Donald Trump prezidentem USA

Pátek v 10:37 | Ivo Adler
Tak dneska budou Donalda Trumpa korunovat na prezidenta USA. Záměrně píši korunovat, protože cirkus, který se kolem toho dělá, se od korunovace příliš neliší. Američani jsou tací. Jejich země je přece nejkrásnější a nejbohatší, proto si ten cirkus zaslouží. V jiných zemích instalují hlavu státu a ani pes po tom neštěkne, tady je to planetární událost. Ale budiž, osoba prezidenta USA je natolik významná, že si světovou pozornost zaslouží. Jeho předchůdce Barack Obama znamenal jeden mezník v dějinách USA. Byl to první barevný ve funkci prezidenta USA. Snad si svět zapamatuje aspoň jeho program zdravotní péče pro chudé Američany. Pokud ho Trump nedemontuje. A to by bylo zhruba všechno. Jinak na něm nebylo nic zvláštního - trochu dobrák, trochu hajzl, jak to bývá. Vadí mi, že americká rétorika kolem změny prezidenta je tak dunivá. Samá velká slova, obsah už je méně oslnivý.
Samotný průběh inaugurace ukazuje na latentní poplatnost americké politiky náboženství. Přísahá se na Bibli. Trump snad bude přísahat dokonce na dvě Bible. Jsem zvědav, kdy se proti tomu začnou bouřit židi a muslimové, popř. budhisté. U nás prezident přísahá na ústavu. Už tím je předznamenán sekulární charakter našeho státu. Ovšem kdybych já skládal prezidentský slib, neodpustil bych si rýpnutí - k tomu mi napomáhej bůh Otec, Syn i Duch svatý, amen. Po takovém slibu by každému muselo být jasné, že je mi náboženství u prdele. Verbálně tomu ovšem nelze nic vytknout. Jsem přece křesťan. Je vidět, že Amerika má před sebou ještě dlouhou vývojovou cestu. Napětí kolem Trumpovy inaugurace je vyvoláno očekáváním změny. Trump vsadil na změnu v americké politice a na to lidé slyšeli. Program Clintonové byl vlastně jen extrapolací dosavadní politiky, jen bude všeho jaksi víc. Většina ale řekla - díky, ale to už známe.
Trumpa jsem označil za pragmatika, což předpokládá, že se bude řídit prospěchem Spojených států amerických. Tady se nabízí hned několik otazníků. Nakolik je v zájmu USA uvíznout v bažině občanské války v Afghanistánu? A je velký otazník, jak to dopadne v Iráku. Přitom ani v jednom případě se nejedná o konfrontaci s Ruskem, což dříve bylo tradičním zdůvodněním americké angažovanosti. Ba dochází k jistému paradoxu. Američani podporovali afghánský Taliban proti Rusům, resp. Sovětům, Rusové se stáhli a dneska rozvíjí s Talibanem vztahy, zato USA vězí až po uši v afghánské válce. Na nějaké razantní vítězství kábulské vlády to nevypadá. Dokážou se USA stáhnout? A podobných případů, jen ne tak vyhraněných, je celá řada. Volky nevolky, na to bude muset Trump reagovat.

Kardinální otázkou jsou ale vztahy s Ruskem. Studená válka mezi USA (NATO) a Ruskem stále trvá, jen se snížila její intenzita. Nejnižší byla za prezidentování Jelcina. Jelcin v podstatě na obhajobu zájmů Ruska rezignoval. Proto je na Západě tak oslavován. Po rozpadu socialistické soustavy se ukázalo, o co ve skutečnosti šlo. Sovětský svaz kolem sebe vytvářel pásmo nárazníkových států, které měly zabránit vpádu Západu na jeho území. S tím má Rusko své historické zkušenosti. Řádem německých rytířů počínaje a Hitlerem konče. Rusko je země bohatá na přírodní zdroje a na Západě je dost politiků, kteří si myslí, že tyto zdroje by mělo mít k dispozici celé lidstvo. S tím by se dalo i souhlasit, ale ne za okolností, že se na těchto zdrojích budou bohatnout západní společnosti, maximálně s účastí místních kompradorů. Jelcin byl představitelem těchto kompradorů. Nalezení vyvážených vztahů s Ruskem je úkolem pro Trumpa a pro každou americkou administrativu. V jistém smyslu současný svět připomíná svět před sto lety. Mezi Ruskem a Západem nejsou ideologické rozpory, ale střetávají se ekonomické i politické zájmy. Řešení je možné buď válkou nebo dohodami na základě vzájemně výhodných kompromisů. Pochopení nutnosti kompromisů se v Trumpově jednání objevuje, ale jak je trvalé a jestli ho dokáže Trump prosadit v konfrontační atmosféře USA, to je největší neznámá. Přál bych si, aby to dokázal. Je to v zájmu celého lidstva.
 

Pacifistka

Čtvrtek v 11:54
Kanadská pacifistka napsala kanadským úřadům a stěžovala si na zacházení s teroristy zatčenými v Afghánistánu.
Ministr obrany jí odpověděl:
Vážená občanko,
Děkuji za Váš dopis, ve kterém vyjadřujete starost o to, jak zacházíme s teroristy Talibanu a Al Kájdy, kteří jsou v rukou kanadské armády. Zabýváme se stížnostmi, které dostáváme od občanů, jako jste Vy, a vytvořili jsme nový pacifistický a integrační program pro teroristy. V souladu s tímto programem jsme se rozhodli vybrat jednoho teroristu a umístit ho do Vaší rodiny. Příští pondělí budete mít ve svém domě pana Alí Mohameda Amé Ben Mahmuda (můžete mu říkat jednoduše Amé). Očekávám, že ho dobře přijmete a budete o něj pečovat tak, jak jste vyžadovala ve svém protestním dopise. Je pravděpodobné, že si budete muset najít nějaké pomocníky pro tuto misi. Naše oddělení u Vás každý týden provede kontrolu, abychom ověřili, že stále máte na mysli principy dobrého zacházení, které jste vyžadovala ve Vašem dopisu. Musím Vás upozornit, že Amé je extrémně nebezpečný psychopat, ale věříme, že s vnímavostí, kterou jste prokázala ve Vašem dopisu, se Vám podaří překonat tuto obtíž. Připomínáme, že Váš host se jeví extrémně efektivní v boji muže proti muži, že umí zabíjet tužkou nebo nůžkami na nehty. Kromě toho je Amé expert ve
výrobě výbušnin z věcí, které se vyskytují běžně v domácnostech. Proto prosím mějte pod kont rolou tyto věci, i když - podle Vašeho názoru - dejte po z or, abyste se tím snad nějak nedotkla či neurazila pana Amého. Terorista se nebude s Vámi a s Vašimi dcerami chtít příliš bavit nebo nějak spojit (s výjimkou sexuálního spojení), jelikož on považuje ženy za prosté předměty. Toto je velmi citlivý aspekt, protože u něj byly pozorovány násilné tendence k ženám, které nedodržují islámská pravidla oblékání, takže věřím, že Vám nebude vadit nosit burku. Tím zvýšíte respekt ke kultuře a víře, který jste zmínila ve svém dopise. Ještě jednou Vám děkuji za Váš zájem a obavu, vážíme si osob, jako jste Vy, a budeme informovat naše spoluobčany o Vaší spolupráci.


Hodně štěstí.
S úctou Gordon O'Connor
Ministr obrany
Poznámka:
Přestože se to zdá být lež, dopis je skutečný a byl publikován v tisku

Proč tu zůstanu

10. ledna 2017 v 10:58 | F. R. Čech –
Nejsme hrdý národ. Jen že jsme tu furt. Přišel Němec, pobyl a zase odešel, a my jsme tady furt. Přišel mužik, pobyl, odešel, a my jsme tady ještě pořád furt.
Přišla Unie, pobude a až se rozpadne, my tu zase budeme furt. Těžko nás porazit, když nebojujeme. A žádný vetřelec nezvládne poslouchat naše vtipy déle jak čtyři sta let, to je vyzkoušeno. Nestojíme za moc, ale ještě pořád stojíme tady. To není špatné.
Politika tady stojí za hovno.
Svatá pravda. Politici jsou šmejdi, kradou, a sousedovi, který je volil by se patřilo dát po hubě. Ale je fakt, že je zvolil ve volbách. To znamená, že tady míváme volby. A se na politiky může nadávat nahlas a nikdo tě nezavře?
To není špatné.
Žijeme v drahotě a bídě
Je to pravda. Všechno stojí peníze a těch nikdo nemáme dost. S bídou vyjdou naprosté většině jen na vlastní bydlení, placatou televizi, ledničku, mikrovlnku, pračku, počítač, mobil a aspoň jedno auto do rodiny. Hlady už tady nikdo neumřel sto let. Máme se tak zle, že jsme líní se za lepší prací odstěhovat
z Brna do Ostravy, protože je to hrozně daleko, a tady máme garsonku po babičce. Čtvrtina lidí má denně na cigára, polovina na benzin do auta, a tři čtvrtiny na kořalku.
To není špatné.
Šéfové jsou parchanti.
Svatá pravda, šéfové obecně jsou na hovno. Pokud ale můžeš nadávat na šéfa,
znamená to, že máš práci.
To není špatné.
Daně jsou vysoké.
Jsou. Jsou nekřesťansky vysoké.Pokud ale musíš platit daně, znamená to,
že jsi i něco vydělal nebo něco máš. Horší by bylo, kdybys nic nevydělal a nic neměl.
Nakonec to není tak špatné.
Zaměstnanci jsou líní nevděční parchanti. Ale pokud máš zaměstnance, kterým platíš, znamená to, že jsi borec, který dokáže vést firmu a vydělat tolik peněz,
že můžeš dát obživu dalším lidem.
To není špatné.
Zdravotnictví stojí za hovno.
No samozřejmě. Na každém pokoji by měla být telka, všichni by měli mít bílé plomby a právo na okamžitou transplantaci jater. Takhle se musíme spokojit s tím, že pro nás v nouzi vcelku rychle dojede sanitka, že nás nejdřív zachrání
a až pak se ptají po průkazce pojištěnce, že v nemocnici platíme jen za karbanátek, a že v rámci pojištění dostáváme velice slušné a odborné služby.
To není špatné.
Počasí stojí za hovno.
Naprostá pravda. V létě velké vedro, v zimě krutý mráz. Ale nemáme tsunami, ničivá tornáda ani zemětřesení. To není špatné.
Příroda stojí za hovno.
Pravda. Ani pořádné hory, ani pořádné moře, ani pořádná džungle. Ale zas tu nemáme na každém kroku jedovaté hady, chlupaté pavouky, moskyty, v lese na tebe neskočí hladový tygr, a pravděpodobnost, že tě do Berounky stáhne krokodýl, je taky poměrně nízká.
To není špatné.
Celé je to tu na hovno.
Je to přesně tak. Ale nikdo nás tu nedrží. Můžeme se kdykoli sebrat a odstěhovat se na jiné, lepší místo, kde bude všechno v cajku. A taky nám nikdo nezakáže se vrátit, když zjistíme, že takové místo neexistuje, a mnohde je to i mnohem horší než tady.
A to není špatné.
Přes všechny ty výše popsané kruté hrůzy, ve kterých tady musíme žít, dokážeme každodenně řešit kraviny, jako kdo je baníkovec a kdo sparťan, že v televizi dávají ptákoviny, a dokážeme se smrtelně vážně hádat a urážet kvůli tomu, že jeden chce DPH zvednout o procento a druhý o dvě snížit.
I přesto si lajsnu prohlásit, žže se tady máme jako prasata v žitě, v nejklidnějším koutě galaxie. Nic důležitého tu nemáme, takže nám to nikdo nechce vzít. Nic nám zas tak moc nechybí, takže sami na nikoho neútočíme.
Nejsme bůhvíjak bohatí, aby se nám sem stěhovaly hladové hordy, a nejsme zdaleka tak chudí, abychom se ve stěhovavé hordy proměnili sami. Díky tomu všemu sice nedržíme jako národ moc pohromadě, ale zase nás nikdo jako jedince nijak neomezuje, a nemá tendence násilím sjednocovat. Pokud existuje na světě místo, kde se může každý v klidu a svobodně rozhodnout, čím chce být, jak chce žít a čeho chce dosáhnout, je to tady.
Můžeme studovat, cestovat, podnikat, pracovat, chlastat pivo, dělat cokoli co chceme. To není špatné.
Akorát možná neškodí si to sem tam připomenout. Líbí se mi tu. Zůstanu tu i příští rok.
Poznámka Ivo Adler
Zařadil jsem tento článek z toho důvodu, že v Česku nechybí hlasy, že Češi jako národ stojí za hovno. A lidé s těmito názory si je nenechávají pro sebe (Pithart aj.) Za vše, co máme, vděčíme Němcům. Zrovna nedávno jsem to slyšel v televizi. Tento názor nesdílím. Ale také se nemohu ztotožnit s názorem, že Rus = mužik. Kdo tohle hlásá, inzeruje svou vlastní blbost. Mužici nelétají do vesmíru. Důkazů pro tuto nerovnost by se našlo víc, ale nemá cenu je vykládat někomu, kdo má národy zaškatulkované jednou provždy.
 


Čas jak řeky příval plyne

4. ledna 2017 v 15:54 | Ivo Adler
A je tu zase Nový rok. Zaplať pánbu. Už mně ten minulý rok štval. Nadělil nám události, které si klidně mohl ušetřit. Manželství mladšího syna se prakticky rozpadlo, a to mají tak krásnýho chlapečka. Tento rok by měl jít do školy, ale asi nepůjde, protože se narodil až o vánocích. Snacha si vnoučka vzala s sebou a odstěhovala se k rodičům. A tak si ho vůbec neužijeme. Příčinou je ale synovo chování. Blbne. Nedokáže se vyrovnat se starostmi všedního dne. A to mně pěkně štve. Sám s tím nic nezmůžu. A tak s manželkou čekáme, jestli se dokáže srovnat. A to jsme mu koupili družstevní byt 3 + kk. K ničemu to nepřispělo. Jo, život nejsou jen radovánky.
Sám jsem si taky užil svoje. Totální endoprotéza pravého kyčelního kloubu není zrovna procházka růžovou zahradou. Nicméně, chodím bez pajdání. V ulici za rohem bydlí manželky kamarádka, která taky podstoupila stejnou operaci a pajdá. A to machrovala, jak brzo po operaci chodí. Vždycky si při té příležitosti vzpomenu na jednu sestřičku, která mi řekla, jó, tahle operace chce vyležet. Samozřejmě, taky jsem po operaci chodil, ale o berlích, k chůzi bez berlí jsem se nenutil, počkal jsem si, až to půjde bez berlí bez přemáhání. Když teď čtu o Karlu Gottovi, jak brzo se vrhá do povinností (ke kterým ho nikdo nenutí), tak si říkám: je to vůl. Absolvoval jsem totiž tu samou operaci, a vím, jaká omezení to přináší. I tahle operace chce svůj čas. Tělo se nenechá ošidit. Jak to Gott bude zvládat, na to jsem opravdu zvědavý. Ale třeba je to zázračný superman, který zvládne všechno.
Nový rok ukončuje hektické předvánoční období. Ubrali jsme, i když jsme mohli ubrat ještě víc. Žena napekla už jen sedm druhů cukroví. Dost ho rozdala, peče totiž dobře. A co mně docela baví, pomocí cukroví jsme upevnili sousedské vztahy. Sousedka vedle nás je v našem věku a je sama. Žena s ní navázala přátelské vztahy, dámy provozují bartrový obchod přes plot - já jsem upekla tohle, ty zas koštni toto. A já jsem byl do toho taky vtažen. Už si se sousedkou tykám, byla u nás na nový rok odpoledne, poseděli jsme a popili, moje žena nedala jinak, než že to musí být šampaňské, které ona ráda. Nedosti na tom, když je třeba, žena jí chodí venčit psa. To se stalo právě v těchto dnech, kdy sousedka měla chřipku. Já jí ho venčit nebudu, venčím našeho psa. A jsem za to docela rád. Mám racionální důvod jít dvakrát denně ven a dělá mi to dobře. Pes to sice není náš, ale mladých číslo jedna, ale už jsme ho adoptovali. Mladí si na to konto pořídili kocoura. Děsím se toho, že až je omrzí, tak ho k nám strčí taky. Díky psovi já v naší čtvrti navazuji přátelské vztahy s ostatními pejskaři. Jsme taková komunita, která už se zná. A to mi dělá dobře.
Adoptovali jsme nejen psa. Ob barák se do naší ulice nastěhovala mladá dvojice. Samozřejmě nesezdaná, jak je dneska zvykem. Slušný mladý lidi, přišli se k nám představit. A protože se jim před rokem narodil chlapeček, mladá paní si postěžovala, že je doma uvázaná jako pes u boudy, partner totiž jezdí za prací do Německa a ona je na všechno sama. Moje žena je na tyhle věci velice chytlavá a tak se hned nabídla, že když bude potřebovat, že jí chlapečka pohlídá. A hned jí k nám párkrát pozvala, aby si chlapeček na nás zvykal. Tak jsme se stali adoptivními prarodiči. Má to ale určité výhody. Partner sousedky je šikovný a spravil nám odpad z koupelny, se kterým bych si sám těžko věděl rady.
Nicméně tak docela se zase neflákám. Spravil jsem varnou konvici a ještě něco z elektriky, už nevím co, a to jsem udělal manželce radost. Hrozně ráda se přítelkyním chlubí - můj muž spravil to, či ono. Já si ale víc cením toho, že jsem ještě před nástupem mrazů zrejpal poslední záhon na zahrádce, pohnojil, přesadil nějakou bylinku, kterou manželka dostala od sousedky, a ještě jsem před zámrzem vyrejpal nějaké pórky do kuchyně. Ostatní musí počkat, jsou samozřejmě zimní, až zas bude povol.

Že máme dobré sousedské vztahy s ostatními, je očividné a naplňuje mně to uspokojením. Něco bychom mohli předat mladšímu synovi, ale ten nemá zájem. Snažíme se mu zprostředkovat - jaký budeš ty na lidi, takoví budou oni na tebe, ale je to marné. Snad mu to časem dojde. To je naše přání do Nového roku.

Naši šantalové

20. prosince 2016 v 14:57 | Ivo Adler
Mám v živé paměti jednu televizní debatu, bylo to někdy po teroristickém útoku v pařížském klubu Bataclan, kdy nás naši moudří publicisté poučovali, že od přistěhovalecké vlny muslimských migrantů žádné nebezpečí nehrozí. Nevím, kdo všechno mezi těmi moudrými byl, pamatuji si jen profesora Sokola, ale byli tam zásadně jen lidé jeho ražení. Jiné ani naše televize na obrazovky nepouští. Své tvrzení zdůvodňovali tím, že atentát v Paříži sice spáchali muslimové, ale byla to až druhá generace imigrantů a tím nám nenápadně podsouvali názor, že od těch současných imigrantů žádné nebezpečí nehrozí. Než se druhá generace narodí a vyroste, tak uplyne spousta času a mezitím je, poučeni předchozími zkušenostmi, zintegrujeme do naší západní společnosti natolik, že je nějaké blbé nápady na atentáty vůbec nenapadnou. Současní migranti žádné nebezpečí nepředstavují a proto je jakýkoliv odpor proti nim nejen zbytečný, ale i nesmyslný a nehumánní. Muslimští imigranti jsou tu představováni jako nějaké jezinky v pohádce o Smolíčkovi pacholíčkovi: jen dva prstíčky sem strčíme, jen se trochu ohřejeme a hned zase půjdeme. Povídali, že mu hráli.
Vývoj názorů těchto sluníčkářů stojí za zaznamenání. Nejdřív nás obviňovali, že jsme proti imigraci. Imigrace je přece potřebná, Evropani se málo rozmnožují a bez imigrantů vymřeme po meči i po přeslici. Kdo odmítá imigraci, jedná v rozporu se zájmy evropských národů. Tyhle svině záměrně a bez uzardění lhali. Pochybuji, že by byli tak blbí, a nedošlo jim, že není imigrant jako imigrant. Češi neodmítají imigraci jiných Evropanů nebo národů bývalého Sovětského svazu, ale i Vietnamců nebo Číňanů. Není jich u nás zrovna málo. Ale oni potřebovali zlomit odpor proti muslimské imigraci a proto je všechny strčili do jednoho pytle. Dneska už se takové názory objevují jen zřídka. Pánům odborníkům došlo, že není imigrant jako imigrant. Ale trvalo jim to! Vybočovalo to totiž z jejich myšlenkového schématu: všechna náboženství jsou si prý rovna a žádnému nemůže být odepřeno těšit se z výdobytků liberální demokracie. To se to kecá o rovnosti náboženství, když křesťanství ovládlo dvě třetiny zeměkoule.
Nemám vůbec nic proti liberálnímu přístupu ke každému náboženství, ale je tu jeden háček: každé náboženství musí být liberální k těm ostatním. Ani pro křesťany není tato zásada samozřejmostí. Pokud by tak bylo, pak by okamžitě musela skončit veškerá misijní činnost nejrůznějších křesťanských církví. Pokud někde působí křesťanští misionáři, pak je to na úkor místního náboženství. Domorodci nejsou bez náboženství, ale to naše je jaksi vyšší. A islám tuto myšlenku ještě rozvedl. Jen on je tím jediným pravým náboženstvím, které jeho vyznavači musí rozšířit po celém světě, Evropu nevyjímaje. Dokazuje to svým přístupem k jinověrcům v zemích, které ovládá. A taková absurdita, jako je bezvěrectví, je naprosto vyloučena. Jinověrci/bezvěrci jsou otroci, kteří nám musí sloužit. Podobné xenofobní názory známe už doby Třetí říše národa německého. Němci se zřejmě za své názory dodatečně zastyděli. Proto Angela Merkelová přišla se svou politikou vítání muslimských migrantů. Nejsme přece nějací Hitlerovi pohrobci! Vývoj ji donutil vystřízlivět. Já jsem si je sem sice pozvala, ale podělit se o ně musíme všichni. Sama sis je pozvala, sama se starej.

Za své vzala i blbost notorických vítačů, že imigranti jsou nebezpeční až ve druhé, neřku-li třetí generaci. Až se seznámí s evropskými reáliemi a budou vědět, co a jak. Včerejší nájezd nákladního auta do adventního trhu v Berlíně s mrtvými a zraněnými ukazuje, že jeho řidič tak dlouhý čas na seznámení se reáliemi Německa zase nepotřeboval. Dokonce snad ani neuměl řídit náklaďák. Ale zvládl to. Když už se to mělo stát, je dobře, že se to stalo v Německu, které je praporečníkem tolerance k muslimům. Jen ať si je Němci užijou. A ještě jedna fikce, jak se zdá, vzala za své. Dělení islamistů na radikální a umírněné. Pozůstalým z Berlína je asi jedno, jestli jejich blízcí byli zabiti umírněným nebo radikálním islamistou. Dokladem toho je i osvobození Aleppa od islamistů. V závěrečné fázi boje bojovali umírnění i radikálové bok po boku, jen aby odvrátili porážku. Jestli chce Evropa klid a bezpečí, nezbývá jí nic jiného, než opustit politiku tolerance vůči islámu. Diferencovat ano, ale musí to být muslimové, kdo prokáže, že si tolerantní přístup zaslouží. Ne hubou, ale činy.

Retro

14. prosince 2016 v 14:33 | Ivo Adler
Vzpomínám na dobu polistopadovou, jak matka představená jednoho kláštera, snad znovuotevřeného, opravdu si nepamatuji jakého, prohlásila: koupily bychom si mléko, ale je prý radioaktivní. Potraviny, vyrobené doma, tehdy snad ještě téměř socialistickým zemědělstvím, se staly synonymem hnusu. Přece nebudeme žrát domácí potraviny, vždyť je to svinstvo. Není nad dovezené potraviny. Bože, jak se ten svět mění! Dnes nás politici vyzývají - kupujte domácí potraviny. Naše zemědělství/naši farmáři, no, s těmi farmáři se už tolik neoperuje, nikdy u nás nebyli, jdou do prdele. Co budeme dělat? Venkov se stále více vylidňuje a nejen u nás. Nějaké rozvojové programy to nezachrání. A tam, kde by se zemědělství mohlo rozvíjet, si podvazujeme jeho rozvoj nesmyslnými sankcemi. Dobře nám tak. Nebude se rozvíjet naše zemědělství, bude se rozvíjet ruské. Antikomunismus (převlečený za rusofobii) na prvním místě.
Je nepochybné, že i v zemědělství roste produktivita práce a protože půdy nepřibývá, spíše naopak, klesají počty pracovních míst. To je objektivní stránka věci. Proces ubývání pracovních míst má ale i svou subjektivní stránku. Tím je blbá zemědělská politika. Nejen naše, ale v rámci EU. Je to orientace na rostlinnou výrobu. Je to vidět i u nás. Teprve letos, nebo snad v příštím roce, bude zelená nafta i pro chovatele zvířat? Před tím neměli nárok. Výsledkem jsou vybitá stáda hospodářských zvířat, krav zejména. Kravíny, pokud už se nerozpadly, zejí prázdnotou. V půdě chybí organická složka - není hnůj, není humus. Logicky se tak zvyšuje množství umělých hnojiv, které zemědělství spotřebovává. Projevuje se to i tím, že se na trhu objevují potraviny v "bio-kvalitě". Na jejich kvalitu bych si nevsadil ani vindru. Ale když to chce někdo kupovat - proti gustu žádný dišputát.
Měl jsem ctižádost hnojit svou zahrádku kravským hnojem. Už jsem od toho upustil - hnůj neseženeš. Ale, v letošním roce jsem objevil novum - granule sušeného kravského hnoje. Jeden pytlík jsem koupil a na zimu vyhnojil. Snad to pomůže. Ale ani v tom případě nevyrábím bio potraviny. Ač to moje žena tvrdí. Neví totiž, co to biokvalita je. Používám chemické prostředky proti houbovým chorobám a proti hmyzu. Jinak bych měl z té zahrádky hovno. Dokonce mně vybízí, abych už to zase postříkal. Tak stříkám. Doplňkově hnojím i umělými hnojivy. Plýtvat hnůj na trávník či květiny je blbost. Chudoba půdní mikroflóry i mikrofauny je ovšem patrná. Když jsme zahradu na zimu hnojili hnojem, na jaře vždy pečlivě shrabaným, rostly nám na ní žampiony i špičky. Pro houby do polívky jsem chodil na zahradu. Dnes ani čic.
Kvalita potravin klesá. I to má subjektivní stránku. Bývalá státní norma (ČSN), která zaručovala jednotnou kvalitu výrobků, a to nejen potravinových, byla zrušena. Vždyť my tím pádem chudinky výrobce vlastně znásilňujeme. Jen trh může dát odpověď na to, co je a co není kvalitní. Nebudu vypočítávat jednotlivé případy potravin, kterými nás díky tomu trh zásobil a jejichž kvalita šla rapidně dolů. Když si jdu koupit salám, točený zejména, vždy trvám, aby mi ho prodavačka ukázala na řezu. A když vidím jednu homogenní hmotu, nekupuji. Buhví, co tam je všechno semleto. Obchod na to zareagoval. Přišel s retro potravinami. Někde dokonce uvádí přímo i číslo tehdejší ČSN, podle které byl výrobek vyroben. Tehdy (za komančů) samozřejmost, dnes luxusní výrobek. Samozřejmě příslušně dražší.
Navštívil mně brácha s manželkou. A za různé benefity, které pro něj děláme, nám přivezl prezent - vepřovou kýtu, údajně uzenou. Byla neprodyšně zabalená ve folii, trvanlivost minimálně do vánoc. A hned jsme dostali návod, jak ji zpracovat. Něco do mrazničky (to moc nejde, mraznička je narvaná k prasknutí), horko těžko jsme tam něco umístili, zbytek zavařit. Něco jsme dali dětem. Co ovšem bylo zarážející, že tato údajně uzená kýta vůbec uzená nebyla, bylo to nějaké vařené. Prý se to vaří v nějakém konvektomatu, snad horkým vzduchem a takto ošetřené potraviny se vydávají za uzené. V pasáži našeho supermarketu má stánek jeden místní řezník - uzeniny údajně z komína. Kýta ale mezi nimi není. Jen samý bůček (s kostí). Když jsme hospodařili, zabíjeli jsme v zimě jedno až dvě prasata. Maso jsme si sami udili. Měli jsme výbornou udírnu, chodili k nám i příbuzní a sousedi. Samozřejmě vždycky nám kousek uzeného dali za službu. To uzený bylo ale úplně jiný než to v krámě. Bylo tmavé a trvanlivé a chutné. Vydrželo několik měsíců zavěšené na trámu na půdě. A ta chuť! Tajně jsem tam chodil si kousek uřezávat. Takové uzené dneska nenajdeš. Je dobře, že dneska o potraviny není nouze. Ale rezignace na kvalitu mně štve. Orientací na cenu se dnešní kapitalismus příliš neliší od socialismu. Socialismus dbal na to, aby jídlo především bylo, ale na kvalitu nerezignoval. Dnes jídlo je, ale kvalita není až tak důležitá. Kdo chce kvalitu, ať si připlatí. plebs ať žere ty sračky, které jsou pro něj cenově dostupné. Co by za ty peníze chtěli.
Volání po retrokvalitě se ale netýká jen kvality potravin. Volá se i po vyšší kvalitě života, v politice zejména. Nekonečné hádky politiků lidi jen znechucují. Očekávají, že politici budou řešit jejich problémy a ne si vyřizovat stranické účty, lhostejno, zda koaliční či mimokoaliční. Můžeme nadávat na vládu jedné strany. Zároveň ale by přišel vhod orgán, na který by se občan mohl obrátit a který by vyřešil jeho problémy. Totalita takový orgán znala - byl to stranický sekretariát. Kdo se na něj obrátil, měl záruku, že se jeho problémem bude někdo zabývat, i když ani stranický sekretariát nemohl všechno. Dnes máme jen jednu možnost - jít k soudu. Na to je třeba obětovat peníze a čas. Ne každý je toho schopen či mocen. Existence ombudsmana nemůže stranický sekretariát nahradit. A tak se smiřujeme s křivdami a ubližováním.

Nechci vypadat jako nějaký staromilec. Totalita měla své stinné stránky. Nejvíc mně sral neustálý nedostatek něčeho, a to jak hodnot materiálních, tak duchovních. Bylo to ponižující a nechutné. Především proto socialismus zkrachoval. Ale občas si říkám, zda jsme se nedostali z deště pod okap. Že nějaká retro kvalita by přišla vhod. Co je nadějné, že potřebu této retrokvality si lidé začínají uvědomovat. Potřebu společnosti, kde se jeden druhého nesnaží napálit a využít A je jich stále víc. Je to výzva, před kterou společnost nemůže zavírat oči.

Elektronická evidence dat

2. prosince 2016 v 10:27 | Ivo Adler
A je to tady! Elektronická evidence tržeb začala od 1. 12. ostrý provoz. Ekonomické hrůzy, kterými nás strašila pravice - ODS a TOP 09, se nekonají. I ti chudáci podnikatelé, které má EET likvidovat, jí přijali celkem klidně. Pravda, je pár libových frajerů, zejména z hospodského prostředí, a nejsou to jen hostinští, ale i zákazníci, kteří dělají různá ramena. "Účtenku pošlu ministru Babišovi" - když jsi tak blbej a chceš utrácet za poštovné, nikdo ti v tom nemůže bránit, ale je to jen důkaz tvojí blbosti. Včera byly v Událostech a komentářích zástupci podnikatelských svazů, kteří by podle pravice měli nejvíc křičet a oni dokonce zavedení EET přivítali. A přijali Babišův argument, že EET sjednocuje podmínky pro podnikání pro všechny podnikatele. A rozhodně odmítli její zrušení. Pravda, ne všechno je akorát. Někde snad se objevili technické potíže. Byl jsem v podniku, který přecházel na jiný systém účetnictví. Potíží technického rázu tam bylo daleko víc, ale nikdo se z toho nehroutil.
Ani nejmenší hospody s minimálními tržbami nemusí zavřít. Stačí požádat finanční úřad o daňový paušál. A jsou bez starostí. Tady jde spíš o to, že v této kategorii jsou podnikatelé, kteří jsou málo administrativně zdatní, aby si to vyřídili, cítí se na to staří, aby si osvojovali nové věci, s technikou si zrovna netykají a tak dali přednost ukončení podnikání. Nic tragického se neděje. Možná otevře hospodu nebo krámek někdo jiný. Názorným příkladem je případ oné babičky s krámkem v garáži, snad z Kladna. Ta napsala ministru Babišovi že už se jí krámek nevyplatí. Ministr financí zareagoval "systémově". Napsal, že jí to uhradí ze svého. To je reakce hodná hospodského frajera. Ale i systémové řešení nabídl - domluvit si s finančním úřadem paušál. Jen chtít. Sám jsem věru zvědav, jak dopadne hospoda a krámek v mé rodné vísce, resp. ve vísce sousední. Což o hospodu strach nemám, s krámkem si nejsem jistý. Taky se jedná o důchodkyni, která má ten krámek jako hobby. Objel jsem v předloňském létě všechny vesnice v okolí a zjišťoval jejich vybavenost. Co obecní úřad, to hospoda. Ale krámek jenom jeden. Jako lokálního patriota se mě to dotýká. Vždyť ty vesnice žili za totáče úplně jinak než dneska. Kdo nevěří, ať se dojede podívat do Hoštic u Volyně, odkud pochází režisér Troška a kde se natáčela řada Slunce, seno a… Jezdí tam zájezdy, ale krámek, kde měli dvounulku, je zavřenej.
Otazníkem jsou pro mě Vietnamci. Několik jich v okolí končí. Že by jejich podnikání tak záviselo na okrádání státu? Možná ano. Což ve městě jsou snadno nahraditelní. Na vesnici, kde byli jedinou maloobchodní jednotkou, je to horší. Ale na to dá odpověď čas. Čas dá také odpověď na to, jak se podaří odstranit různé vady krásy na fungování EET. Z větší části jsou zbytečné a jejich příčinou je především hysterická reakce ODS a TOP 09 na zavedení EET. Byla to pravice, která EET zásadně odmítala, místo věcné diskuse organizovala její bojkot a slibovala: občané, nebojte se, my vás té hrůzy zbavíme. Jen nám dejte své hlasy. Končí hospodářský rok a hospodaření současné vlády vůbec není katastrofické. Státní rozpočet skončí s přebytkem. Věc pro pravici nevídaná. Už se objevují návrhy, co s ním. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý navrhuje snížit cenu práce - ne mzdy, ale odvody na sociální účely. Je nadmíru jasné, že výše důchodů není bezprostředně závislá na odvodech na sociální zabezpečení. Že odvody na sociální zabezpečení důchody nepokryjí, je dávno jasné. Výše důchodů je závislá na celkové výkonnosti ekonomiky, na její schopnosti dotovat vyplácení důchodů. Charakter odvodů na sociální zabezpečení jako další dodatečné daně je čím dál jasnější.

Můžeme si myslet o politice současné vlády cokoliv, ale její hospodářská politika je úspěšná. Kalousek (TOP 09) sice tvrdí, že hospodářský růst se současné vládě přihodil (a že jí ho přeje), ale nemá pravdu. Vláda pro něj něco udělala. Spotřeba domácností je faktorem hospodářského růstu. A tuto spotřebu Kalousek úspěšně dusil, jak mohl. Vycházelo to z pravicového modelu: naše konkurenceschopnost je dána nízkými mzdami a proto je musíme držet co nejníže. Dneska i Kalousek přiznává, že jeho politika dušení spotřeby domácností byla přehnaná. Nízké mzdy v ČR nám v mnoha ohledech vadí. Vadí při přechodu na euro, Francie nám vytýká dumpingové ceny (mzdy) našich řidičů na francouzských silnicích a jistě to není úplný výčet. Vládní úředníci jedou jednat s Aholdem o vyšších mzdách pro naše prodavačky. Vidíme to konečně kolem sebe. Nejbližší supermarket je Albert (Ahold). A stále tam visí inzeráty - přijmeme prodavače. A to nás už teď obsluhují různé Oxany a Světlany. Volby do krajských orgánů skončili a rozbíhá se kampaň k volbám do parlamentu. Pokud pravicové strany ve volbách neuspějí, bude to pro většinu obyvatel ČR jen dobře.

Faltýnek versus Kalousek

22. listopadu 2016 v 10:38 | Ivo Adler
Včera jsem se díval souboj, bohužel jenom verbální, Faltýnka a Kalouska v první části Otázek Václava Moravce. Na tento pořad jsem se díval častěji, ale stávám se nějak vybíravím. Dívám se stále méně. Není divu. Stále častěji se tam objevují diskuse odborníků, nebo "odborníků", kterým řadový divák nerozumí. Ať si to odborníci vyřeší na odborné úrovni a neotravují nás otázkami, kterými nerozumíme. Moravec to tejden študuje, aby nebyl mimo, a to v podstatě nedělá nic jiného. A my tomu máme rozumět! Ten pořad má šťávu, jen když se tam hádají politici o problémech, kterým může rozumět i řadový divák. Tentokrát to celkem vyšlo. Připouštím, že jsem nebyl moc pozorný divák. Žena za mnou přišla s řešením nějakého problému, tuším, že to byly vánoční dárky pro vnoučata, netroufl jsem si poslat ji někam, a tak jsem poslouchal jenom jedním uchem. To mi dělá dost často. Já se dívám, chtěl bych se soustředit, ale ona přijde, abych něco řešil. Pokud to není povodeň, požár nebo mrtvice, tak by to mohlo počkat, ale to ona ne. Odbyde mě, že to jsou stejně kraviny, což není úplně od věci. A tak to snáším.
Faltýnek je předseda poslaneckého klubu ANO, Kalousek je předsedou TOP 09. Díky tomu mohl Moravec titulovat oba pány pane předsedo. Žádný ze zúčastněných nemusel na druhého žárlit - já předseda, ty předseda. Hlavním tématem rozhovoru, kromě veselých omrvinek jako je výměna ministrů, byl státní rozpočet. Kalousek do zástupce ANO bušil, proč není rozpočet přebytkový nebo aspoň vyrovnaný, když se ekonomice relativně daří. Buší do něj celá opozice. A zvlášť když letošní rozpočet, který měl být schodkový, bude taky přebytkový. Já se Babišovi ani celé vládě nedivím, že plánují schodkový rozpočet. Připomíná mi to náš rodinný rozpočet. Rodinnou kasičku naplňuje žena svým důchodem a dalšími příjmy. Ty jsou totiž v hotovosti. Můj důchod chodí na účet. Platím z něho složenky. Co mě ale naštve, že žena odpočítá pár tisíc, cca 1000 Kč na týden, ty dá navrch, ostatní dá dospod, pod pasy, a prohlásí: s tím musíme vystačit. Ještě se nám to nepodařilo a mně to zbytečně irituje, když musím brát peníze zespoda. Navrhuji ženě svoji variantu: dej všechno navrch, a co na konci měsíce zbyde, dej dospod. Ne, to bysme moc utráceli. Takže utrácíme, jak potřebujeme, bereme případně i z úspory z minulých měsíců, když je větší vydání v hotovosti, ale ty nervy mám navíc.
Podobně postupuje vláda. Ona s největší pravděpodobností taky ušetří, ale aby neměla ty nervy, tak radši plánuje schodek. A na konci roku bude za hrdinu, jak dobře hospodařila a ušetřila. On ten státní rozpočet není zas až tak velká věda. Je tu ještě jedna možnost. Vláda si nechává zadní vrátka, je volební rok, co kdyby bylo třeba namazat trochu víc chleba těm, kteří jdou od výplaty k výplatě. Pak se plánovaný schodek může hodit. Pochopitelně celá debata se nevyhnula hodnocení minulé, pravicové vlády. To byl zlatých hřeb programu. Kalousek si jako obvykle neodpustil výroky, že oni investovali víc než současná vláda. A dokládal to čísly. Jenže Faltýnek byl na jeho kecy připravený. A hned se Kalouska zeptal, kolik bylo za pravicové vlády postaveno km nových dálnic. Jestli se nepletu, tak ani jediný. Ani pozemky se nevykupovaly. Prostě nic! Kalousek jen heknul. Takže nakonec z celého investičního boomu zbyla jen vila tehdejšího ministra dopravy Hřebíčka na Baleárech a jeho nákup Slávie. Nevím, jakým ministrem dopravy je současný ministr Dan Ťok. Ono je to celkem jedno, do dne a do roky jsou stejně volby. Pro ministra je důležité, aby byl ve funkci dostatečně dlouho, aby věděl, kde se má podepsat a co má řešit. To Ťok ví. A že se na silnicích a železnicích skutečně dělá, to vidí každý, kdo nechce být slepý.
Svou prohru se Kalousek snažil na samý závěr zlehčit tím, že to byla zábavně strávená hodina. Tím se vrátil k tomu, že Faltýnka okřikoval, aby do svých vyjádření nedával tolik emocí. Já se Faltýnkovi nedivím. Tváří v tvář prolhanému Kalouskovi je těžké udržet emoce na uzdě. Já bych je rozhodně nedržel. A myslím, že naše politika by potřebovala emocí víc. Jako televizní show. Zvlášť když se člověk podívá na neslaného, nemastného Sobotku. Politika do určité míry takovou show je. Kdo sledoval vítězné tažení Trumpa, tak o tom nepochybuje. Myslím, že se zkracováním času do voleb emocí přibude.

Ideologové versus pragmatici

12. listopadu 2016 v 15:28 | Ivo Adler
Je rozhodnuto. Novým prezidentem USA bude navzdory předpovědím všech agentur, přání politiků i celebrit, zuřivé štvanici sdělovacích prostředků bude Donald Trump. Preferovaná (krvavá) Hillary Clintonová prohrála. I naši politici, média a umělci jsou v šoku. Opět to jednou nevyšlo. Předtím to bylo s brexitem. A u nás s kandidaturou Schwarzenberga na prezidenta. I u nás média do nás prala, jaký by byl Karl výborný prezident. Ale lidi si dovolili rozhodnout jinak. Přece když se to lidem náležitě vysvětlí, tak to musí akceptovat! Nějak to přestává fungovat.
Donald Trump není žádný filantrop ani nábožensky zanícený ježíšek. Je to tvrdý byznysmen, který bude hájit zájmy amerického kapitálu. A z toho naskakuje druhému táboru husí kůže. Jednou z jeho prvních tezí byl požadavek, aby Evropa více přispívala do rozpočtu NATO v dohodnutém podílu ze státního rozpočtu. Když nebudou přispívat, nebude je USA hájit. Ten podíl by měl být u všech zemí stejný. Ony jsou dvě možnosti. Buď Evropa zvýší svůj podíl na úroveň USA nebo USA sníží svůj podíl na úroveň Evropy. Vždyť na celém světě panuje mír. Nikdo nikoho neohrožuje. Války jsou více méně pouze občanské, i když některé vydatně živené zvenčí. Snad včera jsem viděl v televizi pořad, jak Švédsko za vlády O. Palmeho mělo být ohrožováno Sovětským svazem. Přes veškeré úsilí se nepodařilo podpořit toto tvrzení jediným faktem. Dosavadní úroveň zbrojení je také víceméně výsledkem strašení. Na tomto strašení je zainteresovaný vojenskoprůmyslový komplex. Když zbrojení je tak báječný byznys!
Trump to bez pochyby ví. Je jen otázka, nakolik se dokáže vymezit vůči vojenskoprůmyslovému komplexu USA. Právě míra tohoto vymezení ukáže, nakolik je Trump prezidentem všech Američanů. Výsledek voleb je převrácením dosavadních politických charakteristik - republikánská strana jako zástupkyně širokých neprivilegovaných vrstev, to tu ještě nebylo. Tito Trumpovi voliči očekávají, že se jeho zvolení promítne do jejich životní situace. Pro Trumpa to bude těžká zkouška. O to víc se bude muset snažit, aby mezinárodní vztahy nebyly příčinou amerických vícenákladů. Na prvním místě je to narovnání vztahů s Ruskem. Ty mají pořád ještě dost daleko ke stavu dvou rovnoprávných, vzájemně se tolerujících a vůči sobě neutrálních států. Volky nevolky, tady je Rhodos, který bude muset Trump přeskočit. Buď to dokáže nebo selže. Závisí to na míře jeho sebeuvědomění - tohle je nevýhodné, tak to nebudu dělat. Zatím se Trump chová jako pragmatik a v tom je jeho síla.
Clintonová je výrazně jiná. Ponechám stranou nejrůznější peripetie volebního klání, co oba protagonisté udělali dobře a co špatně. Těmito "analýzami" nás budou zasypávat odborníci nejrůznějšího ražení. Clintonová jela ve vyježděných kolejích. USA jako strážci svobody a demokracie, a tam, kde svoboda a demokracie není, tam musíme udělat všechno pro její vítězství. Žádná oběť pro jejich vítězství není dost vysoká. Amerika má odpovědnost vůči ostatnímu světu. To ona je zárukou, že svoboda a demokracie zvítězí. Samotný vývoj USA ukázal ošidnost těchto žvástů. V posledních letech Amerika bojovala za svobodu a demokracii jako lev, a co z toho měla? Její ekonomika nefiguruje na nejvyšších příčkách ekonomického rozvoje, pro peníze na státní výdaje si chodí do tiskárny, zadlužení astronomické a rozsáhlé oblasti jsou zbídačené. Proti tomu Trump staví vidinu bohaté a hrdé Ameriky. Nedivím se, že na to lidi slyší.

Evropská unie je taková Amerika v malém, navíc značně nejednotná. A ani jednotná nebude. Ale heslo svobody a demokracie se jí taky líbí. S ním rozvrátila socialistickou soustavu. A vývozu svobody a demokracie by ráda pokračovala. Však ona to Amerika zaplatí. Co je ale novinka, že se ozývají hlasy, že to s tou svobodou a demokracií nemusí být tak horké. Viděl jsem, tuším v Interview, Cyrila Svobodu, který řekl, víc než vítězství svobody a demokracie v Sýrii je důležitější, aby se tam přestalo válčit. Zatím tento hlas rozumu nechce většina Evropy slyšet. Ne, i v Sýrii musí svoboda a demokracie zvítězit. Za její vítězství budeme v Sýrii bojovat do posledního Syřana. Má to ale jeden háček. Čím víc se v Sýrii bojuje, tím větší proud uprchlíků míří do Evropy a Evropa lapá po dechu. Samozřejmě to platí nejen pro Sýrii. Vítězství svobody a demokracie je velice ošidné. Clintonová na vítězství svobody a demokracie sázela a proto propadla.

Jak je to s Hermanem…

6. listopadu 2016 v 9:35 | Jiří Baťa
Kolem údajného (ne)udělení státního vyznamenání od prezidenta M. Zemana panu Jiřímu Bradymu, dnes 88 letému kanadskému občanovi bylo, díky Danielu Hermanovi, ministru kultury a údajně jeho synovci více povyku, než by si on sám zasloužil. Apropó: otec J. Brady Karel měl bratra Viktora. Viktorova dcera je matkou ministra kultury Daniela Hermana, takže pan Jiří Brady není jeho strýcem (bratrem jeho matky), ale bratrancem jeho matky. Připomeňme si, že pan J. Brady byl odvlečen do koncentračního tábora jako dítě židovských rodičů. Nic německé říši neuděl a ničeho se nedopustil kromě skutečnosti, že byl od narození Židem. Pan Brady měl však to štěstí, že přežil. V roce 1949 emigroval do Rakouska a v roce 1951 odešel do Kanady, kde žil, pracoval a dosud žije a kde má instalatérskou firmu. Občas si také přivydělával i na svých přednáškách o Holocaustu. Za to, že přežil koncentrační tábor si "údajně", podle názoru ministra Hermana, zaslouží čs. vyznamenání. K tomuto konstatování si dovolím citovat příspěvky čtenářů, kteří se vyjádřili v tom smyslu, že: ... Zasloužil? Za co a od koho? Tento 88letý Žid byl zavlečen do koncentračního tábora, kam ho poslali Němci za to, že je Žid asi stejně "dobrovolně", jako má dva prastrýce, Čechy. Ti tam ale šli za odboj proti nacismu. Jejich zdraví v KT utrpělo více než zdraví Hermanova strýce, protože umřeli v sedmdesátých letech, v podstatně mladším věku - bez metálů. Údajný Hermanův strýc po válce žil a žije v Kanadě, kde (snad) platil a platí daně. Kde je sebemenší zásluha o český národ, resp. český stát? Když chtějí Židé jednoho ze svých soukmenovců vyznamenat, ať to udělá Mezinárodní židovský kongres, nebo stát Izrael! Podobný názor vyslovil i jiný čtenář: ... Je mi trapné, že lidovecké prase Herman se snaží vytrucovat pro svého příbuzného vyznamenání. Pan Brady se do koncentráku dostal, aniž by spáchal proti německým okupantům cokoliv. Měl to štěstí, že přežil. Herman by se měl proto obrátit se žádostí o finanční kompenzaci na své německé "přátele" ze Sudetoněmeckého sdružení. Jiný čtenář k tomu dodává: ... Pod vlivem mediální propagandy jsem se domníval, že pan Jiří Brady je také autorem příběhu své sestry Hany, který vyšel pod názvem "Hanin kufřík". Teď se však dovídám, že oceňovanou knihu napsala Karen Levine. A že se tedy na vzniku legendy o holokaustu pan Brady víceméně jen přiživuje. Takových odsuzovatelů holokaustu a úlohy Němců v něm, jsou celé zástupy. Je to ale snad důvod pro udělení vysokého státního vyznamenání? Konečně i fakt, že žádost o vyznamenání svého strýce podal lidovecký ministr Herman (paradoxně také přítel německého Landsmanšaftu), mi připadá chucpe včetně následného cirkusu, když mu (údajně) nebylo vyhověno. K výše uvedenému snad není více co dodat. Skutečností zůstává, že není zrovna na výsost spravedlivé oceňovat jen dosud žijící přeživší z koncentračních táborů, vezmeme-li v potaz skutečnost, že statisíce či miliony jiných koncentrační tábor nepřežili. Ti lidé jsou na věky věků anonymní pro širokou veřejnost, ba dokonce i ti přeživší, kteří umřeli o desítky let později a rovněž se nedočkali žádného uznání. Kdo jim dnes velkoryse vzdává čest? Nabízí se však otázka, zda je stát nebo společnost k obětem či přeživším z koncentračních táborů nějak morálně povinován je (případně) nějak oceňovat nebo vyznamenávat (pokud k tomu nejsou nějaké jiné, opodstatněné důvody). Zvláště když všichni víme, že za holocaust a další tragedie a lidské osudy je někdo konkrétní morálně odpovědný, ale po jejich odpovědnosti se nevolá. Je skutečně paradoxem, ne-li provokací, že zrovna lidovecký ministr Daniel Herman si vynucuje státní vyznamenání svého příbuzného, který byl zavlečen fašistickým Německem do koncentráku, ale sám se otevřeně "kamarádí či přátelí" s "milými krajany" z německého Landsmanšaftu. Pozadí s návštěvou (USA placeného) "jeho svátosti"(!) Dalajlámy je už jen výhodný politický kolorit, ze kterého nekorektní lidovecký ministr Herman vytloukává svůj politický kapitál. Je navíc naprosto nemístné, že Herman s Dalajlámou řešil otázky politického rázu, když Dalajláma není reprezentantem žádného státu.
Dalajlámova rada aby náš stát přijímal "uprchlíky" a abychom si na ně zvykali je zřejmě inspirací pro ministra Hermana….
Pan Brady i vzhledem ke svému stáří by měl pochopit, že podařený "synovec" Herman si na úkor jeho dramatického, krutého mládí prožitého v koncentračním táboře především ohřívá svou levnou polívčičku nad ohýnkem prezidenta Zemana. Jenže plamínek zhasl a ministr Herman se s tím nemůže smířit. Pan Brady vydržel v Kanadě bez českého vyznamenání víc jak 60 let, zbytek života vydrží i bez něj. Jenom pro pana Hermana je to další nemilá prohra nejen v boji s prezidentem, ale i veřejným míněním.
Herman patří k nikoliv pominutelným hráčům pražské kavárny. On celý ten kousek zavání nepotismem, kdy Herman využil poslaneckého mandátu k tomu, aby navrhl státní vyznamenání pro svého příbuzného. Navíc to vypadá, že se mělo jet podle osvědčeného scénáře. Zeman rozhodne vyznamenání udělit - a Brady jej demonstrativně odmítne. Přitažené za vlasy? Těžko. Kolem pana Hermana bylo trochu horko i v Ústavu pro studium totalitních režimů. To bylo křiku, když byl vyhozen z funkce. Konec demokracie, volali přátelé pražské kavárny! Za Hermanova ředitelování se sice Ústav ocitl v červených číslech, ale Herman zvyšoval některým zaměstnancům odměny. Část rady ÚSTR na Hermana v této souvislosti podala trestní oznámení. Mnoho odborníků také pracovalo z domova. Neptejte se na výši jejich platů, jistě dřeli jako koně. Bylo to v době, kdy na úřadě vlády pracovala Nečasova kobyla také jako kůň, a odměny si bezpochyby zasloužila. Herman je tedy hráčem první kavárenské ligy, a proto jej také tak berme. Herman straní svému týmu, který kope proti Zemanovi. Týmu, který vyznává heslo, kdo není s USA, je proti nám. To je oč tu běží. Zeman musí být zničen, soudí návštěvníci Tržiště. A nemine den, kdy by to všem důležitě nesdělovali.

Kam dál