Zdravá strava

23. září 2016 v 14:02 | Ivo Adler
Je podzim. Úroda ze zahrádek dosahuje svého vrcholu. Projevuje se to i v naší domácnosti. Je spousta zeleniny - cibule, mrkev, papriky, rajčata, okurky a jako by to nebylo málo, ještě nám lidi cpou cukety. Cukety nepěstujeme, nejsou jaksi tradiční. Musíme se hodně snažit, abychom pro ně našli užití. Dělám z nich bramboráky, smažíme jako sýr a pořád je to málo. Tak jsme rozšířili sortiment o jakousi omáčku - uncle bens, ve které se uplatní nejen cuketa, ale i papriky a rajčata. Zvláště u paprik je to milé. Jak jsem měl své zdravotní problémy, tak se o zahrádku starala žen, podle mých dispozic, pokud jsem byl doma. Paprik máme neúrekom. Kalifornské (to jsou ty dužnaté), kozí rohy a úplně nejvíc ty drobné - snad čilipapričky. Pálí jako oheň, zvlášť když se konzumují i se semínky. Takže máme všechna jídla pěkně ostrá. To by mi tak nevadilo, jsem ostrý hoch, ale když je něčeho hodně, tak je toho příliš. Měli jsme dršťkovou z hlívy ústřičné, na tu abych měl plechovou hubu. Z té už jsem něco nechal. Nedalo se.
Brambory už máme dávno sklizené, letos byla úroda opravdu dobrá, snad nejlepší, co máme zahrádku, přičítám to tomu, že je pěstovala manželka - čím blbější sedlák, tím větší brambory. Hned po jejich sklizni jsem záhony zrejpal a na jejich místo jsme vyseli špenát. Byli to dva druhy. Zvláště ten s těmi kopinatými listy je velice bujný. Už by bylo třeba ho sklidit, aby příliš nepřerostl, ale pořád není volno v mrazáku. Už ho nahrubo připravujeme - spaříme, musí se samozřejmě přebrat, očistit a pak semlít. Ale mraznička je narvaná jinou zeleninou. Tak se snažíme to aspoň trochu ujíst. Uvítali bychom výpomoc v konzumaci mladých, ale nějak na nás nemají čas. A pak - oni jsou takoví americký. Rádi si zajdou na jídlo do hospody. Tak jsme si teď koupili kachnu, byla v akci, a místo zelí si k ní uděláme špenát. Tak aspoň trochu ten tlak na mrazák snížíme. Ale ten špenát mi furt leží v hlavě, je to poslední velká sklizňová porce, kterou nemám kam dát. Čínské zelí jako podplodinu v rajčatech nepočítám, je to jen pár hlávek. Salát hlávkový jako druhou plodinu po cibuli kompletně sežrali slimáci. Však ono čínské zelí bude stačit.

Na kachnu už se těším. Mám totiž těch zeleninových sraček už dost. Můj děda, když babička uvařila něco se zeleninou, říkával - to zelený mi tam nedávej. Už ho začínám chápat. I žena uznala, že je té zeleniny nějak dost. Slibuje, že při první vhodné příležitosti uvaří, či spíš upeče, flákotu vepřovýho. Zelenina má své výhody. Držím si váhu, ba dokonce jsem něco zhubnul, a to mám prokazatelně málo pohybu, ale cena se mi zdá dost vysoká. Chodil bych víc, ale odoperovaný kloub protestuje. A tak se snažím to stáří si nějak vyladit. Abych přihlédl ke stavu své tělesné schránky, užil si jídla a přitom netloustnul a nezadělával si na další zdravotní problémy. Mládí to má jednodušší. Nemusí se v ničem omezovat. Dobrý stáří je jako umělecké dílo. Jedno plus mám. Nemám (zatím) nějaké existenční problémy. Ale s tím formováním stáří jsem teprve na začátku.
 

Lidskost

16. září 2016 v 10:40 | Ivo Adler
Hodně se mele hubou o demokracii. Dělá se z ní spásný recept na všechny neduhy společnosti. Severoatlantická aliance ji ordinuje, kam se podívá. Když bude demokracie, bude všetko. Je to blbost. Už jen samotná existence monarchie je nedemokratický jev. Lidi si mají svého vládce svobodně vybrat. Děje se tak v monarchiích? Ani náhodou. Samozřejmě, funkční demokracie je fajn, ale ještě to není záruka. Na základě více méně evropských skutečností jsme položili rovnítko mezi demokracii a lidskost. To je hrubé zjednodušení. Dost se pídím po nástupu fašismu k moci v Německu. Hitler se dostal k moci naprosto legálním způsobem. KSČ v roce 1948 taky. Aby se zdůvodnilo antikomunistické napadání, byla únorová demise československé vlády dodatečně označena za komunistický puč.
Jádro problému je v něčem jiném. Opět se musím vrátit k nástupu fašismu v Německu. Prvním nepřítelem fašismu, přesněji nacismu, byli Židé, komunisté hned za nimi (židobolševické spiknutí). Hitlerova rada německé mládeži - kdo odmítá nový život, tomu rozbijte hubu. Drtivá většina lidí samozřejmě věděla, že tyto metody jsou nemorální a nelidské. Ale měli strach se ozvat. Mezinárodní veřejnost jim v tom nepomohla. Západní Evropa byla ráda, že se jí daří orientovat Hitlera proti Sovětskému svazu. Jak se dodnes říká v americké diplomacii - je to hajzl, ale je to náš hajzl. Tak si ho budeme pěstovat. Ostatně, není to praxe jen americká. Všechny ty politické a vojenské kotrmelce na Středním Východě jsou právě důsledkem politiky pěstování si "našich hajzlů".
Morální obroda politiky (politika je svinstvo, není-liž pravda?) spočívá v tom, že hajzlové budou odhaleni a pranýřováni. Porušování morálky, slušnosti a lidskosti nezmizí z pranýře světových dějin. Padni, komu padni. Do toho se nikomu moc nechce. Jen těžko se najde subjekt, který sám nemá máslo na hlavě. Jeden příklad za všechny. Stálým evrgrýnem antikomunistických útoků na Čínu je její politika v Tibetu. Tibet je, resp. byl, feudálně otrokářský kněžský stát. Kdo nevěří, ať si přečte nějaký starší cestopis a pro pozorného čtenáře a posluchače problesknou takové informace i ze současnosti. Klášterní gangy ovládají své okolí a terorizují obyvatelstvo. Čínská administrativa je pro řadové Tibeťany vysvobozením. Ale - za Tibet mluví dalajláma a exilová vláda v indické Darmasale. Ti pravdu neřeknou. A tak se omílá svébytnost tibetské kultury a nutnost jejího zachování.
Jsem pro zachování svébytnosti každé národní kultury. To je pro mě ten multikulturní svět, který nás obohacuje. Ale představa, že v malém Česku bude existovat několik kultur - křesťanská (raději hned několik), cikánská, islámská, to mi hlava nebere. Včera jsem četl na internetu (Globe 24) výkřik do tmy jedné cikánské učitelky (Polákové): my Romové jsme zanedbávaní. Ve své romské rodině jsem se nedozvěděla, že se slova v češtině ohýbají a já jsem se to za celou školní docházku nenaučila. Škola se mně nevěnovala. O tom, že by se tomu v první řadě měli věnovat její cikánští rodiče, ani slovo. Kultura každého etnika závisí především na jeho úsilí. Pozoruhodné je, že v zájmu zachování kultury Tibetu se volá po jeho samostatnosti. Po samostatnosti ruského obyvatelstva Ukrajiny se nemluví ani náhodou. A že jeho úsilí po zachování jeho kulturní identity bylo na území Ukrajiny utopeno v krvi, ani slovo. Ale ukrajinská politiky je namířena proti Rusku, a proto, i když jsou to hajzlové, jsou to naši hajzlové. My je budem podporovat. Takovou cestou k morální obrodě politiky nedojde.

Multi-kulti po česku

30. srpna 2016 v 19:11 | Ivo Adler
Nedívám se na to, ale dneska jsem čekal, až mi vystydne polívka a tak jsem měl před zprávama puštěnou televizi. Zrovna tam dávali Doktora Martina, či spíš doktora Donutila. Nevím, ale ta figura mi přijde jako vytažená z mrazáku. Ale čert to vem. Zaujalo mně něco jiného. V seriálu hrají dvě Slovenky, sestřičky nebo pomocnice pana doktora. Asi jsou to opravdu Slovenky, protože jejich slovenština mi přijde docela autentická. A tady je pes zakopaný. Co mají v českém seriálu co hrát Slováci? Silně pochybuji, že ve slovenských seriálech hrajou Češi a taky že tam mluví česky. Občas se stane, že v české televizi je natočena nějaká reportáž z českého prostředí, a vystupuje v ní Slovák, snad dokonce jako mluvčí nějaké instituce a mluví pochopitelně slovensky. Považuji to za sprostotu. Naopak považuji za samozřejmost, že v české televizi se bude mluvit česky. Slováci tady hřeší na to, že čeština a slovenština jsou blízké jazyky. Nejen Slováci, ale i české televize. U Slováků může být důvodem lenost učit se česky. U televize si takový stav můžu zdůvodnit jen tím, že televize tady skrytou formou propaguje multikulturalismus. Jen se podívejte, jak jsem multikulturní, v našich dramatizacích hají Slováci. A nebo vystupují jako mluvčí. My to dáme. A propagace multikulturalismu je zcela nenásilně na světě.
Nejen to. V českých hrách, seriálech zejména, se objevují příslušníci jiných národů - půjdeme na pivo k Henrymu (USA). Henry má patrně nejlepší pivo široko daleko. A gambler Vasil (Ukrajinec) prohraje, co má, v hracích automatech. Povšimněme si třídního rozdílu. Henry má hospodu, Vasil je gambler. Oba mluví lámanou češtinou. Zaplať pánbu za to, aspoň jim rozumíme. Musím se ale pousmát. Cikánům se taková umělecká reflexe vyhýbá. Ona taky věrohodná role pracujícího Cikána je pro diváka těžko přijatelná. A že to jsou gambleři, víme i bez seriálů.
Proto mám vůči českým televizním stanicím jeden požadavek. Ať v nich hrají Češi - české postavy i čeští herci. I bez těchto jinonárodních akvizicí je o čem hrát. Kdo sahá po problémech jiných národů v českém prostředí, volky nevolky propaguje multikulturalismus. Nestojím ani o klaďase, ani o záporáky jiných národností. Obojího máme skladem dost vlastní provenience. O tom, že taková objednávka plní ideologickou funkci ani nemluvě. Nejsme tak blbí, abychom to nepostřehli.
P.S.
Tahle skrytá ideologická masáž zatím nezahrnuje muslimy. Bylo by to krásný, kdyby zazvonil budík, muezzini jsou bohužel úzký profil, muslim vtáhne modlící kobereček a začne mlátit hlavou směrem k Mekce. Skrytý podtext - no vidíte, jak se s těmi muslimy dá žít. Na něco takového si televize zatím netroufla, ale co není, může být.
 


Odchody do důchodu v evropských zemích

22. srpna 2016 v 11:04 | Ivo Adler
Země Muži Ženy
Belgie 65 61-65
Bulharsko 60 63
Česko 65 62-65
Dánsko 65-67 62-67
Estonsko 63 60-63
Finsko 65 65
Francie 60 60
Island 67 67
Irsko 65 65
Itálie 65 60
Kypr 65 65
Lichtenštejnsko 65 62
Maďarsko 62 62
Malta 61-65 60
Litva 62,5 60
Lotyšsko 62 62
Lucembursko 65 65
Německo 65 65
Nizozemsko 65 65
Norsko 67 67
Polsko 65 60
Portugalsko 65 65
Rakousko 65 60
Rumunsko 65 60
Řecko 65 60
Slovensko 62 62
Slovinsko 64-65 55-61
Španělsko 65 65
Švédsko 65 65
Švýcarsko 65 64
Velká Británie 65 60

Hillary Clinton a Donald Trump

8. srpna 2016 v 14:48 | Ivo Adler
Tak je to jasný. Jsou to asi tři týdny, co si Amerika vybrala dva kandidáty na úřad prezidenta. Američani se mají. Vybrali si dvě známé osobnosti, které se na kandidaturu dlouhodobě připravovali a jsou známé svou politickou činností. U nás se také blíží volba prezidenta, i když je to déle než v Americe, ale už teď se jako lochneské příšery vynořují z hlubin společnosti kandidáti, politickou praxí nepolíbení, kteří nám slibují, co všechno krásného pro nás udělají. Děkuji, nechci. Chci kandidáta, který mě přesvědčí svou dosavadní politickou praxí, že je tím pravým. Od těchto příšer je to bezpříkladná sprostota, že se o tento úřad hlásí. Proč bychom měli věřit zrovna jim? Věřili jsme jednomu, tomu prvnímu polistopadovému, a sekli jsme se. Výsledkem byla divoká devadesátá léta, kdy se rozkradlo kde co. Nevybrali si ho ale občané, ale antikomunistická liga v tehdejším parlamentu. Chci kandidáta, který mně přesvědčí svou dosavadní politickou praxí, že je tím pravým, ne nějakými žvásty. Žvástů už jsme slyšeli dost.
Donald Trump je kandidátem za Republikánskou stranu USA. Je to mimo jiné také minimálně multimilionář, ne-li miliardář. Souvisí to s trendem, na který jsem upozornil už ve svém článku Andrej Babiš a Andrej Kiska. Pracháči jdou do politiky. Jejich sociální a majetkové postavení není závislé na nějakém politickém postu. To politikům z profese vadí. Ti na svém politickém postavení visí jako na tkaničce od podvlíkaček. Bez své funkce padají strmě dolů. Kandidáti, kteří na své funkci nejsou závislí, si také mohou dovolit mnohem větší míru nezávislosti, než tito "závisláci". Stačí to k tomu, aby budili nevoli těch politiků, kteří jsou produkováni stranickými aparáty. V plné míře to platí i pro Donalda Trumpa. Jeho dalším velkým mínusem v očích establishmentu je fakt, že není poplatný nějaké ideologii do té míry, jak je to u politiků obvyklé. Ideologie sem, ideologie tam, Donald Trump je pragmatik. Jak se zpívá v Prodané nevěstě: Počítá, co mu to vynese, a když nic, tak chytře vyhne se. To budí hrůzu politiků jak v Americe, tak v Evropě, a v té nejvíc. Donald Trump bude muset překonávat na cestě ke svému zvolení hodně překážek.
Hillary Clintonová je kandidátkou za Demokratickou stranu USA. Dalo by se o ni říci, že je opakem Donalda Trumpa. Je produktem Demokratické strany. Byla manželkou prezidenta Clintona, byla ministryní zahraničí za stávajícího prezidenta Obamy, rovněž demokrata a teď by se měla moc vrátit do rukou rodiny Clintonů. Už to samo o sobě ve mně budí odpor. Trochu to připomíná dynastické hrátky z jiných zemí, třeba severní Koreje. Kdyby kandidáti na prezidenta v ČR používali stejný bombastický slovník jako Clintonová, tak si posluchači začnou klepat na čelo. Ale Američané jsou na takový slovník zvyklí - odpovědnost Ameriky, poslání Ameriky atd. Řekl bych, že Clintonová reprezentuje ty nejhorší tradice americké politiky. To my jsme odpovědní za demokracii, za mír, za pořádek na celém světě. Tu odpovědnost má Amerika minimálně od Boha a nikdo ji z ní nesejme. A této odpovědnosti musíme dostát, ať to stojí, co to stojí. To je poplatnost Clintonové ideologii.

Clintonová se mi nelíbí jako ženská. Věčně je vidět narvaná v kalhotách. Nemám rád ženy v kalhotách. Působí na mně značně asexuálně. Při detailních fotkách jejího obličeje je vidět, že přes všechnu hranou vitálnost už je to stařena. Kdyby byla zvolena, dojde trochu k paradoxní situaci. V čele EU stojí de facto Angela Merkelová, taky jedna zarytá ideoložka, které se ovšem její ideologie trochu vymkla z rukou. Rozevřená náruč pro uprchlíky se ukázala jako příliš otevřená a tak Angela tu náruč trochu uzavírá. Čeho je moc, toho je příliš. Němcům se to nelíbí. A taky je věčně v kalhotách. Druhou významnou ženou je Teresa May, ministerská předsedkyně Velké Británie. Ta naštěstí vypadá normálně. A tou třetí by byla Hillary Clintonová. V čele tří významných států by v kritickém období stály ženy. Různá genderovská hnutí musí nad zastoupením žen jásat. A bez nějakých kvót. Bude to ale ku prospěchu věci? Přinese to světu větší míru stability a vyřešení konfliktů? Dost o tom pochybuji. Držím palce Trumpovi.

Homosexualita

27. července 2016 v 11:04 | Ivo Adler
Tak jsem si užil. Dne 23. 7. 2016 byl hostem Kateřiny Brožové v pořadu Exkluziv ředitel a majitel divadla Ungelt Milan Hein. A hned z počátku, aby nebyly žádné dohady, zostra prohlásil: mám židovský původ a jsem homosexuál. Nechápal jsem dost dobře, proč Milan Hein považuje za nutné tohle zdůrazňovat. Nebo to snad souvisí s jeho uměleckým uplatněním? Je homosexuál, a co má být? Na mne to dělalo dojem, že se s tím vytahuje. Jsem homosexuál, a kdo je víc. V poslední době je takový trend patrný (Je ti hej, když jsi gay).
Nemám nic proti homosexuálům (nelze zapomínat na lesby), ale proboha, proč to okázale vytrubovat do světa? Já taky nevytrubuju do světa, že jsem heterák českého původu. Nebo jim snad někdo kvůli jejich sexuální orientaci ubližuje? Spíš za tím vidím snahu předvádět se, která je u umělců běžná, a možná také svou sexuální orientaci propagovat. Je nás málo, ať je nás víc. Homosexualita není jen záležitost biologická - homosexuálem se člověk narodí, je to v podstatě vývojová deformace, ale je to do značné míry i záležitost kulturní. Napodobování určitých vzorů. Že kecám? Ale nekecám. Svědčí o tom zvýšený výskyt homosexuálního chování, exaktně prokázaný, v některých prostředích: kasárna, věznice, kláštery, skauti. Tam se homosexualita vyskytuje ve zvýšené míře právě díky napodobování. A také pod biologickým tlakem, kdy pohlavní instinkt nelze uspokojit přirozenou cestou.
Homosexuální chování je propagováno i pod zdánlivou osvětou: kdy a jak si užít orální sex, anální sex, švédská trojka. Vy jste ještě nezkusila švédskou trojku? Tak šup šup do trojky. Při orálním nebo análním sexu je v podstatě jedno, kdo nebo s kým se uspokojím. Při análu je jedno, jestli se udělám do ženského nebo mužského zadku, anatomicky je to pořád konečník. O orálním sexu se nebudu rozepisovat, podle mně je to ještě nechutnější. A lifestylové magazíny jsou toho plné. Píšou snad tyhle články samí homosexuálové? Ale co, hlavně, že tyto články lidé čtou a noviny mají náklad. Je to doklad dekadence současné západní kultury. I když tyto jevy byly známé už dříve, není to žádné objevení Ameriky, co je zarážející, je šíře této propagace.

Homosexualitu beru jako věc, která se může přihodit. Rozhodně by se lidé kvůli tomu neměli nějak předělávat, natož za to být postihováni. Je to životní realita, která je daná a kterou nutno respektovat. Ale podporovat ji? Popsané praktiky ji jednoznačně podporují. Proniká to i do právního vědomí. Homosexuální páry mohou adoptovat děti. Podle našeho právního řádu může homosexuální partner adoptovat potomka svého partnera z předchozího vztahu. Má pak dítě dva tatínky nebo dvě maminky? Přinejmenším se mi to zdá nezvyklé. Nejsem sám. Ing. Pavlína Nytrová, poslankyně Parlamentu ČR za ČSSD se proti tomu rovněž ohradila a předseda vlády (i ČSSD) jí za to patřičně sprdnul. Její politická kariéra je, zdá se, u konce. Vychází se z předpokladu, že homosexualita je výlučně biologická záležitost. Vzory chování se vůbec neberou v úvahu, ač praxe svědčí o opaku. O možnosti sexuálního zneužívání dětí ze strany "druhého" tatínka nebo maminky nemluvě. Hlavně, že se děti budou mít "dobře". Nechtěl jsem psát nějakou politickou agitku proti homosexuálům, ale současnou praxi považuji minimálně za nezodpovědnou.

Korespondence Brusel - Horní Bříza

18. července 2016 v 9:44
Brusel:
Obdrželi jsme Vaši žádost na spolufinancování výstavby Domova pro seniory v
rámci regionálního programu Východ. Jsme však nuceni Vás upozornit, že na
str. 57 formuláře žádosti, kapitola"Vybavení", jste opomenuli vyplnit
kolonku "Počet židlí".

Horní Bříza:
Kolonku "Počet židlí"jsme nevyplnili schválně, poněvadž dotyčné židle
zajistí místní důchodce p. Šebesta. Zcela zdarma totiž opraví židle vytažené
ze sutin školy, která minulý týden spadla, když jsme se po 8 letech marných
žádostí nedočkali žádné finanční podpory na její rekonstrukci. Tím zajistíme
i úsporu bruselských fondů, což nás naplňuje dobrým pocitem evropské
sounáležitosti.

Brusel:
Děkujeme za Váš zájem o úspory bruselských fondů, z Vaší strany je však tato
starost zcela zbytečná, neboť úspory jsou v Bruselu logisticky řízeny třemi
nezávislými výbory Evropské komise tvořené několika desítkami předních
ekonomů. Ohledně nevyplněné kolonky "Počet židlí" jsme pak nuceni Vám
sdělit, že na základě pravidel Výboru pro komplexní posuzování žádostí je
počet židlí neoddělitelnou součástí všech projektů týkajících se jakékoliv
budovy. Proto musíme trvat na vyplnění kolonky "počet židlí".

Horní Bříza: Dobře, žádáme o 44 židlí.

Brusel: Zaregistrovali jsme vaši doplněnou žádost o 44 židlí. Vypracujte
prosím zdůvodnění tohoto počtu Vámi požadovaných židlí.

Horní Bříza: Protože máme 11 stolů, každý pro 4 osoby. 11 x 4 = 44.

Brusel: Obdrželi jsme Vaše zdůvodnění, musíme však konstatovat jeho
nedostatečnost. Vypracujte prosím detailní posouzení využitelnosti
jednotlivých židlí.

Horní Bříza: Co to je?

Brusel:
Koeficienty využitelnosti židlí na osobu a den pro jednotlivá roční období
jsou uvedeny na str. 23 "Metodického pokynu pro podávání žádostí o podporu z
evropských fondů", který je k dispozici na příslušném ministerstvu každého
členského státu EU.

Horní Bříza:
S tím nám polibte prdel a peníze si nechte. Domov pro seniory si postavíme
sami z cihel ze zřícené školy.

Brusel:
Registrujeme změnu věcného záměru Vaší žádosti z "Domova pro seniory" na
"Líbání prdele". Pro úspěšné schválení žádosti prosím vyplňte přiložené
formuláře.

Poznámka Ivo Adler: Už se nedivím, že Britové hlasovali pro brexit.


Bohuslav Sobotka

5. července 2016 v 10:17 | Ivo Adler
Je po brexitu a řada (blbých) lidí na našeho předsedu vlády nadává, že zrazuje zájmy ČR, špatně hájí její zájmy, volá po jeho odstoupení, ne-li něčem horším. Sobotka není můj šálek kávy. Postrádá podle mě vůdcovské schopnosti, Je nedůrazný až laxní. Když to ale srovnám s řadou vůdcovských typů, Hitlerem počínaje a Mao Ce-tungem konče, říkám si, zaplať pánbu za Sobotku. Sobotka není lídr, ale je mediátor. Ani to není k zahození. Jestli vládní koalice jakž tak funguje, a s lidovci je to vždycky těžké, tak je to především jeho zásluha. Rivalita mezi ČSSD a Hnutím ANO poznamenává celou činnost vlády, to umožňuje lidovcům hrát roli toho moudrého vyvažujícího faktoru, ale jak si to ČSSD a Hnutí ANO poskládali, tak to mají. Je nepochybné, že Sobotka má větší politické zkušenosti než Babiš a je i lepší řečník. Kalouskovi se sice demagogií nevyrovná, ale Kalouskova demagogie čím dál více ztrácí svoji chytlavost. Lidé jsou čím dál víc informovanější a Kalouskovo kouzlení s fakty ztrácí na účinnosti. Jeden příklad za ostatní - my jsme investovali víc, tvrdí Kalousek. To může být pravda. Ale co z těch větších investic ČR má? Fyzicky investic nepřibylo. To znamená, že tzv. investice byl tunel ze státního rozpočtu do kapes různých investorů. Dali jsme víc na dálnice (třeba), ale km dálnic nepřibylo. O to víc přibylo na kontech zhotovitelů staveb.
V nedělních (3. 7.) Otázkách Václava Moravce se sešli dva premiéři - český Bohuslav Sobotka a slovenský Robert Fico. Oba pánové jsou sociální demokrati a náramně si notovali. Není pochyb o tom, že Fico je výbušnější než Sobotka. Však má taky za sebou operaci srdce, snad bypass. Oba museli zaujmout veřejná stanovisko k brexitu. A oba se shodli, že to pro naše země to není žádná katastrofa. Naopak, implicitně připustili, že tím váha Česka i Slovenska může vzrůst, zvlášť spolu s ostatními zeměmi V4. Jak se s tím vyrovnají naši mediální eurohujeři, kteří odchod Británie líčili jako katastrofu kosmických rozměrů, na to jsem opravdu zvědav. Zároveň ale oba odmítli nastolení otázky případného referenda o setrvání v EU. Ještě nevíme, jaká bude EU po odchodu Británie a už budeme rozhodovat, že ji opustíme? To je blbost. Trochu zaráží, že tuto blbost podpořil i náš prezident Zeman. Zároveň jedním dechem dodal, že on by hlasoval pro setrvání. Jestliže nechce EU opustit, tak proč to vůbec otevírá? Jsou jiné otázky, které by nás měly zajímat. Na prvním místě otázka setrvání předsedy Evropské komise Junckera v úřadu. Ten pán už se dal slyšet, že krizový stav, který vyústil v odchod Británie, zatím jenom proklamovaný, je třeba řešit prohloubením integrace. Kdo rozumí slovníku pana Junckera, tak dobře ví, že volá po ještě větší poslušnosti členských zemí ve vztahu k orgánům EU. A Sobotka u mě zabodoval, že tuto tendenci odmítl. Brzo to vykrystalizuje. Bude Česko platit výkupné za to, že nepřijme uprchlíky? Sobotka řekl, že nevěří, že tato otázka vůbec přijde na přetřes na jednání Evropské rady. Postoj Fica byl opět jednoznačnější. Placení náhrad odmítáme. Rozumím tomu. Merkellová zamachruje, otevře pohostinně uprchlíkům náruč, a když je jich moc, tak řekne: halt, musíme si je přerozdělit. Na to je jednoduchá odpověď - pozvala sis je, tak si je živ.
Důležitá je i otázka přijetí €. Slovensko € má, my nikoliv. A hned dodávám, zaplať pánbu. Nejsem proti €, ale ne pro Česko v této chvíli. Naše obyvatelstvo by na tom prodělalo. A opět u mě Sobotka zabodoval. Integrace EU by se podle něj měla projevit ve větším vyrovnání ekonomické úrovně, na pořadu je vyrovnání výše platů a důchodů. EU na tento úkol v poslední době dost rezignovala. Přejít na € v daných podmínkách znamená české obyvatelstvo ožebračit. Své může udělat i ČNB. Nesmyslné znehodnocování koruny sice vytváří polštář pro naše méně výkonné podniky, ale zároveň je nenutí, aby se zlepšovaly. A nás jako konzumenty to znevýhodňuje. Proto souhlasím s výhledem, že ČR přijme € někdy po roce 2020. Do té doby máme možnost s tím něco udělat.
Útoky vůči Sobotkovi mají své politické pozadí. Blíží se sezóna voleb a cokoliv poškodí sociální demokracii, je dobré. Nechybí ani tak uhozené nápady, že Sobotka by měl být okamžitě odvolán, neřku-li postaven před soud pro vlastizradu. Výsledky vládnutí současné koalice jsou takového rázu, že je lze jen těžko napadat. A proto se osobní útoky hodí.

Brexit II

1. července 2016 v 16:01 | Ivo Adler
Tak nám zastřelili Ferdinanda. E, pardon, tak Británie odsouhlasila odchod z EU. Světové katastrofy na sebe nenechají dlouho čekat. Vypukne krupobití, neúroda, hladomor a zemětřesení. A možná i válka. Strašení našich pisálků nezná mezí. Nedivím se jim. Plní společenskou objednávku. Vzdor všem "potížím růstu" nás v EU čekají zářné perspektivy. Za jejich šíření jsou více méně placeni. Jako v Rudém právu apod. Historie se trapně opakuje. Teď je to naštěstí fraška. Život velmi brzy uvede tyto hrůzy na pravou míru. Nevím, jak v ostatních zemích EU, ale čeští ideologové se snaží, seč jim síly stačí. Především ti, jejichž příjem je bezprostředně závislý na veřejných prostředcích.
Přiznám se, že vítězství odpůrců EU jsem nečekal. Těsnou porážku jsem čekal, ale vítězství nikoliv. Nasrání Britů nad poměry v EU jsem podcenil. Ale co my víme o skutečných poměrech v jednotlivých zemích Unie, když naše média téměř výhradně informují pozitivně. Vždyť to říkám - Rudé právo. I Britové jsou tímto výsledkem zaskočeni. Už začínají tušit, že za svůj odchod zaplatí. Život v houfu je přece jenom snazší než solo. Ví to i zvířata, nejen býložravá. Ale to je starost Britů, nikoliv naše. Za sebe jsem rád, že Británie odchází. Zvýší se tím váha ostatních zemí, i Česka. Můžeme na tom profitovat. A EU se zbavila člena, který pořád vyžadoval nějaké extrabuřty. To si teď Británie bude muset odvyknout. Už to není světová velmoc, ale řadový stát střední velikosti. Brexit se stává katalyzátorem přehodnocování úlohy Británie ve světovém dění. To přehodnocení může začít tím, že se osamostatní některé její součásti. Skotsko na prvním místě. Už to jednou zkusilo, ale nevyšlo to. Podruhé může být úspěšnější. Co bude se severním Irskem a Walesem se neodvažuji hádat.
Pozice bývalé velmoci zajišťovala Británii četné výhody, jako je postavení libry, sídlo řady světových institucí a firem i hlavy Commonwealthu. Na jedné straně jí tato pozice umožňovala z těchto výhod těžit, ale zároveň tyto výhody tu pozici spoluvytvářely. A Británie se v řadě případů jako světová velmoc i nadále chovala, ač tomu její postavení ve světové ekonomice neodpovídalo. Ten proces vyrovnání postavení a úlohy brexit urychlil, pro Británii nebude jednoduchý, ale celému světu prospěje. Po druhé světové válce byla Británie jako v šatech po starším bráchovi. Teď bude mít šaty sobě na míru. Dříve či později se v nich bude cítit líp. Právě jako bývalé velmoci Británii nejvíc ze všech zemí EU vadilo zupáctví orgánů Evropské unie. Vadí i nám, ale neříkáme to moc nahlas. EU neváhala pohrozit - jestli se vám to nelíbí, nedáme vám dotace. Pravda, takhle tvrdě to EU nikdy neřekla, ale pokusné balónky v prohlášení některých politiků nelze přehlédnout. Nakonec i zarputilost, s jakou Británie trvala na své libře, ukazuje, jak jí na jejím postavení bývalé velmoci záleželo.
Odchod Británie z EU, bez ohledu na to, jak dlouho bude trvat, je zlomový okamžik pro obě strany. Británie se bude muset vůči "zbytku" Evropy nově vymezit. Možnost spolupráce s EU není jejím odchodem nijak vyloučena. Takhle existují Švýcarsko, Norsko i Island. Ale vyjednávací pozice Británie už nebude tak silná. Pro Evropu je to jen dobře. Proto nechápu nářky našich pisálků nad britským osudem. Nejedná se o žádnou tragédii. Ale i v EU bude muset dojít k sebereflexi. Evropský zemím, sdruženým v EU, vadí posilování úlohy bruselských orgánů na úkor národních států. Jedná se vlastně o ztrátu národní svébytnosti. A to už nechybí hlasy, pochopitelně právě z Evropské komise, že reakcí na odchod Británie musí být posílení integrace EU. Tedy ještě větší poručníkování Bruselu. Tenhle postoj jen posiluje odstředivé tendence v EU. Jestli EU tento postoj nepřehodnotí, další exity nelze vyloučit.

Brexit

23. června 2016 v 11:09 | Ivo Adler
Brexit
To je odchod Velké Británie z Evropské unie. O tomto odchodu se bude hlasovat 24. 6. 2016. Všichni nás straší strašlivými katastrofami, které nastanou, pokud se Británie rozhodne pro odchod. Budou zemětřesení, výbuchy sopek, tsunami, řeky potečou zpátky do vnitrozemí, prostě hrůza. Chudáci Britové. Jen jeden britský deník - Sun napsal, že to možná nebude tak hrozné. Česka se to více méně nedotkne. To se mi opravdu ulevilo. Přál bych si, aby se Britové rozhodli pro odchod. Současná Evropská unie se mi nelíbí a nedivím se, že velké části Britů taky ne. Stal se z ní byrokratický moloch. Odchod Británie by byl takovým kopancem, který by evropským strukturám dal jasně najevo, že takhle ne.
Chápu, že otřesení evropských struktur si nepřejí ti, kteří v evropských strukturách našli velice blahobytné živobytí. Jsou mezi nimi i naši politici a různí odborníci a dodavatelé různých služeb. Ale co z jejich koryt má řadový občan? Akorát vztek. Beru takovou Evropskou unii, kde bude méně politiky a více ekonomiky. Největší ekonomický projekt - euro, je vlastně politickým, a nikoliv ekonomickým projektem. Vznikl z politické potřeby více sjednotit Evropu. Británie, stejně jako Česko, společnou měnu zaplať pánbu nemá. Britům došlo, že funkční měna může vzniknout na základě měny země, která v Evropské unii hraje prim. A tou je Německo. To se silně nacionalistickým Britům vůbec nelíbilo a proto euro odmítlo. Základem by tedy měla být marka, která by se pro evropské potřeby přejmenovala na euro. Rozhodnutí přijmout euro-marku by záleželo výlučně na té které zemi a ne že ta země bude do exkluzivního klubu euro přijata.
Naši veksláci dosáhli před rokem 1990 takový kurs k marce, že mohl být bez úprav převzat jako oficiální směnný kurs. Dnes ČNB kurs koruny k euru uměle opravuje, aby ovlivnila naši ekonomiku. Tak jako před Listopadem byl kurs koruny uměle nadhodnocen, tak dnes je uměle podhodnocen. Obojí je stejné svinstvo. Podhodnocený kurs je polštář pro naše podniky, který je nenutí rozvíjet výrobu. Společná měna ano, ale na základě konkurenceschopnosti ekonomiky. Nejtragičtějšími důsledky má přijetí eura Řeckem. Řecko rozhodně konkurenceschopné nebylo. Do exkluzivního klubu eura se dostalo víceméně podvodem. A tak na něj země eurozóny doplácí.

Samozřejmě bych si přál, aby Británie z EU odešla. Její odchod EU neublíží a neublíží v v dlouhodobější perspektivě ani Británii. Odchod Británie pro Evropu bude naopak nutnost najít jinou formu spolupráce než je bruselský náhubek. Vadí i zemím vyšegrádské čtyřky, jen se o něm příliš nemluví, alespoň u nás. Výhrady Slováků, Poláků a Maďarů ale nelze zatajit. Odchod Británie by tyto výhrady "odšpuntoval". Z toho mají evropské špičky strach. Strach má i velký bratr za oceánem. Potřebuje do určité míry sjednocenou Evropu, aby měl partnera pro uzavírání dohod o vývozu amerického zboží. Ať dělá Evropa co chce, takový stát jako jsou USA nikdy nebude. Brání tomu celá řada historických okolností. I když chápu, že evropským elitám by se přiblížení takového stavu líbilo. Hned by jim stouplo sebevědomí. A ty nádherný možnosti pro platy z evropského rozpočtu. To si přece musíme ohlídat! Pokud Británie v EU zůstane, zrezivělá konstrukce dostane nový nátěr - vidíte, funguje to. Ale pod novým nátěrem rez bude hlodat dál. Budou nové krize. A to je klika, že evropská ekonomika se rozvíjí. Nebude to tak pořád. To by bylo v rozporu s mechanismem fungování kapitalismu. Přijdou nové ekonomické krize a odstředivé tendence zesílí. Proto bych odchod Británie uvítal. Byl by to začátek nové, nebyrokratické Evropy.

Kam dál