Odchody do důchodu v evropských zemích

22. srpna 2016 v 11:04 | Ivo Adler
Země Muži Ženy
Belgie 65 61-65
Bulharsko 60 63
Česko 65 62-65
Dánsko 65-67 62-67
Estonsko 63 60-63
Finsko 65 65
Francie 60 60
Island 67 67
Irsko 65 65
Itálie 65 60
Kypr 65 65
Lichtenštejnsko 65 62
Maďarsko 62 62
Malta 61-65 60
Litva 62,5 60
Lotyšsko 62 62
Lucembursko 65 65
Německo 65 65
Nizozemsko 65 65
Norsko 67 67
Polsko 65 60
Portugalsko 65 65
Rakousko 65 60
Rumunsko 65 60
Řecko 65 60
Slovensko 62 62
Slovinsko 64-65 55-61
Španělsko 65 65
Švédsko 65 65
Švýcarsko 65 64
Velká Británie 65 60
 

Hillary Clinton a Donald Trump

8. srpna 2016 v 14:48 | Ivo Adler
Tak je to jasný. Jsou to asi tři týdny, co si Amerika vybrala dva kandidáty na úřad prezidenta. Američani se mají. Vybrali si dvě známé osobnosti, které se na kandidaturu dlouhodobě připravovali a jsou známé svou politickou činností. U nás se také blíží volba prezidenta, i když je to déle než v Americe, ale už teď se jako lochneské příšery vynořují z hlubin společnosti kandidáti, politickou praxí nepolíbení, kteří nám slibují, co všechno krásného pro nás udělají. Děkuji, nechci. Chci kandidáta, který mě přesvědčí svou dosavadní politickou praxí, že je tím pravým. Od těchto příšer je to bezpříkladná sprostota, že se o tento úřad hlásí. Proč bychom měli věřit zrovna jim? Věřili jsme jednomu, tomu prvnímu polistopadovému, a sekli jsme se. Výsledkem byla divoká devadesátá léta, kdy se rozkradlo kde co. Nevybrali si ho ale občané, ale antikomunistická liga v tehdejším parlamentu. Chci kandidáta, který mně přesvědčí svou dosavadní politickou praxí, že je tím pravým, ne nějakými žvásty. Žvástů už jsme slyšeli dost.
Donald Trump je kandidátem za Republikánskou stranu USA. Je to mimo jiné také minimálně multimilionář, ne-li miliardář. Souvisí to s trendem, na který jsem upozornil už ve svém článku Andrej Babiš a Andrej Kiska. Pracháči jdou do politiky. Jejich sociální a majetkové postavení není závislé na nějakém politickém postu. To politikům z profese vadí. Ti na svém politickém postavení visí jako na tkaničce od podvlíkaček. Bez své funkce padají strmě dolů. Kandidáti, kteří na své funkci nejsou závislí, si také mohou dovolit mnohem větší míru nezávislosti, než tito "závisláci". Stačí to k tomu, aby budili nevoli těch politiků, kteří jsou produkováni stranickými aparáty. V plné míře to platí i pro Donalda Trumpa. Jeho dalším velkým mínusem v očích establishmentu je fakt, že není poplatný nějaké ideologii do té míry, jak je to u politiků obvyklé. Ideologie sem, ideologie tam, Donald Trump je pragmatik. Jak se zpívá v Prodané nevěstě: Počítá, co mu to vynese, a když nic, tak chytře vyhne se. To budí hrůzu politiků jak v Americe, tak v Evropě, a v té nejvíc. Donald Trump bude muset překonávat na cestě ke svému zvolení hodně překážek.
Hillary Clintonová je kandidátkou za Demokratickou stranu USA. Dalo by se o ni říci, že je opakem Donalda Trumpa. Je produktem Demokratické strany. Byla manželkou prezidenta Clintona, byla ministryní zahraničí za stávajícího prezidenta Obamy, rovněž demokrata a teď by se měla moc vrátit do rukou rodiny Clintonů. Už to samo o sobě ve mně budí odpor. Trochu to připomíná dynastické hrátky z jiných zemí, třeba severní Koreje. Kdyby kandidáti na prezidenta v ČR používali stejný bombastický slovník jako Clintonová, tak si posluchači začnou klepat na čelo. Ale Američané jsou na takový slovník zvyklí - odpovědnost Ameriky, poslání Ameriky atd. Řekl bych, že Clintonová reprezentuje ty nejhorší tradice americké politiky. To my jsme odpovědní za demokracii, za mír, za pořádek na celém světě. Tu odpovědnost má Amerika minimálně od Boha a nikdo ji z ní nesejme. A této odpovědnosti musíme dostát, ať to stojí, co to stojí. To je poplatnost Clintonové ideologii.

Clintonová se mi nelíbí jako ženská. Věčně je vidět narvaná v kalhotách. Nemám rád ženy v kalhotách. Působí na mně značně asexuálně. Při detailních fotkách jejího obličeje je vidět, že přes všechnu hranou vitálnost už je to stařena. Kdyby byla zvolena, dojde trochu k paradoxní situaci. V čele EU stojí de facto Angela Merkelová, taky jedna zarytá ideoložka, které se ovšem její ideologie trochu vymkla z rukou. Rozevřená náruč pro uprchlíky se ukázala jako příliš otevřená a tak Angela tu náruč trochu uzavírá. Čeho je moc, toho je příliš. Němcům se to nelíbí. A taky je věčně v kalhotách. Druhou významnou ženou je Teresa May, ministerská předsedkyně Velké Británie. Ta naštěstí vypadá normálně. A tou třetí by byla Hillary Clintonová. V čele tří významných států by v kritickém období stály ženy. Různá genderovská hnutí musí nad zastoupením žen jásat. A bez nějakých kvót. Bude to ale ku prospěchu věci? Přinese to světu větší míru stability a vyřešení konfliktů? Dost o tom pochybuji. Držím palce Trumpovi.

Homosexualita

27. července 2016 v 11:04 | Ivo Adler
Tak jsem si užil. Dne 23. 7. 2016 byl hostem Kateřiny Brožové v pořadu Exkluziv ředitel a majitel divadla Ungelt Milan Hein. A hned z počátku, aby nebyly žádné dohady, zostra prohlásil: mám židovský původ a jsem homosexuál. Nechápal jsem dost dobře, proč Milan Hein považuje za nutné tohle zdůrazňovat. Nebo to snad souvisí s jeho uměleckým uplatněním? Je homosexuál, a co má být? Na mne to dělalo dojem, že se s tím vytahuje. Jsem homosexuál, a kdo je víc. V poslední době je takový trend patrný (Je ti hej, když jsi gay).
Nemám nic proti homosexuálům (nelze zapomínat na lesby), ale proboha, proč to okázale vytrubovat do světa? Já taky nevytrubuju do světa, že jsem heterák českého původu. Nebo jim snad někdo kvůli jejich sexuální orientaci ubližuje? Spíš za tím vidím snahu předvádět se, která je u umělců běžná, a možná také svou sexuální orientaci propagovat. Je nás málo, ať je nás víc. Homosexualita není jen záležitost biologická - homosexuálem se člověk narodí, je to v podstatě vývojová deformace, ale je to do značné míry i záležitost kulturní. Napodobování určitých vzorů. Že kecám? Ale nekecám. Svědčí o tom zvýšený výskyt homosexuálního chování, exaktně prokázaný, v některých prostředích: kasárna, věznice, kláštery, skauti. Tam se homosexualita vyskytuje ve zvýšené míře právě díky napodobování. A také pod biologickým tlakem, kdy pohlavní instinkt nelze uspokojit přirozenou cestou.
Homosexuální chování je propagováno i pod zdánlivou osvětou: kdy a jak si užít orální sex, anální sex, švédská trojka. Vy jste ještě nezkusila švédskou trojku? Tak šup šup do trojky. Při orálním nebo análním sexu je v podstatě jedno, kdo nebo s kým se uspokojím. Při análu je jedno, jestli se udělám do ženského nebo mužského zadku, anatomicky je to pořád konečník. O orálním sexu se nebudu rozepisovat, podle mně je to ještě nechutnější. A lifestylové magazíny jsou toho plné. Píšou snad tyhle články samí homosexuálové? Ale co, hlavně, že tyto články lidé čtou a noviny mají náklad. Je to doklad dekadence současné západní kultury. I když tyto jevy byly známé už dříve, není to žádné objevení Ameriky, co je zarážející, je šíře této propagace.

Homosexualitu beru jako věc, která se může přihodit. Rozhodně by se lidé kvůli tomu neměli nějak předělávat, natož za to být postihováni. Je to životní realita, která je daná a kterou nutno respektovat. Ale podporovat ji? Popsané praktiky ji jednoznačně podporují. Proniká to i do právního vědomí. Homosexuální páry mohou adoptovat děti. Podle našeho právního řádu může homosexuální partner adoptovat potomka svého partnera z předchozího vztahu. Má pak dítě dva tatínky nebo dvě maminky? Přinejmenším se mi to zdá nezvyklé. Nejsem sám. Ing. Pavlína Nytrová, poslankyně Parlamentu ČR za ČSSD se proti tomu rovněž ohradila a předseda vlády (i ČSSD) jí za to patřičně sprdnul. Její politická kariéra je, zdá se, u konce. Vychází se z předpokladu, že homosexualita je výlučně biologická záležitost. Vzory chování se vůbec neberou v úvahu, ač praxe svědčí o opaku. O možnosti sexuálního zneužívání dětí ze strany "druhého" tatínka nebo maminky nemluvě. Hlavně, že se děti budou mít "dobře". Nechtěl jsem psát nějakou politickou agitku proti homosexuálům, ale současnou praxi považuji minimálně za nezodpovědnou.
 


Korespondence Brusel - Horní Bříza

18. července 2016 v 9:44
Brusel:
Obdrželi jsme Vaši žádost na spolufinancování výstavby Domova pro seniory v
rámci regionálního programu Východ. Jsme však nuceni Vás upozornit, že na
str. 57 formuláře žádosti, kapitola"Vybavení", jste opomenuli vyplnit
kolonku "Počet židlí".

Horní Bříza:
Kolonku "Počet židlí"jsme nevyplnili schválně, poněvadž dotyčné židle
zajistí místní důchodce p. Šebesta. Zcela zdarma totiž opraví židle vytažené
ze sutin školy, která minulý týden spadla, když jsme se po 8 letech marných
žádostí nedočkali žádné finanční podpory na její rekonstrukci. Tím zajistíme
i úsporu bruselských fondů, což nás naplňuje dobrým pocitem evropské
sounáležitosti.

Brusel:
Děkujeme za Váš zájem o úspory bruselských fondů, z Vaší strany je však tato
starost zcela zbytečná, neboť úspory jsou v Bruselu logisticky řízeny třemi
nezávislými výbory Evropské komise tvořené několika desítkami předních
ekonomů. Ohledně nevyplněné kolonky "Počet židlí" jsme pak nuceni Vám
sdělit, že na základě pravidel Výboru pro komplexní posuzování žádostí je
počet židlí neoddělitelnou součástí všech projektů týkajících se jakékoliv
budovy. Proto musíme trvat na vyplnění kolonky "počet židlí".

Horní Bříza: Dobře, žádáme o 44 židlí.

Brusel: Zaregistrovali jsme vaši doplněnou žádost o 44 židlí. Vypracujte
prosím zdůvodnění tohoto počtu Vámi požadovaných židlí.

Horní Bříza: Protože máme 11 stolů, každý pro 4 osoby. 11 x 4 = 44.

Brusel: Obdrželi jsme Vaše zdůvodnění, musíme však konstatovat jeho
nedostatečnost. Vypracujte prosím detailní posouzení využitelnosti
jednotlivých židlí.

Horní Bříza: Co to je?

Brusel:
Koeficienty využitelnosti židlí na osobu a den pro jednotlivá roční období
jsou uvedeny na str. 23 "Metodického pokynu pro podávání žádostí o podporu z
evropských fondů", který je k dispozici na příslušném ministerstvu každého
členského státu EU.

Horní Bříza:
S tím nám polibte prdel a peníze si nechte. Domov pro seniory si postavíme
sami z cihel ze zřícené školy.

Brusel:
Registrujeme změnu věcného záměru Vaší žádosti z "Domova pro seniory" na
"Líbání prdele". Pro úspěšné schválení žádosti prosím vyplňte přiložené
formuláře.

Poznámka Ivo Adler: Už se nedivím, že Britové hlasovali pro brexit.


Bohuslav Sobotka

5. července 2016 v 10:17 | Ivo Adler
Je po brexitu a řada (blbých) lidí na našeho předsedu vlády nadává, že zrazuje zájmy ČR, špatně hájí její zájmy, volá po jeho odstoupení, ne-li něčem horším. Sobotka není můj šálek kávy. Postrádá podle mě vůdcovské schopnosti, Je nedůrazný až laxní. Když to ale srovnám s řadou vůdcovských typů, Hitlerem počínaje a Mao Ce-tungem konče, říkám si, zaplať pánbu za Sobotku. Sobotka není lídr, ale je mediátor. Ani to není k zahození. Jestli vládní koalice jakž tak funguje, a s lidovci je to vždycky těžké, tak je to především jeho zásluha. Rivalita mezi ČSSD a Hnutím ANO poznamenává celou činnost vlády, to umožňuje lidovcům hrát roli toho moudrého vyvažujícího faktoru, ale jak si to ČSSD a Hnutí ANO poskládali, tak to mají. Je nepochybné, že Sobotka má větší politické zkušenosti než Babiš a je i lepší řečník. Kalouskovi se sice demagogií nevyrovná, ale Kalouskova demagogie čím dál více ztrácí svoji chytlavost. Lidé jsou čím dál víc informovanější a Kalouskovo kouzlení s fakty ztrácí na účinnosti. Jeden příklad za ostatní - my jsme investovali víc, tvrdí Kalousek. To může být pravda. Ale co z těch větších investic ČR má? Fyzicky investic nepřibylo. To znamená, že tzv. investice byl tunel ze státního rozpočtu do kapes různých investorů. Dali jsme víc na dálnice (třeba), ale km dálnic nepřibylo. O to víc přibylo na kontech zhotovitelů staveb.
V nedělních (3. 7.) Otázkách Václava Moravce se sešli dva premiéři - český Bohuslav Sobotka a slovenský Robert Fico. Oba pánové jsou sociální demokrati a náramně si notovali. Není pochyb o tom, že Fico je výbušnější než Sobotka. Však má taky za sebou operaci srdce, snad bypass. Oba museli zaujmout veřejná stanovisko k brexitu. A oba se shodli, že to pro naše země to není žádná katastrofa. Naopak, implicitně připustili, že tím váha Česka i Slovenska může vzrůst, zvlášť spolu s ostatními zeměmi V4. Jak se s tím vyrovnají naši mediální eurohujeři, kteří odchod Británie líčili jako katastrofu kosmických rozměrů, na to jsem opravdu zvědav. Zároveň ale oba odmítli nastolení otázky případného referenda o setrvání v EU. Ještě nevíme, jaká bude EU po odchodu Británie a už budeme rozhodovat, že ji opustíme? To je blbost. Trochu zaráží, že tuto blbost podpořil i náš prezident Zeman. Zároveň jedním dechem dodal, že on by hlasoval pro setrvání. Jestliže nechce EU opustit, tak proč to vůbec otevírá? Jsou jiné otázky, které by nás měly zajímat. Na prvním místě otázka setrvání předsedy Evropské komise Junckera v úřadu. Ten pán už se dal slyšet, že krizový stav, který vyústil v odchod Británie, zatím jenom proklamovaný, je třeba řešit prohloubením integrace. Kdo rozumí slovníku pana Junckera, tak dobře ví, že volá po ještě větší poslušnosti členských zemí ve vztahu k orgánům EU. A Sobotka u mě zabodoval, že tuto tendenci odmítl. Brzo to vykrystalizuje. Bude Česko platit výkupné za to, že nepřijme uprchlíky? Sobotka řekl, že nevěří, že tato otázka vůbec přijde na přetřes na jednání Evropské rady. Postoj Fica byl opět jednoznačnější. Placení náhrad odmítáme. Rozumím tomu. Merkellová zamachruje, otevře pohostinně uprchlíkům náruč, a když je jich moc, tak řekne: halt, musíme si je přerozdělit. Na to je jednoduchá odpověď - pozvala sis je, tak si je živ.
Důležitá je i otázka přijetí €. Slovensko € má, my nikoliv. A hned dodávám, zaplať pánbu. Nejsem proti €, ale ne pro Česko v této chvíli. Naše obyvatelstvo by na tom prodělalo. A opět u mě Sobotka zabodoval. Integrace EU by se podle něj měla projevit ve větším vyrovnání ekonomické úrovně, na pořadu je vyrovnání výše platů a důchodů. EU na tento úkol v poslední době dost rezignovala. Přejít na € v daných podmínkách znamená české obyvatelstvo ožebračit. Své může udělat i ČNB. Nesmyslné znehodnocování koruny sice vytváří polštář pro naše méně výkonné podniky, ale zároveň je nenutí, aby se zlepšovaly. A nás jako konzumenty to znevýhodňuje. Proto souhlasím s výhledem, že ČR přijme € někdy po roce 2020. Do té doby máme možnost s tím něco udělat.
Útoky vůči Sobotkovi mají své politické pozadí. Blíží se sezóna voleb a cokoliv poškodí sociální demokracii, je dobré. Nechybí ani tak uhozené nápady, že Sobotka by měl být okamžitě odvolán, neřku-li postaven před soud pro vlastizradu. Výsledky vládnutí současné koalice jsou takového rázu, že je lze jen těžko napadat. A proto se osobní útoky hodí.

Brexit II

1. července 2016 v 16:01 | Ivo Adler
Tak nám zastřelili Ferdinanda. E, pardon, tak Británie odsouhlasila odchod z EU. Světové katastrofy na sebe nenechají dlouho čekat. Vypukne krupobití, neúroda, hladomor a zemětřesení. A možná i válka. Strašení našich pisálků nezná mezí. Nedivím se jim. Plní společenskou objednávku. Vzdor všem "potížím růstu" nás v EU čekají zářné perspektivy. Za jejich šíření jsou více méně placeni. Jako v Rudém právu apod. Historie se trapně opakuje. Teď je to naštěstí fraška. Život velmi brzy uvede tyto hrůzy na pravou míru. Nevím, jak v ostatních zemích EU, ale čeští ideologové se snaží, seč jim síly stačí. Především ti, jejichž příjem je bezprostředně závislý na veřejných prostředcích.
Přiznám se, že vítězství odpůrců EU jsem nečekal. Těsnou porážku jsem čekal, ale vítězství nikoliv. Nasrání Britů nad poměry v EU jsem podcenil. Ale co my víme o skutečných poměrech v jednotlivých zemích Unie, když naše média téměř výhradně informují pozitivně. Vždyť to říkám - Rudé právo. I Britové jsou tímto výsledkem zaskočeni. Už začínají tušit, že za svůj odchod zaplatí. Život v houfu je přece jenom snazší než solo. Ví to i zvířata, nejen býložravá. Ale to je starost Britů, nikoliv naše. Za sebe jsem rád, že Británie odchází. Zvýší se tím váha ostatních zemí, i Česka. Můžeme na tom profitovat. A EU se zbavila člena, který pořád vyžadoval nějaké extrabuřty. To si teď Británie bude muset odvyknout. Už to není světová velmoc, ale řadový stát střední velikosti. Brexit se stává katalyzátorem přehodnocování úlohy Británie ve světovém dění. To přehodnocení může začít tím, že se osamostatní některé její součásti. Skotsko na prvním místě. Už to jednou zkusilo, ale nevyšlo to. Podruhé může být úspěšnější. Co bude se severním Irskem a Walesem se neodvažuji hádat.
Pozice bývalé velmoci zajišťovala Británii četné výhody, jako je postavení libry, sídlo řady světových institucí a firem i hlavy Commonwealthu. Na jedné straně jí tato pozice umožňovala z těchto výhod těžit, ale zároveň tyto výhody tu pozici spoluvytvářely. A Británie se v řadě případů jako světová velmoc i nadále chovala, ač tomu její postavení ve světové ekonomice neodpovídalo. Ten proces vyrovnání postavení a úlohy brexit urychlil, pro Británii nebude jednoduchý, ale celému světu prospěje. Po druhé světové válce byla Británie jako v šatech po starším bráchovi. Teď bude mít šaty sobě na míru. Dříve či později se v nich bude cítit líp. Právě jako bývalé velmoci Británii nejvíc ze všech zemí EU vadilo zupáctví orgánů Evropské unie. Vadí i nám, ale neříkáme to moc nahlas. EU neváhala pohrozit - jestli se vám to nelíbí, nedáme vám dotace. Pravda, takhle tvrdě to EU nikdy neřekla, ale pokusné balónky v prohlášení některých politiků nelze přehlédnout. Nakonec i zarputilost, s jakou Británie trvala na své libře, ukazuje, jak jí na jejím postavení bývalé velmoci záleželo.
Odchod Británie z EU, bez ohledu na to, jak dlouho bude trvat, je zlomový okamžik pro obě strany. Británie se bude muset vůči "zbytku" Evropy nově vymezit. Možnost spolupráce s EU není jejím odchodem nijak vyloučena. Takhle existují Švýcarsko, Norsko i Island. Ale vyjednávací pozice Británie už nebude tak silná. Pro Evropu je to jen dobře. Proto nechápu nářky našich pisálků nad britským osudem. Nejedná se o žádnou tragédii. Ale i v EU bude muset dojít k sebereflexi. Evropský zemím, sdruženým v EU, vadí posilování úlohy bruselských orgánů na úkor národních států. Jedná se vlastně o ztrátu národní svébytnosti. A to už nechybí hlasy, pochopitelně právě z Evropské komise, že reakcí na odchod Británie musí být posílení integrace EU. Tedy ještě větší poručníkování Bruselu. Tenhle postoj jen posiluje odstředivé tendence v EU. Jestli EU tento postoj nepřehodnotí, další exity nelze vyloučit.

Brexit

23. června 2016 v 11:09 | Ivo Adler
Brexit
To je odchod Velké Británie z Evropské unie. O tomto odchodu se bude hlasovat 24. 6. 2016. Všichni nás straší strašlivými katastrofami, které nastanou, pokud se Británie rozhodne pro odchod. Budou zemětřesení, výbuchy sopek, tsunami, řeky potečou zpátky do vnitrozemí, prostě hrůza. Chudáci Britové. Jen jeden britský deník - Sun napsal, že to možná nebude tak hrozné. Česka se to více méně nedotkne. To se mi opravdu ulevilo. Přál bych si, aby se Britové rozhodli pro odchod. Současná Evropská unie se mi nelíbí a nedivím se, že velké části Britů taky ne. Stal se z ní byrokratický moloch. Odchod Británie by byl takovým kopancem, který by evropským strukturám dal jasně najevo, že takhle ne.
Chápu, že otřesení evropských struktur si nepřejí ti, kteří v evropských strukturách našli velice blahobytné živobytí. Jsou mezi nimi i naši politici a různí odborníci a dodavatelé různých služeb. Ale co z jejich koryt má řadový občan? Akorát vztek. Beru takovou Evropskou unii, kde bude méně politiky a více ekonomiky. Největší ekonomický projekt - euro, je vlastně politickým, a nikoliv ekonomickým projektem. Vznikl z politické potřeby více sjednotit Evropu. Británie, stejně jako Česko, společnou měnu zaplať pánbu nemá. Britům došlo, že funkční měna může vzniknout na základě měny země, která v Evropské unii hraje prim. A tou je Německo. To se silně nacionalistickým Britům vůbec nelíbilo a proto euro odmítlo. Základem by tedy měla být marka, která by se pro evropské potřeby přejmenovala na euro. Rozhodnutí přijmout euro-marku by záleželo výlučně na té které zemi a ne že ta země bude do exkluzivního klubu euro přijata.
Naši veksláci dosáhli před rokem 1990 takový kurs k marce, že mohl být bez úprav převzat jako oficiální směnný kurs. Dnes ČNB kurs koruny k euru uměle opravuje, aby ovlivnila naši ekonomiku. Tak jako před Listopadem byl kurs koruny uměle nadhodnocen, tak dnes je uměle podhodnocen. Obojí je stejné svinstvo. Podhodnocený kurs je polštář pro naše podniky, který je nenutí rozvíjet výrobu. Společná měna ano, ale na základě konkurenceschopnosti ekonomiky. Nejtragičtějšími důsledky má přijetí eura Řeckem. Řecko rozhodně konkurenceschopné nebylo. Do exkluzivního klubu eura se dostalo víceméně podvodem. A tak na něj země eurozóny doplácí.

Samozřejmě bych si přál, aby Británie z EU odešla. Její odchod EU neublíží a neublíží v v dlouhodobější perspektivě ani Británii. Odchod Británie pro Evropu bude naopak nutnost najít jinou formu spolupráce než je bruselský náhubek. Vadí i zemím vyšegrádské čtyřky, jen se o něm příliš nemluví, alespoň u nás. Výhrady Slováků, Poláků a Maďarů ale nelze zatajit. Odchod Británie by tyto výhrady "odšpuntoval". Z toho mají evropské špičky strach. Strach má i velký bratr za oceánem. Potřebuje do určité míry sjednocenou Evropu, aby měl partnera pro uzavírání dohod o vývozu amerického zboží. Ať dělá Evropa co chce, takový stát jako jsou USA nikdy nebude. Brání tomu celá řada historických okolností. I když chápu, že evropským elitám by se přiblížení takového stavu líbilo. Hned by jim stouplo sebevědomí. A ty nádherný možnosti pro platy z evropského rozpočtu. To si přece musíme ohlídat! Pokud Británie v EU zůstane, zrezivělá konstrukce dostane nový nátěr - vidíte, funguje to. Ale pod novým nátěrem rez bude hlodat dál. Budou nové krize. A to je klika, že evropská ekonomika se rozvíjí. Nebude to tak pořád. To by bylo v rozporu s mechanismem fungování kapitalismu. Přijdou nové ekonomické krize a odstředivé tendence zesílí. Proto bych odchod Británie uvítal. Byl by to začátek nové, nebyrokratické Evropy.

Světová migrace

13. června 2016 v 14:46 | Ivo
Celým světem hýbe problém migrace. Evropa má smůlu. Je to ekonomicky vyspělý světadíl, však se na jeho rozvoji podílel transfer zisků z kolonií do metropolí, převážně evropských. I přes jeho vyspělost je jeho vyspělost nerovnoměrná. Západ je vyspělejší než východ Evropy. Nerovnoměrnost tohoto rozvoje je potenciálním zdrojem rozbrojů a třenic. Proto také EU přišla s programem vyrovnání tohoto rozvoje díky pomoci vyspělejších západních zemí těm východních. Nerovnoměrnost vývoje není dána tím, že by obyvatelé západní Evropy byly pracovitější, chytřejší a podnikavější, ač si to mnozí namlouvají, ale je dána geograficky.
Od doby, kdy začaly transatlantické plavby, začal hospodářský rozvoje západní Evropy akcelerovat. Došlo to tak daleko, že západní Evropa si podmanila větší část světa. S hospodářským rozvojem severní Ameriky se hlavní objem světového obchodu realizoval přes "atlantickou dálnici". Moře má jednu nespornou výhodu. Je to cesta, která je okamžitě a bez velkých nákladů okamžitě k dispozici. Je hotová. Ve srovnání s mořem ČR staví dálnici D8 už od roku 1984 a stále není hotová. O nákladech nemluvě. Proto se přímořské oblasti rozvíjejí rychleji než vnitrozemské. Má to svůj odraz i v růstu životní úrovně těchto oblastí. Ale růst životní úrovně je dvousečná zbraň. Je to fajn, mít vysokou životní úroveň, ale klesá při tom růst populace. Byl zpracován jeden test snad s krysami. Dostali k dispozici ideální životní podmínky - neomezené množství žrádla, žádné nebezpečí a očekávalo se, že se budou i neomezeně množit. Kupodivu, tato populace zanikla. K něčemu takovému tenduje i populace lidí. Ty s dobrými životními podmínkami se množí pomaleji než s těmi špatnými. V Evropě se rodí tak málo dětí, že nedochází ani k prosté reprodukci obyvatelstva. Nebýt přistěhovalectví, tak počet obyvatel Česka klesá. U ostatních západoevropských zemí je to podobné.

Z toho jednoznačně vyplývá, že Evropa, alespoň ta západní, ke které se hrdě hlásíme, potřebuje imigranty. Určitý počet obyvatel je zároveň předpokladem hospodářského rozvoje. Teď je otázkou, jací imigranti by to měli být. Určitě nejlepší variantou jsou migranti z východní Evropy, zejména z území bývalého Sovětského svazu. Nakonec oni stojí za přírůstkem obyvatelstva ČR. Jsou na stejné kulturní úrovni, u slovanských národů je jazyková bariéra minimální a stále je přitahuje naše vyšší životní úroveň. O něco horší variantou je východní Asie - Čína, Vietnam. I oni mají stejnou kulturní úroveň, ale kulturní odlišnosti i jazykové bariéry jsou větší. Ale Asiati si s tím poradí. A určitě nejhorší variantou jsou obyvatelé islámských států. A to pro svůj náboženský fanatismus. Oni chtějí žít podle své morálky a evropskou odmítají akceptovat. Ruku v ruce s tím jde jejich, alespoň místy, náboženský fanatismus. My se prostě vašim kulturním zvyklostem nepodřídíme. Nehodláme respektovat ani váš právní řád, máme vlastní - šaríju. Ani ve druhé, popř. třetí generaci se muslimové do evropské kultury neintegrovali. Pachatelé teroristických činů ve Francii nejsou z řad čerstvých imigrantů, ale právě z té druhé generace, která se do evropských podmínek neintegrovala. Přiblblí evropští politici na to reagují tím nejnesmyslnějším způsobem. Vy se nám nechcete přizpůsobit? Tak my se přizpůsobíme vám a tím se to vyřeší. To je konec Evropy takové, jakou ji známe. Při přívalu muslimských migrantů do Evropy to jinak nemůže dopadnout. Myslí si snad nějaký vůl, že ti noví budou integraci přístupnější? Já si to nemyslím. Za zvlášť nezodpovědný považuji postoj Německa, zvláště Angely Merkelové. Nejdřív muslimy pozve a pak řekne, prr, to je moc, tolik toho nezvládneme, ostatní země nám musí pomoct. A tak se, pod německým diktátem, vymýšlí různé přerozdělovací mechanismy. Dokonce pod hrozbou odepření dotací pro neposlušný východ. Vy jste si je pozvali, tak si je nechte. Nás do svých dobrodružství netahejte.

Kampaň proti Babišovi

24. května 2016 v 14:45
Babiš má našlápnuto na premiéra a všichni se ho bojí, že by odhalil všechna zvěrstva co se děla před ním, tak jako se báli Okamuri, před posledníma prezidentskými volbami.Datum: 4. 4. 2016 10:52:17



Předmět: Fwd: : ČTĚTE VŠICHNI : To snad není pravda ???Dnes dostala česká mediální sekce příslib 200 milionů korun jako zálohu na zajištění umělé "nenávisti" obyvatel proti ANO.

Budete svědky rozsáhlé kampaně proti prezidentu Zemanovi a ANO. Chystá se očerňování

prezidenta Zemana a umělý "skandál" jeho dcery !!!



Vše je smyšlené a je to dílem kolektivu vedení zpravodajství TV Nova, které

má přislíben velký balík peněz, ty však nemají putovat do TV Nova přímo, ale

prostřednictvím "objednané reklamy" jistých holandských společností a českých společností, které mají vždy něco společného.



ODS a TOP09 pokud ztratí moc ovládat zemi a uplatňovat čím dál větší vliv společností PPF

Group N.V. a CME Media Enterprises B.V. v České republice, budou mít těžký

život a nemají jako strany šanci na přežití - celé vedení totiž budepostupně zadrženo a bude všem sdělováno obvinění z řady závažných trestných činů.



Celé vedení TV Nova je nyní pod dohledem jistých zahraničních agentur a

pohyby peněz na jejich účtech a cestování konkrétních zainteresovaných osob

jsou předmětem stálého monitorování.



Mimo jiné připravila ODS a TOP09 český stát od roku 2006 o 880 miliard korun

a valná většina členů ODS ve vysokých funkcích je šetřena policií pro

důvodná podezření z mnoha majetkových trestných činů mimořádně velkého rozsahu !!!



Mělo by být rozesláno mezi co nejvíc lidí ...

Nejde o sympatie k tomu či onomu, ale o pravdu a vyšší princip mravní
=

Smilník Václav Havel

9. května 2016 v 8:35
Smilník Václav Havel. Václav Havel (†75) a Olga Havlová (†62) byli sice manželé 32 let, ale jejich manželství bylo poznamenáno mnoha nevěrami, milenkami u jednoho stolu, nemanželským dítětem, a dokonce i tajnými manévry prezidentské kanceláře. "Olga stála při něm spíš jako maminka než manželka," popsal Havlův vztah s Olgou Michael Žantovský (65) v nové životopisné knize o prezidentovi s názvem Havel. Popisuje v ní vztah Vaška s Olgou, na kterém se podepsaly nejen nevěry, ale i jeho několikaleté paralelní vztahy s Annou Kohoutovou, Janou Tůmovou či Jitkou Vodňanskou. "Nevěrný byl už dříve a častokrát se cítil zvláštně povinován o tom Olgu informovat, nějakým způsobem se s tím dokázala vyrovnat," píše se v knize. Bývalá první dáma manželovy nevěry tolerovala a připisovala to jeho bohémské povaze. Určitě jí ale nebylo příjemné, když ji o svých milostných dobrodružstvích informoval. "Záliba, se kterou jí vyprávěl o svých milostných úspěších, a když byl později ve vězení, posílání jejím prostřednictvím něžných vzkazů a básniček ne jedné, ale rovnou dvěma jiným ženám, hraničí s nepochopitelností," komentuje Havlovo chování Žantovský. "Bylo ale jasné, že to, co je drží pohromadě, nebylo sexuální povahy, rozhodně ne v druhé polovině sedmdesátých let," prozradil. Ze strany Václava Havla se nezměnilo nic, ani když byl zvolen prezidentem. Jeho milostné vzplanutí k herečce Dagmar Veškrnové (61) se navíc netýkalo jen jeho a Olgy, ale celého Hradu. "I v jedinečném dramatu Havlova milostného života museli jeho přátelé podstupovat zkoušku věrnosti. Mnozí byli cele oddáni Olze. Jiní si dělali starosti o prezidentovu pověst. Aby byly věci ještě složitější, existovaly i další adeptky na Havlovu přízeň," popisuje Žantovský ve své knize s tím, že zřejmě Dagmar nebyla jeho jediná favoritka. Výsledkem byl prý poměrně komplikovaný prezidentský program s falešnými položkami. "Již v prvních dvou Havlových funkčních obdobích se na jeho denním programu objevovala řada neexistujících postav s ptačími jmény jako profesor Slavík, velvyslanec Skřivan či pan Vrabec," prozrazuje Žantovský krycí jména exprezidentových milenek. Květa Fialová o sexu s Václavem Havlem: Do domku po hereččině matce v Lazisku v Nízkých Tatrách se v létě sjížděli herci a Květini kamarádi. Bývalo tu pěkně veselo. A právě tady - uprostřed panenské tatranské přírody - chtěl prý Havel po Fialové sex! Ocitli se spolu zničehonic pod jednou peřinou. "Vašík tam s námi pár dnů trávil taky," vzpomíná herečka v knize Květa Fialová pod křídly andělů. "Spal se mnou dokonce v jedné posteli. Pod peřinou trochu na mne šátral. Já na to ale nikdy nebyla," vysvětluje Fialová. Po znásilnění sovětskými vojáky na konci druhé světové války ji chuť na chlapy přešla. "Kdyby toho nebylo, tak to určitě dopadlo jinak," ujistila herečka. Dokonce naplno pronesla: "Víte přece, že »JI« nemám. Ale kdybych »JI« měla, tak bych mu »JI« tenkrát dala," řekla Květa, i když vedle ní přitom seděla Dagmar Havlová (61). 1. a 2. mimomanželský vztah: Po premiéře Žebrácké opery v roce 1975 se sblížil s Janou Tůmovou, která byla přes den prodavačkou, večer šatnářkou v pražské Redutě a o víkendu amatérskou herečkou. Olga aférku zřejmě tolerovala. Havel ale v tu dobu udržoval vážnější vášnivý vztah i s Annou Kohoutovou. 3. mimomanželský vztah: Večer 28. května 1979 před svým zatčením se sblížil s manželkou písničkáře Jana Vodňanského (73) Jitkou, která byla psychoterapeutka. Když se po čtyřech letech vrátil z vězení, pospíchal přímo k ní. Vodňanskou dokonce představil přátelům jako svou druhou partnerku. Manželská krize: Když byl Havel ve vězení, sblížila se Olga s hercem Divadla Járy Cimrmana Janem Kašparem (†60). "Když to sdělila svému muži a prohlásila jejich život jako sexuálních partnerů za uzavřený, přestože nenavrhovala rozchod, Havel se s tím neuměl sžít," píše se v knize. Havel její vztah, který na jeho přání ukončila, nesl prý hodně špatně. Byl sice nevěrný, ale také prý hodně žárlivý. Nemanželské dítě: "V roce 1984 přišla Jitka do jiného stavu. Napsala Olze dopis, kde ji o situaci informovala, a vysvětlila, jak moc jejího muže miluje. Havel se od Olgy vrátil se vzkazem, že se odmítá rozvést, ale navrhuje ménage a trois (soužití ve třech)," prozradil Žantovský v knize s tím, že Jitka se nakonec rozhodla pro potrat. Zrušený film: Režisérka a herečka Jane Fondová (76) chtěla v roce 1990 natočit o Václavu a Olze film. Havla to ale přivedlo do rozpaků, protože jejich soužití nebylo tak idylické, jak se zdálo. Z nápadu tedy rychle sešlo… Proto je na jedné straně nepochopitelné tažení proti prezidentu Miloši Zemanovi, jeho ostouzení a na druhé straně vznikající kult a mýtus Václava Havla. Český národ je někdy nepochopitelný a raději ať Havlovi sochu nestavějí. Nebudou stačit ji utírat od slin.

Kam dál