě pivní barbarství. Ochutnal jsem taková piva, objevují se i u nás, ale nechutnají mi. Ceněný je chmel novozélandský, na Novém Zélandu nejsou škůdci chmele a tak chmel není chemicky ošetřený. Čtvrtou komponentou jsou pivovarské kvasnice. Přidávají se na spilce. jsou dvojí. Pro spodní a svrchní kvašení. Naše piva jsou v drtivé většině spodně kvašená. A králem mezi spodně kvašenými pivy je plzeňské. Spodně kvašená piva kvasí déle a mají bohatší pěnu. V západní Evropě a hlavně v Americe se využívá svrchní kvašení. Pivo vypadá podle toho. A poslední fází procesu je ležácký sklep. Byl jsem v ležáckém sklepu, spíš sklepech v Plzni. Stěny jsou pokryté černou plísní, která je jenom v Plzni, pokusy přenést ji jinam ztroskotaly. Prý přispívá k nezaměnitelné chuti plzeňského. Jsem ale na rozpacích, jak to dneska dělají. Pivo totiž zraje v tancích, v žádných sudech. Dneska by Vašek Havlů už přikulovat nemohl. Sudy zmizely. Čím déle zraje, tím je lepší - ležák. V ležáckém sklepě je pivo nejlepší. Každou další manipulací se kvalita zhoršuje. No a protože je třeba proces urychlit a pivo zlevnit, v ležáckém sklepě si pivo moc nepoleží. Pivo se uměle dosytí kysličníkem uhličitým a jde do prodeje. Tady mají svůj původ různé ty lahváče apod. Zkrátka pivo už není to, co bývalo. Jednu novinku bych ale uvítal - stáčení piva do PET lahví. Taková půllitrová příruční lahvinka se šroubovacím závěrem by přišla mnohokrát vhod. Zatím se k tomu žádný pivovar nechystá. Škoda. Jdu na pivo.
Přidat komentář
 

Otevřený dopis MUDr. Gabriele Peckové

Sobota v 10:25 | Štěpán Neuwirth
MUDr. Gabriela Pecková
Poslankyně (?)
Dolní sněmovna Parlamentu České republiky
Sněmovní ulice
PRAHA
Paní doktorko,
po Vašem vystoupení ve sněmovně dne 4. května 2012 jsem si položil otázku, zda člověk Vašich morálních kvalit má právo na tak vysokou funkci. Proto ten otazník v adrese. Žena, lékařka, poslankyně prezentuje názor, který by nebyl akceptovatelný ani v případě nevzdělaného primitiva, jemuž jsou zcela cizí pojmy humanita, empatie, ohleduplnost - a především schopnost prokázat úctu stáří.
Je mi osmašedesát let. Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně. Po roce 1989 jsem vykonával funkci tiskového mluvčího v takových institucích jako je Fakultní nemocnice Ostrava (11 let) a Fakulta zdravotnických studií (dnes Fakulta lékařská) Ostravské univerzity v Ostravě. Díky tomu jsem poznal řadu skvělých lékařů, ale rovněž lékařů, kteří etiku tohoto výsostně humánního povolání svým chováním a přístupem k nemocným deklasovali na úroveň těch, kdo byli schopni zabíjet v koncentračních táborech za Druhé světové války. Jeden můj příbuzný, MUDr. Vladimír Neuwirth, svého času primář interny Vítkovické nemocnice, mi řekl: "Hochu, doktorů s titulem MUDr. je hodně, ale lékařů žalostně málo!" Konec citace. Netušíte, jak často jsem si na jeho slova vzpomenul, naposledy ihned po Vašem vystoupení ve Sněmovně. Jako novinář a publicista si zachovávám odstup od politiků, v programových prohlášeních hledám logiku, odpovědnost a realistický pohled na možnosti. Nikdy však nevolím strany, které mají na svědomí prorůstání mafie do státní moci a korupci.
Patřím rovněž do kategorie důchodců, které zejména poválečná léta poznamenala. Ke konci války mi byl jeden rok, takže z toho si mnoho nepamatuji. Ovšem pak jsem zažil hlad, nedostatek obuvi, oblečení, protože vše bylo "na lístky". A Vy si dovolíte urážet staré lidi, z nichž velká většina bojuje dnes o přežití, aniž byste měla osobní zkušenost?! Jako lékařka patříte k sociální skupině finančně dostatečně zabezpečené. Jako členka Dolní sněmovny PČR rovněž pobíráte nadstandardní příjmy a navíc máte požitky, o jejichž výši lidé většinou mají pouze mlhavé tušení. Pokud chcete, respektive se vůbec odvážíte namítnout, že děti se mají postarat o rodiče, pak Vám musím zdůraznit a připomenout, že složité existenční problémy má rovněž velká řada mladých rodin. Zřejmě dnes platí to, co řekl jeden z velkých filozofů: "Dvacáté století ještě patřilo k období jaguárů a pardálů, století jedenadvacáté bude patřit hyenám a šakalům." Konec citace.
Divoká privatizace, rozprodávání majetku státu hluboko pod cenou (např. těžební pole na Karvinsku v hodnotě 200 miliard korun, jež bylo státem prodáno za 4 miliardy Kč!!! Zdroj: Veřejné prohlášení RNDr. Radoslava Štědroně v průběhu akce Holešovská výzva.), nekončící korupce, jejíž výše se ročně odhaduje mezi 100-200 miliardy korun, nehorázné plýtvání ministerstev - nákup pandurů, padáků, kauza PROMOPRO, Lesy České republiky, ČEZ, MUS, etc., etc. To vše stálo Českou republiku a občany ohromný objem financí, jež se odhaduje v řádu bilionů!!! Tyto ztráty jdou na konto politiků - jich především! A Vy máte tu drzost poslat ještě do větší chudoby ty nejpotřebnější, z nichž mnozí zaplatili zdravím výkon povolání horníků, hutníků, stavbařů, zemědělců, lesníků a dalších zaměstnání, bez nichž byste neměla k dispozici ten komfort, na nějž jste zvyklá - stejně jako ostatní politici, kteří k tomuto stavu přispěli po roce 1989.
Zdá se, že morální pokles, k němuž jste vy, politici, převážnou mírou přispěli, vůbec nevnímáte. Hluboce pohrdáte řadovými občany, hluboce deklasujete etiku, k níž lidstvo spělo a o kterou usilovalo zejména v posledních dvou stoletích. Tato etika byla tkaná díky zkušenostem obou světových válek, těch zejména. A je, jak je vidět, velice křehká! Nebylo snad už dost barbarství? Jako lékařka byste měla mít na paměti, že jste jen a jen shluk biologických vlastností živého organizmu, který - jako každý jiný - podléhá fyziologickým změnám, nemocem a stárnutí. Vaše dnešní privilegované postavení je pouze dočasné, nevíte dne ani hodiny. Tak prosím nezvedejte svou hlavu tak vysoko a třeba si znovu pročtěte řecké filozofy. A začtěte se i do filozofů moderních. Rozhodně byste mohla priority svých životních hodnot znovu zvážit.
Hluboce Vámi pohrdám, jsem zhnusen, když si uvědomím, jací lidé ovládají tento stát. Rok 1989 jsem uvítal, očekával jsem změnu nejen režimu, ale především obrození morálních hodnot. Přestože nemíním všechny politiky dávat do jednoho pytle, jsem přesvědčen, že těch, kdo chtěli skutečně sloužit národu (Podle hesla Jana Lucemburského - "Ich dien! Sloužím!), je tak pramálo, že jejich snaha je v zárodku udušena karikaturami bytostí, jež se snaží navenek vypadat jako lidé. Pokud ventiluji svůj názor, pak tak činím v zájmu mladé generace, která začíná tušit, co ji - díky lidem Vám podobným - v budoucnu čeká.
S pozdravem
Štěpán Neuwirth
spisovatel
J. Seiferta 1043
Ostrava 25, 725 25
Přidat komentář

Příroda a lidé

Úterý v 17:33 | Ivo Adler
Mám přírodu rád, i po tom co mi provedla (to není ze mě, s tím přišla Halina Pawlovská). Vydržím dlouhá minuty sledovat v televizi pářící se zvířátka, i když takoví lvi, patrně nejčastěji zobrazovaní při páření, tomu moc nedají, pár kopulačních pohybů a dost. Býložravci jsou ještě stručnější - výskok, výstřik a konec. Dlouhé páření by je vystavovalo nebezpečí ze strany predátorů. To takoví nosorožci, na které si každý netroufne, si dávají jinak záležet. Ale třeba i taková divoká prasata se páří dlouho. Můžou si to dovolit. U lidí jsou značné individuální rozdíly, ale ani tady se příroda nedá oblafnout. Díky Sigmundu Freudovi už to víme, ba dokonce se o tom nebojíme hovořit - viz třeba film Vrtěti ženou.
Příroda je frekventované téma. Kecá do něj kdekdo. Občas se mě zmocňuje pocit, že čím víc o přírodu pečujeme, tím je to s ní horší. Pamatuju 60. a 70. léta minulého století, kdy se pole hemžila drobnou zvěří. Stáda srnců se pásla na osení jako ovce. Dneska zajíce nevidět, natož ho zastřelit. Přitom se nesmí používat agresivní chemikálie (třeba DDT). Napadá mi, jestli to s tou péčí o přírodu nějak nepřeháníme. Zrovna dneska jsem jel v autobuse s jedním známým - myslivcem. Přisedl si k němu jeho známý, taky myslivec a povídali si o stavu zvěře. Jedním slovem - bída. Oba si to vysvětlují tím, že chráníme všechno, tedy i škůdce. Nesmí se střílet vrány, kavky, kormoráni (vyloženě přemnožení), kteří vyloženě devastují chovy ryb a takových příkladů by se našlo víc. Lišky se vakcinují proti vzteklině, patrně proto, aby jich bylo víc. Některá opatření ochránců přírody na Šumavě slouží ve skutečnosti šíření kůrovce. Na šumavských lesích je to ostatně vidět. A tak mně napadá, jestli bychom se neměli vrátit k osvědčené praxi minulého století - přírodu si musíme pěstovat, chránit zvěř před škůdci a ne škůdce podporovat.
Moje příbuzná, Čechorakušanka, ječí, to je hrozný, v Rakousku (a jistě i jinde) ubývají ledovce! Pod záminkou péče o životní prostředí je třeba bojovat proti jaderným elektrárnám. Jenže tak zvané alternativní zdroje nedokážou nahradit elektřinu z jádra nebo fosilních paliv. V Německu se díky alternativním zdrojům přírodní prostředí zhoršilo. Přibylo skleníkových plynů a ledovce tajou. V Rakousku je to obdobné. Rakušáci jádro nechtějí, zato elektřinu z jádra od nás bezostyšně dovážejí, ale výrobou elektřiny z fosilních paliv zvětšují skleníkový efekt. Ale v zásadě: ústup ledovců neznamená poškození přírody. To akorát alpské a jiné státy ječí, že příroda je poškozovaná. Ve skutečnosti jsou poškozovány jejich ekonomické zájmy - přichází o stabilní zdroje energie. Přírodě je to ale jedno. Přírodě je to vždycky jedno. Nejsou vhodné podmínky pro jeden druh? No tak se bude šířit jiný druh a život jde dál. Proto hysterie kolem oteplování je jen povykem nad ztrátou některých zvyklostí a nebojme se říci i výhod. Nebude příroda taková, na jakou jsme zvyklí, no tak bude jiná, na kterou zvyklí nejsme. Samozřejmě, některé státy přijdou o své výhody a o tom je.
Přidat komentář

LIDEM

9. května 2012 v 10:11 | Ivo Adler
Tak zase máme po jedné vládní krizi. Už i političtí komentátoři je přestali počítat. Od těch předchozích se ale přece jenom něčím liší. Jeden z koaličních subjektů, strana Věci veřejné, se rozdělil na dvě části: původní Věci veřejné a nový subjekt, snad strana, alespoň v budoucnu, zatím zřejmě jen platforma kolem Karoliny Peake, LIDEM. Což je zkratkové slovo z liberálních demokratů. Kolem názvu se objevují různé poťouchlosti - viz pan Kalolusek: budeme vládnout s LIDEM. Vláda, opírající se o tuto platformu, dostala minulý týden v parlamentu důvěru. Čekal jsem, že důvěru dostane. I když je skupina poslanců kolem Karoliny Peake poněkud rozplizlá, pád vlády by s největší pravděpodobností znamenal nové volby, a poslanci nejsou tak blbí, aby si nespočítali, že v nových volbách by se do parlamentu nemuseli dostat a proto vládu podrželi. To však neznamená, že ve skupině poslanců kolem Karoliny Peake má vláda bezvýhradnou podporu. A tak můžeme očekávat další skřípání v chodu vládního stroje, ale nové volby nehrozí.
Premiér Nečas musel hodně slevit ze svého požadavku, aby se vytvořil nový parlamentní klub, na který je třeba minimálně 10 poslanců. Tolik poslanců Karolina Peake prostě nedodala. Ale co by člověk neudělal pro to, aby se udržel u koryta, zvláště když to může opřít o ušlechtilé heslo, že Vlast volá a reformy jsou prostě nezbytné. Otázkou je budoucnost strany LIDEM. Těžko totiž hledám rozdíl mezi občanskými či liberálními demokraty, i když občanští demokraté se hlásí ke konzervativní ideologii. Tak nějak se jmenuje i jejich stranický potěr. LIDEM na mně dělá spíš dojem neustále přemalovávaného štítu staré známé firmy - Občanského fóra - nevíme, co chceme, ale nedáme pokoj, dokud toho nedosáhneme. Po rozpadu Občanského fóra se jeho voličský elektorát různě přeléval - Unie svobody, Zelení, přes Věci veřejné a nyní nejnověji snad LIDEM. Na tuhle masu voličů bych nespoléhal. Jednou volí toho, podruhé onoho. Neví, co chtějí. Teď jich právě část opět odčerpávají lidovci. A tak to bude pořád.
Volby, které v současnosti proběhly v několika evropských zemích, ukazují, že se politická scéna radikalizuje. V Maďarsku získala většinu, dokonce ústavní, orbánovská (a nacionalistická) pravice. Ale to už je staršího data. Čerstvější výsledky ze Slovenska naopak ukazují na absolutní vítězství levicového Smeru. I ve francouzských prezidentských volbách zvítězil kandidát levice - socialista Francois Hollande. A jeho program potvrzuje moji myšlenku, že cesta z krize nevede přes podvazování spotřeby, naopak přes vyšší zdanění bohatých - když máš příjem nad 1 000 000 € ročně, budeš mít daňovou taxu 75 %. Tohle naší pravici nejde zatraceně pod nos. Je pravda, že ve Francii následuje úprk bohatých do Belgie, ale to už je věc francouzských zákonů, aby v tom udělaly pořádek. Oblíbená teze pravičáků: je třeba šetřit, chudí - utáhněte si opasek; propadá. Ukazují to i volby v Řecku. Tradiční strany - konzervativci i socialisti, které se postavily za program reforem, rozuměj šetření na úkor lidu, dostali volební výprask. Šetřit se musí, ale musí se začít shora. Ne nové investice, ale vyšší spotřeba dostane národní hospodářství do vyšších obrátek. Poučí se naši politici, ale hlavně naši voliči?
Přidat komentář

Stáří

6. května 2012 v 18:29 | Ivo Adler
Jsem starej. Co naděláš, zaplať pánbu, že se člověk stáří dožil. Je dost takových, co se stáří nedožijou. Na jedné straně uspokojení, že jsem se dožil, na druhé straně nasrání, že už to nejde jako dřív. Záda bolí, klouby bolí, člověk se vleče životem. Lék v podstatě žádný. Právě to mě sere. Zrovna dneska. Chci vyjednotit mrkev. Že bych se k tomu ohnul, ani náhodou. Musím zakleknout, k tomu se ještě jednou rukou opřít a druhou tahám mrkve ze země. Samozřejmě přitom hned záhon vypleju, když už se probojuju do těch nižších sfér. Vstávání, to je taky problém. S tím už ale počítám, beru si motyčku, po které vyšplhám nahoru. A to vše na cestičce, široké zhruba 20 cm. Dobíhání na městskou dopravu - spolehlivé ztrapnění. Schody - hororový zážitek. Stoupám po nich krok sun krok, pravá noha nezabere. Když se pokusím ji zapojit, tělem mi projede ostrá bolest. Štve mě to, jak by ne. Když řeknu ortopedovi, že než tohle, radši půjdu pod kudlu, odpoví mi: milej pane, na operaci ještě nejste dost zchátralej, ještě si budete muset počkat. Rychlá chůze je pro mě nedostižná meta. Jak já těm normálně chodícím závidím.
Opravdu je mi fuk, jak vypadám, ale to chození, to mi opravdu jde na nervy. Ubývá i energie. Včera k nám mladí č. 1 dali na hlídání vnučku. Prý si potřebují něco udělat na zahradě, ale podezřívám je, že si taky potřebovali odpočinout. Vnučka je blonďatý čtyřletý andílek, ale fyzicky k neutahání. Střídali jsme se se ženou v péči o ní a měli jsme toho oba dost. A pořád vyžaduje nějaké zapojení do akce a má neutuchající fantazii. Dopoledne, syn jí přivezl asi v devět hodin, to ještě šlo. Šli jsme spolu do blízkého zahradnictví, nakoupili nějaké sazenice a pak je spolu sázeli. Po obědě ovšem zcela odpadlo odpolední podřimování na gauči, když mě poklesla víčka, vnučka mě nemilosrdně vzbudila a dědo tohle a dědo tamto. Prý, budeme si hrát na Šípkovou Růženku (mimo jiné). Vděčně jsem se toho chytil a navrhl jsem alternativní řešení. Nebude to Šípková Růženka, ale Šípkovej Honza, kterého budu hrát já, píchnu se do prstu a usnu. Ona mě pak vysvobodí. Leč to mi neprošlo. Ještě že je satelitní televize. Zcela vyčerpáni jsme se dočkali osmnácté hodiny, kdy si snacha pro ni přijela. Ovšem do devatenácti si s námi ještě povídala. Vyčerpaně jsem se díval po hodinách. Když jsem je vyprovázel k autu, lhal jsem, jako když tiskne: to víš, Evo, že ji k nám můžeš kdykoliv dát. Jsme rádi, když vám ji můžeme pochovat. Opravdu nechápu šílence, kteří si po šedesátce pořizují vlastní děti, nejlépe s mladou ženou.
Stáří má přece jen jednu výhodu. Člověk už nemusí téměř nic předstírat, kromě svým nejbližším. Téhle výhody využívám naplno. Dokážu každému říct, co si o něm myslím, až to hraničí s neomaleností. Už nepotřebuju nikomu lhát z existenčních důvodů. Alespoň pokud nám bude stát vyplácet důchod. Při stavu naší ekonomiky to není úplně jisté. Zatím by to šlo. Máme s manželkou nadprůměrné (ale jen mírně) důchody. Materiálně by to šlo. A ještě jedno plus má stáří. Je to pocit určité životní vyrovnanosti. Loni jsem byl hospitalizován při jednom banálním chirurgickém zákroku. Bylo to spíš pozorování, jestli všechno probíhá, tak jak má. A tak jsem byl přes víkend v nemocnici, v pondělí mě pak pustili. Se mnou byl na pokoji ještě jeden pán stejného věku. O víkendu je v nemocnici klid, ani jsem nechtěl po manželce, aby za mnou přišla, řek´ jsem, že to nestojí za to. A toho klidu jsme oba využili ke kecání. Probrali jsme svůj život opravdu důkladně. Co jsme dokázali, co jsme nedokázali, jak jsme na tom. A tady je právě ono plus. Je hezké se dožít stáří, když člověk může říct, že život neprožil nadarmo a hlavně, že předal štafetu života dál a ta štafeta je v dobrých rukách. V tom jsme se oba shodli. Bez tohoto pocitu by pro mě stáří bylo o dost protivnější. i tak je protivné až dost.
Přidat komentář

Demonstrace na Václaváku

22. dubna 2012 v 13:40 | Ivo Adler
Včera (21. 4.) svolali odboroví předáci za spolupráce občanských iniciativ manifestaci na Václavské náměstí s ústředním heslem STOP VLÁDĚ. Účast kolem 100 000 lidí. Největší účast na veřejné akci od Listopadu 1989. Právě do souvislosti s Listopadem 1989 je třeba včerejší demonstraci dát. Sen antikomunistických blbců o polistopadovém ráji se rozplynul. A lidi jsou nasraný. Demagog Kalousek tvrdí, že k vládním reformám není alternativa. Samozřejmě, na dluh se nedá žít do nekonečna. A my na dluh žijeme. Proto je pro řadu lidí kapitalismus tak krásný. Utrácet a nemuset platit - jako v té lidové písničce: my si dáme nalít, on to někdo zaplatí. Kalousek (a jiní) má pravdu - musí se šetřit. Klíčová otázka ale zní - jak šetřit a na kom.
I Kalousek připouští, že se budou muset zvýšit daně bohatým - progresivní zdanění podle výše příjmů. Čím vyšší máš příjem, tím vyšší procento daní budeš platit. Zatím se tomu pravice bránila jako čert kříži. V tom se projevuje její třídní charakter - nadržovat bohatým. A tak zatímco bohatí už pomalu nevěděli, za co mají utrácet, chudí obracejí každou korunu dvakrát. A v konfrontaci s životním stylem elity jsou nasraný. Pravice usilovně tvrdí - nemůžeme progresivně zdaňovat bohaté, protože by neměli na investice (o rozmařilém životním stylu se nemluví) a tudíž na nové pracovní příležitosti; náš hospodářský růst, motor budoucího blahobytu, by byl podvázán. Argumentuje se tady srovnáním dvou zemí v poválečném období - Velké Británie a Německa (západního). Velká Británie měla vysoké zdanění a její ekonomika skomírala, kdežto Německo mělo zdanění nízké a jeho ekonomika raketově rostla.
Tohle srovnání dneska neobstojí. Je to dáno tím, že dnešní ekonomika je globální a zisk vytvořený v jedné zemi se vesele přelévá do jiné země a zemi původu nepřispívá ničím. To buď vládní ekonomové ví a lžou nebo to neví a pak jsou blbci. Navíc zisk neznamená automaticky nové pracovní příležitosti. Já svůj zisk přece můžu investovat do uměleckých děl, o kterých předpokládám, že jejich cena poroste, do nemovitostí, drahých kovů a kamenů, starožitností, ba dokonce i do drahých vín. O možnosti investovat v zahraničí jsem už mluvil. Proto tvrzení o potřebě nízkých daní pro bohaté je lež, která kalkuluje s neznalostí občana. Nebo že by byl Kalousek takový vůl? To se mi nechce věřit. Praxe naopak ukazuje, že investičně nejstabilnější jsou skandinávské země, kde je zdanění vysoké. Navíc - jsou investice takovým motorem ekonomiky, za jaký jsou vydávány? Stejným, ne-li účinnějším motorem ekonomiky je spotřeba. Když bude spotřeba, bude poptávka nejen po zboží, ale i po pracovní síle. A tady je úskalí vládní politiky. Snižovat spotřebu jejím zdaněním prostřednictvím daně z přidané hodnoty může naopak hospodářský růst podvázat a my se budeme potácet v nulovém růstu, možná celé roky, jako Amerika po hospodářské krizi ve třicátých letech. Řešením proto je zvýšení daní bohatým a zvyšovat daň z přidané hodnoty s chirurgickou obezřetností.
Ani tvrzení, že bez nízkých daní nebudou prostředky na nové investice neobstojí. Úspory obyvatelstva stále rostou, tam je peněz dost a přitom jsou znehodnocovány inflací. Peněz na investice je dost, co ale chybí, to jsou smysluplné projekty, které by zajišťovaly návratnost investic. Kdy má dneska milion v bance, těžko najde investici, která by "utekla" inflaci. Na samotném vkladu v bance investor jenom prodělává. Jsem pro podporu investic, ale ne cestou nízkého zdanění. Daně budou vysoké, ale když chceš investovat, vytvářet nové pracovní příležitosti, tady a ne bůhví kde, tak ti to z daní odečteme. Investice v Americe jsou nám hovno platné. Tady je cesta z našich ekonomických potíží.
Nemohu se bez výhrad podepsat ani pod levicovou politiku. Je potřeba mít vyrovnaný rozpočet a nežít na dluh. Rozdávání cestou bezplatného školství, zdravotnictví a velkorysých sociálních dávek v dnešní době neobstojí. Bezplatná spotřeba veřejných statků vede k jejich plýtvání. U školství je to zvlášť zjevné. U nás studenti zadarmo vystudují a pak jedou svoji pracovní sílu prodat buhví kam. A my přijdeme zkrátka. Školství, minimálně vysoké, musí být za úplatu. Bezplatné mohlo být tehdy, když byla národní ekonomika uzavřeným celkem a co doma vystudovalo, to se také na domácím trhu uplatnilo. Tak tomu už dávno není. Že tohle levice nebere v úvahu, to mi opravdu vadí. Pořád se totiž považuji za ekonoma. V našem politickém spektru chybí strana, která by měla ekonomický program podle mého gusta.
Přidat komentář

ČERNÁ BUDOUCNOST ČR.

22. dubna 2012 v 11:08 | Anonym
3% populace v ČR tvoří Romové, žije jich zde cca 250-300.000

25% z celkového počtu Romů žije v Severních Čechách
21% z celkového počtu Romů žije na Severní Moravě
47% bytů obývaných Romy není vybaveno ani splachovacím WC,40 m2 bytové plochy obývá v průměru 6,9 Romů
30% manželství v některých romských skupinách uzavírají příbuzní
6% romských žen poprvé rodí mezi14 a 16 lety
19% romských žen poprvé rodí v 16 letech, až 4 interrupce v průměru připadají na jednu romskou ženu
60% dětí umístěných v dětských domovech je romské národnosti
51% romských dětí se učí ve zvláštních školách
22% romských dětí propadá v 1. třídě
25% romských dětí ve věku 6-7 let je v pásmu verbální debility
56% Romů nemá ani základní vzdělání
32,7% Romů má základní vzdělání
8% Romů se vyučí v oboru
2,5% Romů má středoškolské vzdělání
0,8% Romů má vysokoškolské vzdělání
85% Romů je nezaměstnaných
60% Romů je nezaměstnaných déle než 3 roky
30% dospělých Romů se živí nelegálním způsobem
60% dospělých vězňů ve věznicích jsou osoby romské národnosti
75% se Romové podílí na kriminalitě (v některých lokalitách dosahuje až 95% = kapesní krádeže)
30% pouličních prostitutek má romskou národnost
25% pouličních romských prostitutek má za pasáka svého příbuzného.
Nejtalentovanější Romka Věra Bílá má naštěstí jediné dítě, přesto kriminálníka, její muž je rovněž kriminálník, promarnila všechny šance, které v našem státě nikdo jiný nedostal, je závislá na automatech a všichni tři berou soc. podporu a jsou přítěží pro společnost.

Velké množství mladých Romů bere sirotčí důchod. Mladá Romka většinou uvede jako otce novorozeňátka nejstaršího člena rodiny.

Růst romské populace:
rok 1945 - 10 000 Romů
rok 1959 - 20 000 Romů
rok 1973 - 40 000 Romů
rok 1987 - 80 000 Romů
rok 2001 -160 000 Romů
rok 2015 -320 000 Romů
Každých 14 let se počet Romů zdvojnásobí !!!!
Růst romské populace je největším bezpečnostním rizikem pro Českou republiku.

Věznění 12 000 romských vězňů nás stojí letos 4 miliardy korun.
Sociální dávky pro Romy 20 miliard.
Obrovské škody na majetku při "sbírání" železa.
Romové jsou jediní, kdo mají zdravotní péči zdarma.
Je to další skrytý příspěvek pracujících ve prospěch nepracujících.
Je pravidlem, že Romovi platí advokáta u soudu stát. Vzhledem k tomu, že podíl tohoto etnika na zločinu je 75%, jedná se o další obrovskou zátěž pro státní rozpočet.
Za 14 tet se všechny tyto problémy a náklady zdvojnásobí. I riziko, že budete obětí zločinu bude dvojnásobné.
Posílej dál - opravdu to tak musí zůstat? Češi nemohou udělat nic pro to, aby všechna rizika a nebezpečí eliminovali?

Poznámka Ivo Adler:
Tady je zaděláno na českýho Breiwika.
Přidat komentář

Kostelecké uzeniny – tvůrce hororových zážitků

22. dubna 2012 v 11:00 | Tomáš Bleša
Pátek večer a vracím se ze společenské akce a dostávám netlumitelnou chuť na utopence. Utopence nelze vyrobit za půl hodiny doma, takže zbývá pouze možnost někde je koupit. Naštěstí mám po cestě supermarket, rychle kupuji Utopence od Kosteleckých uzenin a lehce slintaje pokračuji k domovu.
První kousnutí do utopenců mě zarazilo. Co to je za chuť? Takhle špekáčky nechutnají. Není to zkažené? Dívám se na sklenici se zbytkem "utopenců". Barva je dobrá. Znovu kousnu a zase ta hnusná chuť. Začínám tušit, co jsem udělal špatně. V tom spěchu jsem si nepřečetl složení výrobku na sklenici. Beru tedy produkt do ruky a čtu:
  1. Kuřecí strojově oddělené maso - 32 %
  2. Vepřové sádlo - 17 %
  3. Pitná voda +
  4. Cibule - 15 %
  5. Kuřecí kůže - 7 %
  6. Vepřové maso - 5 % !!!
  7. Vepřové kůže - 4%
  8. Pšeničná mouka, bramborový škrob, sůl
  9. Stabilizátory E338, E450, E451, E250
  10. Zahušťovadla E412, E500
  11. Rostlinná vláknina (?)
  12. Směs koření, extrakty koření
  13. Antioxidanty E300, E330
  14. Zvýrazňovač chuti E621 (Mňam - to asi vylepšuje chuť škrobu, mouky a vlákniny)
  15. Barvivo E120 (Aha! Proto mi barva utopenců připadla OK)
Jakmile jsem složení dočetl, věděl jsem, že můj zážitek nemůže zůstat bez odezvy. Proč složení takové pochutiny, jakou je špekáček, připomíná u Kosteleckých uzenin soupis svinstva? Jak je možné, že tam mají jen 5 % vepřového masa? Napadly mě dva důvody:
  1. Nevědí, jak se špekáčky dělají. - To je smutné, protože by to ukazovalo na jejich totální nekompetenci. Bylo by nutné řešit, jak je možné, že firma, která neumí dělat tento výrobek, jej může prodávat na českém trhu. Pokud platí tato varianta, přikládám správné složení špekáčku níže.
  2. Šidí složení, aby vydělali víc peněz. - Tato varianta je mnohem smutnější, protože znamená, že firma Kostelecké uzeniny se záměrně chová velmi neeticky. Pokud je tento důvod pravdivý, pak by se jednalo o normální sprosté šizuňky a je povinností spotřebitelů nenechat si to líbit.
Doma v knihovně mám publikaci České masné výrobky a abych technologům v Kosteleckých uzeninách konstruktivně pomohl, přikládám složení receptu:
  1. Hovězí přední namleté na jemno - 35,5 %
  2. Tučné vepřové i s kůží - 20,4 %
  3. Maso z hovězích hlav na jemno - 3 %
  4. Vepřové kůže - 1,5 %
  5. Hřbetní sádlo do vložky - 27 %
  6. Solící směs (Praganda) - 0,24%
  7. Koření - pepř, muškátový ořech, česnek, paprika
  8. Pšeničná mouka hrubá - 3,2 %
  9. Pitná voda - 19%
Vážení pánové a dámy z Kosteleckých uzenin, takto se to dělá. Připadá mi mírně trapné, když já laik musím poučovat profesionály o tom, jak vypadá špekáček. Když dostanu chuť na utopence, chci jíst utopence. Nechci jíst kuřecí separát, modifikovaný škrob, zvýrazňovač chuti nebo zahušťovadlo. Takové suroviny si strčte třeba do … mrazáku.
Žijeme v relativně svobodné společnosti a nikomu nelze upřít právo něco vyrábět a prodávat. Problém je, když to začne prodávat pod názvem, který naznačuje, že se jedná o něco jiného, než to ve skutečnosti je. Nelze prostě vyrábět papírovou skládačku podlouhlého tvaru a nazývat to "bota". Nelze vyrábět slanou hmotu z modifikovaného škrobu a E621 a nazývat to "uzenina".
Vážené Kostelecké uzeniny, nenutím vás, abyste přestali dělat své výrobky. Jen je prosím přejmenujte na odpovídající název. Zde je několik návrhů, které mi přijdou odpovídající a použitelné:
  • Kořeněná hmota v octovém nálevu s cibulí
  • Utopená hmota buřtového typu
  • Kostelecké tajemství
Současně by bylo vhodné zvážit používání slova "uzeniny" v názvu společnosti.
Poznámka pro milovníky masa a uzenin
Prosím hledejte kvalitu, vyžadujte kvalitu, čtěte složení (i když spěcháte, jako já včera). Tento text můžete považovat buď za otevřený dopis Kosteleckým uzeninám nebo za recenzi jednoho výrobku. Pokud to vidíte stejně, linkujte na tento článek, aby byl ve vyhledávači slušně vysoko.
Otázka pro pracovníky v Kosteleckých uzeninách
Vy tohle jíte nebo to jenom vyrábíte? Fakt by mě to zajímalo…
Dotaz Ivo Adler
Nepatří Kostelecké uzeniny panu Babišovi?
Počet komentářů: 1

Strejcovské normy

15. dubna 2012 v 13:21 | Ivo Adler
V prvním kole skončil proces s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou, poslanci za Věci veřejné. První kolo proto, že oba pánové se na místě proti rozsudku odvolali. Úplatkářská aféra, v Česku běžná věc, poněkud nezvyklé je, že za ní byl někdo odsouzen, poslanci zvláště. Zaráží ale jedna věc. Oba odsouzení pánové, ctihodní poslanci, se cukají složit poslanecké mandáty. Oni budou poslancovat dál. A naše debilní právo jim to snad umožní. U pana Škárky je to zvlášť pikantní. Bude vykonávat, pokud u odvolacího soudu neuspěje, svůj poslanecký mandát z kriminálu. Eskorta ho přiveze na jednání sněmovny, sundá mu klepeta, aby mohl hlasovat, zasedání skončí, panu Škárkovi zase nasadí klepeta a zase ho povezou zpátky do vězení. Bude si eskortování platit sám nebo to bude mít v rámci poslaneckých náhrad? Nebylo by to zase tak zvláštní. Zavřený byl už poslanec Sládek, předseda republikánů, toho ovšem na volbu prezidenta nepřivezli, a tak nemohl hlasovat sám pro sebe, na což si stěžoval, a možná právem.
Už tahleta příhoda se Sládkem měla ty naše parlamentní strejce vyburcovat k přijetí příslušné právní normy. Když jsi odsouzený za cokoliv - úplatky, krádeže, znásilnění, vraždu, podvody ale i usmrcení z nedbalosti atd., tak v parlamentu nemáš co dělat. Ven z parlamentu a bez milosti. I když se odsouzený odvolá, tak výkon jeho funkce poslanec musí být pozastaven a teprve pokud ho soud druhé instance osvobodí, tak bude výkon jeho funkce obnoven. Jinak bysme klidně mohli mít parlament zlodějů, podvodníků a bůhví jakých kriminálních živlů. Oni se ještě rozmejšlí, jestli si ponechají poslanecký mandát! Neuvěřitelné. Tyto právní normy jsou výsledkem neuvěřitelné polistopadové antikomunistické zblblosti, kdy se předpokládalo, že po Listopadu budou všichni jako lilie. Opak je pravdou. Teprve teď se vyvalila celá ta lidská špína. A naši zákonodárci na to jen čumí.
Jak na zámku, tak i v podzámčí. I v stanovách našeho spolku vůbec není upraveno, jestli může vykonávat funkci člověk, který byl odsouzen v souvislosti s výkonem této funkce. A to je plně reálné, už jsem na jednoho funkcionáře, pochopitelně hajzlíka č. 1, podal trestní oznámení. A další je na cestě, jen lákám hajzlíka č. 2 do pasti. Doufám, že do ní spadne. Mám to připravené tak napůl. A jestli spadne klec, tak jde celá regionální rada do prdele. Zaslouží si to. I když jsou vinni jen napůl. Do určité míry jsou obětí právě takových strejcovských norem, jaké platí v celé společnosti. Stanovy neupravují přesně a jednoznačně způsob voleb do vyšších orgánů. A tak si to regionální rada upravuje tak, jak se jí to hodí. Ovšem, tady narazili. Minulý týden jsem se nechal pozvat do regionální rady a nekompromisně jsem požadoval - ti členové, co neprošli primárkama, ven z rady. Jenom zalapali po dechu. Prý co není zakázáno, je dovoleno. S tím ovšem u mě neuspěli. Napsal jsem dopis ústřední radě a požadoval jsem od ní jednoznačné stanovisko. Zatím i ústřední rada lapá po dechu. Pokud mi nedá za pravdu, dám to k soudu. Hajzlíci z regionální rady tuší, že to proserou. A tak hajzlík č. 1 napsal článek, že prý jdu přes mrtvoly a škemrá o shovívavost. Škemrá marně. Říkám si: když vzdáme zápas za právo na místní úrovni, jak chceme dosáhnout práva v celém velkém Česku.
Přidat komentář

Velikonoce

12. dubna 2012 v 17:31 | Ivo Adler
Velikonoce mám docela rád. Ne tolik jako 1. máj nebo Upálení Mistra Jana Husa a podobné státní svátky, kdy ode mě nikdo nic nečeká, ale jsou pořád lepší než ty nemožný Vánoce. Na Velikonoce žena může očekávat, že jí vyšlehám, ale to jsme už vypustili. A taky jsme vypustili něco nového na Velikonoce - aby jí beránek nepokakal. Kupujeme si věci podle potřeby a ne podle tradice. A tak se pro mě Velikonoce smrskly na svátky dobrého jídla a pití, i když to s tím žrádlem člověk nesmí přehánět. I když přece jen jsem Velikonoce nějak ozvláštnil - šel jsem na výstavu obrazů.
Manželce jsem řekl, pojď se mnou, ale byla líná a tak mi nezbylo než jít sám. Bylo to tuším v neděli, to je galerie zadarmo, důchodci musí šetřit a tak jsem si dopřál trochu kultury. Podobných poklesků se občas dopouštím. Udělal jsem jeden objev, zcela soukromý. Byla to výstava jedné autorky, středního věku, nebudu jmenovat, průřez její tvorbou. A zjistil jsem, že čím byla mladší, tím byla její tvorba abstraktnější. To mě vždycky nasere, když vidím barevný flek na plátně nebo jiné materii a autor se mě snaží namluvit, že je to pivoňka (třeba). A jak přicházela do středního věku, stávaly se její obrazy realističtější a už jsem poznal, co tím chtěl básník říci. Jinak u většiny abstraktních obrazů to člověk neví a to mě vždycky nasere. Navíc, nevím, jak na koho, ale na mně abstraktní obrazy působí značně depresivně. Nevím, jestli je to tím, že jsem kulturní analfabet a nebo je to obecně. V každém případě po shlédnutí abstraktního obrazu mám chuť sáhnout po nějakém antidepresivu.
Letos u nás ani nebyli koledníci. Myslím, že loni chodili. Hodíme jim z okna nějakou minci. My, když jsme jako kluci koledovali, jsme dostávali zásadně vejce, někdy to byly i záprtky. To u peněz nehrozí. Byly to ovšem vejce vydělané - místo zvonění jsme chodili řehtat. Obešli jsme celou vesnici. Což v době, kdy na velikonoční svátky nebyly prázdniny, nebylo jednoduché. A na Bílou sobotu ráno, už v 5 hodin, jsme šli koledovat. Kaprál, což byla funkce vedoucího řehtáčů, taky jsem to párkrát dělal, nesl košík na vejce, které jsme si poctivě mezi sebe rozdělili. Když nějaká vejce při dělení zbyla, připadla kaprálovi. Peníze byly naprostou výjimkou, pak jsme počítali v kursu 1 vejce = 1 koruna. Nějaké šlehání holek to nějak u nás nemělo tradici. Škoda. Když si pomyslím, že bych holce vyhrnul sukni a našlehal jí na zadek, hned bych se do těch dob vrátil. Nezbylo nám, než holkám vyhrnovat sukně při jiných příležitostech. Důsledně zastávám názor, že Velikonoce by měla dívka absolvovat v sukni. Narvat se o Velikonocích do džín považuji za zhovadilost, za kterou by měla být nositelka doslova ztřískána. Bez vyhrnuté sukně nemají Velikonoce ten správný erotický podtext a jaké je to jaro bez sexu.
P.S.
Ještě se krátce zmíním o technologii koledy. Ráno na Bílou sobotu jsme přišli ke stavení, krátce zařehtali, aby nás domácí vzali na vědomí a pak zazpívali koledu:
Židi nevěrný,
jako psi černý,
kopali jámu,
Ježíši Pánu.
Na Zelený čtvrtek jámu kopali,
na Veliký pátek do hrobu dali,
na Bílou sobotu on sám z mrtvých vstal.
Zase zařehtali a pak už jsme inkasovali koledu. Žádný Hody, hody, doprovody, antisemitismus pěkně natvrdo. Na mou vnímavou dětskou dušičku to mělo fatální účinky. Od té doby nemám rád Židy. No řekněte, můžu je mít rád, ty psy černý? Formování dětské duše jsou si dobře vědomi naši antikomunisté (i komunisté). A proto je třeba formovat osobnost dítěte od útlého věku. Když v televizi slyším názory školáků na socialismus, protáčí se mi panenky. Říkám si, děti, děti, vám to dá hodně práce, než se prokoušete k historické pravdě. Ale jak řekl velký Václav Havel, pravda nakonec (snad) zvítězí. Ale mám pocit, že s tímto moudrem nebyl úplně původní.
Přidat komentář

Kam dál